» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141480

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Ve stínu zátoky ::

Shagiane	publikováno: 03.05.2010, 9:46

Povídka je inspirována snem, ve kterém bylo vyjeveno trochu z jejího závěru a jména obou postav. Po dopsání jsem byla poměrně zděšená z toho, jak drsně dílo vyznělo, a proto jsem rovněž sepsala alternativní konec. Ten však slouží spíše k pobavení a mému lepšímu pocitu :)
Povídka byla rovněž publikována na autorském serveru liter.cz.


	Dvojice milenců vesele procházela palmovou alejí. Jejich radostný smích vybízel k úsměvu i ty, kteří kolem nich jen procházeli. Když dospěli na místo, kde se cestička rozdělila ve dví, vydali se po oblázcích z mírně strmého kopce. „No tak, nech toho“, Joachima se smíchem odsunula jeho ruku z intimního místa. „Proč bych měl? Vždyť se ti to přece vždycky tolik líbilo," Alfréd pokračoval v jejím žertovném tónu a vrátil ruku zpátky. Tentokrát se ale nesetkal s přívětivou reakcí. „Řekla jsem ti, abys přestal!“ utrhla se na něho a prudce ruku odstrčila. „Co je s tebou? Proved jsem snad něco?“ zeptal se trochu dopáleně. Mezi hustým křovinatým porostem se už začaly objevovat rysy zátoky, kam dvojice směřovala. Pokračovali v mírném sestupu, Joachima šla kus před ním. Neodpovídala. Až po značné chvíli se na něj otočila a s přímým pohledem do jeho očí rázně řekla „Už nechci, aby ses mě takhle dotýkal. Nechci být dál jen pouhá hračka před spaním. Začínám k tobě něco cítit…“, dodala už tišeji a pohledem uhnula z jeho očí k zátoce. Alfréd stál nehybně a se zájmem ji pozoroval. Jeho rty se zkřivily v mírný úsměv. „Joachimo, promiň, to jsem netušil. Pojď sem…“, promluvil jemně k dívce a rozpřáhnul náruč. Ona po chvilce váhavě přistoupila a nechala ho, aby ji objal. „I já k tobě přeci něco cítím...“, jemně ji pohladil po bradě. Stopa nejistoty v jejích očích zmizela. Přivřela víčka a zašeptala: „Začínám k tobě něco cítit, protože budeš otcem mého dítěte.“ Jeho pohled náhle ztvrdl. Joachima mu s plachým úsměvem znovu pohlédla do očí, ničeho si nevšimla. Když jí úsměv opětoval, úleva z vyřčeného, smíšená s radostí z reakce, roztančila její tělo. Několikrát se šťastně otočila v kruhu a poté Alfréda chytla za ruku. Již byli téměř v zátoce. Nervozita odezněla v zapomnění a dvojice nadále pokračovala v radostném hovoru, který se nyní jevil ještě veselejším. Slovo o dítěti však nepadlo ani při vstupu do malé, skalisky chráněné zátoky. Joachima si vykasala sukni a po kotníky vběhla do příjemně chladivé křišťálové vody. „Alfréde, pojď sem, je to nádhera!“ zavolala na něj radostně. Stáhl svoji košili a vmžiku už byl u ní. Ovinul jí ruku kolem pasu a líbaje ji, ustupoval spolu s ní dále do vody. Na jeho tváři se náhle mihl stín. Přistoupil k Joachině ještě blíž a pevně sevřel její zápěstí. „Co to děláš?“ zeptala se nejdřív překvapeně, když však v ocelovém sevření uvěznil i druhou její ruku, vyděšeně sebou škubla a pokusila se ustoupit. „Miluji svoji ženu a nedopustím, abys náš vztah zničila.“ Alfrédova tvář se na malý okamžik podivně zkřivila. Snad to bylo odporem nad vlastním činem, jehož konání právě započal. Když však držel hlavu topící se Joachiny pod vodou, výraz v jeho obličeji byl opět ledově chladný. Alternativní konec: Poněvadž autorka má špatné svědomí z toho, že nechala utopit nevinnou osobu kvůli hnusnému parchantovi, v závěru povídky tedy utopí ona jeho. Alfréd si tak pro příště možná zapamatuje, že nemá podvádět svoji ženu.


celkové hodnocení autora: 96.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Allainila	03.05.2010, 16:29:24

Ten alternativní konec mě dostal. Ať žije šibeniční humor. ;) To, že jsou postavy milenci, lze čtenáři sdělit i bez použití slova "milenec". Stačí jen popsat jejich chování a každému to docvakne. Podle mě to tak působí trochu přirozeněji. Jen nápad. Zbytečné protahování by povídce zase mohlo uškodit. S radostí uplatňuji pravidlo 3P: Prostě Parádní Povídka. ;)


ze dne 05.05.2010, 18:59:14
Shagiane: Asi máš pravdu. I když by se to možná nemělo, tady mi však přišlo důležité čtenáři tu skutečnost přímo "vnutit", aby konec (ten první) mohl vyznít přesně tak drasticky, jak jsem potřebovala. Pravidlo 3P se mi moc líbí a ještě víc to, že jsi jej uplatnila na moji povídku ;) Díky moc za to.

winkk	03.05.2010, 15:12:49

Já bych klidně nechala ten první konec. Je to moc pěkně napsané a právě ten konec je nejlepší!!


ze dne 05.05.2010, 18:55:56
Shagiane: Díky moc! :)

Šíma	03.05.2010, 15:08:39

Na první pohled romantická procházka dvou zamilovaných, která se promění v malý horor, kdy on utopí svou "milou", aby mu nezničila již existující rodinu... Je dobře, že existuje alternativní konec, škoda jen, že nebyl také rozepsán! Práce šotků? -- chyby v přímé řeči, např.: „No tak, nech toho“, Joachima se smíchem odsunula jeho ruku z intimního místa. (čárka patří před uvozovky na konci a ne za ně) -- „Joachimo, promiň, to jsem netušil. Pojď sem…“, promluvil jemně k dívce a rozpřáhnul náruč. -- čárka mezi přímou a popisnou větou je zbytečná (stejný prohřešek se v textu objevuje vícekrát) -- a ještě mě napadlo: nepíše se slůvko "vedví" dohromady??? ;-)))


ze dne 05.05.2010, 18:55:42
Shagiane: Obávám se, že šotkové jsou v tom tentokrát nevinně a nic nadpřirozeného v tomto případě výjimečně není ;)Za chyby je zodpovědná obyčejná skutečnost, že používání přímé řeči (gramatika) nikdy nebylo mojí silnou stránkou. Děkuji za vypsané příklady, pro příště si dám větší pozor :)

Kaileen	03.05.2010, 13:14:00

Jak napsala autorka pode mnou, těch konců je více možných, nicméně mně se líbí způsob, jakým jsi ten svůj alternativní konec podala. A že si utopenec bude pro příště něco pamatovat... :-D Četlo se to dobře, chyby tam nemáš nebo jsem si aspoň nevšimla.


ze dne 05.05.2010, 18:52:11
Shagiane: Děkuji moc za pochvalu :)

Radmila Kalousková	03.05.2010, 12:48:01

Hmm, i to se může stát... Celkem hezky vylíčené. Jako alternativní konec bych vymyslela trošku něco jiného (já bych na závěr napsala, že na něho čeká doma žena, aby mu sdělila, že odchází zajiným a třeba je i v jiném stavu. A když pochopí, jak strašnou a zcela zbytečnou hrůznost udělal, osud si ho už podá...to mě jen tak napadlo po přečtení tvého příspěvku). :-) RK


ze dne 05.05.2010, 18:50:40
Shagiane: Děkuji za pochvalu. Závěr, který jsi vymyslela, by k povídce pasoval moc hezky a chlapík by se jistě poučil i touto cestou. Pro alternativní konec jsem ale chtěla použít něco odlehčeného, v kontrastu s krutostí povídky. Jak jsem napsala v komentáři níže, mé svědomí by mě rozcupovalo na kousíčky a Joachima by mě ve snech pronásledovala ještě teď ;)

čuk	03.05.2010, 9:44:13

Buď vítána na saspi. Zajímavě popsalas, co mnohdy vidíme ve filmech nebo někde v hororové literatuře. Charakteristiky obou aktérů se mi zdají přiléhavé. Alternativní konec je třešnička na dortu a čtenáře volky nevolky rozesměje. Přestane se mračit na autorku, která se mu rázem stane sympatickou (ovšem někteří muži se trochu zajíknou: mám štěstí, že jsem unikl utopení).


ze dne 05.05.2010, 18:48:18
Shagiane: Děkuji za přivítání i za velmi příznivé hodnocení. Jsem ráda, že alternativní konec pobavi. Mé svědomí si jeho existenci přímo vyžádalo... :)