obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Divočina života 1. kapitola (část A) ::

 autor TriXi Marsh publikováno: 13.04.2010, 8:28  
Cassidy,šestnáctileté inteligentní děvče,které žije od osmi let se svou rodinou v [b][b][b]Japonsku,se dostává do situací,kde hlavní roli hraje láska,rodinné hádky a to,že se nedokáže vypořádat sama se sebou a vlastními problémy.Začínají se na ní lepit nehody a neštěstí.Lásku nenachází tam,kde si myslela,že na ni čeká ale přímo na tom místě,kterému se tak vyhýbala.Ve svém srdci.
 

Je chladné ráno.Jsem venku v pyžamu ale není mi zima.Připadá mi to divné ale snažím si ten pocit svobody a vzrušení užít.Podívám se dolů na své bosé nohy.Nestudí.Znovu se pokusím rozeznat kde to vlastně jsem.Pak jsem ucítila bolest.Tma.Klid.Ticho.




Probouzí mě studený vánek narážející na mé červené tváře a na zavřená víčka.Otevřu oči.Stojím na balkoně s rukama položenýma na zábradlí.
,,Co tu dělám?" pomyslím si v tu chvíli.
,,Ehm....Cas?Cassidy?" mluví na mě dobře známý hlas.
,,Cassidy!Do háje co to tu zase děláš?" teď už podrážděně vykřikuje moje mladší sestra Nala.
Prudce se k ní otočím abych jí řekla pár ostrých slůvek od srdce,ale v poslední chvíli si to rozmyslím.
,,Ty asi nevíš,co holka jako já, potřebuje aby tady v tomhle zapadákově na konci světa nezplesnivěla dokonce života.Všímej si svých panenek a mě nech laskavě bejt!" obořím se na ní a uraženě se k ní otočím zády.Abych se utopila v myšlenkách na minulost.


Když jsme se před osmi lety přestěhovali do japonské Kuwi,bylo Nale jen pár měsícu po čtyřech letech,takže tu prakticky žila odjakživa a na náš minulý život si nepamatuje.To já si tu nezvyknu nejspíš nikdy.
Ve svých osmi letech jsem se musela učit mluvit jako oni,chovat se jako oni a ctít stejnou kulturu.Jestli tu tedy nějaká kultura existuje.Ve velkoměstech totiž panuje naprostý chaos. Mladé dívky se prodávají na ulicích aby uživily sebe a své rodiny.Lidé se zabíjejí na potkání a trestáni jsou za zločiny minimálně.
Já naštěstí žiji v té lepší čtvrti kde tohle lidé téměř neznají.Mám dobré vzdělání,jednu z nejdražších škol,téměř vše na co si vzpomenu i když lidé se mi nějak vyhýbají.Ale tady už jde jenom o zvyk.
Moje náměsíčnost začala právě ve chvíli,kdy jsme se sem přistěhovali.Maminka to zdůvodňovala tím že je tu jiné ovzduší a že si zvyknu.Já ale věděla že tady nejde jenom o ovzduší,ale o celý tenhle kontinent.Přes jedinou noc jsem musela opustit všechno co jsem kdy měla.No, a teď,po osmi letech kdy je mi šestnáct,chodím do školy s největšími šprty v Kuwi.


,,Jdeš teda,nebo tu budeš nocovat?" vytrhla mě z myšlenek Nala.
,,No jo,už jdu." odseknu, a snažím se,aby to znělo nedotčeně.
Byla jsem vlastně ráda,že můžu zaplout zpátky do vyhřátých peřin s potiskem žlutých hvězdiček.Při pohledu na svou postel jsem se musela usmát.
,,Takovej bordel není snad ani v tanku." špitla jsem si pro sebe.
♥ ♥ ♥
Ráno jsem se vzbudila kolem osmi.Maminka zrovna zezdola vykřikovala pobídky ať už se sestrou koukáme mazat dolů na snídani
Oblékla jsem si své oblíbené kostkované tepláky a na bílé tílko ještě natáhla fialovou mikinu.
Čekala jsem že Nalu u zrcadla při její oblíbené činnosti,tedy zabývání se sama sebou a svým vzhledem.Ta už ale bya dole.Perfektně sladěný outfit,nablýskané a natočené tmavé vlasy spadající na ramena,řasy vytažené vysoko vzhůru a to všechno zakončeno perfektním úsměvem na všechny strany.
Jasně,žárlila jsem na ní,ale musela jsem uznat že znám jen málo sourozenců kteří by se k sobě měli jako my dvě.

,,Těstoviny nebo vafle?" vybafla na mě maminka a už mi strkala obě jídla pod nos.
,,Vafle postačí,díky.A můžu tě poprosit o čaj s citronem.Dneska mě nějak pálí v krku." laskavě jsem se na ní otočila.A ona jenom kývla na souhlas.
,,Myslím že všichni víme z čeho to máš." Uchechtla se Nala s pusou umazanou od čokolády.Jen jsem ji probodla pohledem na znamení,aby držela pusu než to přežene a bude toho litovat.
Na chodbě zazvonil telefon.Nala a já jsme se smíchem vyskočily ze židlí.Vyhrála jsem nad svou sestrou sprint na čtyři metry a tak s vážnou tváří zvedám sluchátko.

,,Háló?Tady Allenovi.U telefonu Cassidy." a sleduju sestru jak se válí smíchy po podlaze.
,,Čau,Cas,máš tam Nalu?" odpověděl mi neznámý chlapecký hlas.
,,Jo,jasně.Zavolám ji." a nedůvěřivým pohledem jsem Nalu probodla.Přišla blíž a šeptá mi aby volající neslyšel o čem se bavíme.
,,Kdo to je?" zeptá se ještě červená po výbuchu smíchu který ji před chvilkou zastihl.
,,Nevím.Ale zná moje jméno.To jsem asi celebrita." Zasměju se a vrazím Nale sluchátko do ruky
,,Tady Nala.Kdo je tam?" Zvědavě špitne do sluchátka.Když slyší kdo jí volá,značně si oddychne a pokyne mi rukou abych odešla.Zapadnu za roh ,abych aspoň něco slyšela.
,,Jé,Tommy.Ahoj.Co potřebuješ?..ne,nic v plánu nemám........Kavárna?............ jo,to by šlo....myslíš?..ale ty rošťáku.....o něm mi ani nemluv...dobře,tak ve tři.Pa." práskne se sluchátkem do vidlice a bere schody do pokoje po třech.


Počítám že se jde podívat do zrcadla protože jí zavolal nejhezčí kluk ze školy a jí to ani trošku nerozhodilo.Celá Nala.Natáhla jsem se pro tašku která ležela rozvalená na židli a hodila jsem si ji přes rameno.
,,Nalo!Já už jdu!Jestli do pěti minut nebudeš dole,hledej si odvoz jinde!" zakřičela jsem do horního patra s jablkem v ruce.
,,Chviličku.Vteřinku.Možná dvě." doneslo se mi odpovědi.
,,Jak dlouhá je chvilička?" popíchnu ji s úšklebkem na tváři.
,,Kdybych ti věčeně nemusela odpovídat na otázky jak pro idiota,už bych byla dole."
Asi má pravdu.Zamířila jsem do chodby pro klíčky od auta.V předsíni jsem se ještě stihla převléci do uniformy.V zrcadle si prohlížím své husté vlasy a rukou se snažím upravit svůj nedokonalý účes.Marně.
,,Jak vypadám?" vybalí na mě sestra a na schodech,držící se zábradlí udělá otočku.
,,Skvěle,jako vždycky."řeknu znuděně.Konečně se odhodlala vzít si batoh a nasednout do auta.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 13.04.2010, 8:28:16 Odpovědět 
   Buď vítána na saspi.
Text je pouze expozice, představení trochu náměsíčně dívky, která se začíná adaptovat na nové prostředí. Zobrazení povahy a myšlení na detailech je pouze vnějškové. Snaha vykreslit běžné momenty rána. Prozatím nepříliš výrazné, nepřekvapivé.
Po tečce a čárce ve větě se dělá odsazení, Tečky se píší vždy jen tři.
Uvidíme, co se dál vyvine, zda texty budou plastičtější, dramatičtější, zda neuvíznou v denních banalitách a tuctovosti objevujivších se typů.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Báseň
Jame_s
Smrtihlav
Tilda
Sobota 15. díl
kraaska_
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr