|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Věškyně ::
Ariadne |
publikováno: 11.04.2010, 22:25
|
Pro Kaileen....
v textu úmyslně nepoužívám slovo Romka, ale cikánka, neboť z ruky, z koule vždycky věštily cikánky, karty vykládaly cikánky a navíc název cikánka vůbec nepokládám za pejorativní, protože se zpívá Cikánko ty krásná... |
| |
|
|
Věštkyně
Stojím v bufetu, soukám do sebe obložený chlebíček s vajíčkem a skrze výlohu pozoruji cvrkot na ulici. Pobíhá zde nějaká cikánka, chytá kolemjdoucí za rukávy a cosi jim naléhavě vykládá. Lidé jen odmítavě vrtí hlavou a pokračují v chůzi. Má na sobě pestrou halenku a dlouhou květovanou sukni. Na hlavě šátek s našitými kulatými plíšky. Vypadá trochu jak Šeherezáda.
Dojím a vyrazím na ulici. Zapadnu do prvního průchodu, nenápadně povytáhnu z kabelky zrcátko a kontroluji, zda nemám ve vlasech majolku, neboť při konzumaci tohoto zabijáka diet nedokážu nikdy otevřít pusu natolik, abych se neupatlala.
Kdosi mě chytí za paži.
„Pani, chcete hádat z ruky?“
Otočím se a hledím do upřímných hnědých očí, nad nimiž cinkají zlaté plíšky. Je mi jí líto, neboť za celou tu dobu, co jsme ji sledovala z bufetu, jsem nezaznamenala žádný úspěch.
Rozhodnu se, že přeruším její marné snažení a zeptám se: „Kolik za to chcete?“
„Padesát korun.“
Vím, říká se tomu skrytá žebrota.
Natáhnu ruce s vědomím, že budu hrát její hru, na jejímž konci bude darovaná almužna: „A kterou ruku chcete?“
„Levou.“
Zahledí se do ruky a řekne: „Vy nejste z Prahy, přijela jste z jinýho města kvůli práci.“
Nic neříkám. Má pravdu. Volala mi jedna firma, že se chce se mnou dohodnout na překladech projektové dokumentace. A chtějí mě vidět osobně, než mně takovou práci svěří. Šéfové si mě lehce proklepli ze stavební terminologie. Když jsem odpověděla, že UP je zkratka „am Putz“ a znamená to, že se dráty povedou na omítce, a UP je „unter Putz“, což je elektroinstalace schovaná pod omítkou, byli velmi spokojení. A když jsem věděla, že sprinklery jsou sprchová hasicí zařízení, naložili mi k překladu několik manuálů.
Cikánka pokračuje: „Všechno dopadne dobře, vidím tu hodně peněz.“
Vypadá to, že mi zástupci rakouské firmy dobře zaplatí.
Odpovím: „V podstatě máte pravdu.“
Celá se rozzáří: „V tom městě, ve kterým žijete, máte muže a dvě děti.“
Kývu souhlasně hlavou.
„A teď mi dejte ty peníze,“ rázně ukončí věštění.
Dám jí slíbenou padesátikorunu a rýpnu si: „Do budoucna jste mi toho moc neřekla.“
„Já nehádám štěstí, ale můžu vám ho přičarovat. Chcete?“ láká mě.
„Chci,“ přitakám, protože jsem zvědavá.
Chytne mě za obě ruce, zavře oči a cosi odříkává v romštině. Pak mě pustí, udělá na čele křížek a zadrmolí: „Přeju vám, vašim dětem, vašemu muži štěstíčko a zdravíčko.“
„To je všechno?“ divím se.
„Jo, a teď mi za to něco dejte.“
Váhavě otevřu podruhé peněženku a vylovím další padesátikorunu.
Vyčítavě se na mě podívá: „Tak vám štěstí a zdraví vašich bližních stojí jen za padesát korun? Že se nestydíte!“
„A kolik jste si myslela, že vám dám?“ naštvu se. Jako jediná jsem se nechala odchytit a ještě budu za necitu!
Opatrně rozevře peněženku, kterou držím v ruce, a zjistí: „Ale tady máte pětistovku.“
„Tu vám nemůžu dát, to mám na autobus domů.“
„Ale tady vedle máte ještě tři stovky, neříkejte, že ten autobus je tak drahej.“
Prohrabuje se mou peněženkou a já jen překvapeně zírám.
„Ale tu pětistovku mám na dárky pro děti. Slíbila jsem, že jim něco z Prahy přivezu,“ lžu jak školák chycený při krádeži a nedokážu milou věštkyni poslat kamsi.
„Tak mně dejte ty tři stovky, to bude stačit.“
Opatrně povytáhne dvoustovku a stovku a podívá se na mě, jak budu reagovat. Já nic. Osmělí se a vytáhne bankovky z peněženky. Neschopna jakéhokoliv protestu sleduji, jak strká moje tři stovky do kapsy, poděkuje, ještě jednou popřeje zdravíčko a štěstíčko a odchází neznámo kam.
V autobuse si promítám celou historku. To, že nejsem z Prahy, uhodla. Buď vypadám jak typická venkovanka anebo by žádný z Pražáků na to nenaletěl. Že jsem vdaná a mám dvě děti, také uhodla. Ale to se dá napasovat na padesát procent populace.
Zase jsou věci mezi nebem a zemí! Třeba to opravdu byla čarodějnice. Dala jsem jí dohromady třistapadesát korun. To by snad pro rodinné zdravíčko a štěstíčko mohlo stačit. Nebo ne?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 26 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 61 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|