» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 1685433

obr

:: Na SASPI.cz je právě 23519 příspěvků, 3669 autorů a 249830 komentářů :: on-line: 22 ::

:: Nezabiješ ::

justýna	publikováno: 08.03.2010, 9:12

Je nás určitě plno, co věří na andělíčky


	Chodila jsem na střední. Neměla jsem mámu, co by vyváděla, ale už by se trošičku těšila. Ani tátu. Teda, měla jsem je oba, ale máma byla taková ledová královna a táta, strašně jsem se ho bála. Není to žádná omluva. Byla jsem nezralý, sobecký fracek. Pomohl mně ten chlap a bylo to rychlý. Ani jsem nebrečela. Vždyť jsem byla tak mladá a všechno na mě čekalo! Nač si kazit život! Pustila jsem to na dost let z hlavy. Vytěsnila jsem to. Ani mně to nedalo práci. Tolik se toho dělo! Krásné roky. Pak to začalo. Vyhnula jsem se tenkrát ponocování a starostem, ale jen si na mě pár let počkaly. A dostaly mě pořádně. Začala jsem brečet a nenávidět se. Před usnutím. V noci. Nebo třeba celý víkend. Vražedkyně si začala odpykávat trest. Začala jsem žít s mužem, co potřeboval péči. Velké dítě. Byl naprosto zdravý, jen líný, rozmazlený a nesamostatný. Trochu mně to pomohlo, ale nevydrželo. Samozřejmě jsem chodila od doktora k doktorovi. Andělíčkové jsou prý nenarozené děti. Představuji si, jací jsou. A jak vypadá ten můj. A jaké by bylo moje dítě. Tisíc krát. Milion krát. Pořád dokola. Vyplakané oči a bolest v srdci nejsou termíny z červené knihovny. Věřte mně, bolí oči i srdce. Nejde ani někdy dýchat bolestí. Takovou černou, svíravou bolestí. Teď mám svoje děti, jak jim říkám. Více a méně retardované. Jde si takhle odčinit vinu? Kdo mně ale odpustí? Já sobě nikdy. Ten můj andělíček? Co mohl žít? Povídám si s ním. Měla bych teď puberťáka. Mám blbečky a debílky. Asi to tak mělo být. Je nás prý málo trpělivých a obětavých ošetřovatelek. Někdo to tak třeba zařídil. Starám se o ně opravdu s láskou. Můj andělíček se na mě dívá. Myslí si o mně horší věci, než já o svých rodičích? Oni ale nezabili. A takové myšlenky mám pořád.


celkové hodnocení autora: 96.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 23		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 53		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaileen	09.03.2010, 20:42:50

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 08.03.2010, 23:52:01* krute konstatovani skutecnosti je v poradku, ale nemelo zaznit z ust te,ktera se o retardovane stara. Ostatne uz to psal ospre.

ospre	09.03.2010, 17:46:50

"Mám blbečky a debílky" To se mi moc nelíbí. Ten, kdo se o takovéto děti stará, nikdy se tak o nich nevyjadřuje... "debilovi" se totiž jako debilové jevíme my, "zdraví".


ze dne 10.03.2010, 11:23:36
justýna: Ano, ta věta by tam nemusela být, děkuju za hodnocení

joehot	09.03.2010, 11:48:48

Příběh je krásně hluboký, ale zpracování mi, omlouvám se, moc nesedí. Možná ta přílišná stručnost a nechuť ponořit se víc do hloubky, protože když tak neuděláš ty, pak i čtenáři se to nedělá lehce.


ze dne 10.03.2010, 11:22:51
justýna: Děkuju za zastavení a komentář

Viktor	09.03.2010, 11:29:59

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vopice* ze dne 08.03.2010, 19:02:19* je rozdíl mezi sebetrýzněním a pokáním => zatímco sebetrýznění je zvrácené, pokání může vést k vnitřnímu očištění... ...otázkou je, jestli to funguje i v tomto specifickém případě, kdy se se pokoušíme disponovat s něčím, co nás ve skutečnosti neuchopitelně přesahuje... ...lapidárně řečeno, kdo chce zbořit barák, měl by si nejdřív vyzkoušet, jestli ho umí postavit...

Kaileen	08.03.2010, 23:52:01

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 08.03.2010, 19:36:43* Realisticky asi ano, pak by ale bylo na místě tam dodat pár slov, třeba že pro jiné to byli debílci, protože v této podobě to v textu nevyznělo moc hezky. Určitě víš, jak to myslím.


ze dne 09.03.2010, 0:05:41
justýna: Musím s tebou souhlasit, že ta věta:" Mám blbečky a debílky", by tam nemusela vůbec být. Bylo to takové kruté konstatování skutečnosti, dík a měj se

Kaileen	08.03.2010, 19:36:43

Zarazilo mě - pokud retardované svěřence nazýváš svými dětmi, pak by nemělo zaznít ono: blbečkové, debílkové. Buď jedno nebo druhé, jinak mi to tak blízko při sobě nezní moc upřímně. Pokud je bereš jako trest, starej se o zdravé děti a ber to jako odpuštění.


ze dne 08.03.2010, 23:47:14
justýna: Ahoj, není to z mého života. Ona měla ty retardované ráda, viděla je jen realisticky. Taky se mohla starat o staré lidi, nebo zdravé děti, měla potřebu se o někoho starat, když nemohla o svoje. Děkuju za komentář

Vopice	08.03.2010, 19:02:19

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ariadne* ze dne 08.03.2010, 18:35:23* Souhlas, sebetrýznění je zbytečny a k ničemu nevede... Jo, mně to vyznělo úplně jinak... Asi jsem špatně četla mezi řádky:) Ad zpracování: sama jsem na tohle téma něco napsala a... no, psyché na nule... přetěžký jít víc do hloubky... jako je přetěžký cokoli poradit... Justy, omluva podruhý a slibuju, že naposled.

Ariadne	08.03.2010, 18:38:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ariadne* ze dne 08.03.2010, 17:59:07* a dvojku jsem dala z důvodu, že si myslím, že téma šlo zpracovat mnohem lépe, mnohem více do hloubky ...ze začátku je to trochu nesrozumitelné....


ze dne 08.03.2010, 23:26:58
justýna: Je to tvůj názor a tvoje hodnocení, i tak děkuju, je lepší mít komentáře k věci než žádné, já už bych to ale lépe nenapsala

Ariadne	08.03.2010, 18:35:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vopice* ze dne 08.03.2010, 18:28:20* Vopice...ty jsi mě ale vůbec nepochopila,.. vím, jak je to pro ženskou těžké, tak jsem se snažila justýnu povzbudit, aby se netrápila a hlavně nedávala si nic za vinu... protože se bude jenom trápit a takové trápení si nezaslouží.. a možná by ses divila, na "andělíčky" věřím.. asi to vyznělo ale úplně jinak

Vopice	08.03.2010, 18:28:20

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ariadne* ze dne 08.03.2010, 17:59:07* Ariadne, jasný, je to tvůj názor. Očividně na "andělíčky" nevěříš. Ale přece nejde napsat: neřeš to, prostě to tak chodí. To je tak zatraceně jednoduchý. Přece by se mělo zauvažovat i nad tim, proč to tak chodí a co můžu udělat proto, aby to šlapalo líp. Každej si něco vyčítá, každej nese ňákou tu křivdu... jedna z nejdůležitějších a nejtěžších věcí je si to přiznat. Neříkám, že to má za trest, říkám, že by se potrestala, kdyby si to nepřipustila. Tohle asi ale nepatří na literární server... Musela jsem reagovat. Justy se omlouvám za spam.

Ariadne	08.03.2010, 17:59:07

Ale takto bys neměla uvažovat!! To, že jsi šla na potrat a teď nemáš děti, není trest a to, že se staráš o cizí retardované děti taky nemůžeš brát jako vykoupení viny.... prostě takto to v životě chodí a nepřemýšlej v dimenzích Zločin a trest... v tomto případě rozhodně ne!!!


ze dne 08.03.2010, 23:22:13
justýna: Ahoj, děkuju za přečtení. Naštěstí to není můj příběh, ale na ty andělíčky věřím

Vopice	08.03.2010, 17:08:25

Mně to, co je za "co by vyváděla" smysl dává. Neměla mámu, která by kvůli bříšku vyváděla, ale přesto se na mimčo těšila... A nejen to. Celej text mi dává smysl, je upřímnej, svym způsobem nekompromisní, zkrátka smysluplnej zápas. Taky na ty andělíčky věřim, Justy. Možná by je ošetřovatelka mohla poznat i v těch "blbečcích a debílcích", který jí dávají druhou šanci... myslim, že se dala dobrou cestou. Takových příliš neni. Známkuju text i hrdinčin počin - ten v závěru. 1 ps. tísíc krát milion krát... nojo, vem to šlak!:)


ze dne 08.03.2010, 23:19:35
justýna: Děkuju za zastavení a hodnocení. "Co by vyváděla", tak to bylo myšlené, jak píšeš

Aini	08.03.2010, 12:57:34

Ahoj justýnko; Nezabilas´. Nelze se nenávidět s vírou v andělíčky přeci. Velmi dobře sepsán projev silných pocitů pochybností o barvě svědomí. 1


ze dne 08.03.2010, 23:16:12
justýna: Děkuju moc za hodnocení

čuk	08.03.2010, 9:10:50

Dosti drsné hrdinčino sebezpytování, expresivní a velice smutné. Mohlo by se říci: přetažené, ale i takto extrémní osudy mohou být, i utkvělé svědomí. Pointa je ovšem přes všechny slzy dojemná, A podaná dost nenápadně. Pro to i pro výatižnou stručnost se mi líbí. tisíc krát? milion krát? za tím "co by vyváděla" mi text nedává smysl.


ze dne 08.03.2010, 23:54:23
justýna: Děkuju za komentář a hodnocení. Píšu opravdu moc stručně, někdy se to nedá asi pochopit.