obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391753 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Příběh XII. Dětský ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Deník Psychopata
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 02.04.2010, 7:19  
Děti mě vždy děsily :D
 

Bylo tomu již dávno, co si Tereza ve vzpomínkách vybavovala svou matku. Nebyla zcela při smyslech, když ji zabila, to je pravda, tudíž přeci jen ji to nemohl kdekdo vyčítat. A nyní si tento příběh povězme. Není na tom nic tak hrozného, aby to nemohlo být ještě horší… Aneb, tak dlouho chodila Terezka s uchem pro vodu, až se vědro utrhlo.

Jako by to bylo dnes. Tereza stála před kočárkem modrozelené barvy a tvářila se zcela ambivalentně. Ovládlo ji však nezvladatelné chtění začít poskakovat po levé noze. Stála však nohama pevně na zemi a tak si uvědomila, že aby nedělala scény, nemůže jen tak zničehonic začít skákat, proto šťouchla do kočárku a rozskákala se za ním. Tehdy ji uviděla její maminka Zoe. Nebyla to lecjaká maminka. Byla to téměř maminka s velkým P!
Ke svým dětem se Zoe chovala vždy uctivě a tolerovala jejich přání, proto byla také nucena užívat hrubého násilí, když Terezku zničehonic popadl záchvat skákavosti nebo záchvat jiné zajímavé činnosti (například epileptický záchvat).
Zoe se o své děti nikdy nebála. Měla totiž vyvinutý speciální systém, kdy zavírala děti za mříže, když se někam odvážili samotné. Terezka však byla tak hodná, že když si ve svých osmi letech chtěla domů přivést kočku, dostala nožem po hlavě. Nic se ji nestalo, ani lebku ji Zoe neprorazila.
Byla prostě úžasná a Terezka ji svým velikým srdcem opravdu milovala, jestli však i matka milovala své dítě o tom je možno vést spekulace.
Inu, když Zoe uviděla Terezu, jak skáče za svým kočárem, rozběhnuvši se zakopla a překotila se přes malý žlutý knoflík, div si nezlomila vaz. Zoe se však na svých dvaceticentimetrových podpatcích vztyčila až neuvěřitelně dychtivě a opět se na dlažebních kostkách rozběhla. Pozdě však zjistila, že neví kam běží – respektive, že kočárek i s její dcerou zmizel za rohem.
Vesele si tedy rozpustila vlasy a potkajíce svou drahou kamarádku Lenku, zapředla se s ní do hovoru tak vážného, že by i Vilémovi tekly slzy (ne však, že by Lenka Zoe znala – viděla ji prvně).
Nebylo zcela obvyklé, že by Terezka plakala, když ale zjistila, že se její matka za ní nežene a povídá si s jakousi tetkou, byla donucena kvílet. Tehdy si ji všiml její budoucí muž (nutno podotknout, že Tereze bylo zrovna devět let).
Jmenoval se Jeremiáš. Střelenější jméno už si jeho matka Hildegarda – Gertruda Zohnitvarůžková vymyslet nemohla. Byl to však moc hodný chlap. Když poznal Terezu, bylo mu teprve pětapadesát.
Člověk by se mohl domnívat, že veškeré generační rozdíly mezi nimi musely způsobovat jakousi nekompatibilnost, avšak právě to byl ten generalizující omyl, jehož se spousta lidí dopouštělo. Všechno bylo trochu jinak.

A jak to vlastně tedy bylo? Toho dne přišel do Terezčina pokoje právě její manžel. Byl trochu opilý a poskytnutá rada byla nanejvýš důkazem jeho dekadentního vnímání: „Drahá a milá Terko, přeji si, abys zabil mou tchýni, mám totiž pocit, že stojí támhle na borovici vejmutovce a dívá se na mě tak trochu z vrchu. Mám z ní strach. A to je špatné znamení. Cestou, jsem také viděl mimo jiné i modrozelený kabriolet, ve kterém se proháněla srna. Vůbec nevím co si počít…“
Tak promluvil mírně opilý Jeremiáš a jal se do obývacího pokoje poslouchat Čajkovského opus 20 z Labutího jezera. Takto rozveselen se pak navrátil za svou chotí a s povykem ji vyhnal z kuchyně, aby se podívala na strom.
Když tak Terezka učinila, zděsila se, protože zjistila, že její manžel byl zjevně zcela střízlivý – za oknem stála borovice vejmutovka v celé své mohutnosti a do okna shlížela sama matka Terezy stojící na větvi, na sobě měla obscénní žlutý knoflík zakrývající vše. Hlavně tedy dekolt.
Dcera však uznala, že nelze jednat jinak než matku zabít a tak popadla průhlednou trubku, niť, kachňátko a hřebík a odešla ven. Ten den ji Jeremiáš už neviděl. Kdo ví co se dělo. Podle jeho konspirační teorie decentně přišpendlila hřebíkem matce jazyk ve spaní, otevřela ji ústa, vsunula do nich průhlednou trubici, a pomalu začala spouštět dolů zmítající se živé kachňátko, kterému se v očích nezračil strach, nýbrž touha po pomstě.
Zajisté ani nechcete domýšlet co se dělo pak, jediné jisté je, že matku našli další den sousedé a ihned přivolaný lékař – po dvou týdnech dorazivší – musel konstatovat smrt.

Veškerá smůla nebyla na straně žádné z přítomných osob, byla vlastně tak nějak rozprostřena rovnoměrně, převážně pak v osudu Zoe, která tak znamenitě obcovala s mužem, až zrodila svou záhubu. Nicméně, jak praví Bible, na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo v háji… Totiž, chci říct, že mělo být zřejmě v ráji (nebo ne?)
Inu, kdo by z toho měl být chytrý, že?


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.08.2010, 13:17:50 Odpovědět 
   Zdravím!

Také mám děti rád, ale děsí mě! Tedy, vlastně bych to měl napsat naopak, přestože mám rád děti, také mě děsí! ;-)))

Já už ani netuším, jak bych měl reagovat! Zajímavý počin... Kdo ví, co všechno skrýváš za svým stylem, absurditou a možná i určitou dekadencí... Snad se nebudu bát dát Jedničku!
 Lara 02.04.2010, 11:01:31 Odpovědět 
   Děsivé...zábavné a děsivé :)
 čuk 02.04.2010, 7:18:21 Odpovědět 
   Když odvěsíme metaforizující a absurdizující přívěsky, stylizace a kulisy: mohl se příběh stát. Tady absurdita maskuje skrytou skutečnost, a přesto zůstala absurditou Zasmějeme se dada hře i podivnosti aktérů příběhu
Jo děti: mohou být onou zrozenou záhubou vytvořenou obcováním s mužem. A také platí: slovo může být održeno od realistické reality a stát se svébytným. Pobavilo, i trochu zamrazilo, tedy vnímal jsem dvě roviny,hru i téma ke hře ne zrovna veselé .
 ze dne 02.04.2010, 8:43:10  
   Gilbert Cunninghamm: Děkuji za kometářík. Já jsem vlastně tento příběh psal zcela bez takto prozřetelného výběru tématu. On sám vlastně takto vyplul na povrch.
Zoe jsem vybral jako egoistickou personu, která díky své nehorázné vlastnosti nevychovávat děti správě a díky tomu žlutému knoflíku vlastně byla zabita - a to bylo dobré. Zoe není skutečná osoba, protože je to odporná psychopatka, která si to ani nezaslouží. Leč kdoví, jak to s dopadlo s Terezou, že? :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Záhadní Hosté
kukuřice Tichý Kopec
Démoní Lord Zem...
Sirnis
Led(n)ový dotek
xCarmen
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr