Dlouho jsem se ptal, putujíc krajinou
Proč?
Větru, když vál, i vodní hladiny
strmých skal i slunce nad nimi
Odpovědí mi bylo
jedinou
Víš vůbec jak?
A které úterý tisy na statku vysadit
aby nůž nožem zůstal, nezranil hedvábí
Hedvábnou stezkou na koni
když slunci jmelí přináším
až mě přivábí
jen v hloubce obsidián
nad nímž se leknín bělá
Smět na srázu fjordu
obilné pole obdělat
Už není
už není vyhnutí
ani proč, ani jak
ve formě života plynutí
plynoucí formy života