» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2141477

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Ráno poznám poslepu - 1/3 ::

Sakora	publikováno: 02.04.2010, 6:31

MTP 2009


	Ráno poznám poslepu. Plíží se ke mně pod peřinu chladnými kroky. Probouzím se pomalu, ale zdání klame. Rychlost, se kterou se vracím ze svých snů, je pro ty kolem tak neuvěřitelná, že ji ani nepostřehnou. Do očí mě, i přes zavřená víčka, bodá ostré světlo. Až nyní jsem si jist návratem, až nyní se nadechnu. Upažím ruce a dotýkám se tváře, je dětsky jemná. Své vrásky nosím uvnitř. Ranní rituály v ústavu mě uklidňují svou neměnností. Studené prsty sester, dusivý pach shrnutého povlečení, cinknutí použitých teploměrů o kovový tácek. Odpor mě naplňuje až po okraj. Je to dobrý pocit, udrží pod pokličkou všechny ostatní emoce. Otevřeným oknem sem proudí cizí vzduch. Nemohu pořádně dýchat, ale vím, že musím. Musím to vydržet. Než přijde další noc. Jak je to dávno, co jsem měl poprvé ten sen? Pamatuji si to jako dnes. Všude v něm vládla tma a já se v studeném povětří prodíral mezi skalami. Nebe bylo plné hvězd, které se zdály být na dosah. Běžel jsem, v tom snu, hnán nejasnými obavami. Pořád vpřed, ať je na konci té cesty cokoli. Prsty, rozedřené o hrubé kameny, mi dávaly zapomenout, že jen sním. Pod nohama mi vířil stříbrný prach. Bořil jsem se do něj, dýchal jeho částečky rozptýlené vzduchem, nedalo se mu uniknout. Už se blížil cíl, už jsem tam skoro byl, splnil úkol, zachránil… koho? Tenkrát mě probudil tichý hlas. Patřil do snu a současně i do skutečnosti. Probuď se, říkala. Rozespalýma očima jsem mžoural na jednu ze svých chvilkových přítelkyň a marně se snažil udržet tu krásnou vidinu. Měla smutný oči a, při vší úctě, ta moje slečna to rozhodně nebyla. Den je dlouhá doba. Tupě zírám a slintám na lavičce v parku, stejně jako ostatní. Zpočátku mi přišly ty netečné a prázdné obličeje stupidní, ale postupně jsem se naučil je mít rád. Jsou to hodní lidé. Nemají jen srdce na dlani, většinou na ni položí celý svůj život. A bohužel se v jejich blízkosti vždy najde někdo, kdo si ho vezme. Je mezi nimi někdo jako já? Kdo neuposlechl? Kdo se podíval na noční oblohu. Komu stála ztráta života za jediný pohled na Měsíc? Mluvit mezi sebou je zakázáno. Klidně bych to pravidlo porušil. Není však s kým. Nejsem nijak výjimečný, to si nenamlouvám. Bez toho snu bych se svého činu neodvážil. Je přece nesmyslné vzpírat se něčemu, co je bezmála zákonem, ne? Je zapovězeno všem hledět na Měsíc, tu zkázonosnou družici Země! Každý, kdo pohlédne za tmy na jeho zjizvenou bílou tvář, oslepne! Ochranné prostředky jsou k dispozici v každé lékárně, škole a informačních centrech! Chraňte své životy i životy svých blízkých! To bylo zpočátku radosti, když se objevily na Měsíci známky života. Jenže, při zjištění, o jak pokročilou formu civilizace se jedná, euforie pozemšťanů vzala za své. Z vítaných přátel se postupně stali podezíraní nepřátelé. „Nešťastnou“ náhodou upustilo Apollo 1084 nad povrchem Měsíce malou bombu. Kdoví s jakým obsahem. A rázem měl Měsíc vlastní atmosféru. S nepatrným zádrhelem. Byla toxická pro zrak obyvatel Země. Skutečně prý pár lidí osleplo, desítky jich onemocněly, několik i zemřelo. Byl však za tím vliv Měsíce? Nebo jen náhodná situace nahrála vládní propagandě? Vyhrožování ztrátou zraku mělo nevídaný úspěch. Kdekdo by se bouřil a vzdoroval nařízením, jenže… přijít navždy o schopnost vidění? To si každý rozumný člověk rozmyslí, ne? A já? Nejsem žádný hrdina. Měl jsem jen, na rozdíl od jiných, zcela mimořádný důvod. Ač pouhý sen. To z něj jsem čerpal odvahu. Nebo pošetilost? Blíží se večer, blíží se moje chvíle. Poslušně spolykám svůj přísun léků a zavřu oči, jak oponu za tímhle světem. Nejdřív cítím slabé brnění v nohách, pak hučení v uších, vzápětí mě nadnáší pocit lehkosti. Nevážím ani gram. Zadržím dech… dokud mě neovane měsíční prach. Lačně jej vdechnu z plných plic. Nesmím otálet, není čas užívat si pocitu, že jsem na jediném správném místě, kam patřím. Obezřetnost je mé druhé jméno. Odvaha třetí, rychlost čtvrté, rozhodnost páté. Mám mnoho jmen. A jeden cíl. „Jdeš pozdě, Sebastiene.“ „To říkáš pokaždé,“ ušklíbnu se. Hrajeme s vůdcem zachránců, Lothirem, tuhle hru už dlouho. Pokaždé běžím skalami rychleji a on je přesto na místě dřív. „Nějaké nové zprávy?“ „Přechod přes okraj Oceánu bouří se nám nepodaří. Hlídka byla odhalena a průzkumná skupina zničena. Budeme muset ten úsek obejít.“ Chvíli se ještě přeme, a pak už je nejvyšší čas vyrazit. Čeká nás dlouhá cesta přes lávové pole na okraji kamenného pohoří. A boj s nepřítelem. Jako pokaždé. Nezdá se, že bychom byli záchraně Zorrii blíž. Dlouhý pochod je vyčerpávající, ale aspoň mám čas přemýšlet. Nikdy jsem ji neviděl. Zorria, Měsíčňanka, důležitá persóna, snad vědkyně. Ačkoli já jsem nepronikl přesně do systému rozdělení jejich pohlaví, prostě, hovoří-li se o ní, dělá Lothir jiná gesta, než když mluví o svých mužích. Sám má v očích jakýsi něžný svit. Pochopil jsem, že ona zná, nebo může vymyslet nový způsob pohonu jejich lodí. Všechno mi taky neřeknou, že jo. Skupina odbojných Měsíčňanů ji unesla, když se domnívali, že jejich velitel nechce z Měsíce odletět úmyslně. Tenkrát mě ta informace rozesmála. Vysloužil jsem si zato okamžitě několik prudkých ran, co mě srazily k zemi. Obtížně jsem pak vysvětloval, že mě pobavilo, jak moc jsou svým uvažováním podobni nám, pozemšťanům. Sci-fi knihy, které jsem v dětství hltal, ukazovaly přece vesmírné návštěvníky jako moudré, nadřazené, inteligentní bytosti, ne? A tihle měli stejné vlastnosti jako my lidé. Ty dobré i ty špatné. Byl jsem tomu rád. Jdu první, mé pohyby přesně kopírují terén, mé vnímání je ostré, slyším každý pohyb uvolněného kamene na kilometry daleko. Zbraně Měsíčňanů jsou lehké, svírám jednu v ruce, další dvě mám za pasem. Na zádech batoh s lany a lezeckou výbavou. Když zahlédnu neopatrnou hlídku nepřátel, dám smluvené znamení. Jdeme na věc. Na zvlněném pahorku není, kam se skrýt. Zvířený stříbrný prach nás stejně tak schová, jako prozradí. Byli jen dva. Boj trval krátce. Přes veškerou snahu se nám je opět nepodařilo získat živé. Bereme jejich zbroj a já lačně piji z nedalekého jezírka. Voda, to je jediná výhoda nové atmosféry. Chutná slaně, ale už jsem si zvykl. Čas se mi krátí. Vím, že míříme správným směrem, zvyšující se počet hlídek nepřátel tomu jen napovídá, ale kdy dosáhneme cíle? Spoléhají na mě! Ačkoli nechápu proč, snažím se, abych nezklamal. Snad, že je to poprvé, co mi někdo věří, počítá se mnou. Nevím. Jsou přesvědčeni, jaký nejsem hrdina, když jsem i přes zákaz pohlédl k obloze. Nepřinutil jsem se říct pravdu. Směšné. Vím o tom.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

m2m	06.04.2010, 12:33:42

Ahoj. Aha, já si říkal, odkud znám ten název. Ono je to z MTP... He. Písnu Ti sem rovnou to, co jsem napsal Gandalfovi, ať to máme z krku ·.) "Toxická látka, na kterou když pohlédnu, oslepnu?? A k tomu 380 tisíc kilometrů v prdeli?? No pardon, ale když je to sci-fi, mělo by se tu objevit i nějaké "vědečtější" vysvětlení. Autor by se potřeboval naučit pracovat s žánrem jako takovým. I soft SF funguje na vědečtější úrovni." Mno. A to je tak dohromady vlastně důvod, proč jsem dal jen čtyři bodíky. Ono je to totiž velice slušným stylem neoriginální cosi, co se žánru sci-fi přiblížilo jen tím, že se to odehrává v budoucnosti. A je to škoda. Styl je totiž velice dobrý. Body tedy šly dolů ze nesci-fičnost, nepochybuji ovšem, že na Saspi budou hvízdat jedničky, po zásluze ·.)


ze dne 06.04.2010, 13:01:20
Sakora: Děkuji... výtky přijímám, jsem to tušila :-( Člověk si říká, že tu vědu nějak obejde, ale ono to asi tak nefunguje. Ale já se zlepším (doufám), docela mě to láká, pokusit se o sci-fi znovu :-)

Šíma	02.04.2010, 12:15:58

Taky dumám (a nepřijdu na to, dokud nepřečtu poslední řádek tohoto příběhu), zda je hrdina v zajetí své choré mysli, nebo se nějakým způsobem dostal na Měsíc. Zatím toho nelze o povídce dohromady nic říci, protože jsi nám naservíroval jen její třetinu. Myslel jsem na to, zda jde skutečně o soutěžní příspěvek, nebo o samostatný text napsaný na motivy MTP na téma "Měsíc"! ;-) Toxická atmosféra na Měsíci? No... Tady jsem se malinko zarazil i při druhém čtení. Měsíc je od Země dost daleko a mezi nimi je kus volného vesmírného prostoru. Možná by bylo lepší napsat namísto "toxický" spíše "radioaktivní" (možná s tak silným a specifickým zářením, které by poškozovalo zejména oči), ale i tak se mi tento fakt jeví malinko přitažený za vlasy. Nebo... Od této atmosféry by se mohlo odrážet sluneční záření (jako od zrcadla) a násobit do takové míry, že by lidé při pohledu na něj mohli oslepnout! Tolik mé malé zamyšlení, pardon! ;-) Jedna až Dvě. P.S. Text se čte dobře a zatím čtenáře mate (určitě úmyslně), hodnotit povídku v žánru sci-fi zatím nebudu, dokud ji nedočtu (přestože se příliš nepovažuju za znalce tohoto žánru, avšak sci-fi miluju a hltám v jakékoliv podobě - knižně i obrazem)! Hihi... Hezký den!


ze dne 02.04.2010, 17:59:56
Sakora: Zdravím... mi se zdála povídka na publikaci naráz moc dlouhá, až pak jsem zjistila, že všichni poslali MTP v kuse, ale to již bylo pozdě. Je to mé první sci-fi, ty technický záležitosti (toxický, atd.) jsou můj největší problém. Jsem ráda, že jsi mne na to upozornil, zamyslím se, jak to napsat logičtěji :-))

čuk	02.04.2010, 6:29:45

Hrdina je zřejmě chovancem jakéhosi přísného ústavu, zřejmě psychiatrického, v kterém prožívá své sny. Otazné je, zda mu čtenář může věřit, tedy zda měsíc se skutečně změnil anebo vše o měsíci je jen sen. To rozhoduje, jestli je popisovaná mise na měsíc zcela vysněná, nebo je-li sněna, přičemž změny na Měsíci jsou již nastalé. Psáno čtivě a umně. Uvidíme, co se nám stane, zda čistá scifi bude kombinována s psychologií (měsíční a pozemskou denní). Zda vše bude jen halucinační výmysl snu, nebo zda hrdina bude mít schopnost poznání, byť jen ve snujakýmisi fantaskními parapsychologickými duševními schopnostmí. Psáno čtivě, vypsanou rukou, stylistika nedrhne. Není co dál dodat, jen čekat na bližšé vysvětlení, vývoj děje a pointu.


ze dne 02.04.2010, 17:56:00
Sakora: Díky za publikaci... a přesné shrnutí příběhu. Vysvětlení samozřejmě přijde, hrdina sám zprvu prožívá vše jen ve snu, ale ona ho realita brzy dožene.