|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Vincentův sen ::
Příspěvek je součásti workshopu: Sněhulák
| I sněhuláci mají své sny... |
| |
|
|
Život v Chicagu roku 1923 nebyl zrovna nejlehčí. Nešlo konkrétně o ten rok, jako spíš o období. Není nic tajného, že zákaz alkoholu udělal z lidí větší alkoholiky, než před prohibicí. To si pochopitelně žádalo někoho, kdo bude se zakázaným zbožím kšeftovat. A tak se začaly formovat tajné pašerácké gangy. To ovšem mluvím o světě lidí, ale co takhle svět sněhuláků? Ten to postihlo taky. Pochopitelně u nich se prohibice netýkala alkoholu. Alkohol, to se ví, jim byl stejně platný, jak mrtvému zimník. Ale pili jej, protože to pochytili od lidí. Oni měli jiné věci, pro ně natolik důležité, že by kvůli tomu i vraždili. Ano, mrkve. Ukažte mi nějakého sněhuláka, který by nechtěl perfektní nos. Každý ho chtěl a mnohdy to překročilo hranici posedlosti. Dokonalý nos byl pro ně skoro jako droga. A čím víc, tím líp. Mrkve vedly často k velkým sporům, až je jednoho dne zakázali. Ti poctiví sněhuláci, kteří byli bez nosu, nebo měli místo mrkve něco jiného, utrpěli asi nejvíc. U ostatních to způsobilo, že se mrkvová mánie zhoršila, akorát se to přeneslo víc do tajnosti. Vznikaly tajné prodejny; krádeže v zelinářství museli probíhat mnohem tajněji, než dřív, kdy bylo sněhulákům jedno, jak do toho půjdou, je přece nikdo nemůže podezřívat, že? Začaly jim platit tvrdé zákony.
Ovšem, jak už to tak bývá, zákony neplatí pro všechny. Obzvlášť, když máte dost na to, abyste uplatili důležité sněhuláky. A to mafie měla vždy. V Chicagu takových mafií bylo víc a každá si hlídala svůj píseček a snažila se rozbít bábovičky na tom sousedním. V jedné z těch mafií pracoval i Vincent. Byl to obyčejný sněhulák. Tři koule, větve, uhlí, mrkev a klobouk. Patřil mezi nejlepší muže, a když zrovna neměl co dělat, scházel se za dvorkem jedné restaurace se svými přáteli a parťáky. Popíjeli, pokuřovali a bavili se o všem možném.
Bylo to jednoho krásného podvečera, když Vincent, jinak tvrdý sněhulák, všem prozradil svoje plány.
„Ty, Vincente, dáš si taky paňáka?“ zeptal se Tommy.
„No jasně, že dám,“ přitakal Vincent.
„A co ty, Sony?“
„Že váháš,“ souhlasil. Tommy mu nalil panáka whisky a položil na bednu před něj. Náš starý vtip (ne každý byl vytvořen tak, že by měl klacky coby ruce. Sony měl bohužel smůlu a místo klacků se mohl honosit zakrslými kouličkami. Nepraktickými ve všech směrech). Sony se k tomu panáku nemohl dostat. Při prvních pokusech jsme se zasmáli a pak nám předvedl svojí zásobu sprostých slovíček.
No tak jsme ho napájeli sami. Všichni si při pohledu na Sonyho vzpomněli na Myerse. To byl velice praktický sněhulák ohledně chlastu. Místo rukou měl taky sněhové koule, ale tvůrci byli velice vynalézaví, takže mu místo koštěte dali do ruky flašku. První noc vypil polovinu láhve a tedy všechen její obsah. Když se chtěl napít, prostě jsme mu nalili do flašky a on neměl problém to do sebe naklopit. Se zbraněmi to ovšem už bylo hodně slabé. Taky neměl dlouhého žití a na přes rok už ho nepostavili, což byla pro ostatní velká škoda. Byl to nejvtipnější sněhulák, jakého kdy potkali.
„Chlapi, já vám musím něco říct,“ pověděl Vincent
„No tak to vyklop,“ popohnal Sony Vincenta a nechal si od Tommyho dát doutník mezi uhlíky.
„Já chci pryč.“ Po těchto slovech nastala chvíle ticha, kterou přerušilo až žblunkání alkoholu v láhvi.
„Cože? Jak pryč?“ ozval se překvapeně Tommy.
„No pryč. Prostě pryč odtud.“
„A to jako proč? Tobě se tu nelíbí?“ zajímal se Sony.
„No snad ses nám neposral. Počkat? No já tu cítím hovna. Nebo ne?“ vyhrkl Tommy.
„Drž hubu. Líbí se mi tu. Ale už se mi nelíbí tenhle způsob života,“ obhajoval se Vincent.
„Jaký způsob? Ty fakt potřebuješ přebalit Vinie?“ ptal se Tommy už trochu klidněji.
„Ne, to není tohle. Já nejsem podělanej kvůli tomu, co dělám. Jenom…“ Vincent se na chvíli odmlčel. „Vás baví, že z celého roku si užijete jen dva tři měsíce života? S tím, že v budoucnosti máte opravdu mizernou naději, že vás znovu postaví?“
„Ajo, takhle,“ brouknul Sony. „Já ti nevím. Já nad tím nikdy neuvažoval, a když se to tak vezme, mě to vyhovuje.“
„Ty vole není co řešit. Tři měsíce nasazujeme svůj krk téměř každý den a zbytek pak zasloužený odpočinek. Vrátíme se zase noví a čerství. Já souhlasím se Sonym, kámo.“
„Já vám nevím, chlapi. Mě už to přestává bavit. Já si chci trochu víc užívat. Víc, tím myslím déle. Prostě chci tu být pořád.“
„Ty koni. A kam jako chceš jít? Do mrazáku?“ Tommy byl očividně rozhořčený.
„Nevím kam. Někam, kde sníh nikdy netaje.“
„To se ti nepovede. To je prostě nemožné, a proto o tom taky nikdy nemluví. Páč je to tabu. Tohle je snad i nepsané pravidlo.“ Vysvětloval Sony.
„Ty vole blbej, já nechápu, o čem tady vůbec mluvíš. Hele, i kdyby to šlo, tak k čemu by ti to bylo? Don by tě nepustil. Don tě chce a potřebuje mít tady. Rozumíš?“ vyjel na Vincenta Tommy.
„Třeba by to pochopil,“ hájil se Vincent.
„Jo. To by, kurva, pochopil. Ale jako zradu, rozumíš, co ti tu říkám?“
„Tommy má pravdu, Vinci. Tohle by se Donovi nelíbilo. Byl bys rozpuštěnej dřív, než bys dorazil do toho tvého místa, kde sníh nikdy netaje.“
„Tak vám teda děkuju za podporu, chlapi,“ povzdechl Vincent.
Tommy vydechl hustý obláček dýmu a s klidným hlasem řekl: „Ty vole tak uvažuj. Teď si žijeme jako králové. Rozumíš? Jako králové. Máme chlast…“
„Kterej je nám úplně k hovnu,“ přerušil Vincent Tommyho.
„Máme cigára a doutníky,“ pokračoval Tommy jako by Vincenta neslyšel.
„Taky k hovnu,“ Vincent mu opět skočil do řeči.
„No a hlavně máme mrkve,“ zazpíval Sony s úsměvem z uhlíků.
„Ty už nám k hovnu nejsou,“ prohlásil Tommy vítězoslavně. „Hergot, chápej. Máme všechno. Sice se náš život omezí jen asi tak na čtvrtinu toho, co žijí lidi, ale zato si žijeme dobře. Zabije nás někdo? Bohužel i to se stává, ale na přes rok jsme tu zase, rozumíš? Takhle si odejdeš do toho svého prdelákova, Don si tě tam najde, oddělá a co potom? Kdo tě uplácá, když budeš úplně jinde na úplně jiném sněhu?“
„Seru na to. Seru na vás.“ Rezignoval Vincent, kopnul do sebe panáka a odhodil nedokouřený doutník. „Tak zejtra v devět na tom dvorku za tím zelinářstvím. Ani o minutu později.“
„Jasan,“ souhlasil Tommy. „A už tolik nefilozofuj. Měj se, chlape,“
„Čau.“ Rozloučil se Sony.
Ve Vincentovi se odehrával boj. Byl svým způsobem naštvaný, že mu byly zpochybněny jeho plány, jeho sny. Ale zase s nimi musel souhlasit. Teď si žili skutečně dobře a nebylo na co si stěžovat. Jenomže Vincent, třebaže jim dal za pravdu, se svého snu vzdát nechtěl. Nevěděl sice kam, ale chtěl někam odejít. Byl teprve prosinec, a pokud by měla být zima stejná jako za posledních pár let, měl čas aspoň do poloviny února, aby si vše promyslel a naplánoval. Pak by mohl dojít do svého cíle dřív, než nastane obleva.
Vincent si vykračoval domů, na svůj dvorek. Přemýšlel o rozhovoru, přemýšlel o svém životě, přemýšlel o sobě, Když si všiml až příliš pozdě, že proti němu stojí nějaký sněhulák, zahalený v černém plášti. Neznal ho, ale vzhledem k tomu, že držel v ruce zbraň, ho spíš zajímalo jak ho zneškodnit.
„Ani se nehni!“ zařval sněhulák v plášti. „Mám fén, a nebojím se ho použít!“
Vincent si dovolil menší úšklebek. Jak absurdně mu tahle situace připadala. Pobuda se zbraní se snaží okrást mafiána. Ovšem na žebráka měl docela kvalitní fén. Takovým by netrvalo dlouho, aby mu rozpustil hlavu.
„Kliď se a kliď se velice rychle, než mě nasereš. Mě nebude okrádat žádnej chcípák jako ty. Vypadni!“ zařval Vincent.
Kdoví, co se po tom stalo. Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl. Jediné co po onom incidentu v parku zůstalo, byly dva uhlíky a pod nimi kopička sněhu. Podle koronera to byly zbytky po rozpuštěném sněhulákovi. Ostatní věci z nebožtíka byly ukradeny, a tedy byla znemožněna identifikace.
Od té doby už nikdo nikdy neviděl Vincenta. Ovšem ani toho zlodějíčka už potom nikdo neviděl. Inu, jak říkám. Kdoví co se tam stalo a kdoví co se dělo potom.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 11 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 26 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 40 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
