obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2141477 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::
obr

:: O kolech a poušti. ::

 autor OH publikováno: 05.04.2010, 20:03  
Ble ... ble
 

"A proč by jako nemoch mít pravdu?"
Ve tmě na něho upírá oči a snaží se skrýt v hlase nenávist.
"Protože mu jde jen o to, aby vypadnul, von moch vojet tu jeho a pak, když to pujde jim s tou jeho partou vybílit byt. Jako vy ženský, jak můžete, no jeden..."
Přerušuje ho ho, botou při tom zlostně šourá sem a tam v prachu silnice: "Nojasně, to je vidět na co myslíš TY..."
"Ále hovno..."
Okolní tma milosrdně halí domy Společnosti, dělnické ubikace na okolních svazích a teprve vysoko nad jejich hlavami, kam na těžební věže dopadá světlo měsíce a hvězd, se zjevují kola, rampy a dopravníky.
Vzpomíná si na její prsa v těsném tričku před několika okamžiky v baru a pociťuje při té představě žádost. Současně si uvědomuje, že po té hádce s jejím milencem a svým známým, moc šancí nemá. Pomalu jdou od jednoho reflektoru ozařujícího hlavní silnici obytné čtvrti ke druhému a jeho napadá , že její špatná nálada je stejně hmatatelná jako její prsa, která mu stále nejdou z mysli.
"Nechceš, jako žejo, jako moji omluvu, na něco jako pozvat, nebo... Mám ještě nejaký houby doma a ..." nadhazuje,ale sám svým šancím nevěří.
"NO JASNĚ, teď se mě ty SILÁČKU budeš snažit nalejt a ... Na to ti z vysoka, všichni jako ty, takový ty šovinistický přiblblý parchanti, teď kvuli tobě ...!"
Představa jejích prsou v těsném tričku začíná ustupovat představě hub, které mu rostou ve sklepě na polystyrenové desce. Tělem mu projíždí příjemný pocit, který doprovází halucinace pokaždé, když z oken teče sklo a dveře pojídají koberec.
"Já se ti už vomlouvat nebudu... Ten tvuj je podle mýho vobyčejnej šmejd a kdyby mě nasral ještě jednou, tak ho navíc nakopu do držky, áále..."
Chce už jít dál sám, ale slyší něco jako vzlyk, který vydala a překvapeně se k ní obrací. Dívka tiše pláče, chlapec v okolní tmě matně vidí, že si rukama zakrývá obličej. Objímá ji a slabě k sobě přitiskne. Tělem mu projíždí elektrizující impuls vzrušení, tiše ji začíná do vlasů šeptat ukolébavku, kterou slýchával celé dětství stále dokola celý večer od sedmi do osmi z reproduktorů.
Pociťuje nenávist k silnici na které stojí, k okolním špinavým domům, k sobě samému a k životu, který v Dolině chtě nechtě žije. Opět mu Dolinu obklopující poušť připadá milejší a pohostinější, opět má chuť si v ní lehnout na písek a zavřít oči. Opět mu na mysli vyvstává představa kol výtahů, která se zde točí ve dne v noci a symbilzují mu zdejší neúprosnou mašinerii.
Silně až surově dívku svírá a slova ukolébavky se mu na rtech mění ve slova nenávisti a vzteku. Syká jí do vlasů sprosté nadávky adresované svým bližním a všemu co je obklopuje. Kdesi nad jejich hlavami lhostějně skřípějí kola šachet, chlapec a dívka se do sebe v slzách vpíjí, jakoby je jen blízkost druhého mohla zachránit před sebou samými.

Polokládá jí ruku na stehno, jehož pokožka se otáčí v rytmu hudby kolem celé nohy. Hledí jí do očí, které jí pomalými potůčky tečou na prsa, a pak si začíná prohlížet svoji ruku. Ona s vytřeštěným výrazem odtahuje ruku od jeho ztopořeného penisu, který má agitátorskou tvář šéfa Společnosti a pomalu a těžce vydechuje.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 36 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 CATHERINE 12.05.2010, 7:49:15 Odpovědět 
   Jak to umíš jen Ty, takhle napsat, podat. Životní - "malé" - velké příběhy. A slovo na slovo navazuje, že by jináč ani nemohlo :O)
Jdu k papíru a tužce a šup šup Ti napsat, Ondří...
 Šíma 09.04.2010, 20:34:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit ze dne 09.04.2010, 18:34:29

   O.K. Já si o Ondrovi nemyslím nic špatného! ;-)))
 amazonit 09.04.2010, 18:35:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ariadne ze dne 08.04.2010, 11:27:36

   Ariadne i Tobě jedno přese mě zprostředkované díky od OH, doufám, že nějaké brzo dopíše i on sám...
 amazonit 09.04.2010, 18:34:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 05.04.2010, 20:08:02

   Zprostředkovaně, pověřená OHáčkem, Ti píšu díkes..., bo on je mimo PC, tak aby sis nemyslel, jakože je nezdvořák a neděkuje...
 Ariadne 08.04.2010, 11:27:36 Odpovědět 
   syrový a drsný popis... nejdříve jsem myslela, že odtažitý hrdina dá přednost houbičkám...no každý občas potřebuje "kontakt" a nemusí to nutně být pouze sexuální..
 amazonit 07.04.2010, 6:28:21 Odpovědět 
   Jeden se nemůže ubránit tomu, aby si nepomyslel - je to sice tak nějak vzdálené, kdesi v Dolině, ale zároveň je to i tady... realita pod rouškou vzdálenosti. Působí to dost asociačně, místy snově a sjetě a místy naturalisticky a tvrdě.
 Šíma 05.04.2010, 20:08:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 05.04.2010, 20:08:02

   Netuším, zda z mého komentáře něco "vychytáš", ale dneska večer to se mnou není jednoduché, ale líbila se mi ta prsa v těsném tričku! :-DDD Pšt, ale už mlčím!
 Šíma 05.04.2010, 20:08:02 Odpovědět 
   Líbilo, avšak pozor na práci šotků... Nějak Ti tam (trochu více, než se mi běžně zdá) řádili! ;-))) Ale jinak zajímavý textík... Fakt že jo...

P.S. Pěkné Perex: ble, ble... Jo, když nejde o život... Ale docela hezky píšeš... O životě? No... I jo! ;-)
 Anna 05.04.2010, 20:02:21 Odpovědět 
   Jako by se všechna ta beznaděj až fyzicky prorvala do duší lidí, kteří nemají jiného východiska, než setrvat.
Na to, jak minimální rozsah tahle povídka má, nabízí až nečekaně plastický psychologický obraz postindustriální společnosti; respective některých jejích členů.
Pozor na interpunkci a:
Přerušuje ho ho - Přerušuje ho
Nojasně, žejo - No jasně, že jo
Polokládá - Pokládá
"Moch"... jasně - to je sice hovorový výraz sám o sobě a přímá řeč, přesto bych upřednostnila psaní "moh"
 ze dne 09.04.2010, 18:32:09  
   OH: Jj, chybky... díky za publ
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Dítě naděje 2/3
Silence Dogood
Mezi běsněním č...
Marek Dunovský
Ako krysy
Gideon
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr