|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Spoutané meče (55. kapitola) ::
 Kaileen |
publikováno: 06.04.2010, 16:33
|
|
| |
|
|
Corita si dala na čas, nechala mě dlouho čekat a přemýšlet v prostorné, s přicházející tmou už poněkud tmavé místnosti, kde jediným zvukem bylo praskání ohně.
Hned za dveřmi jsem zakopla o kančí hlavu, nedaleko ode mě byla umístěna další kůže, pro změnu z medvěda. Kousek ode dveří stál krb, kolem něj kdejaká vycpaná havěť – především ptáci, za krbem dál k oknu se vypínala mohutná rostlina, jejíž listy se pod stropem táhly až za úroveň pohovky umístěné pod oknem. Ten kolos bych já zařadila mezi palmy, ale byla jsem si jistá, že za toto tvrzení by mi zahradník pořádně vynadal.
Kromě boje a řečnění já vlastně v ničem nevynikám – vařit neumím, rostliny pořádně nepoznám... Občas něco zašiju, vlastně jenom jednou a stejně prachbídně, Kaileen mi sice byla vděčná, ovšem Narat se mi vysmála.
Byla jsem trochu mrzutá, usadila jsem se ke stolu, v jehož čele mohla sedět pouze královna, protože druhou stranu přirazili ke zdi, na níž viselo pár zbraní, mimo jiné velká dvoubřitá sekera, která mi učarovala a přímo na mě volala, abych ji sundala a potěžkala.
Nevěděla jsem, co s rukama. Prohlédla jsem si lehké přesýpací hodiny, jedinou ozdobu tmavého stolu. Chvilku jsem vydržela sledovat, jak zrnka písku pronikají tenkým hrdlem a vytváří malou zlatavou hromádku, ale celou dobu mě lákala představa vyzkoušet zbraň, jejíž dvojí ostří vypadalo jako dračí křídla a mezi nimiž se tyčil krátký hrot. Otočila jsem se zády ke zbraním a střídavě pozorovala poskakující plamínky a nehybné řady polínek naskládané vedle krbu.
Neodolala jsem a opatrně sundala těžkou výzvu ze zdi. Určitě by bez potíží rozštípla stůl, u něhož jsem stála, přesto to nebylo nic pro mě. Po pár máchnutích by mě zřejmě převážila, zato Erijcům by se mohla líbit, pro ně by to nebyla žádná váha, chlapi z mojí země by ji určitě udrželi v jedné ruce po celou dobu boje, aniž by se nadřeli.
Jak se asi daří mému lidu? Udržel se Atan v čele Erijců? A Isabeau, pomáhá mu? Má nového přítele nebo snad už manžela? Atan by se měl oženit, přece nemůže být pořád sám. I když Corita je taky sama a nevadí jí to... To se mi nepodaří, ty dva nedám dohromady ani kdyby mi pomáhali všichni bohové. Corita snadno pozná, že Atan není Gosaa, na druhou stranu by mohla být svolná i k takovému ústupku, když ji její kmen s definitivní platností odmítl. Třeba ze svých zásad trochu sleví.
„Ráda vidím, že jsi v dobré náladě,“ usmívala se Corita.
Sekera najednou neuvěřitelně ztěžkla, hrot se zabodl do podlahy a mě přešel úsměv. Zatímco sluha po stole rozložil čajovou soupravu a talíř dobrot k zakousnutí, překvapeně jsem zírala na Coritu.
Stála přede mnou v lehkých černých šatech, které se pyšnily nejen stříbrně vyšitým vzorem, ale hlavně rozparkem skoro až do půli stehen. Vhodně zvolená obuv a vyčesané vlasy naznačovaly, že chtěla být dokonalá.
A byla.
Kaileen by mi zakryla oči.
„Něco je v nepořádku?“ zeptala se, přitom si byla dobře vědoma, že právě kvůli ní mi došla řeč. „Zvažovala jsem mezi vínem či šálkem dobrého čaje, pak jsem se rozhodla pro druhou možnost, abychom naše jednání vedly s jasnou myslí,“ osvětlila, načež se naoko zamyslela nad jiným důvodem, proč stojím beze slov. „Myslela jsem si, že takto to bude lepší,“ rozpustila si vlasy, které vzápětí splynuly s lesklou drahou látkou, od níž se odráželo světlo ohně.
Tuto její stránku jsem neznala. Dokonce i tehdy, když jsme se setkaly poprvé, přijela na obřad v bojovém oblečení a ani tenkrát mě její podmanivý pohled nenechal odejít, chtěla si mě prohlédnout a zjistit, jaké štěně si samotářská Kaileen přitáhla. Najednou jsem si připadala stejně jako tenkrát, nováček v tomto světě, když mi předváděla model, který přesně vystihoval její přednosti a skoro zakazoval si myslet, že by mohla být nebezpečná.
„Teodore, vrať tu sekeru na místo, buď tak laskav,“ oslovila ho vlídně.
Postarší sluha mi připomněl Atana, když mi sekeru bral z ruky. Pověsil zbraň na zeď a jakmile zahlédl Coritino lehké gesto, v tichosti odešel.
„Tajně jsem doufala, že se k této příležitosti vhodněji oblékneš, nicméně chápu, že sis vybrala, na co jsi zvyklá,“ ladně přešla ke mně a pobídla mě, abych se posadila.
Sama zůstala stát a pomalu nalévala čaj, jako by to byl rituál. Možná chtěla ještě nechat vyniknout vysokou štíhlou postavu a možná chtěla nechat svou vůni splynout s vůní čaje.
„Nuže, o čem budeme mluvit?“ usadila se, dala si nohu přes nohu, čímž ukázala, nač si tyto šaty vzala, a upila ze svého šálku.
Rozčilovalo mě, jak mě dráždí, přitom jsme si to dávno vysvětily. Kaileen by jí podobné pokusy rychle zatrhla. Ať chce cokoliv, stejně to nedostane, mě zajímá pouze výcvik a k tomu se zavázala ve chvíli, kdy bohyni odpověděla.
„Pokud vím, málokdy se přechází přímo k věci,“ pohodlně jsem se opřela a natáhla si nohy. „Ale jestli sis na mě vyšetřila málo času, sejdeme se jindy.“
„Právě naopak, máme celou noc,“ záhadně se usmála, znovu upila čaje a odložila šálek.
Hodila mi horký brambor a čekala, jak si s tím poradím. Věděla jsem, co chci říct, ale ne a ne začít. Využila chvíle ticha, aby si porovnala šaty, které však vzápětí velmi nenápadně sklouzly z jejího kolena.
„Tak dobře,“ rozhodla jsem se hrát její hru. „Nejdřív jsi nabízela cokoliv, teď to taky vypadá, že nabízíš cokoliv, přesto jsem nezapomněla, cos mi řekla při masáži. To znamená, že něco z toho, cos po mně chtěla, už máš. Takže? Co by mě všechno to pohodlí kolem stálo?“
„Jsi bystrá,“ opět se usmála, v jejích očích jsem četla stejně záludnou radost, jako když dříve bojovala s Kaileen. „Nezdáš se, ale zřejmě brzy přijdeš na to, co už mám. Chápu, proč se o tebe Kaileen tak zajímá.“
„Tebe určitě zajímá něco jiného.“
„Mě zajímá kdeco,“ rozhodila rukama a snažila se tvářit záhadně.
Její sebevědomí mi lezlo na nervy nemluvě o tom, že se ozýval můj dlouho potlačovaný, přesto nejvyvinutější pud. Obsah šálku jsem vypila naráz, Corita se pomalu zvedla, aby mi dolila a nezapomněla se při tom mírně naklonit.
„Přestaneme si hrát a budeme mluvit jako vůdce s vůdcem,“ ztrácela jsem trpělivost, protože i když se snažila mlžit, bylo mi jasné, co po mně bude chtít.
„Řekla bych, že právě ty si ráda hraješ,“ položila konvici a přesunula se na pohovku, pohodlně se usadila, paži volně položila na opěradlo a podle výrazu tváře si pořád myslela, že má navrch.
„Vydobyla jsem si postavení lorda, na to nezapomínej!“
„Na to nezapomínám, ale pořád jsi v první řadě žena.“
„A jako taková se dovedu ovládat.“ Zatím, ale její klid mě vytáčel. „Snad nečekáš, že ti skočím na tak průhlednou taktiku?“
„Snad nečekáš, že to bude tak jednoduché?“ pochuti se zasmála.
„Žerty stranou. Řekni, co chceš, já tě odmítnu jako už několikrát předtím a budeme se věnovat tomu, proč jsme sem původně přišly.“
„Ó, jak drsná slova,“ pronesla povýšeně. „Pojď, posaď se ke mně, tady je to pohodlnější.“
Ta její sebedůvěra, to přesvědčení, že má situaci pod kontrolou a může si dělat, co chce. A to ještě nepoužila svou schopnost. Udělá to, když si přestane věřit? Schválně.
„Hned mě to napadlo,“ zvedla jsem se z tvrdé židle, „ovšem nevěděla jsem, jestli se to sluší.“
„Nikdo tu není,“ mírně zavrtěla hlavou a sledovala, jak přikládám do krbu. „Na etiketu dbát nemusíš. Já si na to nepotrpím.“
„Neřekla bych,“ položila jsem poslední polínko.
Počkala, až se uvelebím na druhém konci pohovky. Její parfém, čajové aroma a vůně ohně se smísili a přestože to nebylo nijak intenzivní, vytvářelo to příjemnou atmosféru, která však mezi námi dvěma nepanovala ani náhodou.
„Tebe znám dlouho, není třeba předstírat, čím ani jedna nejsme. Teď, když jsme si odbyly všechny ty kudrlinky kolem, můžeme přejít přímo k věci,“ zvážněla.
V duchu jsem se zaradovala, že opět mluvím s královnou, takovou jsem ji znala a konečně jsem zase věděla, jak se k ní chovat, jak s ní mluvit.
„Cvičit tě budu, k tomu jsem se zavázala, ovšem otázkou zůstává, zda se chceš pouze zlepšit v boji anebo se naučit to, co od tebe žádá Narat. Tak či tak, pokud vyhraješ, nebude pochyb o tom, že k vítězství jsem tě dovedla já. Ty dostaneš Kaileen, co tedy zbude na mě?“
S tím jsem nepočítala. Nenapadlo mě, že Corita bude chtít podíl. Ale na čem vlastně?
„Narat tě odmítla, odkopla tě jako prašivého psa po tom všem, cos pro ni udělala. Toto je výborná příležitost, jak se jí pomstít.“
„Kdybych byla mstivá, vrátila bych se do své vesnice a zlikvidovala všechny ty ubožáky, zbabělce, jejichž předkové byli hrdými válečníky. Taky bych se mohla vrátit k tvým milovaným Erijcům a trochu si zašpásovat, mí muži už dlouho nebojovali,“ pronesla výsměšně.
„Klidně si přiveď armádu. Už jednou jsme tě přinutili k ústupu, Erijci si poradí i beze mě,“ odpověděla jsem sebejistě.
„Armádu?“ rozesmála se. Párkrát jsem ji pobavila, ale nikdy ne tak moc. „Tomu malému doprovodu říkáš armáda? Tys nikdy neviděla armádu, že ne? Mohla bych ti své muže představit nastoupené v plné zbroji a především v plném počtu, ovšem nepředpokládám, že právě ozbrojení vojáci jsou to první, co bys chtěla vidět, takže to necháme na později.“
„Co bych podle tebe chtěla vidět?“
„To nevím,“ odpověděla jen proto, aby mi nechala ještě trochu prostoru. „Možná, že bys ráda viděla, jak se Kaileen napraví. Třeba chceš, aby byla... Hodná,“ pronesla s nechutí.
„To určitě,“ odmítla jsem.
„Ale přesně k tomu ji vedeš. Ty ji dokážeš ovládat a mně se nelíbí, jak je poslední dobou mírná, tak slabou soupeřku si přece nezasloužím.“
„Soupeřku? Vždyť jste se usmířily,“ vytušila jsem problém.
„Chybí nám to věčné hašteření.“
„Vaše zvrhlé hry na bitevním poli?“
„To taky,“ potvrdila zasněně. „Viděla jsi, k čemu se uchýlila v klášteře, dokonce mě urazila před kněžkou, to by se dříve nikdy nestalo. Myslí si o mně svoje, já vím, přesto znala hranice. Kromě tebe je teď všechno zlé a ona odsuzuje i to, k čemu by se ráda vrátila. Ty ji zřejmě neusměrníš, a proto ti opakuji, že můžeš mít cokoliv,“ vyzývavě se na mě zadívala, vzápětí jsem cítila, jak se pomalu dobývá do mé mysli.
„Nedělej to.“
„Proč ne? Tolik získám a zároveň završím dlouhou a úspěšnou kariéru...“
Děvky, pomyslela jsem si, protože z tónu jejího hlasu se nedalo odvodit žádné jiné slovo a ona to vytušila.
„Nemám zájem o to, co se mi tak nabízí,“ vzdorovala jsem, protože síle jejího vědomí bych časem podlehla, musela jsem ji přinutit, aby sama přestala.
„Ale máš zájem o to, co je ti tak dlouho odpíráno,“ nepovolila.
„Potom bude zbytečné vracet se do chrámu.“
„Kaileen to nemusí vědět,“ zašeptala, zřejmě šetřila síly, které potřebovala, aby mě ovládla.
„Narat jí to velmi ochotně sdělí. Znám muže, Atana, on by se k tobě výborně hodil. Přestože není Gosaa, má vlastnosti, pro které si ho budeš vážit, právě on po mně převzal vládu nad Erií.“
„Převzal vládu?“ nechala mě, mé mysli se konečně ulevilo. „Teď tedy nemáš nic, co bys mi mohla nabídnout.“
Ať jsem se snažila sebevíc, pokaždé jsem se ocitla v nevýhodné pozici. Buďto jsem byla snadná kořist, anebo prosebník, který nemá nic na výměnu. Musela jsem se rychle smířit se svou podřadnou rolí a vymyslet něco, co by ji zaujalo a přinutilo k dalšímu jednání.
„Nebudu nic nabízet ženě, která neví, co chce,“ ukázala jsem, že nejsem tak slabá, jak si madam myslí. „Prve jsi stranila Narat, potom jsi stála při mně a Kaileen, najednou se nás znovu snažíš rozdělit. Netvrď mi, že chceš dostat pouze Erii, toho bys mohla dosáhnout i jinak.“
„Možná chci dostat to, co je dopřáno kdejakému nuzákovi.“
„Nejsem Gosaa,“ namítla jsem.
„Náš svazek bude neplodný,“ rozhodila rukama. Jistě, jak jsem mohla zapomenout. Dítě nesmí být míšenec, ale my bychom žádné neměly.
„Silnou, bezpečnou náruč muže vyměníš za mě?“
„Síly mám dost, bezpečí mě unavuje,“ znuděně mávla rukou. „Ty, pokud ti záleží na tvém lidu, mě potřebuješ. Viděla jsem je v boji, jsou dokonalí, ale nemají vybavení, jejich země je zpustošená, vše budují od začátku. Uvaž,“ mírně pokrčila čelo, „mohu jim dát zbraně, které budou nejlépe vyhovovat jejich schopnostem, mohu jim přivézt potřebný materiál, aby jejich země vzkvétala. Tvoje země. Neříkej, že ten symbol tady,“ konečky prstů zlehka přiložila ke znamení na mé hrudi, „pro tebe nemá význam.“
Zrovna teď má jiný význam, než by měl mít a znamená pro mě akorát to, že ti moc nechybí, abys uspěla.
„Na co zbraně? Na dračí území nikdo dobrovolně nevstupuje,“ snažila jsem se nedat na sobě znát žádné pohnutí.
„Ne ti, kdo to tam znají, ale přichází doba, kdy stále více lodí míjí naše břehy a ať chceš nebo ne, jednou zakotví i ve tvé říši, dva zbylé draky zabijí a Erijci se nebudou moci bránit. Já bych jim mohla poskytnout několik jednotek, které jim pomohou s ochranou hranic. Se zbožím a surovinami, které jim přivezou mí poddaní, vybudujete impérium mnohem rychleji a s poloviční námahou.“
„A ty se nebudeš muset starat, protože tě bude chránit spojenec s vlastní vládou.“
„Tak vidíš,“ usmála se, „pořád mám víc, než ty dokážeš nabídnout.“
„Až porazím Narat...“
„Jak drzé prohlášení,“ pobaveně pozvedla obočí.
„Až porazím Narat,“ zopakovala jsem a byla jsem si tím jistá, „doprovodím tě tam. Já, Kaileen a ty, pouze my tři navštívíme Erijce. Sama budeš moci s Atanem jednat a pokud bude svolný, uzavírej si dohody podle libosti. Ale upozorňuji tě, že vás nenechám bez dozoru, dobře znám tvou vlezlou schopnost.“
„Klidně,“ pokrčila rameny, její výsměšný tón mě provokoval.
„Čekáš, že Kaileen bude zaměstnána mnou, že? Neboj se, tak hloupá nejsem. Nebudu ji rozptylovat a víš proč? Protože na ni tvůj dar neplatí, Lonshi nemůžeš ovládat, jak se ti zlíbí a kdybys náhodou měla potřebu ovlivňovat Atanovo rozhodnutí, Kaileen tě usměrní.“
„Tím spíš bys měla stát na mé straně, abys nekazila moje záměry,“ naznačila a opět jsme se ocitly tam, kde už jsme byly.
„Tam, odkud pocházím, by mi to připadalo běžné, ale v tomto světě pro mě má smysl jen to, co je trvalé. Myslíš, že mi to pro jednou stojí za to?“
„Pro jednou?“ zarazila se.
„Víckrát se nezapřeš. Za prvé bys už dnes dostala, co chceš, tak proč bys to dělala znova? Za druhé bys nebyla spokojená a dobře víš, že v tom případě bych to po tobě znovu nežádala.“
„Vím,“ zatvářila se smutně, možná až poraženě a sklopila zrak.
„Ani Atan to po tobě nebude žádat, znám ho, je to obdivuhodný a skromný muž, ale vzhledem k tomu, že neumí číst a psát, bude sňatek jedinou možností, jak získáš přízeň Erijců.“
„To nebude třeba,“ odmítla opět se svou typickou jistotou. „Svoji lekci jsi zvládla dokonale, dokonce i já jsem na leccos přišla. Takže pokud už nemáš nic na srdci, odebereme se každá do své komnaty, mí muži tě doprovodí.“
Trochu rozčarovaná jsem potvrdila, že co mě se týká, můžeme náročný večer ukončit. Přede dveřmi čekala královská garda, osm nejlepších bojovníků Pealu tiše hlídalo pokoj, kde se nacházela královna.
„Pánové,“ oslovila je, sotva jsme vyšly, „doprovodíte mého hosta. Čtyři z vás se jí budou věnovat, jako byste hlídali mě. Kamkoliv půjde, půjdete s ní, kamkoliv se rozhodne vstoupit, vstoupíte první a postaráte se o její bezpečí,“ upozornila je, i když nebylo pochyb, že věděli, co mají dělat. Ještě se otočila ke mně: „Dobře se vyspi, Lee, zítra pokročíme dál.“
Pomalu odcházela, a když se otočila, aby mi s úsměvem pokynula, ujistila jsem se, že je s výsledkem „jednání“ spokojena. Co bylo smyslem této lekce, jak to sama nazvala, jsem úplně nepochopila, přesto jsem věděla, že to bylo důležité.
Stejně jako kdysi v Erii, když ode mě Kaileen odjela, ani tady se mi nezamlouvalo spaní v měkké posteli. Rozhodla jsem se ustlat si na zemi, na kůži něčeho velkého a huňatého. Žíhaná srst mi připomněla Kaileeninu divokou a vražednou povahu s příměsí ohleduplné péče o ty, které milovala.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 8 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
