obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915443 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39644 příspěvků, 5754 autorů a 391003 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Polibek na rozloučenou (8) ::

 autor Kris publikováno: 11.06.2010, 20:24  
Dlouho jsem si nedokázala najít čas na uveřejnění dalšího dílu. Až dnes. Tady ho máte, užijte si ho.
 

Fascinovaně pozoroval, jak žralok ucítil krvácející flákotu masa, která volně klesala ke dnu nádrže. Ladně k ní připlul, otevřel hubu s dvěma řadami zubů ostrých jako břitva a zakousnul se. Začal cukat tělem ze strany na stranu, až z masa odpadávaly kousky.
Samuel se pousmál. Nechal žraloka žralokem a zamířil k další nádrži.

„Idiot," pronesla Ema. „Něco podobného mi udělal Tadeáš, pamatuješ?"
Gabriela kývla. „Pamatuju. Teď už chápu, jak mizerně ses tenkrát cítila."
Ema si přendala tašku z jednoho ramene na druhé. „Gábi, nemyslíš si, že by bylo vážně lepší, se na něj vykašlat?"
„Nemůžu."
Ema si jen smutně povzdychla. „Tak v tom případě ti poskytnu radu."
„Jakou?"
„Přinuť ho, aby se do tebe zamiloval."
„Jak to mám jako udělat?"
„Dělej, že ses smířila s tím, jak to teď mezi vámi je. Chovej se jako doposud a uvidíš, že se do tebe zamiluje. Vždyť ti řekl, že tě má rád. To je po necelém týdnu velký úspěch."
Gabriela přemýšlela. „Tohle by možná platilo na obyčejnýho kluka. Ne na takovýho podivína, jakým je Samuel."
„Za zkoušku nic nedáš."
Musela uznat, že má pravdu. „Tak jo. Zkusím to. Ale citům poručit nelze. Pokud nenechá citům volnej průchod, tak bude veškerá moje snaha marná. A třeba ani nejsem typ holky, kterou by mohl někdo jako Samuel milovat."
„Jsi úžasná ženská,“ řekla jí Ema. „Byl by kretén, kdyby se nezamiloval.“
„Život ale není červená knihovna. Měla bys ty braky přestat číst.“
Ema kývla hlavou. Ve tváři se jí usadil šibalský výraz. „Ty, Gábinko. A jaké to vlastně bylo?"
„Co?" nepochopila.
„No ta noc se Samuelem."
Rozesmála se. „Do toho ti nic není, zlato."
„No tak," zakňourala. „Prosím. Umírám zvědavostí."
„Asi bych ti to měla říct, viď? Seš moje nejlepší kamarádka."
„Ano," souhlasila okamžitě. „Musím vědět všechno."
„Řeknu to jedním slovem. Bomba."
Obě dvě se daly do hlasitého smíchu.

Gabrielin otec seděl na balkóně a bafal z dýmky naplněné kvalitním tabákem. Jeho žena seděla vedle něj a popíjela čaj.
„Neměl bys to brát," řekla mu opatrně.
„Jedná se tady o hodně peněz navíc, Magdo."
„Ano," uznala. „Ale Klárka tady má kamarády. A Gabriela školu."
„No tak by začala Gabriela dojíždět. Bydlela by přes týden u babičky. A Klárka by přestoupila na gymnázium do Brna."
„Nevím." Přinesla kouřící šálek ke rtům. „Nelíbí se mi to. Já si práci najdu bez problémů. Ale pro holky by asi stěhování nebylo to pravé ořechové."
„Rozhodnu já," řekl jasně. „Už večer."


Když přišla Gabriela večer domů, rozplývala se zrovna Klára rodičům o tom, jak skvěle s Matyášem zvládla krátký program i volnou jízdu. Na krku se jí houpala stříbrná medaile. Gabriela ji objala, políbila na tvář a ze srdce jí pogratulovala.
„Tak, holky," řekl otec. „Musím vám něco oznámit."
„Něco důležitýho?" zeptala se Klára.
„Ano," kývnul hlavou. „V práci mi nabídli lepší místo. Pracovní dobu bych si určoval sám a dostával bych mnohem víc peněz."
„A chceš nám oznámit, že za ty penízky navíc pojedeme v létě na Havaj, že?" zeptala se Gabriela s úsměvem.
„Ne," zakroutil hlavou. „Chci vám říct, že bychom se museli přestěhovat do Brna."
Gabriela pocítila podivné sevření kolem srdce. Vzpomněla si na Samuela. „Ne."
Otec si ji změřil pohledem. „Proč ne?"
„Studuju tady. Klárka taky. A má tady partnera na bruslení."
„Toho si najde i v Brně."
„Tak to ne," zaplakala Klára. „Já se nechci stěhovat na druhou stranu republiky. Chci zůstat tady a dál bruslit s Matyášem."
„A já nehodlám opustit svoje kamarády," přidala se Gabriela.
„Nebudeš je muset opustit," reagoval otec rychle. „Přes týden bys bydlela u babičky."
„U babičky?“ vykulila na něj nevěřícně oči. „Zbláznil ses? Já nebudu bydlet v tý její zavšivený králíkárně s pěti kočkama a každej večer polykat lžičku rybího tuku.“
„A co já?" Kláře se do očí nahnaly slzy. „Co já?"
„Přestoupíš na gymnázium do Brna."
Teď už se Klára rozplakala. „To mi nemůžeš udělat."
„Budeme se mít líp."
„No to teda nebudeme." Vstala od stolu a vzlykla. „Jestli se někdo bude mít líp, tak maximálně ty, tati. Já tady mám kamarády. A Matyáše. A mám ho ráda. Nechci od něj pryč."
„Asi budeš muset, protože já jsem odhodlaný tu práci vzít."
„Nenávidím tě!" zařvala na něj a utekla do pokoje.
„Já nikam nepojedu," řekla Gabriela.
„Ještě ty začínej," pronesl otráveně. „Jsi snad dospělá, ne? Tak bys měla být i rozumná."
„Nepojedu," zakroutila rázně hlavou. „Mám tady přítele."
„Přítele? Že o tom nevím."
„Spala jsi u něj?" zeptala se maminka. „Všimla jsem si, že jsi nepřišla domů."
„Jo, spala jsem u něj. A s ním. Takže snad dokážete pochopit, že chci zůstat s ním."
„Podívej se, Gabrielo, mě to nezajímá," řekl otec. Fakt, že jeho prvorozená dcera strávila noc s cizím mužem, mu nebyl zrovna po libosti. Věděl, že je Gabriela dospělá, ale on ji pořád viděl jako malou holčičku v růžových šatech, jak se houpe na houpačce s pusou od ucha k uchu. „,Prostě se v půlce dubna stěhujeme a hotovo."
„Hmm." Gabriela se rozhodla hrát na city. „Tak beze mě."
„Nebuď hloupá."
„Nejsem hloupá."
„Z čeho tady budeš asi tak žít? Jestli si myslíš, že tě budu živit, tak…"
„Něco si najdu." Otočila se na patě a odcházela. „Klidně budu tančit topless, když to bude nutný.“
„Kam jdeš?" zařval na ni otec a poznámku o topless tanečnici raději přešel.
„Za Samuelem."
„Nikam nepůjdeš. Zůstaneš tady!"
Otočila se a zadívala se mu upřeně do očí. „Zkus mi to poručit."

Samuelova matka Gabriele řekla, že není Sam doma. Když si všimla jejího posmutnělého obličeje, dodala, že říkal něco o tom, že jde na stanici metra.
„A kam?"
„Asi na Muzeum."
„Tak děkuju."
Bloumala kolem stanice Muzea asi hodinu. Nenarazila na něj. Když se rozhodla, že na to kašle, že si nutně musí vzít číslo na jeho mobil a že jde domů, někdo ji zezadu objal a políbil na krk.
„Ahoj, Gabrielo."
Na rtech jí vykvetl spokojený úsměv. „Konečně."
„Co tady děláš?"
„Hledám tě."
„Opravdu? A proč?"
„Potřebuju být s tebou. Asi to není tvůj styl, utěšovat holku, které doma oznámili něco, co se jí ani trochu nelíbí, ale já teď opravdu potřebuju být s tebou."
Starostlivě se na ni zadíval. „Co se stalo?"
„Budeme se stěhovat."
Facka na tvář. Tak na Samuela její věta zapůsobila. „Kam? Kdy? A proč, sakra?!"
„Do Brna. Asi za měsíc. Táta tam dostal lepší pracovní nabídku."
„Ale neskončíš se školou, že ne?"
Zakroutila hlavou. „Ne. Ale musela bych tady bydlet u babičky. Už bych neměla na Emu a na Sebastiana tolik času. A na tebe taky ne. Domov bych teď měla v Brně."
„Tak nejezdi."
Ušklíbla se. „Jo, to je super rada. Řekla jsem to už i doma. Ale táta měl pravdu. Neměla bych z čeho žít."
Cítil, že je smutná. Přitáhnul si ji k sobě a objal ji. „To se nějak vyřeší, kotě."
Oslovení kotě ji pohladilo na duši. Přitiskla se k němu blíž. „Já myslím, že je to beznadějná situace. Táta řekl jasně, že se stěhujeme."
„Tak já mu jasně řeknu, že nikam nepojedeš. Nechám si tě tady."
Zvedla hlavu a usmála se na něj. „To zní úplně jinak než to, co jsi mi řekl ráno."
Uznal, že je to pravda a dodal: „Ale to neznamená, že to, co jsem ti řekl ráno, už neplatí. Jen prostě nechci, abys někam odjela. Nelíbí se mi, že jsi smutná. To je vše."
Dala mu pusu na bradu. „Co tady vlastně děláš?"
„Posprejoval jsem tady zeď. Měl bych se asi zdejchnout, než na to přijdou. Byl bych pak s tím zabarveným batohem na zádech trošku podezřelý."
„Proč jsi to udělal?"
„Protože je to švanda."
„Ničit cizí majetek je švanda?"
Kývnul. „Chceš si to zkusit?"
„Ani ne."
„Tak v tom případě se mnou pojď ke mně. Kouknem na nějakej film."

V sobotu, když stála Gabriela za kasou, měl šéf prapodivnou náladu. Všem nadával, s ničím nebyl spokojený. Přistoupil ke Gabriele a řekl:
„Jsi moc pomalá. Jdi od tý kasy pryč, vystřídá tě Hedvika."
„Pomalá?" Gabriela nestačila zírat. „Zvládám to."
„Tak ty budeš ještě drzá, jo? No dobře. Okamžitě jdi do mé kanceláře. Promluvíme si."
„O čem?"
„Jdi!"
Poslušně opustila své místo za kasou a šla do šéfovy kanceláře. Smrděla cigaretovým kouřem. Šéf přišel za deset minut. Usadil se do svého koženého křesla a vyjel po ní:
„Jestli si myslíš, že tenhle obchod potřebuje lidi pomalé jako slimáky, tak se teda šeredně pleteš!"
„Co jsem udělala?"
„Nic! Vůbec nic jsi dneska neudělala. Jen se luntáš."
„Co že dělám?"
„Flákáš se!"
„To není pravda!" hájila sama sebe.
„Ty mi budeš odporovat?"
„Ano, protože nemáte pravdu."
Vstal a přiskočil k ní. „Já nemám pravdu?"
„Ne."
„Tak víš co, holčičko? Tady končíš."
Vykulila na něj oči. „Cože?"
„Dostala jsi padáka."
„To nemůžete myslet vážně."
Šéf se dvakrát zhluboka nadechl, zadíval se jí na prsa a řekl: „Možná jsem se unáhlil."
„Prosím?"
„Asi bych tě neměl vyhodit."
„Aha. Děkuju."
„Ale možná to udělám."
Byla zmatená. „Já vám vůbec nerozumím."
„Asi po tobě budu něco chtít, abych tě nevyhodil."
Ztěžka polkla. „A to?"
Aniž by odpověděl, uchopil jí hlavu do dlaní a přisál svoje rty na ty její.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 46 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 11.06.2010, 20:24:00 Odpovědět 
   Zdravím.
Nuže, jelikož amazonit opustila redakci, s trochou obav se ujímám patronace - snad to nebude vadit.
Předchozí díly jsem proletěla jen zběžně, abych byla v obraze děje. A přiznávám, byť to příběhově není můj šálek čaje, co se týče stylu a slohu, pochvalně mručím. Lehce vedené vyprávění, přirozený jazyk, téměř žádné chybky - jsi zkrátka svá. Text je čtivý, zajímavý i ve své všednosti a až a drobné zakolísání v závěru i dobře vystavěný.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Pokušení
Suneatress
Jaro
Joe Care
Opilí nocí
Bezejmenná
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr