» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141469

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Pro letní vůni tlouklo mé srdce ::

Viviana-Mori	publikováno: 25.03.2010, 9:09

Psáno v jeden zvláštně bolavý myšlenkový večer. A taky vzpomínkový... a zvláštně kouzelný, jako všechno, díky čemu mohla přijít tato múza.

Děkuju všem, kteří to se mnou mohli i mohou sdílet.


	Pověz mi znovu o křižování planet. Prosím, jen chvíli, slíbuju, že budu vzpomínat každý den. A o zlodějích, jak zavřeli nás ve sklepě, v den kdy v kavárně nikomu nechutnalo. Tušila jsem, že mám zahnout těsně u kostela klidně v nemocničních šatech jako tenkrát. Utekla jsem pošetilým bláznům. A dnes se stále neumím vřele zamilovat. Na to je mé srdce až příliš zatoulané. Zase píši básně... Nevím, i bez těch injekcí jsem pořád nějak bez sebe. Nechci zase obrůst vonným jehličím, tak pověz, která cesta ještě končí příkopem s dřevěným křížem, zabodnutým hluboko, dokážu jít i bosa, ale neodhadnu kudy, žádný kočár nepřijede a nedá mi nápoj vzpomínek na ta zvláštní místa. Prosím, nemlč a řekni, zda děti chodí stále ještě do cukrárny a jestli se pořád kradou pendreky... Chci vědět, zda-li moře skrývá poklady našich útěků. Snad námořníci na vlnách našli klid. Pamatuji si úzkou věž, Jak jsem z ní spadla, víš, ty moje závratě z výšek se ani trochu nezměnily. Já prostě potřebuju jenom vědět kde jste a co se změnilo, když jinde se člověk zaprodá bohémskému životu. Snad staráte se dobře o mé kočky a můj dům. Dejte mi znamení, že i přes strach a šeď v které jsem žila se mohu vrátit Letní vůně zase přijde. ach, tolik vždy připomíná náš domov.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 22		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 53		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 61		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nitka	27.04.2010, 18:00:42

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nitka* ze dne 27.04.2010, 17:42:49* Já děkuji Tobě.. I v dílech druhých, můžeš nalézat život. A v těch Tvých ho hledat nemusím, v nich ho vidím, v nich ho CÍTÍM. ;)

Nitka	27.04.2010, 17:42:49

Klíč k minulosti máme ukrytý v sobě. Někdo ho umí i používat. Jen vrátit čas nejde a proto mnoho lidí toto inspiruje k psaní a přemýšlení. Nicméně, Ty vždy vykouzlíš jiný pohled na svět.. ;o) Umíš ho nádherně podat a vyložit.. Člověka Tvá slova nutí k zamyšlení. A to je jedině dobře.. Těším se na to, až jednou půjdu do knihkupectví a budu si tam moci koupit Tvou knihu.. Jen tak dál... =) 1


ze dne 27.04.2010, 17:56:12
Viviana-Mori: Teda Nitko, ty umíš zahřát u srdce, ani nevíš, jak moc je hezký tohle slyšet... I když asi víš. :-) Já se budu snažit, abys tam tu knížku jednou třeba vážně našla :-) Děkuju!

Iva Jeřábková	31.03.2010, 4:35:30

Nádherná báseň, naplněná upřimnými pocity, jemným citem a nostalgií. Dělá na mne dobrý dojem, doznívá i po přečtení.


ze dne 31.03.2010, 6:36:02
Viviana-Mori: To jsem opravdu velmi ráda, děkuju moc :-)

AnetkaAne	30.03.2010, 0:52:35

Každý kdo nepíše jen aby psal, dává do svých básní kus sebe, svých pocitů, prožitků, smutků i radostí, protože život je celý hlavně o pocitech, emocích a v tvých dílkách je tolik tebe, pocitů, ale vždycky cítím i já v sobě jak blízko mám k tomu o čem píšeš, moje pocity se mi vrací a určitě vím, že je v tom ještě mnohem větší hloubka než kdo možná tuší! Viv je to nádherné, pravdivé, lidské ač bolavé, přesto krásné! Hned si ukládám protože se budu často vracet a vždy objevím další skrytý smysl! Bety :-)


ze dne 31.03.2010, 6:36:59
Viviana-Mori: Tento komentář je opravdu úžasná odměnu za tu snahu a probdělé noci :-) Moc ti děkuju Bety.

Charlotte Cole	27.03.2010, 20:41:22

To, že to zavání prózou, neznamená vůbec nic špatnýho. Nemusíš nějak výrazněji měnit styl psaní. Tohle jsi ty. Nesnaž se předstírat, že jsi někdo jiný. :)


ze dne 27.03.2010, 20:45:22
Viviana-Mori: Neboj, to nebudu, to by ani nešlo... Pak by mi to psaní už nedělalo radost. :-)

Charlotte Cole	27.03.2010, 17:29:04

Už jsem známkovala, takže koment - Jo, zavání to prózou. Čím dál tim víc mi to začíná připomínat některá moje dílka, kde je těžké určit, jestli je to poezie nebo próza (tedy aspoň pro mě jako autora, čtenář si názor většinou udělá sám po prvním přečtení). Ale líbí se mi to, samozřejmě. Ten život, upřímnost a přímočarost bez potřeby skrývat některé nepříjemné věci snad ani nejde komentovat negativně. Howk. :) Weichtier: Užila. :) Ale stále to vnímám jako pozitivní zkušenost, která mě posunula dopředu. :)


ze dne 27.03.2010, 17:41:14
Viviana-Mori: No, jo zavání... Já si to uvědomuju. Jenže nevím co s tím, mrzí mě to, ale jsem spokojená s tím, že to je tak jak to je. Maximálně si můžu ještě časem pohrát s odřádkováním, ale nad tím jsem taky strávila hodně času. Jsem ráda, že se ti líbí to, co jsem do básně vložila a chtěla, aby to lidé cítili. Pak mi ani ty výtky nevadí. Bohužel jsem šprajclá a nevím, jestli někdy budu psát jinak. Mě to takto vyhovuje, i když samozřejmě střídám více "stylů". Uvidíme. Díky Lotty.

Lizz	27.03.2010, 17:09:52

Ahoj, Vivi... :) Jako obvykle se ti to moc povedlo... :) nějak nevím, co víc k tomu dodat, ale myslím, že tady to ani nějak není potřeba.. Stejně většina z toho, co bych mohla napsat už byla řečena... :)

Weichtier	27.03.2010, 11:04:41

Velmi obrazné. Jako celek se líbí. Ale už definitivně je to próza:-) Volný verš prostě neznamená věty zalomené do řádků. To není ani tak výtka, jako prosté konstatování:-) W.


ze dne 27.03.2010, 13:47:26
Viviana-Mori: Tak ok :-) Měj se.


ze dne 27.03.2010, 12:27:56
Weichtier: Ale to já zas čas od času otravuju různé lidi, Charlotte C. si se mnou taky užila:-)) Hezký den, W.


ze dne 27.03.2010, 12:18:22
Viviana-Mori: Teď si mi to natřel :-) A nemyslím to ve špatném slova smyslu. Samozřejmě ti rozumím, ale .... nejsem dokonalá, nicméně samozřejmě se budu snažit. :-) Uvidíme, co přinesou další dny. Akorát mě trochu mrzí, že s tímhle vždycky přijdeš jen ke mě, u ostatních to nevadí? :-P Nu což. A nelajdačím! Bacha! Nebo se budu zlobit. :-) Ty zavedené formy jdou bohužel často nějak mimo mě. Třeba na to časem doplatím, nebo si i tak najdu nějaké své místo. Dělám to po svém, jak to cítím, což samozřejmě není omluva a je to dost otřepaná fráze. Takže uvidíme, přijď mi říct, až si zase něčeho všimneš. :-) Díky Weichu.


