» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141477

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::

:: 2. kapitola- Vyjíždíme ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Arestei

Dagobert	publikováno: 03.04.2010, 9:26

V první kapitole mi bylo právem vytčeno, že jsem nepopsal takřka nic, pokusil jsem se to trochu napravit, snad jsem to nepřehnal :)


	Vzhledem k tomu, že nás nečekala bojová ale spíše tichá práce, rozhodl jsem se, že s sebou vezmu jen asi čtvrtinu svých mužů. Koneckonců tu někdo musel zůstat a plnit královy běžné rozkazy. Vzal jsem s sebou tedy jen ty, které jsem opravdu potřeboval. Všichni skvělí bojovníci. Jediný, kdo se za námi musel vždy spíše schovávat, byl Arnulf, který tu však od boje nebyl. Byl to docela zdatný řečník, znalec říšského práva a skvělý kapsář, jeho malá a drobná postava tomu docela napovídala. Dále jsem vzkázal Dagovi, Grolovi, Trimusi, Gardymu a Votvírákovi, aby za mnou přišli do našeho oblíbeného pajzlu „U Besuchů“. Až potom, co jsem to odeslal, jsem si uvědomil, že už to není náš oblíbený pajzl, protože se mi včera znelíbil. To kvůli tý holce…ale to je vážně jiný příběh. No co se dá dělat, řekl jsem si a začal jsem si prohlížet papíry. Podle skromných zpráv, které jsem obdržel, jsem mohl o mágovi usoudit pouze to, že je super mocný, má magickou hůl a vlasy černé jako uhel…přesně, jak mi mágy popisovala babička. Co se týče oblasti, byla bažinatá s poměrně malým osídlením. Nebyla moc významná, vlastně to bylo nárazníkové pásmo proti severním barbarům, přes které se měli brodit tak dlouho, než by tam Hurin dorazil s armádou. V tomto ohledu však bylo důležité, aby to území zůstalo loajální, protože jeho ztráta by znamenala, že by se barbaři dostali vcelku nepozorovaně hluboko do našeho území a způsobilo by to mnohé ztráty, zejména pak na majetku, protože nedaleko od bažinaté oblasti - zapomněl jsem zmínit jméno, Bažiny se jmenují - jsou velké železné hutě. Nemyslete si, že bych tohle všechno věděl. Kdyby mi to Alfred nenapsal do těch papírů, tak nevím nic. Kostelní zvon už odzváněl sedmou hodinu a já si uvědomil, že bych měl pomalu vyrážet k Besuchům. Vzal jsem tedy 6 menších měšců, do kterých jsem rozdělil asi dvě třetiny toho, co mi král dal, zbytek si budu asi muset nechat. Cestou jsem prošel kolem zrcadla a nějak jsem se na sebe zahleděl. Po 15 letech ve Skaru jsem se hodně změnil. Z bodrého mladíka vyzbrojeného ocelovou zbrojí, kterému sotva začaly růst vousy, se stal docela vysoký šlachovitý muž s černými vlasy a na krátko střiženými vousy. Můj pohled vypadá spíš jak pohled válečného veterána, kterému táhne tak na 50, mě je ale 35!! Stárnu… Radši jsem zamkl dveře a vydal se do stmívajících ulic Skaru, doprovázen jen deštěm. Za chvíli jsem byl u hospody a vešel dovnitř. Krom několika řad stolů s lavicemi tam nebylo skoro nic, snad jen poslední zbytky „výzdoby“, které se ještě nezničily při obvyklých rvačkách. Hospodský moc dobře věděl, že tam nechodíme pro příjemné prostředí ale pro dobré pivo, přesněji řečeno: Jediné neředěné pivo ve Skaru. Už tam byli skoro všichni, až na Votvíráka, který chodil vždycky pozdě. Ta vousatá banda robustních hrdlořezů naháněla okolí docela strach. Objednal jsem na Arnulfův účet jednu rundu piv (snad ty zlaťáky nebude přepočítávat) a posadil jsem se ke svým kamarádům a spolubojovníkům. Věděli, že je zbytečný se mě ptát, proč jsem je zavolal, protože tu stejně nebyl Votvírák a já se nerad opakuju, takže to zkrátka vyložim všem, až Votvírák přijde. Ve volné chvilce si mě hoši nezapomněli trochu popíchnout kvůli té holce ze včerejška, naštěstí tu dneska nebyla, asi se bála, že tu budu…vcelku oprávněně… Asi po deseti minutách přirazil s hlukem jemu vlastním Votvírák. Jak otevřel dveře, tak jsem si vzpomněl, jak jsem ho poznal. Byl jsem tehdy ještě mladý a namyšlený, vyzval jsem ho na souboj ve své krásné zbroji…po tom, co mě zmlátil do kuličky, mi zbroj otevřel někde v oblasti zadku a přehodil mě přes zábradlí. Takhle jsme se seznámili a od té doby se mu říká Votvírák. Dneska by mě asi nepřepral, ale nepotřeboval jsem to zkoušet. Těžké dubové dveře se s prásknutím zavřely a holohlavý hromotluk si to razil k nám, přičemž shodil se škodolibou radostí 2 cizince u vchodu a hranou nešikovností si při vyhýbání servírce pohladil její bujné poprsí. Byla na to zvyklá a tak se mu dokonce odměnila úsměvem. Když už konečně dorazil ke stolu, mohl jsem začít s převyprávěním celé události, která se mi dneska přihodila. Nikdo neměl dotazy (Votvírák se nepočítá, ten má vždycky blbý dotazy) a tak jsem rozhodl, že se vyrazí zítra v poledne. Urazili jsme pár piv (tentokrát za Votvírákovy peníze, protože ten je určitě počítat nebude) a vydali jsme se domu připravovat na cestu. Ač jsme byli poměrně sehraná parta zlodějů, bojovníků, banditů, nebo čehokoliv jiného, co bylo zrovna potřeba, přípravy před akcí jsme měli každý naprosto rozdílné. Já, jakožto mozek většiny akcí, jsem se musel uvolnit, aby mi to pak lépe myslelo, nevěstinec vedle Besuchů většinou skvěle posloužil. Dag obvykle chodil na „ilegální“ zápasy (sice byly zakázané, ale chodil na ně někdy i král, takže nebylo, co řešit), kde se trochu vyventiloval, popřípadě pocvičil. Grol, Trimus a Gard chodili hrát karty nebo kostky do místních podniků, hádejte, proč asi byli nejúspěšnější hráči ve městě, nic fér nebo spravedlivého v tom nehledejte. Nejvíc na to však vyzrál Votvírák, který během své přípravy stihá všechno výše zmíněné, ten chlap snad nepotřebuje spát. Ráno jsem se probudil poměrně svěží, sbalil jsem si věci, nabrousil meč i obě dýky a zkontroloval lehkou koženou zbroj, kterou jsem považoval za cestovní, protože byla lehká, nepůsobil jsem v ní jako voják a přitom dobře ochrání. Do své cestovní brašny jsem už jen přihodil lejstra, peníze, náhradní spodky, volné listy papíru a brk s inkoustem. Kolem poledne jsem vyrazil k bráně, kde už na mě hoši čekali (Votvírák byl na místě mimořádně včas). Nevím, jestli to bylo znamení, ale po dlouhé době nepršelo, ba dokonce svítilo sluníčko. Prohodili jsme pár frází na uvítání a bez dalších proluk jsme si vypůjčili koně, naplnili čutory vodou a vydali se na cestu. Další zastávkou je prdelákov někde uprostřed pustiny…super.


celkové hodnocení autora: 89.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 24		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lišče	02.07.2010, 21:45:37

Zdravím, jak vidno pokračuješ stále ve stejném stylu. Tentokrát, je to, ale ještě o něco nepřehlednější. Struktura textu pusobí téměř jako blok, ne jako něco, co by se mělo říst. Spíše jako něco s čím se bude teprve pracovat.Celé to vypadá tak nějak jako hromada poznámek pohromadě, ze kterých teprve bude sepisován příběh. Ono v prvním díle to byly necelé tři normostrany, nyní je to kousek přes tři normostrany. To je na samostatnou kapitolu docela málo, jedině kdyby to byla pohádkla, což není. U pohádek je to trochu jiné. Zkus své vyprávění více obohatit o atmosféru, o okolí, předměty a věci s ekterými postavy přicházejí do styku, měly by něco cítit, přemýšlet, komunikovat mezi sebou. To co zde vidím, je spíše jen takový strohý popis, ale spíše mi to doopravdy připadá jako blok poznámek pro sepsání skutečné povídky. Přijde mi, že ti zatím chybí větší rozlet ahlavně slovní zásoba. Spousta vět působí příliš košatě a neurvale. Toho se ale, neboj to se spraví pokud vytrváš v psaní a pokud budeš i dost číst. Jen samotné vypsání se, trvá docela dlouho a předpokládám, že toto je tvoje první rozsáhlejší věc. Zde jsi se trochu snažil o představení postav, což oto u Votvíráka to jakž takž šlo, navození vzhledu Aresteie u zradla taky. Ale je to stále zatím takové přímočaré, neosobní, nevtahuje to čtenáře. A pak ono se tam pořád vlastně nic neděje, takže přemýšlím proč to vlastně číst, když je to jen zápis v ichformě s podivnou řečí a stím, že královské město a tedy patrně království má říšské zákony, úuzemí zabraňující vpádu barbaru je bezvýznamné a mág na kterého hrdina nevěří je super mocný. Fakt nevím :) Zatím přetrvávají mé výtky, které jsem popisoval u prvního dílu. Ne každý hned píše tak, že nad ím ostatní žasnou, tak se drž a piš dál :)

chris ONNE	06.04.2010, 13:20:07

Zdravím! Minule se někteří ozývali, že jsi toho moc nepopsal a já mlčel a teď to asi bude naopak. ;-) Text mohl být lépe rozvržen (členění do kratších odstavců a vynechávání jednoho řádku). Přijde mi to strašně moc slepené do sebe. Ale, někomu to vadit nemusí. Nesedí mi tam výraz „super mocný“. Myslím, že stačí napsat jen mocný. Slovo super, ani netuším, proč tam vlastně je. …Nebyla moc významná, vlastně to bylo nárazníkové pásmo… Tady si odporuješ. Pokud sloužila jako nárazníkové pásmo proti barbarům, tak byla až moc důležitá. A navíc, král tam poslal pět tisíc mužů. Bez nějakého obalu či kličkování: Přišlo mi to, jako čtení návodu, kterým se ale musím prokousat. Dozvěděl jsem se tam informace o hrdinovi (hrdinech), ale naprosto tam chyběl jakýkoli dějový spád – zápletka. Možná by bylo lepší, kdybys tento díl spojil s předešlým. Nebudu to známkovat. Ne že bych ti nechtěl dát špatnou známku, pes je zakopaný někde jinde. Styl máš dobrý, originalita je prozatím tak nějak v průměru (zatím se ale rozjíždíš), o hlavní postavě máš jasno, žádné výrazné chyby (na nic sem nepřišel, ale já a gramatika vedeme lítý boj) a dozvěděl jsem se informace, které nebyly zmatené. Tudíž, měla by to být dobrá povídka. Jenže chybí mi tam jakákoli akce (to, že Votvírák srazí v hospodě dva cizince, nebo že se rozjedou do Bažin nepočítám). Těším se na třetí díl. Chris P.S. Jen by mě tak zajímalo, jestli je tohle tvé první, rozsáhlejší, dílko. Pokud odpovíš, předem děkuji a pokud ne… svět se nezboří… ;-) P.S. 2 V komentářích k minulé povídce se ptáš, jestli jsi udělal něco dobře. Za mě: náčrt hrdiny a mírná zvědavost, co se z toho vyklube. Tady to však postrádám… Ať múzy slouží!


ze dne 06.04.2010, 14:40:46
Dagobert: Zdravím. Ano, je to mé první "větší" dílko, kdo ví, kdy s tim skončim :D Výraz super mocný jsem použil proto, že to je vlastně...nespisovný výraz, který vlastně nedává tolik smysl, ale je to termín, který se používá v hovorové mluvě (slyšel si někdy mluvit hráče WoW? Je to super mega moc IMBA...). Celé je to vyprávěno Arestejem, takže jsem měl v plánu, aby to bylo trochu víc...lidový... Opět jsem se vyjádřil nepřesně, tím významem jsem myslel přímý význam (hospodářský nebo politický). Význam této oblasti tkví jenom v tom, že je. Král se o ní nestaral, zajímá ho jen do té míry, že tam je a že získává informace o pohybu barbarů. Nicméně děkuji moc za komentář, doufám, že v příští kapitole nezklamu :) S tím návodem jsi to odhadl dobře, chtěl jsem to trochu uvést, v další kapitole je nějaká akce (jsem zvědavej, jak se bude líbit :D radši od toho moc nečekám :D).

Kaileen	03.04.2010, 13:18:13

Pokud v textu neplánuješ přímou řeč, která by to trochu oživila, apelovala bych na lepší práci s odstavci. Textu taky moc nepřidávají souvětí typu jak-tak, opakování slov by se taky dalo vyhnout, číslovky piš slovy a neškodilo by trošku přebrat přivlastňovací zájmena: "Do své cestovní brašny..." - to "své" je tam navíc, vůbec tam nemá význam, pokud hrdina mluví pořád o sobě, komu jinému by tu brašnu balil? Z popisu postav to vypadá, že mozek bude používat pouze jeden z nich, což by asi nebylo nejlepší. Potkat partu (jak jsi napsal) robustních hrdlořezů není zrovna nenápadné. Na to, že se mají nepozorovaně přesunout k mágovi je to docela ošemetné - přece by neměli mít "napsané na čele", proč přijeli a že jejich jedinou obranou je fakt, že si ce zabíjí kde koho a výčitky je netrápí, nicméně to jim asi nebude moc platné, když se mají postavit nečemu, co zlikvidovalo mnohem větší jednotku. Uvidíme, třeba máš naplánováno něco, s čím čtenář nepočítá a na co se ti takové postavy a jejich charakter budou hodit.


ze dne 06.04.2010, 14:32:02
Dagobert: Zdravím a děkuji za komentář. Pravděpodobně jsem měl více popsat, co tam budou dělat (označení tichá práce nebylo asi to pravé ořechové...), nicméně i drsní muži (na první pohled nebezpečně vypadající) můžou dělat tichou práci ne? :) ale děkuji ještě jednou za komentář a zkusím se pro příště polepšit ;)

čuk	03.04.2010, 9:25:41

Začal jsem s uvolňováním do publikování, jiní provedli obšírný rozbor, a doufám, že provedou i nadále, takže píšu jen velmi stručně a povrchně. Dobře napsáno, některé věty trochu dlouhé a výrazy poněkud kroucené. Použitá spisovná čeština by měla být dodržena v celém textu (výraz: zbytečný). Podle mne by bylo lepší vypsat číslovky slovně. Pár detailů: co se týče oblasti: neurčité, výraz: co se týče není hezký způsobilo? lépe: což by způsobilo hranou nešikovností si opři vyhýbání= Když se vyhýbal servírce, s hranou nešikovností.


ze dne 06.04.2010, 14:32:31
Dagobert: Děkuji, pokusím se vylepšit