|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Ples Příšer - 4. kapitola ::
 Lizz |
publikováno: 28.04.2010, 15:17
|
Upřímně... Ještě tahle a ta příští kapitola jsou takový nijaký (teda jestli dobře počítám :D) pak už by se to snad mělo zlepšit... Aspoň o trochu :D
Opět sem dávám něco jako minule se stalo: Adriana šla na nákup a srazila Rafaela, který není tak docela člověk. Její první dojem je, že ho nemá ráda... Na nějakou dobu je dovoleno jí na elfa zapomenout, ale prvního září jim ředitel přivede nového žáka, kterým (nečekaně..xD) není nikdo jiný než ten elf. No a v tom úplně minulém se celkem nic nestalo... Jenom milá třísdní posadila Rafaela vedle Adriany a ten začal vyzvídat, což se jí nelíbilo...xD Nevím, co sem psát :D Na obsahy jsem nikdy nebyla:D Pokud tam jsou chyby omlouvám se za ně :D Jakože tam 100% jsou :D |
| |
|
|
8.září 2008, Pondělí
Týden utekl docela rychle a jeden všetečný elf konečně pochopil, že se s ním opravdu bavit nehodlám. Ani mu to tak dlouho netrvalo. V pondělí, když měla přijít Linda bylo místo vedle mě prázdné. Super.
"Neříkala jsi, že tu není volno?" podívala se na mě kamarádka zvědavě.
"Taky nebylo. Ale hele..." kývla jsem směrem k Thomasovi, který má odedneška nového souseda, kterého mu tedy ani v nejmenším nezávidím.
"Nějak ti vypadlo, že je náhodou i hezkej." Dodala Linda a já protočila oči, ale v duchu jí dala za pravdu. Na druhou stranu, už jste někdy někdo viděl nebo slyšel o ošklivém elfovi? Ne? Tak vidíte. Ne nadarmo se elfům říká ,Půvabný lid´. Do třídy vešel zeměpisář.
"Tak a blázinec může začít." povzdechla jsem si spíš pro sebe.
"Blázinec - výstižný." Odpověděla přesto Linda. Jenom jsem se ušklíbla.
***
Ztratit se v myšlenkách je tak snadné. A ještě snadnější je si něco představit. Tedy někdy... Ležela jsem doma na posteli a četla si... Jak taky jinak, že? Na chvíli jsem knížku odložila, zavřela oči a zkusila si představit její hlavní hrdiny. Otevřela jsem oči a strnula.
Sakra! Co to jako je?! Jak… Jak se sem tyhle divný, jako rozbitý žárovky blikající, lidi dostali? A proč vypadají jako… Huh? Zamrkala jsem a oni zmizeli. Na chvíli jsem uvažovala nad tím, jestli se mi to třeba jenom nezdálo, ale něco ve mně to okamžitě zavrhlo. Ani nevím, co to bylo... Prostě nějaká moje část tvrdila, že se mi to nezdálo a že jsem je ,vyrobila´ já... Jenom, abych sama sebe uklidnila a ujistila, jsem to zkusila znovu. Zavřela jsem si oči a představila si to, co jsem znala téměř dokonale a přesto mi zároveň nic nebylo více cizí. Otevřela jsem oči a- A sakra! Tohle je hodně špatný vtip. Opět to tu bylo. Tentokrát jsem se nelekla (nebo aspoň ne tolik, jako poprvé) a té iluze, nebo co to bylo, jsem si užívala. Dokud...
"Adri!" leknutím jsem nadskočila. Jednou z nich dostanu infarkt. Na mou duši, že jo...
"Už jdu." ozvala jsem se, když první šok pominul. A došla se do ložnice zeptat, co mamka potřebuje.
***
Ten večer se mi docela špatně usínalo... Snad poprvé za celou docházku (první třída se nepočítá) jsem se těšila do školy... No dobře ani ne tak do školy, jako na jednoho radši nejmenovaného elfa... Protože, kdo jiný by mi mohl vysvětlit ty blikající lidi v mém pokoji... A tu iluzi potom? Zavrtěla jsem hlavou a ještě dlouho potom civěla do stropu.
9.9. 2008 , Úterý
Ráno jsem do školy málem běžela. Byla jsem zvědavá, ale mohl mi to mít někdo po včerejšku za zlé? Linda to nechápala a já jí to nemohla vysvětlit. Ne tak, jak by chtěla. A jsem si jistá, že moje ,musím něco zjistit´ jí toho moc neřeklo.
***
"Ahoj, můžeš na moment?" zamířila jsem rovnou k lavici kluků. "Ahoj, Tome." dodala jsem o chvíli později.
"O co jde?" zeptal se Rafael zvědavě. Zavrtěla jsem hlavou.
"O něco, do čeho tady Thomasovi vůbec nic není." Dobře nebylo to nejmilejší, ale já potřebovala odpovědi... Pokud možno ihned. Zvědavě se na mě podíval.
"Stín?" Tom teď koukal dost zmateně.
"Něco hodně podobného." Možná a možná jsem jenom magor. Každopádně ať tak nebo tak chci to vědět. Konečně se zvedl. Zase jsem spolu s elfem zapadla do prázdné třídy. Posadila jsem se na lavici a zavřela oči.
"Co se děje?" zeptal se s nepředstíraným zájmem.
"Pššt..." zvedla jsem ruku a oči nechala zavřené. Vzpomněla jsem si na můj ,zážitek z prázdnin´. Neotevírala jsem oči. Najednou jsem nechtěla vědět, jestli to tam opravdu je nebo ne. Prostě jsem ten výjev jenom držela v hlavě.
"Co to je? Co se tam stalo?" ptal se potichu Rafael. Neodpovídala jsem a jenom otevřela oči. Hmm... Tohle vypadalo mnohem líp než moje neumělé pokusy převést to na papír. Přestala jsem se soustředit a obrázek, iluze, výjev nebo co to vlastně je, se rozplynul. A jeden nejmenovaný elf měl zase ten nepopsatelně pitomej výraz.
"Co to se mnou je?" zeptala jsem se ho a on se tvářil už jenom pobaveně.
"Nic, jenom... jsi iluzionistka. Většina lidí si dokáže něco představit. Ty to dokážeš ještě navíc ukázat i ostatním. Jenom nezkoušej vytvářet obraz Stínu. Mohla bys ho přivolat. A samozřejmě to nikomu nesmíš říct. Ani doma ani ve škole.“ S tou poslední větou jsem tak nějak počítala. Přece jenom... Pokud nechci vyfasovat krásné bílé šatičky a úžasnou stejně barevnou vypolstrovanou celu, neměla bych o tom nikomu nic říkat. Ostatně to už se ukázalo jako velmi dobrý nápad u Stínu. Když přišel poprvé řekla jsem to doma, řekla jsem to i podruhé a pak už jsem to nikdy neudělala.
"Takže nemůžu někomu nic udělat, že ne?" ujišťovala jsem se.
"Kromě šoku ne. Zatím..." Zatím? Zatím?! Co tím sakra myslel? Znamená to, že těmhle kejklím ještě není konec? Že to neskončí jenom u neškodných obrázků? Snad ne... Já se bohatě spokojím s tímhle... Klidně bych se obešla i bez toho, co už umím.
"Někdy se projeví víc schopností, co spolu nějak souvisí." posadil se vedle mě. Že by se schylovalo k hodně dlouhé přednášce?
"A to je například?" Dobře byla jsem zvědavá. No a co má být?
"To se nedá takhle říct. Představit si můžeš totiž prakticky cokoliv." Na tom něco bude... Ale moc mi toho tedy neřekl. Ještě máme čtvrt hodiny do prvního zvonění.
"Může to být cokoliv... Od vizí budoucnosti, přes telekinezi, pyrokinezi... Je toho prostě moc. Snad jedině telepatie by to být neměla."
Po tomhle už jsem to zatím chápala. Pyrokineze. Telekineze. Chraň bůh. Ty vize... Mohla bych se podříct, ale nikoho bych tím nezabila – narozdíl od těch dvou dalších.
"Ale nic z toho není jisté. Možná zůstaneš jenom u iluzí." Asi jsem se netvářila nijak nadšeně, když tohle dodal. A to možná mi taky moc nepřidalo.
"Možná... Popravdě, u kolika lidé zůstalo jenom u jedné schopnosti?" zamračil se.
"Nikdo. U nikoho z elfů." Moment...
"Já se neptala na elfy, ale na lidi." začala jsem hned protestovat. A pak mě něco napadlo.
"Kolik jsi znal nebo znáš lidí, co něco takového umí?"
"Jenom lidí?" přikývla jsem. "Nikoho. Vždycky byli aspoň z části něčím jiným." Aha. To je tedy opravdu milý. Takže tím chce říct, že jsem nějakej hodně praštěnej mutant? To teda pěkně děkuju. Ale… To je pitomost. Po kom bych byla něco jiného? Navíc jak bych mohla být mutant, když jsem doteď byla úplně normální? Tedy skoro... Ale za Stín jsem nemohla... Toho bych si opravdu nevybrala. Rozhodně ne dobrovolně.
"Měli bychom se vrátit do třídy. Bude zvonit." upozornil mě Rafael. Ale jediné, co jsem teď opravdu nechtěla bylo jít do třídy a snažit se něco nakreslit. "V pořádku?" podíval se na mě. Jenom jsem přikývla. Nebyla jsem z toho nějak mimo, šokovaná nebo tak něco. I když to by asi byla přirozená reakce na něco takového. Jenom jsem prostě chtěla klid na svoje myšlenky. Šla jsem si sednout rovnou do lavice.
"To je dost. Kde jste celou dobu?" Linda byla zvědavá, samozřejmě... Ale co jí říct?
"Jenom jsme museli něco... dořešit." Tázavě se na mě podívala, ale nijak to nekomentovala. Naštěstí pro mě.
***
Hmm. S mojí novou schopností to bude zajímavé, protože zkuste kreslit a nic si nepředstavovat... Katastrofa. Vypadalo to ještě hůř, než obvykle. A to už je co říct. Matika byla poznání lepší. Ve třídě nepoletovaly žádná písmenka ani čísla, která se mi honila hlavou. Aspoň nějaké plus to celé mělo.
***
"Můžu tě to naučit ovládat." Po škole jsme šli domů tři. Já, Linda a Rafael. Linda se odpojila jako první.
"Ovládat?" otočila jsem se na něj.
"Ano. Nemusíš ostatním ukazovat všechny svoje představy." Jo, to by bylo super. Protože kolikrát by mi moje, někdy příliš bujná, fantazie nachystala víc, než zajímavé okamžiky.
"To zní jako dobrý nápad." Připustila jsem po chvíli. Ještě pořád jsem překonávala svoji podezřívavost vůči chodícím nadpřirozeným bytostem. Poslední dobou to šlo lépe. Možná proto, že jsem se mezi ně taky zařadila... I když na to jsem si taky ještě úplně nezvykla. Kdo by si taky stihl zvyknout? Od večera. Jenže na druhou stranu mi to ani nepřišlo nenormální.
"Kdy máš čas?"
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
91.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