ze dne 27.03.2010, 11:29:10
Weichtier: Problém je, že báseň ve volném verši musí stejně mít rytmus, danou formu apod. Druhá věc je, že podobné texty, co píšeš ty, jsou dnes na internetu běžné. Zřejmě jde o další oblast, kde se boří zavedené hranice. JE to dobře, ale NESMÍ to na druhou stranu svádět k lajdačení, protože oba žánry mají své. Věc třetí, to je to nešťastné zalamování řádků. Zase velmi moderní prvek, na který někteří teoretici a básníci dřívějšího data narození koukají (dle mé zkušenosti) značně s despektem. Myslím, že je třeba hledat míru. Verš jasně významově kompaktní by neměl být rozdělován. A věc poslední, off topic: stáváš se zde oblíbenou autorkou. Tvé texty a tvůj "způsob" tak budou mezi nováčky logicky inspirací a návodem. To s sebou přináší zodpovědnost, i na našem malém písečku. Právě proto to není "fuk", ale je třeba to diskutovat:-)


ze dne 27.03.2010, 11:11:02
Viviana-Mori: Mě je fuk, co to je. :-) Proto pokaždé když o něčem píšu jako o své poezii, dávam to slovo do uvozovek. :-) Ale nemyslím si, že by to bylo nějak špatně. Už si na to zvykněte. :-) Takových dílek třeba ještě bude... Díky Weichu za návštěvu, zase jsi mě potěšil a donutil přemýšlet. :-)

javavia	27.03.2010, 10:57:22

Ahoj VIv, myslím že stačí, že napíšu, moc krásná a silná báseň. Děkuji za zážitek. Měj se hezky jarně.


ze dne 27.03.2010, 10:59:00
Viviana-Mori: Stačí, však já vím, že už jsi ji jednou četla :-) Moc děkuju Javi, to mám zase radosti v ten sobotní den. :-)

Viviana-Mori	26.03.2010, 23:30:55

Tak kojot zavyl, až mi tu nechal trojnásobnou ozvěnu. Jen doufám, že to nebylo schválně myšleno jako SPAM :-P

Kojot	26.03.2010, 23:13:14

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kojot* ze dne 25.03.2010, 16:35:46* Hle a je to tady!!! Opravdu tu vidím 20 jedničej, moc Ti to přeju ViVi :)))

Kojot	26.03.2010, 23:09:33

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kojot* ze dne 25.03.2010, 16:35:46* Hle a je to tady!!! Opravdu tu vidím 20 jedničej, moc Ti to přeju ViVi :)))


ze dne 26.03.2010, 23:13:02
Viviana-Mori: Nejsem ve škole ovšem :-) Tam by se mi hodily. Ne, je to potěšující, že mě čte tolik lidí, ale netřeba to studovat, kolik kdo dává jedniček. Nejsme už tak malí a stejně ten pocit po napsání básně, žádné jedničky nevyčíslí, ani jakákoli známka. Už nejsme děti. A srdce bije kapku jinak. Pro ta slova a pro lidi, co jim alespoň torchu rozumí a líbí se, jak jsou podaná. Díky za opětovnou návštěvu :-)

Kojot	26.03.2010, 23:09:16

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kojot* ze dne 25.03.2010, 16:35:46* Hle a je to tady!!! Opravdu tu vidím 20 jedničej, moc Ti to přeju ViVi :)))

medojed	26.03.2010, 16:31:21

Tohle dílko ve mně zanechalo silný dojem.. To, že do něj vkládáš sama sebe mu přidává na přirozenosti a citlivosti. Líbí se mi, jak se dokážeš takových témat dotknout i způsob, jakým vyjadřuješ své emoce. Navíc, tahle básnička je mi moc blízká...:-)


ze dne 26.03.2010, 17:30:19
Viviana-Mori: Fakt je ti blízká? Wow, to je úžasný. :-) Zlepšil se mi den, kterej musim prosedět a proležet s angínou... :-) Díky moc Medíku a stav se zase. :-)

Danuše	26.03.2010, 15:11:15

Myslím, že i velcí básníci dávali do básní sebe. Dělají to i textaři písní. Myslím, že to jsou pak nejvíc citlivá a dobře psaná díla. A potom... jsme lidi s podobnými city a problémy a básně jiných autorů nám mohou přijít něčím známé, můžeme mít podobné pocity, ale jen je neumíme takhle krásně "vypustit". (Teda, taky plkám :-) a třeba i mylně, ale je to můj názor) Tvůj styl psaní se mi strašně líbí, opravdu moc a je fajn, že teď píšeš a publikuješ hodně. Těším se na další.


ze dne 26.03.2010, 17:24:55
Viviana-Mori: Určitě, dávali tam všechny své myšlenky, chmury, dojmy... Záleží, jak na to kdo pohlíží, ne každý je na "přelyrizovaná" díla. :-) Ovšem já docela ano. A lidi, prosím vás, neplkáte. Všechno co tu povíde, je vyslyšeno a rozhodně si nemyslím, že by se tu jen hloupě plkalo. :-) Jsem opravdu moc ráda, že jsi mě vydržela tak dlouho číst a že stále zůstáváš. Píšeš skvěle, takže jsem vážně moc potěšena, že tě moje dílka oslovují. Další bude brzy, ale o poznání kratší. :-) Děkuju moc, Dani!

Vopice	26.03.2010, 8:19:22

Je v ní toho tolik... stesk, že nevrátíš sama sebe zpět, než ses zatoulala či tenkrát rozutekla s jistou nadějí, snad falešnou. Je tam snaha a trápení, melancholie, ale i radost, žes nezapoměla. Souhlasím s Amazonit, že tvý básně mají společný jádro. To jádro jsi ty, to jak se dokážeš téměř pokaždý nezapomenutulně vtiskout do svých básní, to jak se jim dokážeš vydat napospas. Moc se mi líbí, jak si báseň zakončila... 1


ze dne 26.03.2010, 9:53:15
Viviana-Mori: To je fakt, a přitom se říká, že umělec nemá do svých děl vkládat sám sebe, že je směšné, když umění někdo využívá jako svou autobiografii. Ale já nejsem umělec, já píšu především proto, že to dává smysl mýmu životu. Jsem prostě beznadějnej případ Vopí. Díky moc za podporu a jsem hrozně ráda, že se ti toto dílko líbí :-) Jupí.

amazonit	26.03.2010, 5:50:56

Přijde mi, že ač stále jinak, tak přesto v podstatě stejně, že tak jako předtím, tak i nyní mají tvé básně jedno společné jádro. Je tu jistý posun od dřívějších takových zcela ztracených, bolestných až ,,poražených" k přemýšlení o možnostech, aspektech života, o tom, co chci, co mi schází, pojmenovávání, jistá bolest a ztráta v tom pořád je, ale jako by se stávala oplakávanou, ne s touhou vrátit něco zpátky, ale překročit to... No, asi příliš plkám hned takhle po ránu:-)


ze dne 26.03.2010, 9:34:17
Viviana-Mori: Neplkáš prosimtě, je to pravda svým způsobem. Stále se posouvám, ale to každý. Vyjadřování se skrze básně je pro mě hdně silný zážitek,dřív to byla jakási nutnost, boj, nebo jen pokus se vyjádřit trochu jinak. Teď je to součást mého života. Sama nevím, co na to říct. Určitě je má "poezie" jinde než dřív. Možn uždokážu zpracovat i více témat... Zkrátka není mi už panáct, tenhle těžký věk mám za sebou. Přišly ještě horší věci, ale možná už mam trochu nějaký nadhled. I když stejně někteří budou považovat moje básně za ubohé plkání, bez šťávy, to jen proto,že do nich dávám příliš sama sebe. Ale to je mi fuk. :-) Díky Am.

Disturbed angel	25.03.2010, 22:23:15

neuvěřitelně smutné vyprávění zdánlivě bez konce...Tak to na mě působí - to, po čem toužíme a co potřebujeme, tu není vždy s námi...Excelentní práce Viv - smekám


ze dne 26.03.2010, 9:37:12
Viviana-Mori: Ano, to po čem toužíme, co bývá někdy tak samořejmé... Jako kdyby se schovalo za velkou oponou, která se nedá uzvednout. Děkuju ti za tak milý slova, za to že jsi se stavila :-)

Adam Javorka	25.03.2010, 21:24:11

u teba zase (ne)obyčajne krásna báseň...

obaleč	25.03.2010, 20:35:32

Poutavé,neobvyklé,krásné 1.

VanillaSky	25.03.2010, 19:18:15

Krásná, myslím že viac slov netreba.


ze dne 26.03.2010, 9:26:20
Viviana-Mori: Děkuju :)

Irrecoverable	25.03.2010, 19:06:13

Krásné, jak to na mě dýchá pocitem :)


ze dne 26.03.2010, 9:26:09
Viviana-Mori: Děkuju moc, za tak krásnou pochvalu. :-)

Kojot	25.03.2010, 16:35:46

Vivi, je až neuvěřitelné, jak ze svých pocitů, myšlenek a tvé duše dokážeš složit něco tak krásného, ale zároveň odhalíš jen to, co má být odhaleno. Musím konstatovat, že tohle dílo by si zasloužilo minimálně dvacet jedniček, takže... přidávám jednu :))


ze dne 25.03.2010, 18:24:56
Viviana-Mori: No tedy... Taková chvála. Vzpomínám si, jaké s touto básní byly trable, když jsem ji dopsala, počítač mi kleknul. Myslela jsem, že jsem o tu báseň přišla. Naštěstí se to samo uložilo na blog, v kterym jsem to psala. Kdyby mi zmizela, asi bych se zbláznila. Doslova. Moc díky, sama se někdy divím, kolik mi ta moje "poezie" dává.

Tracy Harper	25.03.2010, 15:56:35

Moc pěkné. Kdoví proč mi to připomnělo písničku Lithium od Evanescence.


ze dne 25.03.2010, 18:22:12
Viviana-Mori: Jé, opravdu? To písničku často poslouchám, ale přesně neznám její překlad. Až si dám mňam večeři, tak to prostuduju. :-) Díky moc.

Luth	25.03.2010, 14:54:31

Tohle je opravdu moc krásné. Je v tom hrozně moc a přitom se to dá pochopit a není potřeba zbytečně hledat. 1


ze dne 25.03.2010, 18:21:25
Viviana-Mori: To je skvělý pocit, vážně... sama bych se uhledala, až se z toho musím vypisovat, ale ty to vidíš tak, že to přesto podám takto, jak píšeš, že v báseň se dá pochopit, tak jak je... Luth, mockrát díky, udělala jsi mi opravdu radost, ani nevíš jak :-) Já tím psaním fakt žiju. :-)

Dick	25.03.2010, 14:42:28

... Ahoj Vivi... ... jak je u Tebe standardem velmi , velmi zdařile ... ... plné citu, emocí, vkusné a bez klišátek... ... máš za 1 D.


ze dne 25.03.2010, 18:17:59
Viviana-Mori: Dicku... ani nevíš, jak zrovna od tebe mě ta chvála těší, je mi ctí, že můj standard vidíš jako velmi zdařilý a tak... Sice se nehoním za stoprocentním úspěchem, ale je pravda, že... mě víc než těší tato slova. Zvlášť u této básně, která je tak osobní, že když jsem ji dopsala prostě mi vytryskly slzy. O bože. Možná už předčasně senilním. Děkuju mockrát a snad příště nezklamu. Měj se krásně!

maja52	25.03.2010, 9:34:27

To jsi napsala moc hezky. Krásně jsi popsala tu (přesto sladkou) nejistotu návratů. Zdravím tě.


ze dne 25.03.2010, 18:14:48
Viviana-Mori: Díky Májo... Ačkoliv to tak zní, ten návrat... On se nějak nekoná, ale přijde to... až ve správný čas. Díky moc.

čuk	25.03.2010, 9:08:39

Útěk před něčím, k někomu, ale něco se posunulo, a vězení trvá nejen v čase a cesta je daleká, má řadu odboček,vytvoří ji vzpomínky? Plastické myšlenky a pocity, plastické obrazy, jednotlivé střípky se skládají v celistvý obraz melancholie z odloučenosti, smutek z vytržení a otázky kam? a jak? V básni je skryt příběh skutečný i pocitový.


ze dne 25.03.2010, 18:12:24
Viviana-Mori: Děkuju čuku za publikaci, celkem jsi to vystihl. Ano, smutek z odloučení, vzpomínky... Hlavně ty vzpomínky. Někdy bych nechala všechno za sebou a byla taková jak píšu v té básni... A především tam. Ještě jednou díky, bála jsem se, jak se s touto básní naloží.