obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Život pana Kráčmery ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Z Rychlovek na SASPI
 redaktor Šíma publikováno: 26.04.2010, 8:57  
Tak dobře (múzy mne ukecaly a šotci si přitom mnuli samou radostí ručičky) textík je tady! Šotkům (i múzám) zdar! Tímto také děkuji naší Ekyelce (za povedená témata), protože někdy stačí autora nakopnout zajímavým zadáním, nebo jen popostrčit... To podle toho, jak na tom zrovna je! Jau... Hihi!!!

P.S. Snad se vám bude líbit, přestože je textík svým obsahem malinko... střelený! ;-))) A omlouvám se za slova hrubšího zrna, ale podle mého chabého názoru tam prostě patří...

A abych nezapomněl, původní zadání je zde (na pořadí patrně nezáleží):

I BOHOVÉ NAKONEC ZEMŘOU, NEMÁ-LI JE KDO UCTÍVAT.

PAN KRÁČMERA JE MRTEV, PÁNOVÉ.

DÁMY SE RVALY, AŽ Z NICH LÍTALY CHLUPY - A TOHO KŘIKU A VRČENÍ!

V PŘÍPADĚ, ŽE DANÁ SITUACE NENASTANE, JSTE OPRÁVNĚN ZAŘÍDIT, ABY NASTALA, PROTOŽE JE PRO NAŠI ZÁLEŽITOST VELMI ŽÁDOUCÍ, ABY V POSLOUPNOSTI NA TUTO NASTALOU SITUACI DOŠLO K POSUNU UDÁLOSTÍ VE SMĚRU, KTERÝ POTŘEBUJEME.
 

-- ŽIVOT PANA KRÁČMERY --

      A bylo to tady! Pan Kráčmera byl... Ano, pan Kráčmera byl! Žil mezi námi a nebyl jen tak obyčejným člověkem, neřkuli občanem. Pan Kráčmera byl prostě nadsamec! Že vás to pobuřuje? Že vám to není milé? Ano, i to je možné, ale řekněte to stovkám spokojených zákaznic, které potěšil svým... Svým... No prostě to se ženskýma uměl, ale nenechte se zmást, nenarodil se jako alfa samec, kdepak! On se totiž vůbec nenarodil... Musím vám to říci, je mi to velmi nelibé, ale musí to ze mě ven! On byl totiž ze zkumavky. Ale nepředbíhejme událostem. Nasedněme do onoho pomyslného stroje času a vydejme se do doby, kdy to všechno začalo...

-- Země, Česká Republika, 20. května 2134 --

      „V případě, že daná situace nenastane, jste oprávněn zařídit, aby nastala, protože je pro naši záležitost velmi žádoucí, aby v posloupnosti na tuto nastalou situaci došlo k posunu událostí ve směru, který potřebujeme!“ toto sáhodlouhé kázání si pan Šourek přehrával v duchu stále dokola. Dalo by se říci, že jej znal již nazpaměť a kdybyste jej probudili v noci kýblem studené vody, dokázal by celý text odříkat i pozpátku a bez chyby.

      „Kurva, to je život!“ posteskl si Šourek, když se oblékl do kombinézy a na tvář si nasadil masku. Ano, byl to život pod psa, ale ještě chvíli, nějaký ten rok, a na Zemi nebude žádný inteligentní život, pomineme-li šimpanze, psy a delfíny. Lidstvo si totiž dlouho myslelo, že je jedinou entitou, která má právo osídlit Zemi, která obíhá okolo docela bezvýznamného žlutého slunce v dosti bezvýznamné části galaxie Mléčné dráhy. Lidstvo... No a co? Prosím vás, copak není ve Vesmíru dost jiných inteligentních tvorů?

      „A všechno to musím odřít já!“ postěžoval si, když vstoupil do chladící místnosti s nádržemi s kapalným dusíkem a pomoci umně udělaného vercajku vytáhl jakousi podivnou válcovitou nádobu, která v sobě skrývala ještě podivnější válcovité nádobky podobající se zkumavkám. Avšak zdání klame a v tomto případě klamalo, co mu síly stačilo. Šourek si připadal jako starobylý inseminátor od krav. Tady však nemusel žádné stračeně strkat ruku až po rameno do zapáchajícího zadku. Tady v ultramoderní laboratoři bylo vše naprosto sterilní. Ano, tady se dělala věda s velkým vé!

      „A doprdele!“ vykřikl, když málem upustil z držáku jednu ze zkumavek. Dnes měl za úkol vytvořit ve zkumavce „superjedince“, který dopomůže lidstvu k jeho zašlé slávě. Totiž, aby bylo vše uvedeno na pravou míru, když nás bylo deset miliard, našel se vir, který všechny muže dokonale sterilizoval, málem jako ty okurky v lahvi a bylo po legraci... A lidstvo vymíralo, jako by nestačily jiné nemoci, války a hladomory. Jo, mladí si užívali a sexovali stokrát za den, ale co z toho? Veškerá snaha o posunutí nové generace vpřed přišla vniveč. A jak čas utíkal, ubývalo i lidí a žádní vědátoři z celého světa si nevěděli rady. Zdálo se, že lidstvu zvoní hrana, když tu... Když tu se objevil pan Šourek s věhlasnou metodou, jak obejít ten zatracený virus a vykultivovat ve zkumavce nový život, jak s oblibou sám říkal. Ono v tom sice nebylo žádné to animální potěšení, ale dívat se v mikroskopu na pracovní pole, kde se lenivé a apatické buňky snaží dělit, to je zajímavější, než sledovat kopulační akt zelených žab.

-- Země, Česká Republika, 30. května 2134 --

      „Tak jak to dopadlo?“ zeptal se pana Šourka o několik dní později šéf Českého věděckého institutu pro povznesení vědy i lidstva. „Už?“

      „Co už, šéfe?“ zamračil se pan Šourek. „To není jako: Zlato, půjdeme na to?“

      „A jaký je v tom rozdíl?“ zamračil se jeho nadřízený.

      „Žádné směšné pohyby, jen věda! Čistá, chladná a vypočítavá věda...“

      „A jak to dopadlo, Šourek? Celý svět se na nás dívá! Buď budeme slavní a nebo...“ zahrozil mu jeho šéf pěstí, div si nevylil kakao na svůj drahocenný ebenový stůl, který překypoval papíry a dalšími lejstry.

      „No... Sice se mi pětkrát povedla holka, ale...“ pokrčil Šourek rameny.

      „Šourek, to jste chlap?“ nadzvedl šéf institutu obočí, div mu nepraskla skla brýlí.

      „Ale nakonec se mi podařilo udělat chlapečka!“ usmál se pan Šourek od ucha k uchu.

      „Tak přece!“ zamnul si spokojeně ruce jeho nadřízený. „Budete slavný, Šourek, jestli se to podaří, máte zaručenou Nobelovu cenu!“

      „Ale jak budeme vědět, že se pokus podařil?“ svěsil Šourek ramena.

      „Sám jste říkal, že na buněčné úrovni nemůže dojít k chybě...“ zamračil se muž za stolem, div venku nezačalo pršet. „Jestli to poserete... Do konce života budete na institutu dělat tu nejhorší práci a ke skutečné vědě si už ani nepřičichnete!“

      „Musíme počkat...“

      „Jak dlouho?“

      „Devět měsíců a pak ještě alespoň... Alespoň patnáct let, možná i méně, abychom zjistili, zda náš jedinec má ty správné předpoklady k tomu, aby...“ řekl Šourek smutně. „Ale kdo ví, co bude za patnáct, nebo šestnáct let!“

      „A co urychlený růst?“ posadil se jeho šéf zamyšleně do vypolstrovaného ředitelského křesla a dal si nohy na okraj svého stolu.

      „To právě nejde...“ řekl mu Šourek. „V zájmu zaručení kvality, musí náš jedinec růst přirozeným tempem...“

      „Jinak?“

      „Jinak bude mít v pytli vítr, stejně jako my ostatní!“ pokrčil Šourek rameny.

      „No, tak to vám pěkně děkuju!“ obrátil muž v křesle oči v sloup. „Snad se toho ještě dožijeme a nebudeme v pytli se vší naší vědou i parádou... A už víte, jaké bude mít jméno?“

      „Jasně!“ zazubil se pan Šourek. „Jan Kráčmera!“

-- Země, Česká Republika, 7. května 2151 --

      „Mami?“ ozval se z obývacího pokoje kdesi v paneláku na okraji Prahy hlas sotva plnoletého chlapce. „Je to pravda?“

      „A co jako?“ zeptala se jej jeho adoptivní matka z kuchyně, kde právě pekla buchty.

      „Že je lidstvo na vyhynutí?“

      „Ale to jsou jenom takový ty politický kecy...“ mávla rukou, div z kuchyňské linky nesrazila dózu s mlékem. Navzdory všem automatům, ráda pekla postaru, jako kdysi ženské před sto a více lety. Není nad pomalý proces kynutí a pečení. Ono se ty rychlokvašky už stejně nedaly jíst.

      „Ale v televizi říkali, že?“

      „Oni toho namluví!“ zamyslela se a v duchu se připravovala na to, jak svému synovi oznámí, že má jít na vyšetření, zda je opravdu mužem a ne jen chodící napodobeninou poloviny lidské populace, která si kdysi říkala: chlap. Ono se lidstvo díky čekání na pohlavní zralost Jana Kráčmery zase o něco zredukovalo a bylo jej sotva pět miliard a stále jeho počet neúprosně klesal, ale díky prodloužené životnosti každého lidského jedince stále existovala možnost, že se pokus pana Šourka skutečně podaří a náš milý hoch bude slavnější než kdejaký svatý muž, který hlásal všem spásu a vykoupení. Ano, náš Honza netušil, že bude nejslavnějším mužem planety a všichni rádoby muži mu budou závidět, protože se o něj budou ženský prát jako o... No řekněte, co s jalovým chlapem?

-- Země, Česká Republika, 10. května 2152 --

      „Měli bychom něco udělat pro bezpečnost pana Kráčmery!“ řekl v kulaté zasedací místnosti prezident České republiky a díky jedinému plodnému muži, který patřil docela čirou náhodou k obyvatelům jeho republiky se cítil jako prezident té nejmocnější země na světě. Kam se hrabali prezidenti Číny, Ruska a Spojených států? Panáci! Nebyli schopni naplnit jediné ženské očekávání! „Miláčku, udělej mi dítě!“ této věty se báli všichni zbývající muži na planetě Zemi, až na pana Kráčmeru, který sotva odrostl dětským plenkám, čekal jej život nadsamce, avšak ona rozkoš a pocit z dobře vykonané práce se v jeho případě smísí s tvrdým tréninkem, životosprávou a životem odříkání alkoholového a cigaretového opojení. Mezi námi, jste-li jen jeden z miliardy a čekají na vás dvě miliardy žen, jednoho z toho až zamrazí...

      „Ano,“ souhlasil policejní ředitel. „Pan Kráčmera si žije lépe, než-li prase v žitě. Je střežen dnes a denně nejlepšími muži, které máme k dispozici!“

      „Bez našeho svolení k němu nepronikne ani myš!“ souhlasil náčelník BIS, který seděl zamyšleně na stole a dloubal se v nose.

      „Co tam hledáte, pane kolego?“ zeptal se jej náčelník generálního štábu.

      „Ale, prý mám dlouhé chloupky v nose, ale žádné jsem nenašel!“ pokrčil náčelník BIS rameny. „Co já bych za to dal?“

      „Copak jste si ještě za svůj život ani neštrejchnul?“ zazubil se ministr obrany. „Víte vy, páni kolegové, v jakém jsme teď postavení?“

      „No, zatím je dobře postavený snad jen pan Kráčmera!“ uchechtl se policejní ředitel.

      „Ale tak jsem to... nemyslel!“ zlobil se ministr obrany. „Jako jediná země na světě se můžeme pochválit a disponovat jediným funkčním...“

      „Chlapem na světě!“ souhlasil prezident. „A proto jej musíme hlídat jako oko v hlavě.“

      „A co když ho to přestane bavit?“ zamyslel se náčelník BIS.

      „Vás by to přestalo bavit, kdyby k vám domů denně přicházely stovky krásných a chtivých žen a roztahovaly vám nohy? Tedy své nohy před vaším nosem...“ vyprskl ministr obrany smíchy. „Kde to žijete? Lidstvo je na pokraji vyhynutí! Jestli se nám nepovede, aby ženy, které pan Kráčmera oplodnil, rodily zdravé chlape, pak jsme nahraní! A místo nás tu budou třeba... Žáby!“

      „A jak se vůbec našemu samci vede?“ zeptal se prezident znenadání šéfa lékařské sekce.

      „No... jak bych to... Dámy se o něj rvaly, až z nich lítaly chlupy! A toho křiku a vrčení!“ pokrčil šéflékař rameny. „Mám jen obavy, aby nám brzo... Víte co myslím? Nevíte? Mnoho vlků, zajícova smrt!“

      „A co pan Šourek?“ změnil prezident náhle směr rozhovoru. „Jak si užívá Nobelovy ceny a možnosti vědeckého působení kdekoliv na planetě Zemi?“

      „Bohužel!“ řekl ministr obrany smutně. „Měl nehodu a zemřel na následky zranění! Jeho vůz narazil ve velké rychlosti do stromu, když náš vědátor nezvládl prostou pravotočivou zatáčku...“

      „Svatá pravda!“ souhlasil ředitel Policie.

