» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2141476

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Čekání ::

Alvy Singer	publikováno: 08.04.2010, 7:20


	Čekám na zkurvenej autobus je zima docházej cigára a chuť je obrovská mrznou mi moje dlouhý prsty nedokrvujou se jak říkala sestra mámě je zle myslim na smrt je jako sonický ozvěny v koupelně včera když ses svlíkala a přitiskla ke mně v posteli a bylo nám skvěle a najednou pláčeš a já bezmocně tluču hlavou do zdi neschopnej ti pomoct zmatenej z toho cos mi řekla si potřebuju vyvětrat hlavu a dát si cigáro oblíkám si kalhoty pláčeš táhneš mě k sobě za pásek a pláčeš říkáš nechoď pryč nenechávej mě tady prosim nedávám si říct oblíkám si košili naposledy se otáčím k tobě a najednou v naprostý tmě se zablesknou dva proudy slz u tvejch očí a já si nedovedu představit že bych tě měl někdy opustit a vtu chvíli tě miluju víc než kdy jindy a svlíkám si košili a lehám si zpátky k tobě poslouchám všechno co mi řekneš o pláči čekání nedostatku a smrti zkurvený čekání a smrt.


celkové hodnocení autora: 90.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.6		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 26		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ariadne	11.04.2010, 18:40:29

několikrát opakuješ "pláčeš" a pak napíšeš: "najednou v naprostý tmě se zablesknou dva proudy slz u tvejch očí" - to bych dala úplně na začátek před to opakované "pláčeš".. aby ta časová posloupnost měla logiku... jinak dobrý..

m2m	10.04.2010, 19:02:29

Nechápu absenci čárek. Buď kompletně bez interpunkce (tedy i té tečky na konci) a velkého písmena na začátku, nebo užít kompletně interpunkci. Tady smysl tohoto polovičatého řešení docela nechápu. Jinak text jako takový dává mnoho prostoru k fantazii čtenáře - mohla Ti říct, že Ti zahnula, například, nebo že je těhotná, nebo že je nemocná, nebo že bere drogy, mohla vlastně říct cokoliv a jediný, co je na textu jasný, je fakt, že text jako takový nemá koncept kruhu a začátek kromě "zkurvenýho" přívlastku nemá žádné propojení, dokonce ani příběhově, není řečeno, proč čekáš na autobus, kde čekáš na autobus, ani proč tuhle výpověď podáváš... a kolem a kolem dohromady text přitažlivým dělá jen ta bezprostřednost, což je asi důvod, proč se nám to líbí ·.)


ze dne 10.04.2010, 22:18:03
Alvy Singer: Díky!

Šíma	08.04.2010, 13:46:27

Docela zajímavé "citové" vychrlení, jako by v jednom proudu v jedné jediné "větě" a snad i jedním dechem! Absence vět a interpunkce mi trochu vadila, ale protože chybí snad všude, plně věřím, že šlo o záměr! ;-) Není celý tento kratičký text jakýmsi "ohlédnutím se" za tím vším, co bylo? Nemocná máma a ta plačící dívka byla odsunuta do pozadí a je tu jen ono čekaní, které je nekonečné a děsná zima. Čekat lze na cokoliv a bůh ví, kolik času v životě ztratíme jen pouhým čekáním? Netvrdím, že mě tato miniatura oslnila, ale něco se mi na ní líbilo. Vytknout bych snad mohl jen již zmíněnou celistvost textu, kdy je celý odstavec (čili text) jakousi jednou pomyslnou větou - skládankou slov do určitého obsahu, nehledě na rozdělení textu do vět, kdy jsou jednotlivé myšlenky a obrazy semknuty do sebe, prožité jako by v jediném okamžiku... Ale kdo ví? šíma také všechno nechápe! ;-)


ze dne 10.04.2010, 22:15:29
Alvy Singer: Kolik čtenářů, tolik interpretací,chtělo by se říci. Díky!:)

čuk	08.04.2010, 7:19:22

Čekání ve dvou situacích: sám a ve dvou. Je-li předmětem smrt, pak vždy mrazí.Ve dvoui je lepší, je možnost útěchy. Třetí slovo od začátku i čtvrté slovo od konce jsou stejné: vyjadřuje zlobný nadnesený odsudek. Navzdory povrchnímu banálnímu příběhu okořeněnému sentimentalitou je v textu pointa i moralita. A autorem poněkud překonaný pesimismus. Lze najít metaforu: všichni čekáme na autobus, jehož řidičem je smrt. V textu jemnoho skryto pod zdánlivě ledabylým trochu drsným a horečným vyprávěním neurotika. A mohl by to být i milostný dopis.Po pozorném přečtení se mi líbí.


ze dne 10.04.2010, 22:14:38
Alvy Singer: Děkuji :)