» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."

Publius Vergilius Maro

počet přístupů: 2141521

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303523 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Ples Příšer - 3. kapitola ::

Lizz	publikováno: 25.03.2010, 18:18

Ještě pořád mi to přijde takový nějaký všelijaký, ale... Nevím no..x) Radši to přestanu okecávat a opět bych mohla přidat něco ve stylu: \\\"v minulých dílech se stalo\\\"...xD
Takže minule: Adriana šla na nákup a srazila Rafaela, který není tak docela člověk. Její první dojem je, že ho nemá ráda... Na nějakou dobu je dovoleno jí na elfa zapomenout, ale prvního září jim ředitel přivede nového žáka, kterým (nečekaně..xD) není nikdo jiný než ten elf. No a to je tak z těch víceméně hlavních věcí vše. Ty okecávačky okolo, jako je fakt, že jí bratr rozstříhal povídku nebo tak podobně nejsou zas až tak důležité, ale musí tam být...x) No, ode mě to radši stačí... ;) Jestli tam nějaké chyby zůstaly (jakože určitě jo) omlouvám se, snažila jsem se je opravit, ale nemůžu vychytat všechny. Ani s kamarádem wordem ne ;)


	2. září 2008, Úterý Podívala jsem se na rozvrh a zavrtěla hlavou. Dneska se stejně ještě nic moc dít nebude. Akorát nám každý učitel zopakuje řád. Pomoc! Vlekla jsem se. Jak také jinak. Nijak zvlášť se mi tam nechtělo. Už aby byla Linda zdravá! Jenže ze školy se vykecat nemůžu a že bych si sedla jinam… No, Williamsová by asi nebyla nadšená. Jenže to já taky nijak zvlášť nejsem. Rozhodně ne z představy, že si budu muset sednout vedle někoho, kdo není člověk. Celou cestu jsem si nervózně pohrávala s řetízkem. Co to tehdy mělo znamenat? A proč se zrovna teď musel objevit právě tady? Co? Proč? Jak? A podobný otázky mi vířily hlavou jedna za druhou. \\\"Rafaeli?\\\" slyšela jsem volat Lilianu a jenom jsem protočila oči. Ten si s ní ještě užije. \\\"Ahoj.\\\" Pozdravila jsem ode dveří „celou třídu“ a šla si sednout. \\\"Ahoj, Adriano.\\\" Jenom jsem se na něj otočila. Pak jsem si vytáhla svůj včerejší \\\"výtvor\\\" a pokračovala v zaplňování papíru nesmysly. Zdravit ho nemíním. Vlastně se s ním vůbec nemíním bavit. \\\"Co to pořád děláš?\\\" zeptal se zvědavě. Proč mi nemůže dát pokoj? \\\"Co se pořád staráš?\\\" napodobila jsem ho. Do třídy znovu vešla Williamsová - máme jí na angličtinu a výtvarku. Doufala jsem, že mi dá elf alespoň pro dnešek pokoj. Nedal - přišel dopis. Já tu sedět nebudu. Málokdo odolá kouzlu času… No a co já jako s tím? Je tam málokdo, ne nikdo. To vadí? Posunula jsem papír zpět k němu. Ne, že bych se s ním chtěla nějak kamarádíčkova nebo vybavovat, ale moje zvědavost byla zase jednou zapracovala. Ne, nevadí, jenom… Je to neobvyklé - u lidí… Vlastně jsem takového člověka ještě nepotkal. A pak ten přívěsek… Je elfský. Nemohl ti ho dát nikdo jiný než elf. Mračila jsem se na papír. Jenom elf? Nesmysl. Vždyť on je první elf, kterého jsem potkala. Odpověděla jsem a teď se pro změnu mračil on. No, zamračil. Spíš jenom nakrčil obočí a zakroutil hlavou, ale aspoň dal pokoj. Ovšem teď, když to konečně udělal jsem měla milion otázek, na které mi mohl odpovědět evidentně jenom on… Prostě zákon schválnosti. Nutno mi připsat k dobru, že jsem to vydržela a na nic se ho do konce hodiny nezeptala, i když jsem zvědavostí umírala. Jenže provokovat třídní, když se jmenujete Davisová není nejlepší nápad. Obzvláště ne po loňsku. Přestávka a znova Williamsová. Vyndala jsem si pastelky. Věděla jsem přesně, co bude následovat. \\\"Tak nakreslete, co jste dělali o prázdninách.\\\" Od první třídy je to pořád to samé. Neustále dokola. Že je to ještě baví… Nepochopím. Co se výtvarky týče moc talentu jsem nepobrala, takže si ty obrázky jistě dovedete představit… Chudáci lidi vypadali jako mutanti, zvířata radši nekomentuji… \\\"Můžu si je půjčit?\\\" zeptal se a ukázal na pastelky. Ne, to teda nemůže. Jenže… Nebudu radši riskovat ho provokovat. Takže jsem jen mlčky přikývla. Jediné, co bylo tak nějak bezproblémové byli krajinky. Takže to – jako každoročně – dopadne stejně. Lesem. Lesem a jednou rozmazanou postavou stojící ve stínu. Ten obrázek mi vždycky něco trochu připomínal, ale přece jenom jde pouze o výplod mého chorého mozku nebo ne? Nejspíš. Jenže i tak mi to vždycky připadá nějak povědomě známé… Já nevím. Asi už magořím. Jenom by mě zajímalo, co mi na to učitelka řekne. Tři roky nás učí a já stejnou dobu kreslím pořád to samé. No a co má být? Po hodině úporného a zcela zbytečného snažení jsem měla na papíře hromadu hnědý a ještě víc zelený barvy plus jednu hodně zdeformovanou postavu. Loni to vypadalo lépe. Zhodnotila jsem si sama pro sebe. Jednu věc mám na pastelkách opravdu ráda. Když dokreslíte, jste pořád stejně čistí, jako když jste začínali. Nenápadně jsem se podívala vedle a z mého nenápadně se stalo normální civění. Eh… Tak ten teda rozhodně kreslit umí. \\\"Pěkný.\\\" Řekla jsem a při tom pořád civěla na jeho výkres. Můžete mi vysvětlit, jak tohle může někdo zvládnout za hodinu?? Sice už vidím, co mu na to řekne učitelka, ale to nic nemění to, že se mu to povedlo. I když podle lidí (normálních lidí, co netuší nic o existenci elfů a tak…) to je mimo zadané téma. Těžko mu bude dneska někdo věřit, že strávil prázdniny v elfské vesnici… i když je to nejspíš pravda. A nebo jsem se jenom zbláznila a jednoho krásného dne se probudím ve svěrací kazajce v krásně bíle vypolstrované cele. Jenže na to, aby to byl sen, je tohle všechno příliš reálné. \\\"Dík.\\\" Pousmál se a kouknul ke mně. Najednou měl zase ten zkoumavý výraz. Bože, musí se pořád tvářit tak… tak… ani popsat to nejde, jak je to blbý. \\\"Docela zajímavý.\\\" Opravdu se elfové věčně snaží někoho neurazit? \\\"Houby zajímavý. Příšerný.\\\" Ostatně jako obvykle. Trochu se pousmál. Tedy pokud se tak dá nazvat nenápadné zvednut koutků, o kterém v další chvíli pochybujete, že jste ho vůbec viděli. \\\"Není to zase tak zlé.\\\" Ha ha ha . \\\"Ne. Není to tak zlé, protože je to příšerný a konec debaty.\\\" Radši jsem to uťala. Odmítám poslouchat nějaké výmluvy nebo bůhvíco ještě. Přišla k nám učitelka. Nejdřív se podívala ke mně. Chudák. \\\"Adriano…\\\" povzdechla si a já pro jistotu spolkla odpověď. Nemusím mít hned ze začátku problémy. Ty přijdou postupem času sami. Nebo to tak vždycky alespoň bylo. \\\"Nemohla bys alespoň jeden rok nakreslit něco jiného?\\\" znělo to docela zmučeně. To jí to až tak vadí? \\\"Promiňte, ale nemohla. Ale loni to bylo lepší, že?\\\" Pche já a kreslit něco jiného, to určitě. Myslím, že to by taky nemusela rozdýchat. \\\"Ano, to ano.\\\" Souhlasila už trochu veseleji. Aspoň, že tak. Pak se podívala na elfa. Chvíli mlčela a pak z nevypadla, přesně ta věta, co jsem čekala že řekne. \\\"Ehm, Rafaeli…\\\" začali mi cukat koutky. \\\"Máš to opravdu pěkné, ale trochu mimo téma, nemyslíš?\\\" Na chvíli vypadal, jako by jí nejradši řekl pravdu. O tom kdo je a zničit tak veškeré její tvrzení, že něco takové věci neexistují. Nebo jsem si to jenom představovala, že tak vypadal? Protože v zápětí jí vykládal nějakou historku o letním táboře. Na můj vkus až moc dobře promyšlenou. Místy jsem se dusila smíchy. Že mu tohle někdo věří… Opravdu nepochopím. Po dvouhodinovce výtvarky přišla matika a Cooper. Starý známý nerv. O přestávce tu samozřejmě byla Liliana. Tentokrát jsem ale neodešla. Mohla bych se sice vyhnout dvěma „příšerám“ jednou ranou, ale nějak jsem byla líná se zvedat. Nehledě na to, že tu sedím už od tý doby, cikáme tuhle třídu. I když po prvních dvou minutách jsem svého rozhodnutí litovala. Z některých jejích vět se mi zvedal žaludek. Jak může být někdo tak... tak vypatlanej? Prostě hnus. * Cesta k Lindě. Doufala jsem, že půjdu sama. Dobrý poznatek do budoucna. Doufat opravdu nestačí. \\\"Kdo byl ta dívka?\\\" zeptal se elf. Dívka? To asi bude myslet… \\\"Liliana.\\\" odvětila jsem s klidem. To, co předváděla bylo zlé, ale zdaleka ne nejhorší. Zatím o tom elfovi, ne dobře, Rafaelovi radši nic říkat nebudu... Koneckonců časem dostane šanci poznat to sám. A podle všeho už hodně brzy. \\\"Vím, že o tom mluvíš nerada, ale od kolika let za tebou Stín chodí?\\\" povzdechla jsem si. Proč se každý náš rozhovor točí kolem něj? Ta otázka na pastelky a Lilianu se nepočítá. \\\"Od pěti.\\\" zamumlala jsem spíš pro sebe. Překvapeně zamrkal. Pozor šok, že? Tak trochu se mu rozchází to, co tvrdil a skutečnost. \\\"A teď je ti patnáct.\\\" přikývla jsem. Nechápavě zavrtěl hlavou. \\\"Ale to je deset let...\\\" Blik cvak a příjem. \\\"Jo, deset a co má být? Výjimka potvrzuje pravidlo, ne? Navíc šestkrát do roka není tolik. Ještě nějaký další stupidní dotazy?\\\" Měla jsem ho plné zuby. Nikdo se ho neprosil, aby šel se mnou. Nikdo po něm nechtěl, aby si mě vůbec kdy všimnul. Proč prostě… nevím… nezmizí? Neteleportuje se pryč? Nebo něco podobného. \\\"Co jsi pořád nepříjemná?\\\" Já a nepříjemná? Ne. Jenom na něj a Lilianu. Za ty roky s ní v jedné třídě mám vypěstovanou alergii na růžovou. \\\"Máš s tím problém?\\\" zeptala jsem se a zabočila do ulice, která vedle k domu Lindy. Zahnul se mnou. Teď si hraje na ocásek nebo co to zkouší? Proč odmítá pochopit, že já o jeho přítomnost opravdu nestojím o moc víc, než o tu Stínovu? \\\"A vlastně... Proč jdeš se mnou?\\\" jako by nestačilo, že ho mám na krku celé dopoledne. Mlčel. Zastavila jsem se před domem a zazvonila. \\\"Dovnitř jdu sama.\\\" přikývl. \\\"Ahoj, zítra.\\\" dodala jsem pro jistotu, aby ho náhodou nenapadlo u čekat. Pitomej je na to dost a navíc elf. \\\"Buď opatrná.\\\" odpověděl a zmizel. No dobře, nezmizel jen tak. Nevypařil se. Nic takového, prostě normálně odešel. * \\\"Tak co je novýho ve škole?\\\" Čím to, že jsem tuhle otázku čekala? Všechno jsem jí odvyprávěla a jenom okrajově se zmínila o el… Rafaelovi. Měla bych se naučit mu říkat jménem. Protože křičet na něj na chodbě: „Hej! Ty! Elfe!“ Teda ne že bych měla potřebu po něm vyřvávat, ale kdyby náhodou… \\\"A co? Jakej je? A...\\\" A kdesi cosi... Kdybych byla jí asi bych taky byla zvědavá... No dobře umírala bych zvědavostí, ale... \\\"Modrookej blonďák, co ti zasedl místo v lavici a má pitomé otázky.\\\" rychlá a pravdivá definice. A je docela i hezký, dodala jsem si pro sebe. Uhm? Moment, neřekla jsem právě to, co si myslím, že jsem řekla, že ne? Na druhou stranu je to elf a už někdo někdy slyšel o ošklivém elfovi? Tak vidíte. Ne nadarmo se jim říká Půvabný lid. Linda se rozesmála a já se k ní přidala. Zbytek dne proběhl více méně v klidu. Dokonce jsem se dokopala k tomu, abych přepsala i kousek toho zničeného (grrrr) začátku povídky. I když už mě to nebavilo tolik. Přece jenom snažit se udržet původního znění a neměnit si některé věci... Po nějaké době jsem radši našla papíry s pokračováním a psala dál... Bylo to podstatně záživnější. Ale pořád mi hlavou vrtal Rafael. Nedokázala jsem se zbavit jakéhosi neurčitého pocitu, že celá jeho podivná přítomnost nebude jednoduchá a vůbec ne příjemná. Asi začínám být paranoidní, ale… No, radši nic. Nechám to být a časem se to – vzhledem k mojí smůle – stejně dozvím.


celkové hodnocení autora: 91.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	25.03.2010, 18:17:43

Píšeš vcelku zajímavě, v tomhle prostředí jsi jako ryba ve vodě, takže si libuješ. Pro starší čtenáře je text dost rozvláčný. Kolem elfa chodíš jako kocour kolem horké kaše, dialogy dost banální. Kdy se text rozpálí a zdynamičtí? Co jsi vyváděla s těmi svislými čárami? Dost jsi zabila čitelnost. A taky dost hustíš text dohromady, ne vždy odsazuješ přímé řeči od textu. Citace řeči v textu se dělá uvozovkami s jednou čárkou. Vyprávět umíš, tak zlepší úpravu a navrhuji trochu škrtat a vsunout víc děje (nežjen pořád: my, děvčata a naše úči...) problémy sami? koutky začali?


ze dne 27.03.2010, 16:52:09
Lizz: Děkuju... :) Jo, tak to bych taky ráda věděla, kde se tam ty čáry vzaly...xD Když jsem to psala, tak tam nebyly..xD Ale tak to dopadá, když já šáhnu na techniku... :) Jj pokusím se s tím něco udělat... :) Uvidím, co s tím půjde... ;) Jejda...xD Chybičky se vloudily a to tak, že příšerný... To jsem nějak přehlídla... :(:D Propříště se polepším.. ;) :D Pokud mi zase nějak neproklouznou ... ;) :)