obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Istrie - Zločin a trest ::

 autor Trenz publikováno: 06.04.2010, 15:14  
Tahle kapitola patří před oheň. Nevím, jestli jsem ji přeskočila, a tak ji posílám aspoň dodatkově a snad někdo čte tyhle popisy, aby nebyl překvapen:-)
 

Kapitola čtvrtá
Zločin a trest

Přešel na druhou stranu hradeb, aby měl jistotu, že je vše zkontrolováno. Celý hrad už spal, takže nikoho neočekával. Jaké překvapení tedy pro něj bylo, když na hradbách nalezl stát ženu. Nebyla vysoká, ale ani ne moc malá. Byla štíhlá, na sobě měla modré šaty a dlouhé blond vlasy, které jí vlály ve větru.
„Je trochu pozdě na noční procházku, paní,“ oslovil ji tiše, aby ji nevyděsil. Otočila k němu hlavu a on věděl, že se v jejích očích ztratil navždy.
„Jsem spíše noční tvor, Ochránce.“
„Nikdy jsem tě tu ještě neviděl, paní. Přijela jsi s hosty?“
„Možná,“ odpověděla záhadně a usmála se na něj. Byl jí úplně okouzlen.
„Jak se jmenuješ, paní?“
„Leila, Nathane.“
„Znáš mé jméno, paní?“ byl překvapen.
„Vím o tobě všechno, Nathane,“ otočila se k němu celá a políbila ho.


Lily sebou trhla a probudila se. Posadila se a podívala se ke dveřím, neboť měla pocit, že jí někdo pozoruje. Spatřila tam stát Autumna.
„Proč se mi pořád zdá o Istrii? Proč ani tady ty sny neskončí?“ zeptala se tiše a její hlas byl plný zoufalství.
„Proč ten kamínek nezasadíš do svého přívěšku?“ zeptal se jí místo odpovědi.
„Bojím se,“ přiznala.
„Čeho?“
„Toho, co přijde. Co když se stane něco špatného? Co když to nějakým způsobem prozradí našim nepřátelům, kde se nacházíme? Nechci ostatní vystavit riziku.“
„Možná ale právě v tom kamínku spočívá odpověď na tvou otázku.“
Lily si sundala přívěšek z krku a následně i kamínek, který vyndala z provázku. Držela ho ruce, otáčela s ním, jako by doufala, že promluví.
„Bílá je symbol čistoty, jasnosti, vznešenosti a nevinnosti. Zdůrazňuje existenci světla, rozpuštění veškeré hrubosti, stav dokonalého odmaterializování, vykoupení. Je to také barva pravdy.“
Lily vložila kamínek do přívěšku. Zapadl do milimetru. Země se zachvěla a na nebesích se rozblikaly hvězdy.
„Co to znamená?“ zeptala se Lily vystrašeně.
„Znamená to, že jsi královna.“

Vysoko v horách, které obklopovaly husté lesy, otevřel snědý muž s dlouhými černými vlasy své temně hnědé oči a zadíval se do dáli. Poté spokojeně kývl a vstal. Přešel k jestřábům, kteří posedávali na stromě, jež pomalu chřadl.
„Přišla jsi právě včas,“ promluvil chraplavým hlasem jako někdo, kdo už pár let neřekl ani slovo. Poté zvedl hlavu k jestřábům.
„Leťte a předejte mou zprávu všem zástupcům národa Istrie. Ať všichni do příštího úplňku vědí, že se skutečná královna Istrie vrátila.“
Jestřáby vzlétli. Muž se za nimi díval, dokud mu nezmizeli z očí. Pak se obrátil a pohladil strom po usychající kůře.
„Ještě máš naději, příteli. Ještě máš naději.“

Argon se ve své posteli probudil a zrychleně oddychoval, jako by se mu zdál velmi ošklivý sen, ale od doby, co zabil Arsena, to vypadalo, že ho Autumn nechává být. Zřejmě měl svých starostí víc než dost, když tu teď vládla Šener. Všiml si, že její ruka spočívá přes jeho bok. Znechuceně ji smetl, ale Šener to neprobudilo. Vstal, oblékl se a vydal se na půlnoční návštěvu věštkyně.

Corra nemohla spát. Neustále se převalovala, až to nakonec vzdala a posadila se. Chvíli jen seděla a zhluboka dýchala. Něco bylo ve vzduchu. Cítila to. Procházelo to každičkým jejím nervem. Něco se stalo. Něco se změnilo. Vstala a převlékla se. Bylo na čase zeptat se run. Vytáhla sáček zrovna ve chvíli, kdy se dveře rozrazily a dovnitř vstoupil Argon. Corra se instinktivně přikrčila, ale Argon k ní nepřišel s úmyslem ji ublížit, jak se záhy ukázalo.
„Kde jsou?“ zeptal se.
„Kdo, pane?“
„Kdo myslíš?“ odpověděl jí otázkou a Corra se stáhla.
„Omlouvám se, pane. Neubližuj mi prosím.“
„Jsou u mého bratra?“
Corra vytáhla sáček, nasypala si runy na dlaň a hodila s nimi.
„Ano, pane,“ odpověděla, když runy dopadly.
Argon se zamračil a zmizel.

Lily se na Autumna překvapeně dívala a pak prudce zavrtěla hlavou.
„Ne! Já nejsem královna!“
„Ale ano, jsi. Proto se ti zdá o Istrii. Připravuje tě na chvíli, kdy nastoupíš na trůn místo Šener. Proto ty sny. Zdá se ti o téhle zemi, abys ji poznala. Královna přece musí znát svou zem, nemyslíš?“
„Ale já nejsem a ani nikdy nebudu! Já jsem Lily Mackenzie a nebudu vládnout zemi, která mě připravila o normální život!“
Chtěla proběhnout kolem Autumna, ale ten ji zachytil za ruku. A stalo se něco, s čím nepočítal. Její oči se hněvivě zableskly a ona ho vší silou udeřila hřbetem ruky do tváře. Autumn zavrávoral a pustil ji. Lily na nic nečekala a proběhla kolem něho, seběhla po schodech a vrazila přímo do Argona. Jeho pevně stojící tělo náraz ustálo, avšak ona ne. Byla by spadla, kdyby ji nezachytil a nepodržel v náručí, než našla ztracenou rovnováhu. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. On se díval do očí jí a viděl všechnu krutost a zkázu, kterou na Istrii napáchal on nebo jeho bratr. Pak se ušklíbl.
„Tak to ty máš být další královnou Istrie, když je Šener neplodná a tudíž ani nezplodí svou nástupkyni?“
„Ne. Nestojím o to!“ odpověděla pevně.
Argon se zasmál.
„Obávám se, že nemáš na výběr, děvče. Istrie se tě nebude ptát. Pokud si tě vybrala, nezbývá ti, než se podvolit, ale pojď se mnou a já tě na to připravím,“ nabídl jí Argon své služby a Lily byla v pokušení jeho nabídku přijmout. Jeho oči byly tak uhrančivé. Nemohla se od nich odtrhnout. Vyrušil je až příchod Sonyi a Seana. Sonya okamžitě vytáhla dýky a Argon jedním pohybem dostal Lily za sebe a hned potom zachytil dýky, které na něj Sonya hodila. Zastrčil si je do boty a vyzývavě se na ně podíval.
„Víc už nebude?“ otázal se výsměšně.
„Tady nemáš co pohledávat, Simone!“ ozval se ostře Autumn a Argon s sebou trhl při vyslovení jeho skutečného jména.
„Takhle se tedy jmenuješ?“ zeptal se Sean a Argon zkřivil ústa odporem.
„Opovaž se mě takhle oslovit!“ zasyčel.
„A copak mi uděláš, Simo…“ začal, když Argon vytáhl dýku a chystal se jí po Seanovi hodit, když Lily položila ruku na jeho zápěstí.
„Ne. Takhle to nemá být.“
Argon se na ni podíval a potom zmizel.
„Co se tady stalo?“ zeptal se právě ze schodů sbíhající Cirkis.
„Byl tu Argon a už víme jeho skutečné jméno. Dá se to ještě pořád použít?“
„Ano.“
„Ne!“ ozvala se Lily a to slovo znělo jako prásknutí bičem. Překvapeně se na ni podívali.
„Ne! Proti Argonovi to nepoužijete! Nedovolím to!“
„Proč ne?! Co ti udělal?!“
„Nic mi neudělal. On je…je přítel.“
Sean vyprskl smíchy.
„Myslím, že už ti tvé sny opravdu lezou na mozek.“
„Neublížíš mu. Nikdo z vás mu neublíží, jinak se budete zpovídat mně!“
„A proč bychom tě jako měli poslouchat? Jsi jen holka, co šílí ze svých snů.“
„Ne. Jsem budoucí královna Istrie!“
„Ty? To se Istrie musela dočista zbláznit.“
„Je to pravda, Seane,“ promluvil Autumn.
„Ona je skutečně příští královna Istrie.“
„A jak se k tomu dostala?“ otázal se Alan, dívajíc se na ně z prvního patra, ledabyle opřený o zábradlí.
„To já nevím. Možná Lugh.“
„Ano. Za ním bychom měli jít. Nejspíš nám i řekne ten příběh, co se s Istrií vlastně stalo. Vyslechli bychom si ho od tebe, avšak čím dřív se k němu dostaneme, tím dřív nás za ním přestanete všichni posílat. Jak se tam dostaneme, víš?“
„Samozřejmě. Půjčím vám koně, kteří znají cestu. Možná byste měli vyrazit okamžitě.“

Scházeli se spolu tak často, jak jen to šlo. Každou volnou chvíli trávil s ní. Miloval ji tak moc, že začal zanedbávat i své povinnosti Ochránce a ona ho milovala tak, že zapomněla na svůj úkol. Původně přišla jen, aby odlákala jeho pozornost. Umožnila Argonovi nepozorovaně vtrhnout do srdce Istrie. Netušila, že se zamiluje. Bála se nejdřív říct Nathanovi pravdu. Bála se, že na ni zanevře. Přestane pro něj existovat, ale jejich láska už byla příliš silná. Místo odehnání jí k sobě přivinul a zašeptal: „Budu tě milovat, i kdybys byla Argonova dcera.“
Řekla to svému otci, mágovi, který byl nositelem čistého zla. Jen se pobaveně usmál a řekl: „Však tě to pustí, Leilo.“
Oponovala mu, že je to láska na celý život, avšak on se jen smál a pak odvětil: „A když tě to nepustí, postarám se o to, aby si vládci Istrie hledali nového Ochránce.“
To ji vyděsilo. Okamžitě běžela za Nathanem a prosila ho, aby s ní utekl. Zprvu její prosby odmítal. Stále byl Ochráncem, ale nakonec v něm zvítězila láska nad povinností a rozhodl se s ní utéct. Utíkali lesem, když zaslechli křik a ryk boje a oba pochopili, co se stalo. Argon a jeho nohsledi zaútočili na srdce Istrie a byla to jejich chyba. Oba to věděli a oba si to vyčítali, nicméně už bylo pozdě. I kdyby se vrátili, už by Istrii nezachránili. Též věděli, že překročili hranici a trest je nemine. Objevil se tam Augur, hmotná podoba zákonů Istrie, a ztrestal je tak, že už se jako lidé nemohli nikdy setkat. Zaklel je do podoby zvířat, kdy Nathan byl v noci vlkem a ve dne mužem a Leila ve dne jestřábicí a v noci ženou. Museli být spolu, jeden dohlížet na druhého, ale nikdy se nemoct toho druhého v lidské podobě dotknout. Vysvobodit je mohla jen smrt jednoho z nich.


Lily s sebou v sedle trhla a zvedla se. Musela za jízdy usnout. Vlastně ji překvapilo, že z koně nespadla, když na něm nikdy dřív nejela, ale nejspíš je měl Autumn speciálně vycvičené.
„Možná to jsou kouzelní koně,“ blesklo jí hlavou a vzápětí se tomu musela usmát. Znělo to dost šíleně, i když ona sama byla nejspíš šílená, nebo se k tomu nebezpečně blížila. Vzpomněla si, jak se zachovala k lidem, kteří tu s ní byli a trošku pobídla koně, aby je dohnala.
„Á, naše královnička,“ utrousil Sean ironicky, když jí uviděl. Lily sklopila hlavu, ale pak jí zvedla a řekla: „Omlouvám se. Chovala jsem se hrozně. Vlastně ani jako bych to nebyla já. Nejsem přece taková, že ne, Andy?“
„Ne, to nejsi,“ odsouhlasil jí Andy.
„Bože, Wilkinsone. Ty jsi psycholog. To rovnou můžeš nechat pacienty, aby si diagnózy stanovovali sami.“
„Je mi to líto,“ omluvila se ještě jednou Lily a Sonya se na ni povzbudivě usmála.
„To nic. Každý máme své špatné chvilky. Ostatně, taky jsem se nezachovala moc zodpovědně, když jsem po Argonovi hodila ty dýky, ačkoliv si byla v jeho blízkosti.“
„Co po tobě Argon chtěl?“ zajímalo Alana víc, než její zpytující svědomí.
„Nabídl mi pomoct. Chtěl mě naučit žít s tím, že se nejspíš někdy stanu královnou Istrie, jestli mě Šener dřív nezabije.“
„Ještě pořád to neví, ne?“
„Kdyby ano, už by nás honili divocí psi,“ poznamenal Cirkis.
„Neboj se, Lily. Ať už to přijmeš nebo ne, postaráme se o tebe,“ slíbil jí Alan.
„Mluv za sebe,“ neodpustil si Sean, ale Alan ho ignoroval, jako už mnohokrát. Měl spoustu takových kadetů, kteří si mysleli, že můžou dostat svého velitele.
„Myslím, že se blížíme k Lughovi,“ promluvil znovu Cirkis a ukázal před sebe. Spatřili dům, od kterého stoupal hustý dům až do výšky nebes a tam se rozplynul do podoby mraků.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Amater 10.04.2010, 20:53:48 Odpovědět 
   ještě malá připomínka ne k jestřábům, ale hrad usnul, ale stráže určitě ne... nebo ano?
 Amater 10.04.2010, 20:53:10 Odpovědět 
   předešlé díly jsem nečetla,a le tenhle kousek se mi líbil. Připomněla mě japonskou fantasy Dvanáct království. Nostalgie, promiň

Líbí se mi jak země si vždy vyvolí. Chybky nehledám. hezky napsáno
 Šíma 06.04.2010, 21:16:24 Odpovědět 
   Tak a chybějící část je tady, konečně vím, co se stalo mezi třetí a pátou částí! Těším se na pokračování... ;-) V Istrii se ještě budou dít věci!

P.S. Na práci šotků jsem nehleděl! ;-)
 Ekyelka 06.04.2010, 15:12:41 Odpovědět 
   Zdravím.
Kupodivu tato kapitola je na tom v rámci posloupnosti a děje lépe, než následující "Oheň". Snad je to tím, že se zde nepohybuje tolik postav a tedy nemáš čas se mezi ně pořádně zaplést.
Jednotlivé prostřihy v ději jsou zajímavé, napadlo mne jen pár poznámek:
- jestřábI vzlétli! Pokud to tedy nejsou hermafrodité. Navíc - kolik jich bylo? Dva, tři, víc? Dost dobře si nedovedu představit dravé ptáky takhle klidně hřadovat na stromě, snad kromě supů. Jestřábi jsou dost velcí, chtělo by to dát si práci a celý daný úsek vykompenzovat i popisem velikosti stromu, prostoru. Kvůli rovnováze, přitom se však není třeba sáhodlouze rozepisovat.
- Stále příliš zbytečně pospícháš. Když se Argon probudil, všechny jeho emoce včetně znechucení ze Šener jsi smetla do jediného odstavce. Přitom sis mohla krásně pohrát s atmosférou, doplnit detaily z Argonovy paměti a mysli, takže by získal lidštější rozměr a hloubku.
Tohle se navíc týká všech postav, nejen této - své postavy znáš nejlépe, nesmíš ale zapomínat, že čtenář ví pouze to, co mu napíšeš. To měj neustále na paměti.
- ach ty chyby... Zastavit se, nádech, ještě jedno přečtení, nejlépe nahlas a pomalu. Korektury jsou značně nepopulární, ovšem text je autorova vizitka a spoléhat se na to, že čtenář je tvor ohleduplný a shovívavý, je riziko.
- Snaž se eliminovat opakování slov, především ukazovacích a vůbec zájmen. Tak, ten, toho... Stejnou kreativitu by se hodilo projevit i v používání spojek; existují i další kromě "který". K tomu si přičti některé příliš dlouhé věty (viz ona první věta, kdy se Argon probouzí), z nichž se pohodlně dají vytvořit dvě i více neméně čtivých. Všechno je to otázka rovnováhy a variability, schopnosti odvážit se používat širší slovní zásobu. Každému autorovi radím především číst a všímat si, jakým způsobem jsou příběhy v knihách vedeny. Jak spisovatelé používají jazyk, proč volí zrovna tenhle vypravěčský styl atd. Trochu se zamyslet nad způsobem, jak funguje text, možná si i zkusit přečíst některý populárně naučný text o literatuře a psaní.
A hlavně psát, hodně psát. Výsledný text často bývá založený na Kingově rovnici "původní text - 10% vyškrtaných slov" (u mne se procento někdy zvyšuje i na 15-17), takže ne neboj pořádně rozepsat. Snadněji se škrtá, než dopisuje.
 ze dne 11.04.2010, 10:00:27  
   Trenz: Děkuju za rady. Určitě se jimi pokusím řídit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Jednou
Petr polák
Za mřížemi ... ...
Mouvela
34. kapitola - ...
Miky
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr