obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2141477 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::
obr

:: Sedm životů - Den první - Kapitola 4 ::

 autor Element publikováno: 12.04.2010, 7:44  
Čtvrtá kapitola a my se zde znovu setkáváme. Zatím jsem ti, můj čtenáři, představil Andreje Kowalského, muže obviněného v Bělorusku z vraždy, kterou spáchal spolu se svými dvěma přáteli a za níž má v závěru čekat trest smrti. Zda k němu dojde, či ne, nepovím. Jen tě mohu pomalu připravovat, chystat atmosféru a nechat přečíst dnešní kapitolu. Dlouho jsem přemýšlel, jak bych ji jen mohl nazvat. A pak mi to došlo: intermezzo. Jako v básni a divadelní hře máme jakousi mezihru,která vyplňuje děj, i tady jsi jejím svědkem. Nahlédneš mírně do Andrejova uvažování a připomeneš si příběh, který se v následujících kapitolách dobere k tak husté a kruté atmosféře, že se stěží nadechneš. Nebudu však tolik prozrazovat. Uběhne ještě nějaký týden, než budeš připraven na sousto lahodné a odpudivé svou krásou a beznadějí. Zvláštní kotrast? Možná...

Ale dost už mého monologu, užij si čtvrtou kapitolu a chystej se na pěklo, které v brzkých týdnech nastane.
Příjemnou četbu...
 

4

Vyděšeně pozoroval temnotu. V jejích útrobách se zračil celý jeho předešlý život vyvržence společnosti až do poslední události, která ho přivedla sem. Seděl na zemi, ruce opřené o kolena a cítil ten pach pálících se pneumatik. Slyšel výkřiky plné hrůzy a neutuchající bolesti. Před očima měl stále obličej k smrti vystrašené matky, když ji odmítal pustit oknem na svobodu. A tyhle obrazy se vracely. Stále a pořád dokola jako nejstrašnější noční můra. Jako bubák ukrytý ve skříni, který vylézá vždy, když má příležitost, aby nevinné dítě vyděsil k pomočení.



Ale Andrej byl vinen. A to ve všech pětadvaceti bodech, jak uznala komise. Nesl svůj díl viny a džbán naplněný až po okraj krví si má vypít až do dna, na jehož konci najde co? Konec tratě. Možná tam bude stát výpravčí s plackou a z rozhlasu se bude linout: „Konečná, vystupte si.“ Tímhle to končí? Tohle je konec? Tomu věřit nechtěl – hlavně pro onu bezradnost, jakou tahle situace nabízí.



Proč to celé nezastavil, když mohl? Kdyby nepokračoval v cestě a vrátil se, byl by možná za zbabělce, ale ta romská rodina by žila a on by tu teď neseděl a nečekal na popravu. Kdyby Michailovi nepůjčil zapalovač, dům by neshořel i s jeho obyvateli a Andrej by stál kdesi venku a naslouchal cvrlikání cvrčků. Jenže tohle jsou jen samá „kdyby“, která stejně nic nezmění. Nevrátí mu bezcenný život a opovržlivé pohledy lidí z jeho okolí, za něž by v téhle chvíli dal celý vězeňský mundůr, který na sobě měl.



Najednou se cítil neskutečně osamělý. Chtělo se mu plakat, ale jako by mu už nezbyly žádné slzy, jimiž by mohl smáčet špinavou podlahu cely číslo sedm. Jako by mu již dávno vyschly slzné kanálky a od předešlých probrečených nocí zůstaly po prameni slz pouze hluboké rýhy. Ale alespoň se o to pokusil – zakřičel ve snaze vydolovat ze svého nitra alespoň jednu jedinou slzu, která by dokazovala jeho lítost…ale nedovedl to.



Nechápal, proč zabili. Svým způsobem jsou nadosmrti vrahy. Nadosmrti? Pche, to je dost divné slovo, uvědomíte – li si, že vaše smrt se kvapem blíží, ba co hůř, že vám zbývá pouhých pár hodin života. Nadosmrti? Co tohle slovo znamená pro Michaila a Ivana, kteří už řekli své: „Sbohem a šáteček“ a s tím se vlastně rozloučili s tímhle podivným světem. Nadosmrti – slovo, které ztratilo vše ze svého předešlého lesku.


 celkové hodnocení autora: 89.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Bodlinka 24.05.2010, 18:58:20 Odpovědět 
   Napsané čtivě, líbí se mi to, ale chce to ten posun, jak napsal čuk.
 čuk 12.04.2010, 7:43:09 Odpovědět 
   Kruté téma pokračuje. Mám dojem, že v příběhu bylo již řečeno vše, ovšem perex svou obšírnosti dost čtenáře ovlivňuje. Čekejme tedy na určitý posun či jiné osvětlení. Psáno přiléhavě, tedy dobře (pokud toto slovo bude mít pro hrdinu význam).
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Dítě naděje 2/3
Silence Dogood
Mezi běsněním č...
Marek Dunovský
Ako krysy
Gideon
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr