|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Příběh XI. Válečný ::
|
| |
|
|
To bylo tak. David byl jednou z těch osob, která nesnášela značně hlučné prostředí, a proto byl nanejvýš konsternován, když se dozvěděl, že musí na frontu.
Jedním z jeho hlavních úkolů bylo pozorovat filmy v ústředním stanu na základně a dělat jisté moralistické korekce těchto snímků, aby bylo možné je pouštět ostatním. Občas se musel otočit a křiknout na neposedné vojáky, aby se zabíjeli poněkud tišeji.
Jeho smířlivost neznala hranic, dovedl svou práci perfektně vykonávat téměř v kterémkoli prostředí. Jak na frontě, tak na fortně anebo i dokonce na forintu. Kdekoli. Hlavně když u sebe měl nůžky a televizi. To bylo podstatné.
Hlavním charakteristickým rysem jeho pluku bylo to, že všichni nosili na nohou veliké stříbrné mokasíny z pravé stříbřené kůže a na hlavách měli satelity.
K tomuto se David samozřejmě nikdy nemohl snížit a tak, když se setkal s generálem a ten mu rozkázal, aby si okamžitě nasadil radiový přijímač na hlavu, dostal takovou facku, že se zhroutil přímo na minové pole. Naštěstí však minám unikl o fousek, protože přiběhl jeho veliký vlčák a roztrhal svého pána na kousky.
David od té doby zesmutněl. Generál byl vždy ochotný pro morálku „stříbrňáků“ udělat cokoli, a proto neustále kupoval novodobé americké filmy, ze kterých vojenská morálka jen sršela.
Dalším pozoruhodným úkazem v jeho pluku byla žena. A to Jasmína Oktagonová. David ji miloval. Měla jen něco přes 155,5 cm a její ňadra se vzdouvala tak bujaře, že když střílela ze samopalu, kdekdo se musel podívat. Jasmína nebyla lecjaká šlapka. Byla to krásná, okouzlující žena, která každý den okolo tábora běhala s kolejnicí v ruce, aby si udržela fyzickou kondici. Na začátku a na konci týdne pak chodila do Spolku Japonských Šermířů, takzvaného SJŠ. Tam se snažili rozebrat jednu obrovskou železobetonovou studnu na části (nikdy se jim to nepovedlo úplně).
Jasmína se do Davida zamilovala, když nastoupil. Jako správný střihač měl správně dlouhé nůžky, a proto nemohl uniknout jejímu zraku. Když na jejich tábor spadla atomová puma, byla to právě ona, kdo ležel s Davidem v posteli, a naznačoval, že už dlouho nezvracel.
Ten den, kdy se to událo byl v pluku také někdo jiný. Byl to jistý pan Dan. Tento vojenský soudce si liboval ve zvláštnůstkách a proto rád chodíval oblečený jako palma.
Většinou jste mohli někde během dne zaslechnout výkřik do tmy: „Napadla mě palma!“ (odtud potom vzniká název „napalm“). To většinou znamenalo, že Dan na někoho prudce zaútočil a začal ho švihat výhonky.
David Dana miloval, pro jeho neustálý a zapálený boj s nepřítelem, avšak paradoxně byl to právě Dan, na něhož nejčastěji směřovala otázka s prosbou: „Miláčku, mohl bys prosím tě zabíjet ty nepřátele poněkud tišeji?“
Dan měl kupodivu přes toto komandování také Davida rád, protože Dan trpěl zvláštní představou, že David má správně dlouhé nůžky.
Když tu, se jednou Davidovi do ruky dostal zvláštní film, z nepřeberným množstvím potutelně úchylných scén, plných obscénního zacházení s oblými předměty, strávil nad sestříháváním celé hodiny. Když za ním však chodili muži z pluku, aby jim udělal teplé kakao, posílal je k čertu. A to se mu nevyplácelo.
Jakmile jeden z mužstva nedostal navečer teplé kakao, bylo zle. Začal se svíjet v křečích a vydávat takové zvuky, že ostatní byli donuceni nakojit ho vlastním kakaem – a to David nevěděl.
Většinou se jen otočil a křikl: „Prosím vás, mohli byste ječet poněkud tišeji?“
Úplně normální však byl fakt, že šli-li vojáci na záchod, který měli za táborem, obvykle se vraceli vyčerpáni usilovnou vášnivou souloží s místními divoškami, a to i přesto, že se válka odehrávala v poušti. Takto zničeni byli „stříbraňáci“ tři dny - nepoužitelní, ale šťastní.
Kdysi generál říkal, že si na ně posvítí. A tak si vzal baterku, každého z nich dočasně oslepil, a byl spokojen.
David přišel o život tak, že dostal kašel, a jelikož se mu zrovna chtělo na záchod a zrovna i Danovi a Jasmíně – už se nevrátil. Nikdo však nevěděl proč, až později u válečného soudu se oba zodpověděli, že Davidovi na hlavě přistálo pírko.
Přesto však byl od té doby Davidův stříbrný pluk ten nejlepší z nejlepších ze všech.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
