» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Sen je sůl bez chleba."

Ramón Gómez de la Serna

počet přístupů: 2141477

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Nikdy to nevzdám ::

plzeňský	publikováno: 05.04.2010, 19:30

Možná horror, možná detektivka, možná obojí, kdo ví. Anebo možná něco úplně jiného. Snad to budete moci identifikovat.


	Nikdy to nevzdám. Nikdy. Stačí, abych se pohnul o nějakých dvacet centimetrů doleva. Tam je mezera. A tou se dostanu ven. Jen kdybych nebyl tak slabý. Ale nesmím propadat malomyslnosti. Ani panice. Musím věřit tomu, že mně někdo pomůže. To by nebyla na světě žádná spravedlnost. Vždyť i já, a není to tak dlouho, jsem viděl lidi, kteří byli v podobně zoufalé situaci, jako teď já. A hned jsem k nim spěchal a držel je za ruku a hladil po vlasech. Tak, musím se sebrat a dát se do toho. Nadzdvihnu se a o kousek poposunu. Doufám, že to na mě nespadne celé. Hlavně se nesmím bát. Co na tom, že je kolem černočerná tma. To je přece normální, když se sesune kus podzemní chodby, že to tak bude. Ach. Proč jsem jen do ní lezl. Proč? Já ale vlastně jinou možnost neměl. I když... Nemá ovšem cenu plakat nad rozlitým mlékem. To mi nepomůže. Na tři se zkusím pohnout. Ráz, dva, tři... A ještě jednou. Ráz, dva, tři... Uff, nikdy jsem si nemyslel, že to je taková dřina. Ale z těch plánovaných dvaceti centimetrů jsem už pět ukrojil. Sláva. Tak, a teď si chvíli odpočinu. Dá to zabrat, ta cesta ke svobodě. Hlavně neusnout. Nesmím spát. V žádném případě. Mohl bych si třeba něco zazpívat. Co to jen zpívali ti lidé, než to spadlo? A jak jsem se k nim vůbec dostal. Už se nepamatuji. No, to je teď jedno. Kolik že jsem urazil těch centimetrů? Slabých pět? Tak kupředu. A znovu. Ráz, dva, tři... A jsem tady. V té mezeře mezi dvěma balvany. Je to určitě lepší. Lepší, než být zasypaný. To bezpochyby. I když do spokojenosti to má ještě daleko. Co..., co..., co se to děje? Proč se to okolo všechno třese? Ne, neee. Já nechci. Nechci! ! ! Klid. Hlavně klid. Uklidni se. Musím si znovu říct, co jsem říkal už na začátku. J á t o n i k d y n e v z d á m. To raději zdechnu. Tak, už je to lepší. Už to přestalo. Ani sem toho moc nenapadalo. To je dobře. To je moc dobře. Něco se tam nahoře pohnulo. Někdo tam je. Nezdálo se mi to? Ne, nezdálo. Pomoc se blíží. Haló, tady jsem, slyšíte mě. Halóóó... Ano, ano, už vás vidím. Ach, světlo. Světlo. Už jsem myslel, že ho nikdy nespatřím. Díky, díky. Podejte mi ruku. Ještě kousek. Ještě kousíček. Už se držím. Táhněte, prosím. Prosím. Táhněte. Ano, ano, ano... * „Máma nás zabije. Víš, že nám říkala, abysme sem nikdy nelezli.“ „Když jí to neřekneme, tak nás nezabije. Heleď, tady je pěkná mezera mezi těma dvouma šutrákama. Můžeme si tu udělat bunkr.“ * Panečku, řeknu vám, to je mnohem lepší než být zasypaný. Moc se mi tu u těch mých zachránců líbí. Musím se jim odvděčit za to, že mě odtamtud vytáhli. Zůstanu s nimi tak dlouho, jak jen to bude možné. A jsem rád, už kvůli nim, že jsem to nevzdal. * „Abych pravdu řekl, nikdy jsem nic takového neviděl,“ poškrábal se na hlavě mladý obvodni doktor a rozpačitě se podíval na maminku dvou malých kluků. „Vezmeme je do nemocnice a uvidíme. A neplačte, bude to dobrý.“ * Teď mi to došlo. Ještě jsem se nepředstavil. Promiňte. Nějak na to nebyl čas. Jmenuji se Yersinia pestis. Vyznačuji se neobyčejnou houževnatostí. Naposledy mě mohli v těchto místech vidět někdy okolo roku 1710. A jestli té latině nerozumíte, řeknu vám to rovnou. Jsem totiž mor.


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Adriana Bártová	07.04.2010, 12:36:18

No teda! Závěr dokonalý, to jsem opravdu nečekala, myslím, že není nutné se rozepisovat jak je uvedeno v komentu pode mnou, protože takhle to drží čtenáře v napětí až do konce a to jde.

Allainila	05.04.2010, 21:51:54

No tedy... to mě dostalo! :d Neměla jsem nejmenší podezření. Jsem to ale ubohá nezkušená duše. Konec jsem si musela přečíst dvakrát, než mi to plně došlo, ale to je spíš problém mé retardovanosti. Pěkný kousek, nemám, co dodat. Taková houževnatost chce do oblíbených. :)

Anna	05.04.2010, 19:29:37

Čekat tři sta let se vyplatí... poměrně čtivá hříčka. Podobný motiv se sice objevil v jedné z Palahniukových povídek (sb. Strašidla), ale v poněkud jiné souvislosti. Druhá část a závěr mi připadají poněkud odbyté, možná by nebylo od věci rozepsat, jak se nákaza rozlézá po těle nového hostitele, jak nabírá sílu a vzkvétá, zatímco chlapec chřadne... tam sis s tím mohl trochu vyhrát. Pozor na: obvodni - obvodní


ze dne 05.04.2010, 21:32:28
plzeňský: Děkuji za přečtení, Anno. Obvodni - obvodní: máš naprostou pravdu, mám to po sobě lépe číst, než to pustím do světa. Druhou část jsem hnal do závěru proto tak rychle, že jsem chtěl, aby ten konec byl překvapivý. Takové úderné pointy mám rád. Kdybych se rozkecal, asi bych jí ubral na síle. Té pointě, samozřejmě. Jinak se určitě už všechno všude objevilo, i v Palahniukových povídkách, ale s tím nic nenadělám, nemluvě o tom, že jsem to nevěděl, možná z toho důvodu, že nemám páru, a to musím se zahanbením přiznat, kdo to Palahniuk byl. Přeji vše nejlepší.