|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 23519 příspěvků, 3669 autorů a 249830 komentářů :: on-line: 22 ::
|
 |
|
:: Ples Příšer - 2. kapitola ::
 Lizz |
publikováno: 06.03.2010, 8:07
|
Tak jo, je tu pokračování... Ještě pořád je to takový nijaký, ale to by se mělo postupem času snad spravit... ;) A teď jen tak orientačně na doporučení čuka (snad jsem to vyskloňovala dobře)
V minulém díle: Byl to prostě jakoby úvod. Adriana šla na nákup a srazila Rafaela, který není tak docela člověk. Její první dojem je, že ho nemá ráda... Ostatně nemá ráda žádnénadpřirozené bytosti, vzhledem k tomu, že jediná, kterou kdy potkala byl Stín a s ním nemá moc dobré zkušenosti. No, to by mohlo stačit ne? Já bych řekla, že jsem toho už zase namlela až moc... ;) |
| |
|
|
Od tamté události se Stínem a elfem uteklo už spoustu času. Tak nějak jsem jí vypustila z mysli. Což jsem ostatně dělala s většinou věcí, které mě nějak lezly na nervy nebo tak podobně. Vlastně, abych byla přesná utekly dva měsíce letních prázdnin. První září a devátá třída. Výborná kombinace, jen co je pravda. Naprosto nechápu, jak po nás mohou chtít, abychom se rozhodli pro nějakou školu už v patnácti. Jako bych toho byl schopná. Zrovna teď je mi totiž upřímně jedno, co budu dělat za x let. A tak ani nemám představu o tom, co by mě bavilo dělat. Nechci to radši ani vidět. Přesto teď sedím v lavici sama – Linda je nemocná. Už zase. Musím za ní odpoledne zajít, když má ten svátek a taky jí povyprávět o té strašné nudě ve škole.
Do třídy vlezla třídní a já jenom zmučeně položila hlavu na lavici. Za co mě kdo trestáte? Dostali jsme rozvrh a já si povzdechla. Oni mě snad opravdu chtějí zabít či co. Pondělky a pátky budou krušné. Pondělí ráno zeměpis a v pátek chemie. Chtějí mě zabít? Někdo zaklepal na dveře. Ředitel Suarez. Co ten tu chce? Je teprve začátek roku, ještě jsme nemohli stihnout nic vyvést… Nebo ano? Ne. To by byl rekord i na naši třídu…
"Omlouvám se, že ruším, ale přivedl jsem vám nového žáka…" Aha. Kdopak to asi bude? Potichu vyzval našeho nového budoucího spolužáka a já málem dostala infarkt. Vždyť to je ten elf. Co ten tady dělá?!!
"Dobrý den." Pozdravil učitelku a pohledem přejel celou třídu. Zastavil se až u mě. Podvědomě jsem si sáhla na ten přívěsek. Měl jeho příchod něco společného se mnou? A pokud ano, tak co? Jen tak mezi námi. Tohle se mi nelíbí. Ani trochu ne. Já ho tady nechci. Nemůže jít otravovat život třeba vedle dotřídí, hm? Nebo do jiného města? Pokud možno někam hodně daleko ode mě.
"Dobrý den… Posaď se vedle…" Ne, prosím. Já ne. Prosím, prosím, prosím, prosíííím. "…vedle Adriany. Támhle vzadu." Tak teda pěkně děkuji.
"Ale tady sedí Linda!" začala jsem okamžitě protestovat. Ten elf si ke mně nesedne. Odmítám sedět vedle nadpřirozené bytosti.
"Ale teď ne… Nebo ano?" Argh…
"Ne, ale příští týden přijde." Ujistila jsem Williamsovou - naší třídní. I přes mé protesty ke mně toho elfa nakonec posadila. Okamžitě jsem se odsunula ke svému kraji lavice.
"Ahoj." Snažil se být milý? V mém případě zbytečně.
"No nazdar." Zabručela jsem. Nechtěla jsem ho mít vedle sebe den co den. I když je fakt, že elfové byli ve většině knížek ti hodní… Ale jak už jsem měla šanci zjistit, většina nejsou všichni. A co já vím, co on je zač? Prostě se mi to nelíbilo…
"Objevil se znovu?" Cukla jsem sebou. Věděla jsem koho myslí. Copak on může chodit i jindy než v těch šesti dnech? No tak to snad ani radši nechci vědět. Radši…
"Ne. Až o podzimní rovnodennosti." Nervózně jsem se ošila. Věděla jsem, že to bude už brzy a že mi elf nejspíš tentokrát nepomůže. Přece jenom minule nevěděl, kdo jsem a tak vůbec…
"Chodí pravidelně?" No tak zrovna o Stínu se s ním fakt bavit odmítám. Mám ještě dvacet jedna dní. Dvacet jedna dní klidu, které si nemíním nechat zkazit.
"Jo, chodí. Ale myslím, že tobě do toho vůbec nic není." Neměl by se radši na nic ptát. Neměl by se se mnou radši vůbec bavit. Poslední dobou mívám sklony být dost nepříjemná - i na obyčejné a zcela normální lidi. Takže na něj to bude platit ještě jednou tolik. Minimálně.
"Obávám se, že je." Povzdechl si a na chvíli vypadal poněkud ztrhaně. Huh? Co mi uniklo?
"Mohli byste vy dva vzadu aspoň přestat mluvit?" Super. Ještě nejsem ve škole ani hodinu a už se mi podařilo naštvat Williamsovou. Není sice tak nervní jako matikář, ale ani flegmatik. Prostě není nejlepší nápad provokovat jí. Dokonce hodiny už pak bylo ticho - díkybohu. Naneštěstí pro mě hodina (dobře je to jenom čtyřicet pět minut, ale i tak…) netrvá věčně. Se zazvoněním se k naší lavici nahrnulo spoustu zvědavých lidí. Jenom jsem protočila oči a odešla. U tohohle opravdu být nemusím. Ne, že bych nebyla zvědavá, ale většina nebo spíš celý jeho příběh bude vymyšlený. A to mě opravdu nezajímá. Tak si to shrneme. Co vlastně vím o elfech?
Špičaté uši, bystré smysly, magie - většinou nějak spojená s přírodou, dlouhý život… Kdo ví kolik mu vlastně je? Zašla jsem do jedné prázdné třídy. A posadila se tam na okno - i když se to nesmí. Ale co… Stejně tu nikdo není ne? A co oči nevidí, srdce nebolí - většinou… Přitáhla jsme si kolena blíž k tělu a zadívala se ven. Dovolila jsem svým myšlenkám, aby se částečně odpoutaly od reality, ale zároveň jsem si dávala pozor, abych se v nich neztratila úplně. Přece jenom - pozdní příchod do další hodiny s Williamsovou opravdu nepotřebuji. A navíc… Ne všechny myšlenky nebo vzpomínky, které by se mohly vyrojit jsem si zrovna teď mohla dovolit.
"Davisová! Slez okamžitě z toho okna a vrať se do třídy." Trhla jsem sebou při zvuku až děsivě známého hlasu. Suarez. Může být dnes hůř? Těžko.
"Jistě." Odpověděla jsem a seskočila dolů.
"Je začátek roku, takže to necháme být, ale propříště…" Jeho pohled byl více než výmluvný. Přikývla jsem a proklouzla kolem něj ven na chodbu. Prostě se pro doby budoucí už nemám přibližovat k oknům. Jenže zato loni jsem opravdu nemohla. Nechápu, proč to odmítají pochopit. To je zase jednou věta… Už mi ta škola asi leze na mozek či co.
Ve škole nás drželi ještě další dvě hodiny. To víte, čtení školního řádu je nudné a sáhodlouhé. By mě zajímalo, který pitomec ho vymyslel. Myslím, že je jenom v jeho zájmu neprozradit se. Během té doby jsem svého souseda - jak se vlastně jmenuje? - okázale ignorovala. Ze začátku se snažil ptát, ale pokládal špatné otázky. Nebo tedy spíše se jeho dotazy dotýkaly věcí, o kterých jsem prostě odmítala mluvit.
"Takže teď mě ignoruješ?" začal nanovo. Opravdu bych si už měla koupit ty sluchátka do MP3.
"Ne." Tohle nebyla tak docela pravda. Já neignorovala jeho… Jenom ty naprosto stupidní otázky. Naopak jeho jsem si stihla prohlédnout docela dost dobře. V podstatě vypadal jako typický elf. Dlouhé blonďaté vlasy a šedomodré oči, které chvílemi vypadaly až děsivě chladně. Docela pěknej. I většina spolužaček byla toho názoru. Na chvíli mi ho bylo líto. Při představě Liliany - třídní barbie… Čekají ho zajímavé a místy krušné chvíle…
"Neřekl bych. Na nic jsi mi neodpověděla." Zatnula jsem ruku v pěst.
"Nejspíš z nějakého důvodu." Zavrtěl hlavou.
"Co ti vadí?" spolkla jsem odpověď "Ty." A potom i spoustu dalších podobně příjemných…
"Stín. Představ si to." Kousy, kousy, kous. Nic ti neudělal (zatím), kroť se! Napomenula jsem sama sebe.
"Ano, ten vadí většině jeho obětí." Tužkou jsem čmárala cosi po papíru. Nechtěla jsme se na něj podívat.
"Obětí…" zamumlala jsem si pro sebe a připsala to slovo mezi ostatní klikyháky a ostatní nesmysly...
"Naštěstí dám všem po pěti letech pokoj." Ruka mi strnula uprostřed pochybu.
"Lžeš." Obvinila jsem ho. Protože pokud by to tak bylo měla bych mít už pět let klid. Teď za mnou Stín dochází desátým rokem. Což se trochu rozchází s teorií zde přítomného pana elfa.
"Nelžu." Opáčil ihned. Hm, tak to mu tak žeru. Zazvonilo. Popadla jsem tašku a "rozběhla" se domů. Měla jsem už elfa i jeho otázek plné zuby.
***
"Ahoj, jsem doma." Křikla jsem mezi dveřmi a zamířila rovnou do pokoje. Cestou tam jsem Lindě poslala SMSku k svátku. Zajdu za ní až zítra. Dneska by to nedopadlo dobře. Byla bych nejspíš víc než jenom protivná. A to na ní být nechci. Neudělala nic špatného.
"Adri! Adri!" přiběhnul ke mně Alexej - můj bratr, abyste rozuměli.
"Co je Alexi?" zeptala jsem se a snažila se být milá. Alexi proto, že podobně jako já měl strašně rád svoje celé jméno. Myšleno ironicky samozřejmě. Chtěl mi něco ukázat. Nejspíš další jeho výtvor. Poslední dobou si oblíbil vystřihování ubrousků. Došli jsme k němu do pokoje. Chvíli se přehraboval ve věcech a pak vytáhl mě až příliš podobný, ale rozstříhaný papír. Že si dělá legraci, prosím.
"Hele!" Klid. Uklidni se. Neudělal to schválně. Je malý.
"Alexi!" Nevydržela jsem to a naštvaně ho okřikla. "Kolikrát ti mám opakovat abys mi nelezl do pokoje?!" radši jsem se otočila a odešla. Neudělal to schválně, ale …. Sakra!
"Co se zase děje?" Hm. Mamka opět nemá dobrou náladu. Věděla bych proč, ale o tom se u nás nemluví. Vlastně jsem o tom nikdy s nikým nemluvila. Kromě psychologa kam mě poslali kvůli Stínu.
"Nic." Odpověděla jsem ještě pořád trochu vztekle. Esta tranquilo. Hlavně klid.
Vůbec nic se přeci nestalo. Jenom mi rozstříhal povídku… A znovu se mi to psát moc nechce. Lépe řečeno vůbec. Jenže, když už je k tomu pokračování chtělo by to i začátek. Jenom jsem si povzdechla. Teď už s tím nic neudělám. Otráveně jsem si lehla na postel a ze stolu sebrala rozečtenou knížku. Tam je vždycky všechno jednodušší a co není, tak se pokaždé nějak škoda vyřeší. Škoda, že to tak funguje i v normálním životě. Ještě jsem si dala do uší MP3. Sluchátka jsem vytáhla z počítače. Aneb ať žije ignorace okolí. Jestli mi někdo něco chcete – máte smůlu. Nemám náladu vůbec na nic a nikoho. A vždycky, když jsem v tomhle rozpoložení je lepší držet se ode mě dál. Doma už to pochopili, ve škole po většinou taky. Takže jenom málokdy docházelo k nějakým hádkám nebo nepříjemnostem. Jenže málokdy není nikdy...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jary
|
|
| (30.7.2010, 18:55) |
|
|
Magdalena
|
|
| (29.7.2010, 20:15) |
|
|
Nelee
|
|
| (29.7.2010, 11:24) |
|
|
martine
|
|
| (29.7.2010, 10:25) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
