» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

počet přístupů: 2141472

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Bestie ::

Alicio Fernandez	publikováno: 07.04.2010, 13:13


	Les se hustou mlhou temní, kmeny ztrácí se očím na dosah, v korunách strach zašumí a déšť v blátě stopy nepoznané zmařil. Zpoza stromů Stvůry civí, mladé tělo mění v prach, s apatií srdce rvoucí Jinoch svou hruď obnažil. Do hvozdů šerotemných černý Pes úzkostlivě vyje. Nad tlamou krvelačnou jeho parný dech mizí a hrůza se v lesy vkrádá. Tu Děvčátko se zjevilo, mlha jí košilku šije, a tichounce zpívá: "Kvítku, kvítku tralala i pro tebe bych plakala..." a pestré kvítí natrhané si do náruče střádá. V zemi skoky duní, Zvíře v skocích funí, ve snu se rychle mihne, Jinocha z bdění vytrhne a zmizí v lese tajuplném. Jinoch mysl zbystří, v hrůze moudrost zjistí, že ve svém těle vytráveném duše k žití stále nutí, že nemůže být k zavrhnutí tělo strachem naplněné. Dětský nářek šíji zmrazí, do hlavy hrot vrazí, rozběsněným dívčím hláskem ustrnuly řeky i lesy a uši mučí hlasné běsi. V to se vmísí hrůzné vytí, vzduch se váhavosti sytí, zemi třese štěkot psa, mysl rozháranou v myšlenkách oči zkamenělé děsí. Náhle se vzpřímí mladý Muž, noha nohu stíhá už, šedou mlhu proráží, Vůle mu tělo prozáří, jistý směr i pevný krok, lesem se řítí opřekot, vše za ním se hroutí, odvahou se duše pne, přeskočí jámy propastné, už se blíží, blíží k cíli, děsné vřesky sílí, sílí, až k bolesti týrají ho, u Vrcholu nejvyššího se mlha před ním rozestoupí. Nad Dítětem se Stvůra vzpíná, řev kolem něho víří, tlapy nad ním kříží, zpěněná slina se cedí v zubiskách a tlama slizká se nad děvčátkem shýbá. Děvčátku se údy chvějí, roztřeseno beznaději uprostřed kvítků rozházených, na zemi dřepí, už jen škytá, rukama si ouška chytá a hlavičku do klína skrývá. Jak z tětivy šíp vymrštěný, divoký a rozezlený, přiřítí se z lesa Muž, vzteky se třese, blesky v očích křese, vzduchem letí silná pěst. Ani se Stvůra neohlídla, těžká rána ji lebku stihla a na zem celá svalila se. Přiskočí k ní a mrská jí zase, hlasně řve a psa tepe, ten už jenom tlapami třepe, bezvládně leží na šíji a Bestie pod Bestii křečemi zmítaná jest.


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 40		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Alicio Fernandez	08.04.2010, 12:47:04

díky za kritiku...vážně jsem myslel jakýsi boj mé psyché se svými proměnami, k tomu mají trochu nabádat velká písmena. Ale o baladu ve vážnem stylu jsem se nepokoušel, ba ani originálně, a balada to vlatně není. Zlo (Zvíře) je potrestáno Vůli muže, za cenu že se promění v horší zvíře (Bestii). Konec tedy nekončí špatně ani dobře, ikdyž je děvčátko vysvobozeno. Důležité je vyjasnění a uvolnění přepětí, nakumulované nejistotou a dlouhou vnitřní válkou. Hlavní myšlenka tedy byla: Z čeho máš nejvěší strach, to dělej. A důležitejší než ležet s apatií srdce rvoucí, je vstát a jít a činit věci za účelem vyjasnění a ačkoliv to často nedopadne dobře, tak hlavně, že to dopadne nějak, což je lepší než nijak.

čuk	07.04.2010, 10:13:49

Balada jako za starých časů, S výrazivem si autor nedělá starosti, text vypadá jako parodie. Strašení huh huh v nadneseném stylu (už jen ta velká písmena!), stylizovaně do projevu neobratnosti a starodávného způsobu vyjadřování. Je tam řada perel: úzkostlivě vyje, děvčátko hrůzou škytá, rozběsněným dívčím hláskem, tělo vytrávené, Bestie pod Bestií křečemi zmítána jest. Řada obratů nepřiléhavě krásných, velkolepá dramata se v lese dějí, na př. Jinoch se mění v Muže a ten v Bestii, civící Bestie v psa. Velice jsem se pobavil přízračným patetickým tónem a dynamikou děje k pláči i smíchu současně. Pokud autor myslel baladu vážně a originálně, Bůh mi buď milostiv. Na druhé straně, mám nešťastný zvyk nebrat věci vážně Dávám jednotku za dobrou imitaci upadlých textů s humorem obsahu i formulací.