» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2141467

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Natiil - Prolog + 1. kapitola ::

Šimon Pecháček	publikováno: 05.04.2010, 21:41

Spolu s Daelem jsem se pustil i do fantasy díla, abych cvičil psaní a mohl vám přinášet lepší a lepší texty (to se, mám pocit, cení :D )
Očekávám, že teď sotva něco pochopíte, takže komenty "já to vůbec nechápu" atp. jsou úpně zbytečné :D


	Noor je prastará rasa, která je ze životních energiíi a která tvoří veškerý známý svět. Všechno obklopuje a všechno je dílem její moci a síly. Chrání své světy jako matka své dítě a život považuje za to nejdůležitější na světě… Na Noruat, jenž je vrcholem jejich práce, kde vytvořili lidskou rasu, má Noor svoje alternativní sídlo – Svatyni Noor, kde vyslýchají prosby lidí a ochraňují je před zlými silami. Všichni spoléhají na jejich obrovskou moc, jež jim zaručuje bezpečí. Ale Noor má své nepřátele, které se mohou její moci vyrovnat. Dlouho probíhala tichá válka, kdy se hledaly slabiny toho druhého. Démoni, chyby v tvorbě Noor, chystají konečné řešení konfliktu. Vytvářejí důmyslný plán, jak celý známý Vesmír přesměrovat podle jejich představ… A pokud by zničili Svatyni Noor, všechno by se sesypalo jako domeček z karet… V sázce tedy není život jen na Noruatu…. Zem horká jako láva, že se po ní nedalo chodit, studený vítr, až se jim dělaly rampouchy na nose a v něm písek, který drtil jejich tváře. Přes písečnou bouři nebylo vůbec nic vidět. Slepě tápali, chránili si hrubě tkaným oděvem obličej a pokračovali dál do neznáma. Ani neměli mapu, jak se dostat k jejich cíli. Vedla je intuice a zatím to fungovalo. Především u Natiil, která nyní stála v čele skupiny a dirigovala, kam se vydat dál. Jenže teď už jí i zbytku výpravy docházely síly. Tváře měla rozdrásané skoro až do krve, popálené nohy na tenkých sandálech štípaly jak čert – s každým krokem jejím tělem projela tak silná vlna bolesti, že musela zatínat zuby a napínat veškerou vůli, aby to překonala – a studený vítr dělal z jejích končetin odkrvené pahýly. K tomu poslední dva dny z ní vydolovaly i jedny z posledních zásob energie. Ztratili Osuru, z které se stala její skvělá kamarádka. Většinou jen za ní chodila se svými dívčími problémy. Nikdy neviděla vyrovnanější dívku a upřímně jí to záviděla. Nemohla pochopit, proč přesně dvacátého rána cesty Osura někam zmizela… Její srdce to ranilo tak moc, že měla pocit, že dál už prostě nepůjde. Jenže pak tu byl ještě Diel. I on byl Osuryiným dobrým přítelem, ale i přes svůj vlastní zármutek dal Natiil důvod bojovat a nevzdávat. „Osura by to tak určitě chtěla…“ říkával. A měl pravdu. V duchu cítila, že její přítelkyně tu stále byla. Její duše by se nemohla jenom tak ztratit, byť byl svět Noruatu tak tvrdý a plný nástrah. „Musíme najít úkryt!“ zaječela do svištícího vzduchu, ale ten její slova okamžitě odnesl pryč a ústa se jí naplnila pískem. Zastavila se, aby ho mohla dostat pryč a zároveň dala znamení, když řeč selhávala. Otočili se k větru bokem a začali hledat něco, co by je mohlo alespoň trochu ochránit před písečnou smrští. Hledali dlouho, ale nakonec objevili malou jeskyni, kam se natěsnali jako sardinky v konzervě a začali si ošetřovat četné rány od drobounkých všudypřítomných ostrých kamínků. Natiil je měla všude. V krvácejících odřeninách na obličeji, za krkem, v botách, prostě všude. Nenáviděla ho. Nenáviděla všechno, co ji přinesla tahle cesta. A to, co ji sem přivedlo. Tahle myšlenka ji jako vždy vrátila do doby, kdy ji naverbovali. Nikdy na to nezapomene a vždycky si na to vzpomene jen s hněvem. Před zlověstnýma očima se jí začal promítat už po tisícáté příběh, který ale byl pořád stejně zajímavý a pořád stejně těžce pochopitelný…. Natiil nevěřícně zírala a měla co dělat, aby jí nespadla pusa. „Proč já?“ „To nevíme. Ale víme, že na přímý rozkaz Císaře vás k němu musíme dovést. Po dobrém vás prosíme, abyste spolupracovala.“ „Můžu si sbalit nějaké věci?“Pokud mě chcete za něco zatknout, tak se alespoň musím pokusit o útěk. Doplnila si pro sebe. „Ne, nebude to třeba.“ Sakra. Absolutně netušila, proč zrovna ji, obyčejnou dívku, i když šílenou milovnici Geografie a studií o své zemi, chtěli dovést k Císaři. Byla totálně zmatená. Na audienci u Jeho Blahorodí se čekalo i roky a ona k němu musí na přímý rozkaz. Svět je čím dál tím divnější…. Oblékla si boty a vyšla ze dveří do kruté zimy za doprovodu osmi černě oděných příslušníků Bezpečnostní služby (vypadali spíš jako tajná rozvědka, napadlo ji). Nastoupila do lesklého černého kočáru a začala usilovně přemýšlet, co má tohle kruci znamenat. Nervózně prohrabovala svoji minulost do té doby, co si to vůbec mohla pamatovat a hledala chvíli, kdy řekla něco proti Císařství. Vůbec nic nenašla, a i když byla naprosto bláznivou ženskou, byla vcelku vzorným občanem. Tedy, ona většinu svých názorů spíše neříkala, než že by je neměla. Proto si vzápětí pomyslela: Co si to Jeho Excelence zase vymyslela…. Nepřítomně hleděla na vysoké zasněžené hory v dáli. Vždycky ji fascinovali, ale i přes to vůbec neměla horolezecké chutě. Mnohem radši měla pláže. Byla koneckonců líná možná ještě víc, než lenochod, chtěla se válet na Sluníčku a ne slézat mrazivé hory. Dorazili. Ohromný Císařský palác, opravdová dominanta světa Noruat a jeho bohatství, se před nimi tyčil do výše několika desítek metrů. Okamžitě vystoupily gorily a vedly ji ke vchodu, pak se společně proplétali složitými soustavami chodeb, v kterých aby se čert vyznal, až se nakonec ocitla před obřími červenými dveřmi se zlatými ornamenty. Císařská audienční místnost musela být za nimi. Osm důstojníků ji opustilo s gesty, aby vstoupila. Podívala se na ně, jak mazali pryč a trochu cynicky vytáhla zrcátko (žádné dívce přeci nesmí chybět kapesní zrcátko), aby se prohlédla, ale ve skutečnosti jí bylo jedno, jak vypadala. Vždyť ji vytáhli brzo ráno, tak od ní nemůžou čekat dokonalý vzhled. Opatrně zaklepala a dveře otevřela. Přejela rychlým pohledem celou místnost. Pět lidí a Císař (mimochodem nebyl v nějaké róbě typické pro něj, ale v černé tunice) na ni hledělo s velkým zájmem a očekáváním. Všichni až na Císaře, který, ač se to snažil skyrývat, vypadal ustaraně, zaujali pózu přivítání. Dobře, totálně nevím, o co tu jde, ale budu hrát slušnou…. „Zdravím, Vaše Excelence. Jsem poctěna vaším pozváním. Zdravím i další přítomné.“ „Upusťte od formalit. Musíme okamžitě začít a na tohle nemáme čas.“ „Dobře… A vysvětlíte, o co tu jde?“ „Buďte trpělivá…“ Císař si povzdechl a pokračoval: „každý z vás byl vybrán pro svoje záliby, schopnosti a vědomosti. Natiil, vy jste nejdůležitější článek v tomto týmu. Vaše vysoké znalosti o geografii našeho světa nám budou velice užitečné pro výzkumnou misi, která se připravuje. Habate, vy, jako prvotřídní přírodovědec, budete pravou rukou Natiil, její a vaše vědomosti by se měly vzájemně doplňovat. Norio a Pate, vaše skvělé bojové techniky budou zajišťovat bezpečí našeho úkolu. Diele a Osuro, jste prvotřídní znalci mystiky a energie, proto se nám tolik hodíte. To je tedy k tomu, proč tu jste zrovna vy. Teď k misi. Máte za úkol prozkoumat Svatyni Noor a zjistit, co se tam ve skutečnosti děje. Pouze výzkumná mise. Všechno je již připraveno. Chceme být rychlí a tak máte jen den na odchod. A ještě něco – nemůžete se z toho vykroutit.“ Všichni na něj zírali, jestli si nedělá srandu nebo jestli se hlava Císařství dočista nezbláznila. Jakmile se totiž člověk vydal za hranice civilizovaného světa, dostal se úplně někam jinam. A dostat se ke Svatyni Noor je stejně těžké, jako donutit slona, aby udělal stojku. Natiil byla ze všech překvapená nejvíc. Ona přece nebyla nějakou superhrdinou, aby lezla za hranice města nebo dokonce Říše. Měla také dostatek rozumu, aby se nesnažila dosáhnout Svatyně, když ani nevěděla, co ji po cestě čeká. Bylo to Svaté území, na které se nesmí chodit jen tak z rozmaru. Uvědomovala si to ta hlava pomazaná vůbec? napadlo ji. Císařova tvář ale byla naprosto kamenná a nezaujal ani žádnou pózu, která by něco o situaci vypovídala. Buď umí dobře blufovat anebo jde opravdu jen o výzkumnou misi. Rozpoutalo se trapné ticho, při kterém nikdo nedokázal vyřknout ani jedno slovo. První, kdo prolomil kry, byla silně nespokojená Natiil: „Vaše Blahorodí, uvědomujete si vůbec, že nás vlastně můžete posílat na smrt? Nikdo nikdy neviděl, jak to venku vypadá a vůbec ta mise zní naprosto šíleně! Co je komu do toho, co se děje ve Svatyni, hlavně že funguje…“ Už už nabírala dech, aby mohla pokračovat, ale Císař jen mávl rukou: „Milá Natiil, pletete se. Nebo aspoň podle toho, co zatím vím. Něco Noor narušuje a my potřebujeme zjistit co. Nemůžeme dál tápat v temnotě nevědomosti, zatímco nám nějaké síly ničí svět. Veřejnost o ničem neví a byl bych rád, kdyby to tak i zůstala. Předpokládám, že by nikdo z vás nechtěl být bez jazyka. Pokud nemáte další připomínky, považoval bych za vhodné, abyste se začali připravovat. Zítra pět minut před půlnocí bude před palácem stát kočár, který vás zaveze kam až to půjde, dál půjdete sami. Ostatní informace dostanete zítra. A abych nezapomněl, pokud se chcete rozloučit se svými rodinami, udělejte tak do konce dnešního dne. Zítra na shledanou.“ Zvedl se, opět bez jediné známky emocí a odpochodoval do dveří za trůnem. Natiil se přejela pohledem ostatní a rozhodla se, že se musí se všemi náležitě seznámit. Vypadalo to, že s nimi stráví dlouhý kus jejího života….


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 11		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

m2m	08.04.2010, 1:47:22

Ahoj. Já bych si dovolil do placu hodin zase pár poznámek, tentokrát už i ke stylistice a trochu i gramatice. × Celé tohle souvětí je třeba od základů překopat: "Na Noruat, jenž je vrcholem jejich práce, kde vytvořili lidskou rasu, \|má Noor svoje alternativní sídlo – Svatyni Noor, \| kde vyslýchají prosby lidí a ochraňují je před zlými silami." Těmihle ( \| ) svislými čárami jsem souvětí rozdělil na tři části. V první přejímá rasa Noor množné číslo, v druhé jednotné, ve třetí opět množné. Je potřeba si tu ujasnit, jestli je to TA rasa Noor, či jestli to nejsou TI Noor. Souvětí tak stylisticky nedává smysl, byť logicky ano. × nepřátele, které = nepřátele, kteří × "Ani neměli mapu, jak se dostat k jejich cíli." = Ani neměli mapu (, jak se dostat) ke svému cíli. [tadyhle si všimni, že provětráním souvětí (věty) docílíš stejného významu; šetřit slovy se potom vyplácí pro zachování celistvosti a plynulosti textu] × popálené nohy na tenkých sandálech - celkově vzato je sandál pořád bota, čili noha je V sandálu, ale dá se o tom polemizovat × "Nenáviděla všechno, co ji přinesla tahle cesta." - JÍ × "... hory v dáli. Vždycky ji fascinovali..." = fascinovaly × tečky vždycky tři, ju? ·.) Jinak k příběhu nemá smysl se zatím vyjadřovat, nic z něj nepoznáme, byť se mi prozatím jeví jako spousta jiných textů, kdy skupinka lidí (obvykle normálních postav, které nejsou žádnými batmany nebo spidermany) jde hledat něco, čemu vlastně vůbec nerozumí. Uznávám, v této první kapitole to prozatím funguje, ale z vlastní zkušenosti vím, že čím více hlavních postav v textu bude spolu pokračovat, tím víc si musíš pohrát s psychikou a vžívat se do nich. Nebo taky ne, někteří autoři na to kašlou a zaměřují se na jednu a taky to funguje. Mno. Rozhodně se řiď Ekyelčinou radou - text dopsat, nechat uzrát pár dnů, týdnů, pak začít s opravami... a uvidíš, kolik slov vyvětráš pryč. Styl je prozatím takový kostrbatý a málo plyne, primární je ale trénink, tak piš, piš, piš, ať jednou v budoucnu můžu Tvůj text číst v papírovém vydání s ušmatlanou vazbou, jak si budu tu knihu číst stále dokola ·.) Pár dobrých obratů se v textu našlo, tak makat, makat, makat! ·.)

winkk	06.04.2010, 7:42:03

Vypadá to na velice zajímavý příběh. Napsané je to moc pěkně a těším se na pokračování.


ze dne 06.04.2010, 20:12:18
Šimon Pecháček: Ty jsi hrozná, vůbec nezapadáš do těch příšerně negativních komentů pod tebou! :D Dělám si srandu, jinak bych urazil jak Eky, tak Šímu, kteří se tak snaží :) Děkuju a brzy na viděnou :)

Šíma	06.04.2010, 0:26:07

Ano, zatím to vůbec nechápu, ale snad bude lépe! ;-) Ale teď vážně... Pozor na šotky, čekají na autorovu sebemenší nepozornost! Slovosled a použití jednotlivých slovních obratů taky občas skřípe. Fantasy sice není můj oblíbený šálek čaje (má oblíbená výmluva), ale také si tento žánr občas rád přečtu... Hodnotit zatím nebudu, protože netuším jak, text se nečte špatně, ale jsme teprve na začátku, takže se ještě uvidí. Marně dumám, jak se z toho "vykecat", když už jsem si dal tu práci a několikrát si text přečetl... Dám Vám oběma malou alibistickou dvojku a uvidí se! Svět je čím dál divnější... -- tak s tím bych i plně souhlasil! ;-)))


ze dne 06.04.2010, 20:10:57
Šimon Pecháček: Ukecaný, ukecaný a ještě jednou ukecaný :D Ne, to je v pořádku, mně se to líbí :D Šotci jsou členy rodiny, já už je nevyženu ;D Snad se brzy uvidíme, jak jsem řekl Ekyelce, u nějakého toho dalšího mého humusu :D

Ekyelka	05.04.2010, 21:38:57

Zdravím. Každý nový příběh je tak trochu sázka do loterie: uchytí se, zalíbí se, bude se číst... Svět Noruat máš postavený celkem dobře, byť vztah Noor-Noruat se mi v mnohém jeví inspirovaný systémem realita SG/Antici, případně Althalův svět, v němž jsou bohové také velmi aktivní. Jen další text ukáže, kterým směrem se příběh pohne. Text je ještě hodně kostrbatý. Je vidět, že zatím nemáš s psaním dostatek zkušeností a nejsi zvyklý používat bohatší slovní zasobu. To přijde s dalšími napsanými texty, chce to jen trpělivost a neústupnost (zkrátka se držet psaní zuby, nehty, ono se to poddá). Také to chce stále číst - nejen příběhy, ale i texty, tj. všímat si, jak jsou vystavěné, jakou mají slovní zásobu, jakou autoři používají větnou stavbu atd. Třeba hned první věta tohoto dílu je dost nešťastná: Noor je prastará rasa, která je ze životních energiíi a která tvoří veškerý známý svět. - Nejen, že jsou hned v první větě dvě stejné spojky, ale celá je postavená kostrbatě a vratce. Přitom si stačilo trochu pohrát se slovy a pády: "Noor jsou prastarou rasou, entitami živoucích energií, které stvořily veškerý známý svět." Odhlédnu-li od vlastního autorského stylu, věta je postavena pevněji, hladce splyne a ústí přímo k další větě, není problém ji přečíst rychle. Také bych vzhledem k tomu, že Noor je společenství entit, které dohromady tvoří rasu, hovořila vždy jako o "nich", ne "něm". Co se týče samotného příběhu, stále v tvém psaní vidím uspěchanost. Natiil se už někdy dostala do císařského paláce, že nežasne, uchvácená jeho krásou? Neprohodí jedinou uštěpačnou poznámku a to ani v duchu? Navíc i samotné setkání s dalšími členy expedice je trochu nepravděpodobné - chybí mi jakékoliv poznámky a detaily, třeba ve smyslu "Císař očividně nepovažoval za nutné nás navzájem představit" atd. Nelogičnosti, či spíš přehnanost pak vidím v popisu putování v písečné bouři. Popis bolesti, zranění atd. koliduje navzájem: třeba odkrvené končetiny nejsou cítit. Je to otázka rovnováhy, co je ještě únosné (písek škrábe, ano, ale ve chvíli, kdy se dostane v takové rychlosti do úst, začíná dusit), co už je extrém (hledali dlouho - tohle slovní spojení evokuje víc, než pár zoufalých minut, přitom text je napsaný tak, že mám dojem, že se zastavili a stáli na místě). Chce to stávající práci dokončit, dát si pár měsíců dovolenou a pak se k příběhu vrátit a začít s úpravami. Nejen, že je to čtivý a zajímavý příběh (aspoň se mi tak dle začátku jeví vzhledem k sestavené skupince, jednotlivých postav by se dalo krásně využít), ale zároveň se zase posuneš dál i jako autor.


ze dne 06.04.2010, 20:08:43
Šimon Pecháček: V tomhle problém není, já vím, jak to bude porkačovat, ale nevím, jak to sepsat podle svých představ. Zatím :) Jinak tvé rady určitě pomůžou, děkuju :)


ze dne 06.04.2010, 14:30:27
Ekyelka: Pokud je problém s pokračováním, chce si to znovu pročíst dosud napsaný text a u každého rozhodnutí postav se sám sebe zeptat, co by se stalo, kdyby se rozhodly jinak. Nebo co dalšího se stane vlivem jejich rozhodnutí (systém kamínku na počátku laviny). Občas to pomáhá se zase rozepsat.


ze dne 05.04.2010, 22:18:14
Šimon Pecháček: Uf, to je ale náročný komentář, ale já si ho zasloužím :) Je pravda, že tam chybí informace o tom, co si Natiil o Císařově paláci myslí, ale co ty víš, třeba bude nějaký náznak v dalších dílech ;) Ještě, abych nepředbíhal, což už jsem udělal, bych dodal, že psaní se nevzdám ani kdybych měl dostávat pětky, protože mě špatné známky jen posouvají dál. I rýpavé komentáře ;D Co se týče prostředí Noruat, pokud jsem tedy spárvě pochopil tvou poznámku, je VELICE odlišný od toho, v jakém jsou města Noruat. Třebas se dočkáš i toho, že cítíš nemožné a dusíš se, i kdyby ses neměla dusit atp. Výhoda tohodle světa (a proto jsem ho taky tak vytvořil) je, že ho budu moc přizpůsobovat jako modelínu. Jak jen budu chtít ;) Myslíš ukončit práci na Natiil? To už jsem udělal, ale ne proto, že by mě napadla dovolená, ale proto, že si nevím rady s jemným pokračováním, abych nevybrebentil všechno, co mám v plánu vybrebentit u nějaké dvacáté kapitoly :D A když takhle přemýšlíš, snad nové díly, až někdy budou, uvítáš, protože se opravdu chystám hrát si s nimi jako urvaný ze řetězu :D Díky a brzy nashle u nějakého toho mého humusu, co vám, redakci, věčně strkám pod nos :D