      „A máme za něj náhradu? Kdyby nám pan Kráčmera, nedej bože... Třeba natáhl brka?“

      „Bohužel!“ pokrčil šéflékař rameny. „Se smrtí pana Šourka odešly i všechny informace o jeho projektu. On byl tak nedůvěřivý, že si nepořizoval žádné záznamy, vše měl uloženo v hlavě...“

      „Což je nám momentálně k hovnu, pánové!“ řekl prezident smutně. „Když je zrovna u ledu...“

-- Země, Česká Republika, 11. května 2163 --

      „Vážení a milí posluchači, diváci a pozůstalí! Dnes, ve dvanáct hodin a patnáct minut nás navždy opustil náš milovaný Jan Kráčmera, muž, který učinil šťastnými tisíce žen. Muž, který díky svému životu a poslání nejenže pomohl lidstvu vymanit se z útlaku nemoci, která muže proměnila v neschopné blbce, ale také založil svou vůlí k prosazování nového pohledu na život i nového náboženství, které hlásá lásku, mír a pokoru. Pronesme spolu se slovy: Milujte se a množte se, i tato slova: přestože i bohové nakonec zemřou, nemá-li je kdo uctívat, bude žít pan Kráčmera navždy v naších myslích a srdcích...“

      Prezident vypnul holovizi a pohlédl na své podřízené. Nebylo třeba slov. To, čeho se nejvíce obávali se stalo skutečností. Pana Kráčmery již nebylo a nebylo nikoho, kdo by jej zastoupil. Avšak v jejich srdcích žila nová naděje, že všichni muži s velkým em, kteří se narodili za devět měsíců na to, co do všech dětí chtivých žen zasel pan Kráčmera život, budou pokračovat v tom, co on sám započal. On, muž narozený ze zkumavky. Muž, který se stal novým Bohem a nechtě i zakladatelem nového náboženství, které díky naději a vyhlídkám na lepší život brzy zatlačilo do pozadí všechna starší vyznání. Není třeba vyjmenovat a popisovat život člověka, který celou svou existenci věnoval k posílení lidstva, aby již nikdy nestrádalo a neděsil jej strašák zániku v temnotě bez jediné jiskřičky světla.

      Prezident si otřel slzu a pronesl: „Pan Kráčmera je mrtev, pánové, ale jeho duch dál žije mezi námi!“

-- Doslov --

      A to je vše. Pomineme-li bouřlivé orgie, které prožíval s tisíci ženami každý den od své biologické dospělosti až do absolutního vyčerpání a následné smrti, měl pan Kráčmera život na hovno. Za několik generací po něm neštěkne ani pes! Ale takový je život a osud všech velikánů. Možná se o něm budou učit děti ve školách, možná po něm pojmenují divadla, školy, nebo instituty, ale víc od lidstva čekat nemůžete, protože kolo dějin zastavit nelze. Někdy stačí jediná lidská bytost a svět se navždy změní... Mimochodem, pan Šourek se nezabil v autě, ale dožívá svůj život v izolaci a maximální ochraně. Co kdyby bylo náhodou potřeba nového pana Kráčmery? Jeden nikdy neví...

-- KONEC --


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 21 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:07:43 Odpovědět 
   24. 07. 2014

Originální a vtipné. Jeho život mu závidím.
 ze dne 01.08.2014, 13:48:28  
   Šíma: Sázel jsem hodně na vtip a nadsázku. Námětem mi byly dvě knihy o světě, ve kterém vládly ženy a muži byli jen pro pokračování rodu či jako sluhové... Autoři a jejich knihy mi však vypadly z paměti, takže bys musel zagooooglit.

P.S. Závidět mu nebo ne? To je otázka! ;-)
 Kondrakar 03.11.2010, 12:15:06 Odpovědět 
   Tak jestli to lidstvo dotáhne až sem tak to potěš koště. Šímo, kam na tyhle nápady chodíš?
 ze dne 03.11.2010, 13:18:27  
   Šíma: Kam na ně chodím? Nevím, ony občas přijdou za mnou, ale poslední měsíce je to bída! Dík za zastavení a komentík. ;-)
 salvator 06.05.2010, 21:12:47 Odpovědět 
   Tak snad jen, aby to takhle nějak nedopadlo..to by tedy dopadlo!! Ještě že už tu nebudeme, že ano..kdyby něco..
Povedeně stylizovaný sci-fi kousek, takový Šímovní.
 ze dne 06.05.2010, 21:47:30  
   Šíma: Ano, naprostá šímovina! ;-))) Dík za zastavení a komentík! (mrk)
 Pelion 28.04.2010, 17:05:32 Odpovědět 
   Zdravím!
Tvé obavy, aby text nebyl propadákem, se nepotvrdily. Dílko vyvolává řadu otázek. Muži se ptají sami sebe, jestli by s panem Kráčmerou měnili, ženy pak, zdali by jim stálo za to vystát si frontu na intimní chvilku s dotyčným „samcem“. Tvůj text beru takový, jaký je – a není špatný. Toť vše. Opatruj se!
 ze dne 28.04.2010, 19:26:08  
   Šíma: Díky, mistře Pelione, potěšils mě a to se cení! ;-)
 Alasea 28.04.2010, 13:28:43 Odpovědět 
   Jako vždy absolutně perfektní. ;-) Bezva napsané a vtipné.
 ze dne 28.04.2010, 14:50:50  
   Šíma: Děkuji! ;-)

P.S. Jen to slůvko "absolutní" mi tam neštymuje... Ani šíma není dokonalý! :-DDD Ale potěší to! Hihihi...
 Amater 27.04.2010, 19:06:42 Odpovědět 
   Jsem se šklebila od začátku do konce! To byl fakt super dílko! Pěkné moc pěkné!
 ze dne 27.04.2010, 21:02:23  
   Šíma: Děkuju moc! A to jsem se bááál, že s tímto textíkem pohořím! Hihi... No, jo, no... Mezi námi, vím, že není dokonalý, ale jsem rád, že se líbí! (mrk)
 Aini 26.04.2010, 11:47:28 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini ze dne 26.04.2010, 11:20:50

   To: Šíma
Jo, ano, jasně že, Ai - Ší ví...
:-)))))))))
 ze dne 26.04.2010, 12:23:27  
   Šíma: Hihi... (mrk)
 Aini 26.04.2010, 11:20:50 Odpovědět 
   No, šotky jsem neviděla, prchli uličníci, a zanechali bézva povídku, což je fajn
viděla a četla a bavila se
1
:-))))
 ze dne 26.04.2010, 11:45:09  
   Šíma: P.S. O šotcích víme oba své! :-DDD
 ze dne 26.04.2010, 11:44:14  
   Šíma: Děkuji!!! Jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Iva Jeřábková 26.04.2010, 9:18:46 Odpovědět 
   Čtu to po druhé, je to vynikající dílko.
 ze dne 26.04.2010, 10:57:02  
   Šíma: Potěšení na mé straně! ;-) Děkuji za zastavení a komentík!
 čuk 26.04.2010, 8:55:26 Odpovědět 
   Hezky vtipně napsané, s důmyslnou zápletkou a vloženými kameňáky. Líbí se i použití detailů. Lze chápat i jako parodii na vědecké sci-fi. Pokud šlo zkombinovat nadsamce výkonného a plodného, nešel by vytvořit nadsamec výkonný, ale neplodný (pro současný svět, kde zuří boj o přídavky na děti?) V každém případě sofistikovaný text a přitom mile lascivní a budící trochu závist panu K. Mohl by vyprávět o svých zážitcích resp vynalezených inovacích: nebo byl nutný jen jeden způsob? (Ale porno sem nepsat!) Fakt dobrý a zábavný text, zvlášť pro muže po sezóně. (Co kdyby pan Šourek vynalezl něco lepšího než viagru, aby bylo současné sci-fi?)
 ze dne 26.04.2010, 10:55:51  
   Šíma: Díky za publikaci i kritiku, čuku! ;-)

Abych pravdu řekl, prostě jsem jen sedl, přečetl si několikrát zadání... Hluboce se zamyslel a uviděl, jak je venku krásně (tuším že svítilo sluníčko) a vzpomněl jsem si na jaro a co to dělá s lidmi! Hihi... A s tou parodií na scifko máš pravdu, tento text je prostě malinko "šílený", ale hlavní je, že se líbí! Měl jsem obavy, aby z tohoto textu nebyl propadák... Ještě jednou dík! ;-)))

P.S. Všechny lechtivé scény jsem záměrně přeskočil... :-D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Sisters Of Fate
bionic
Nota
asi
Nikdo nekouří t...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr