| Jak to jen říct,; dlouhá chvíle? |
| |
|
|
Slova co zapadala
- nejdříve pospíchala, aby řekla
a jejich vláha tekla naprázdno
loukou ještě loňské trávy;
Buďte zdrávy, poslové jara!
Sněženky a petrklíče,
podběl zapadaný do ledu co zbyl:
slova mi v tu chíly propadla
do syrové země a vsála se.
Jemně či drsně se probouzí jaro?
Kdo to ví?
Na louce zůstalo ležet úsloví
"Pozdě honit bycha."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
