|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303523 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: 3. kapitola - Mami, jsi také upírka? ::
| 3. kapitola - Mami, jsi také upírka? |
| |
|
|
Jak mě mohlo něco takového rozhodit? Pohlédl jsem opět na druhu stranou přihlášky. Některé položky byly doopravdy dosti nechutné.
- Posvátné upíří jméno
- Posvátné upíří bydliště
- Velikost špičáků
- Krevní chuť
- Poživatelnost lidské stravy
- Pružnost kostiček
- Velikost nehtů na rukou
- MNU při pití krve
- MNU při moci
Po dlouhém vysedávání u stolu jsem vstal s přihláškou v ruce, popošel ke dveřím a stiskl kliku. Mamka seděla v obývacím pokoji na pohovce.
"Mami?" zeptal jsem se, protože jsem v její tváři viděl ustaraný výraz.
"Copak je Hynku?"
--------------------------------------------------------------------------------
"Já jenom… no, víš… chtěl jsem se zeptat, jestli něco nepotřebuješ," řekl jsem opatrně. Mamka se na chvíli pousmála, ale hned na to jí ten krásný a veselý úsměv z tváře zmizel.
"Nic nepotřebuju, Hynku. Neboj, jsem v pořádku," řekla chladným a vyrovnaným hlasem, ale já poznal, že jí něco hodně trápí.
Nastala chvíle ticha. Znervózněl jsem - to strašné ticho. Vždy jsem potřeboval nějaký hluk, který bych mohl vnímat. To ticho mi už lezlo na nervy. Mamka ale stále mlčela. Konverzaci jsem tedy musel začít já (jako obvykle).
"Vyplníme společně tu přihlášku?" zeptal jsem se a šel si sednout k mamce na pohovku.
"Hynku víš jistě, že tam chceš jít?"
"Mám na vybranou?"
"Bohužel ne," řekla mamka a v jejích malých modrých očkách jsem zahlédl pomalinku se kutálející slzy.
"Tak vidíš," řekl jsem a svojí pravou ruku položil na její rameno.
"Byla bych radši, kdybys tady zůstal se mnou. Ale nemáš na vybranou. Ty strašné upíří zákony. Buď půjdeš na Upíří Akademii, nebo tě budou muset upálit. Stejně jako Jana Husa za jeho názory. Když nepůjdeš na akademii, budou tě považovat za zrádce rodu."
Zrádce rodu? Tak to je teda dost krutý. A že bych zrovna toužil po upálení. To teda ne…
"Aha," řekl jsem a začal dumat nad tím, zda mám mamce položit otázku, za kterou jsem se docela styděl. "Mami, jsi také upírka?"
"Ano. Jsem také upírka," řekla mamka a povzdechla si. Řekla to tak sebevědomě až mě to překvapilo. Nevěděl jsem, proč mi to tak připadá, ale bylo to tak..
"Ale proč jsem to na tobě nepoznal?"
"Matky upírky mají takovou zvláštní schopnost. Když se ovládnou dokážou se začít chovat jako lidi. Začneme jíst lidské jídlo. Samozřejmě máme nejradši krvavé steaky. Nemáme takovou sílu jako normálně. Ztratíme moc, kterou jsme měli předtím. A to vše až do té doby než se upíří mládě, což jsi ty, nedozví o svém upířím původu. Pak teprve se nám naše moc a síla vrátí."
"To znamená že tvoje moc se ti už vrátila?" zeptal jsem se. Byl jsem dosti zvědavý. Nedokázal jsem si představit mamku s nějakou mocí. Jak pije krev nebo jak má ohromnou sílu.
"Můžu to zkusit," řekla mamka a zvedla se. Zavřela oči a zvedla ruce jako by chtěla lítat. Pak se ale doopravdy povznesla. Byla stále výš a výš. Potom udělala ve vzduchu krásně ladnou piruetu až jsem doslova zíral, otevřela ústa a z nich vyletěl obrovský plamen ohně. Doopravdy obrovský. Tak obrovský, že staré záclony v dřevěném okně vzplanuly. Bylo to tak nečekané a úžasné.
Oheň sice představoval většinou zkázu a utrpení, ale já tady seděl s otevřenou pusou a pozoroval jsem ten oheň. Naprosto mě uchvátil. Chtěl jsem se ho dotknout. Ale nešlo to.
Pak jsem se vzpamatoval. Musel jsem být v nějakém transu. Zpanikařil jsem…
"Pomoc! Hoří!" křičel jsem
Mamka sevřela rty, otevřela oči a pohlédla na hořící záclony. Opětovně zavřela oči a z jejích úst začala tryskat voda. Pramínek byl sice malý, ale dokázal uhasit ten obrovský oheň, jež si krásně užíval na starých záclonách.
"Páni," obdivoval jsem a mamka se mezitím snesla na zem.
V tom se dveře od ložnice, ve které spal táta, rozletěly, až málem vyletěly z pantů.
"Co se tu děje!" křičel táta.
Mamka na něj pohlédla. Pak jsem uviděl něco čemu jsem nemohl uvěřit.
Její oči vyletěli rychlostí blesku z jejích důlků. Neměli ale normální barvu. Oko mělo být bílé, ale já viděl zelenou. V žilách jí proudila modrá, nikoliv červená, krev. A mají vůbec upíři krev? Myslím, že ano, ale mají tu samou jako lidé? Oči se ladně vznášely a jakmile doletěly k místu určení, vykonaly, to co měly. Oči tátu zhypnotizovaly. Stál jako socha, ani nemrkal. Oči se začaly najednou nebezpečně třást.
Pak se každé oko vydalo jiným směrem. Jakoby se na sebe naštvaly. Letěly tak vysokou rychlostí, že by předehnaly možná i dvoumotorové letadlo. A potom se to stalo… Oči do sebe nabouraly. Vypadalo to, jako by se líbaly.
Něco vyvolalo explozi. Z exploze, kterou vytvořili oči srážkou, vyletěl zelený paprsek. Paprsek měl tak krásně zelenou barvu, že jsem od něho nemohl odtrhnout oči. Napjatě jsem pozoroval, co se stane.
Náhle proletěl paprsek tátovo tělem. Ten najednou začal kamenět. Obě ruce měl už z kamene. Potom i nohy, břicho, záda a po chvíli i hlavu. Byl už celý z kamene. Najednou se vznesl a na zemi se objevil podstavec. Na podstavci byl štítek, nejspíš ze zlata. Nic na něm ale napsáno nebylo. Právě na tento podstavec táta dopadl. Vlastně už jenom tátova socha. Na štítku se objevil text. Stálo tam:
Emil Slepý
zkameněn za účelem uchování světa upírů v tajnosti
To bylo jméno mého táty! Zkameněn za účelem uchování světa upírů v tajnosti? Co to je? A proč to vůbec mamka udělala. Proč ho proměnila v kámen?
Oči se opět vrátily do maminčiných důlku. Měly už ale normální barvu. Oči byly bílé a žíly, kterými protékala krev, měly opět červenou barvu.
"Mami, proč jsi to udělala? Chápu, že táta je hroznej, ale tohle jsi mu dělat nemusela!"
"Hynku," řekla mamka a pohlédla na mě, "tohle nebyl tvůj táta. Tvůj otec je profesorem na Upíří Akademii." Takhle důležitou informaci shrnula do jedné věty? Tak tohle bylo na mě moc…
"Co?" Zůstal jsem nehybně stát. Celých jedenáct let jsem si myslel, že můj táta žije se mnou pod jednou střechou, ale já jsem ho vlastně nikdy neviděl. Nemohl jsem tomu uvěřit.
"A kdo byl teda tohle?" řekl jsem a ukázal na muže, kterého jsem pokládal za svého tátu.
"Byl to můj bratr. On jako jediný z rodiny neměl tu čest stát se upírem a tak na nás žárlil. Pak se z něho stalo tohle," řekla a povzdechla si. Mamka sice ukázala na sochu, ale já dobře věděl, co tím myslí..
"A proč jsi mu to udělala? Byl to tvůj bratr."
"Plánoval, jak nás zničit. Měl připravenou kampaň, která by nás odhalila. Celý svět by se o nás dozvěděl. Dělali by na nás pokusy. Upíři by vyhynuli!"
"To by bylo teda strašné. Začínám si myslet, že to co jsi udělala, byl dobrý nápad," řekl jsem a mamka jenom přikývla.
"Jsem ráda, že ti nějak moc nevadí být upírem. Dokonce ti vidím v mysli, že jsi doopravdy velice rád.."
"Upíři umí číst myšlenky druhých upírů? Já myslel, že upíři umí číst myšlenky pouze u lidí…"
"A u mláďat," doplnila mě mamka. "Půjdeme vyplnit tu přihlášku?" zeptala se mě a já jenom přikývl. Doběhl jsem do pokoje pro tužku společně jsme se posadili a začali vyplňovat přihlášku. Ještě předtím se na mě mamka usmála: "Ty budeš upír první třídy. To ti garantuji."
To bude krásné být upírem, pomyslel jsem si.
"Mami a jak víš, co doplnit na tu druhou stranu?"
"To je také dar upířích matek. Jsou s mládětem spojeni. Ale tahle vlastnost na rozdíl od jiných vydrží matkám věčně." Tahle vlastnost se mi na upířích matkách nejvíce líbila. Byli jsme propojeni. Matky vždycky ucítí, jakmile se mládě něčeho bojí nebo něco nechápe. Vždy mu pomůže. Jakmile mamka vyplnila přihlášku, sebral jsem si ze stolu a přečetl si jí…
- Posvátné upíří jméno
Burd Hagathann
- Posvátní upíří bydliště
Jeskyně 345, Zrádné hory Bathann, Tuzerrobathhnno
- Velikost špičáků
34 KM
- Krevní chuť
H345 (krev mláďat lidí ve věku 10 až 18 let)
- Poživatelnost lidské stravy
30 SŠ (stráví maso a pórek)
- Pružnost kostiček
100% (kostičky jsou plně ohebné)
- Velikost nehtů na rukou
30 KM
- MNU při pití krve
29 km/h
- MNU při moci
100%
Nechápal jsem sice několik položek, ale doufal jsem, že to časem pochopím.
"Vážně?" zeptala se mě mamka. Měla pravdu. Byla se mnou spojená.
"Jo," řekl jsem a přikývl.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
