|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Příběh mezi kapkami krve ::
| II. kapitola .... |
| |
|
|
II.
Béžový sedan zastavil pře barem „U Čápa“. Celá posádka vystoupila z vozu. Oprýskané zdi okolních domů hyzdily černé čmouhy, které měly být asi napodobeninou grafitů. Černovlasý mladík zaťukal na hnědé dveře, též vyzdobeny sprejem. Po chvilce šramocení se pootevřely a objevil se v nich holohlavý svalovec. Změřil si příchozí pohledem a otevřel dveře dokořán.
„Prosím,“ vybídl Martin dívky, aby vešly.
Před nimi se otevřela malá místnost. Po pravé straně byl výklenek, kde se nacházely dveře na dámské toalety s úsměvným štítkem. Odtud vedlo úzké schodiště do suterénu. Stěny byly natřeny broskvovou barvou, která působila velice přátelským dojmem.
Jirka šel jako poslední a vtiskl svalovci bankovku do dlaně.
Dole se rozprostírala rozlehlá místnost s tanečním parketem uprostřed. Podél celé stěny vedle vchodu se táhl dlouhý barový pult, za kterým se činili čtyři barmani v černých košilích a kalhotách. Za nimi bylo po celé délce baru dlouhé zrcadlo s policemi, na kterých stálo spousta skleniček a lahví s lihovinami. Celý discobar působil zevnitř velice útulně. Plno mladých lidí posedávalo kromě baru u kulatých stolů nebo tancovali na parketu. Celou místností se nesla hudba a klimatizace dychtivě pohlcovala kouř z tisíce zapálených cigaret.
„Ahoj Stane,“ podával Martin ruku jednomu z barmanů přes pult.
„Nazdárek,“ opětoval barman pozdrav a potřásli se rukou „A hele, Bouchač,“ poznamenal barman Stan ke Kristininýmu společníkovi Jirkovi „dlouho jste tu nebyli,“ a i jemu podal ruku. Pohledem přejel obě díky. „“Jako obvykle?“ zeptal se Stan, který se v černé košili viditelně necítil dobře. „A co si dáte vy, dámy?“ vycenil na obě dívky křivé zuby.
„No, já si dám asi jenom vinný střik, děkuji,“ rozhodla se Magdalena.
„Mě také,“ připojila se Kristina.
„Vidím, že jste tu celkem známý, co?“ poznamenala Magdalena a změřila se barmana od hlavy až k patě.
„Hmm,“ utrousil Martin mezi zuby „Pojď si zatancovat,“ vedl ji na parket a víc se o její narážku nestaral.
„Dej nám to ke stolu,“ houkl Jirka, přezdívaný Bouchač, na barmana. Vzal Kristinu za ruku a připojili se k ostatním na parketu.
Když skončila píseň, šli si všichni čtyři sednout ke stolku v nejtišším koutě místnosti. Na stěně visely dva velké obrazy s motivem staré uličky v šeru podzimního večera. Barman Stan jim právě donesl objednané pití.
Z veselé konverzace je vytrhli dva nově příchozí. Byli to muži tak ve věku 35 let. Ten, kterému říkali Myšák, byl podsaditější postavy a druhý, Pulec, byl naopak dlouhý a vyzáblý. Hned, jak je Stan zahlédl, donesl jim pití. Dívky usoudily, že jsou tu jako doma. Jejich zjev ani přítomnost nebyla dívkám zrovna příjemná. Magdinýmu společníkovi říkali Krysař.
„Stane, přines pro naše dámy specialitu podniku,“ zavolal na kolemjdoucího Stana Krysař.
„Zajisté,“ odpověděl a tvář se mu zkřivila zlověstným úšklebkem.
„Pojď si ještě zatancovat,“ vmísila se mužům Magda do tichého hovoru. Krysař se bez námitek zvedl a šel.
„Ti vaši kámošové se mi vůbec nelíbí. Martine, proč ti říkají „Krysař“? to není zrovna hezká předívka!“ poznamenala
„Ani nevím, to je už móóóć dlouho,“ usmál se na svoji zvědavou tanečnici, jejíž boky se vábně pohybovaly do rytmu hudby. Než se vrátili z parketu, Myšák a Pulec už byli pryč. Magdaleně se ulevilo. Kristina seděla Bouchači na klíně a hlasitě se smála. Slastně upíjela ze své sklenky. Magdalena seděla mlčky v křesle a pozorovala unikající bublinky z oné speciality. Nevěděla proč, ale přepadl ji nepříjemný záchvěv pochybností, zda byl dobrý nápad, jít s úplně neznámými muži ven.
„Ochutnej přece,“ vytrhl ji Bouchač z myšlenek.
„Co je s tebou?“ podíval se na Magdalenu podezíravě Krysař
„Nic, jen na mě padla únava, je už dost pozdě,“ usmála se nepřítomně Magdalena. „Tak co, jaký to je?“ obrátila se ke Kristě.
„Špica,“ smála se Kristina, která měla téměř prázdnou sklenici.
„Půjdeme si přepudrovat nos, nějak ten alkohol stoupl Kristě do hlavy,“ prohlásila Magdalena, políbila Krysaře letmo na tvář a táhla kamarádku na toaletu. Vystoupaly po schodišti až ke vchodovým dveřím, kde seděl holohlavý muž na vratké židli a četl noviny. Odměřeně si je změřil pohledem a znovu se začetl.
Obě dívky zapluly za dveře s humorným štítkem. Ocitly se v podlouhlé místnosti vyzdobené zelenkavými dlaždičkami. Naproti nim bylo do zdi zasazeno úzké okno. Kristina se opřela o roh zdi. Nohy, ruce i víčka měla těžké jako z olova. Magdalena začala přecházet po místnosti a snažila se soustředit myšlenky. Prohrábla si prsty své dlouhé nepoddajné vlasy a došla ke Kristině.
„Musíme odsud, Kristo, rozumíš“! vzala ji za ramena a zatřásla s ní. Nebyla si jistá, že ji dívka vůbec vnímá. Roztočila kohoutek u jednoho ze tří umyvadel umístěných naproti kabinkám a strčila ji hlavu pod studenou vodu.
„Co blázníš!?“ vytrhla se jí po chvíli Krista a trochu se vzpamatovala.
„Musíme odsud,“ zopakovala Magdalena a zadívala se na úzké okno. „Zkusíme to tudy.“ Nohou si stoupla na zaprášený radiátor a vytáhla se nahoru. Na kličku, kterou bylo okno zajištěné, sotva dosáhla. Stoupla si na špičky a okno se skřípotem povolilo. Do místnosti se vloudil čerstvý vzduch.
„Pojď, musíš první,“ vybídla Kristinu.
Poslechla, ale i nohy jí vypověděly službu. Nemotorně vylezla na radiátor, ale do okna se vyhoupnout nemohla. Okno bylo příliš vysoko.
„Pomůžu ti, stoupni si mi na ramena,“ popohnala ji Magda. S její pomocí se jí to přece jen nakonec podařilo, i když si při tom Kristina sedřela koleno. Magdalena se vyšvihla do okna daleko snadněji než omámená Kristina.
„Jsme venku,“ oddychla si Magdalena.
Před nimi se otevřel park, který se táhl podél celého bloku činžovních domů. Po pravé ruce vyrůstalo nevzhledné křoví a jakási buňka, která asi kdysi bývala novinovým stánkem. Zbytek parku byl upraven, protknut několika asfaltovými cestičkami.
Magdalena se už chtěla rozběhnout, pryč bez věcí, bez svědků, hlavně pryč od nich. Když tu náhle:
„Něco jste si u nás zapomněly,“ ozval se známý hlas. Magdaleně přejel mráz po zádech, pootočila se a před nimi stál Krysař. Z obou stran přistoupili Pulec a Myšák a chytili Kristinu, se kterou nebyla žádná práce. Magdalena se pokusila utéct, ale z šera vyšel Bouchač a potahoval ze zapálené cigarety.
„Seš ňáká neposlušná žába. Vem si příklad ze svý kamarádky,“ vrhl na Kristu chladný pohled. Nebohá byla ráda, že ji Pulec s Myšákem podpírají.
Park byl v tuto dobu opuštěný, jen v křoví zašustil potkan hledající něco k snědku. Nebyl nikdo, kdo by ji pomohl a strach ji nedovolil vydat ani hlásku.
„Co chcete?“ vyrazila nakonec zoufale ze sebe Magdalena.
„My? Nic. Ale naše šéfka,“ nechutně se zasmál Pulec a Bouchač ho ztrestal pohledem, aby zbytečně nemluvil.
„Pusťte mě nebo začnu křičet!“ téměř zašeptala.
„To bych ti neradil,“ vložil se do toho Krysař. „Neboj se, jen nám, a když budeš hodná i sobě, vyděláš pěkný prachy,“ chytil Magdu za bradu a nestydatě si prohlížel její tvář. Bouchač odhodil nedopalek, přistoupil k ní ze zadu a zacpal ji rukou ústa. Magdalena se s vytřeštěnýma očima snažila vyprostit s pevného sevření, ale neměla dost sil. Krysař ukázal ruku schovanou celou dobu za zády, ve které držel injekční stříkačku. Magdalena viděla v záplavě strachu, jak se hrot stříkačky proti ní blyští a špičatí. Bez váhání jí vpíchl obsah do krku. Bouchač pomalu uvolňoval sevření, když si byl jistý, že nebude křičet.
Chtěla se pohnout, ale jako by celá ochrnula a svět se roztočil. S palčivou bolestí v hlavě padala černou tmou do hluboké nekonečné propasti. Rychleji a rychleji a zdálo se, že konce není. Jak upadala do bezvědomí, plná zloby opakovala:
„Pomstím se, mstím … se..,“ a klesla bezvládně k zemi.
„Sakra, říkal jsem, že je to moc. Asi je po ní,“ vztekle zasyčel Krysař.
Z dáli k nim doléhal vzdálený cinkot psí známky.
„Padáme, někdo de,“ křikl Pulec.
„Schovej ji do křoví,“ nařídil Krysař Bouchači. Bez mrknutí oka poslechl a odtáhl ji do křoví ke zchátralé buňce.
„A co s touhle?“ zeptal se Myšák, který zdrogovanou Kristinu celou dobu podpíral.
„Jen by nás zdržovala, tohle už není sranda.“ hlesl Krysař. Myšák ji odstrčil tak silně, že přistála na zaprášeném chodníku a všichni vzali nohy na ramena.
„Bene, Bene,…“ nesl se parkem mužský hlas.
Než se stačila Kristina vzpamatovat, už cítila teplý dech a mokrý čenich na své tváři. Černý labrador ohlašoval svůj nález divokým štěkotem. Jeho pán se rozběhl po hlase a našel Kristinu ležet na zemi. Přivázal psa na vodítko a snažil se dívce pomoci posadit.
„Jste v pořádku, co se Vám stalo?“ ptal se postarší pán v černé bundě. „Nebojte se, hned zavolám pomoc,“ sedl se vedle Kristiny, aby se o něho mohla opřít, přehodil přes ní svoji plátěnou budu a zavolal mobilním telefonem záchranku.
Magdalena ležela bez hnutí v křoví. Sukni měla shrnutou a paty umazané od hlíny, jak ji Bouchač táhl za ruce po zemi. Odkudsi se vynořil muž, jehož výrazné lícní kosti svítily do tmy. Sehnul se k dívce a svými dlouhými prsty ji odhrnul tmavé vlasy zakrývající její obličej. Zadíval se na ni. Po té ji nehlučně vzal do náručí a zmizel i s ní stejně tiše a nepozorován jako se objevil. Jen citlivé uši psa cosi zaslechly, pes zpozorněl a začal vrčet směrem ke křoví.
Když dorazila sanitka a Kristina byla konečně schopná dostat ze sebe pár slov, Magdalenu už nenašli.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
