obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Vášeň ::

 autor Trenz publikováno: 13.04.2010, 16:09  
 

Kapitola šestá
Vášeň

Pozoroval ji. Spala na rohoži spletené z větví a jako polštář jí sloužilo nahromaděné listí. Krátké vlasy jí hodně slušely. Skoro víc než ty dlouhé, i když to byl ledabylý střih. Šener si s tvarem účesu hlavu příliš nelámala. Čím míň času trávil se Šener, tím víc trávil čas s Corrou. V té dívce bylo něco, co ho přitahovalo a vzrušovalo. Rozhodně by ji měl v posteli radši než Šener. Nenáviděl ji. Než se stala královnou, sloužila jako doplněk šatstva, ozdoba, ale nyní mu urzupovala jeho moc a to se mu nelíbilo. Mohl odejít. Šener by si netroufla mu cokoliv udělat, ale kam by šel? Do sídla svého bratra? Nikdy. A všude byl odboj. Kdyby se dozvěděli, že je slabý, takřka bezmocný, zničili by ho. Zabili a jemu se ještě nechtělo umírat, a proto mu nezbývalo nic jiného, než Šener trpět a doufat, že ji brzo někdo zabije.
Corra se ve spánku pohnula a potom otevřela oči. Zamžourala jimi, aby zaostřila. Vyděsila se, když poznala Argona. Argon k ní poklekl.
„Ššš. Nechci ti ublížit.“
Corra se na něj nedůvěřivě a trochu vystrašeně podívala.
„Nejsem jako Šener. Není v mém zájmu ti ubližovat.“
„A co je v tvém zájmu, můj pane?“ zeptala se tiše, s hlavou skloněnou. Argon jí hlavu nadzvedl tak, aby se mu dívala do očí.
„Jsi tak krásná,“ zašeptal.
„Jsem otrokyně, pane.“
„To ti nijak neubírá na kráse,“ zasmál se tiše Argon a Corra v jeho hlase slyšela pobavený tón.
„Jaké máš se mnou úmysly, pane?“
„Rád bych se s tebou miloval,“ odpověděl Argon popravdě. Cořře se rozšířily oči.
„Víš, že to není možné, pane. Přijdu-li o svou panenskou nevinnost, přijdu i o schopnost věštit a Její Veličenstvo…“
Argon rozzlobeně mlaskl.
„Neříkej jí tak! Je královnou jen pro to, že byla Isabel hloupá!“
Corra poslušně sklonila hlavu.
„Nechtěla jsem tě rozzlobit, můj pane. Já jen…Bez svých schopností jí už nebudu užitečná, a když se tak stane, zabije mě.“
„Mohl bych tě ochránit.“
„Proč?“
„Protože po tobě toužím.“
„Ale když se mě nabažíš, pane, nebudu ti pak již lhostejná?“ zašeptala tak tiše, že ji Argon takřka neslyšel. Znovu jí zvedl bradu tak, aby mu hleděla do očí. V jeho tmavě hnědých očích bylo něco, co u něj neznala. Snad něhu? Vášeň? Potřebu ji ochránit? Ne. To si jen namlouvala, a přesto cítila, jak jí buší srdce, když ji políbil. Věděla, že ji nikdy milovat nebude. Ani ona mu nemohla dát své srdce. Věštkyně nikdy nemohly milovat. Věděli to oba, o to to bylo pro Argona snazší. Nemusel se bát citových výlevů, až ho omrzí. Zvedl se a odešel, nechávajíc ji na její rohoži s polootevřenými rty. První polibek a tušila, že nebude poslední. Tušila, že to neskončí u polibku a že jí to bude stát život, ale už to nešlo zastavit. Začala po něm toužit tolik, jako on toužil po ní.

Téměř se rozednívalo, když se Sean probudil a shledal, že Rick není ve své posteli. Vstal, oblékl se a sešel po schodech dolů, jestli ho tam náhodou nenajde. Našel. Rick seděl u stolu a popíjel horký čaj.
„Proč nespíš?“
„Proč nespíš ty?“
„Postrádal jsem tě ve svém loži.“
„Koleduješ si, Seane,“ usmál se Rick.
„Co je?“
„Co myslíš?“
„Útočné chování mám v povaze já, a jak ses přel s Lughem… Neznám tě takového. A neříkej, že ses mnou nakazil. Trávils se mnou už hodně času předtím, než jsme se vydali sem. Nevšiml jsem si, že by udělal něco, čím by se tě dotkl.“
„Ona umírá.“
„Kdo? Maky? To jsem si všiml. Slepý nejsem, ale ten chlápek jí určitě poskytuje maximální péči.“
„Jen…Mám pocit…“
„Co? Co se mi snažíš říct, Ricku?“
„Nic, Seane. Vážně. Já jen…Lugh nemůže vědět, jak se Maky cítí. On neumírá.“
Sean svraštil čelo a Rick rychle řekl: „Já taky ne, ale…vzpomněl jsem si na smrt svého přítele.“
„Tvého přítele?“¨
„Stalo se to před dvěma roky. Pár dní předtím, než jsi zavolal.“
„Proč jsi mi to neřekl?“
„Myslel jsem, že by tě to nezajímalo. Můj osobní život tě nikdy moc nezajímal.“
„Nikdy ses nesvěřoval,“ připomněl mu Sean.
„Budu v pohodě. Vážně.“
„Nakonec jsem rád, že jsi se mnou šel.“
„Jo?“
„No jo. Jsi jediný, s kým si můžu rozumně promluvit. Vlastně jsi jediný, který mi pořádně rozumí.“
Rick pokýval hlavou.
„Dáš si taky čaj?“ změnil téma.
„Jaký je?“
„Extra bylinkový.“
Sean se zašklebil.
„Myslím, že si půjdu radši lehnout.“
Rick se usmál a Sean se vrátil nahoru. Rick začal kašlat, a tak si přikryl ústa dlaněmi. Když se na ně pak podíval, byly od krve.

„Jde to kouzlo, které Armageddon seslal na Istrii, nějak zrušit?“ zeptala se Sonya u oběda, který Lugh připravil, neboť Maky od rána nebyla schopna vstát z postele.
„Jistě, ale dokážou to jen dvě osoby. První je Armageddon, který to nepochybně neudělá, a druhá je Leila, jeho dcera. Avšak aby mohla kouzlo zrušit, musela by získat svou plnou moc a to se stane jen tehdy, když skončí prokletí a ona bude opět jen člověkem.“
„A to lze jen, pokud Nathan zemře,“ dodala tiše Lily.
„A kde bychom je našli?“ ptala se Sonya dál.
„To zní, jako bys chtěla toho Nathana zabít, aby Leila zrušila kouzlo a tys mohla být se svou láskou Eris,“ rýpl si Sean.
„Jedna rána ti nestačila?“
„Snad sis nemyslela, že mě to umlčí napořád?“ zeptal se Sean výsměšně.
„Skrývají se někde v lese Květinových dětí a tam musíte tak či onak,“ přerušil je Lugh.
„Proč?“ zajímal se Alan.
„Jejich královna má pro budoucí královnu Istrie další kámen.“
„A ty taky, že?“ šeptla Lily.
„Ano. Taky pro tebe jeden mám.“
Z kapsy vytáhl červený kamínek a podal jí ho.
„Symbolizuje životní sílu. Je výrazem emocí a lásky ke smyslovému životu, zdolávání nesnází a dobyvačnosti.“
Lily kamínek převzala a zasunula ho do přívěšku hned vedle bílého kamínku. Oheň v krbu vyšlehl do výše.

Argon vycítil přijetí dalšího kamínku a přivřel oči. Zbývalo jí ještě pět. Pět, aby si mohla nárokovat právo na trůn. Od chvíle, co se o ní dozvěděl, často přemýšlel, jestli by nebyla lepší královnou, než Šener. Byla mladá a dalo by se s ní manipulovat. Už při jejich prvním setkání cítil její váhání, zda-li by opravdu neměla přijmout jeho nabídku. Nebýt těch „Vyvolených“, jak je Šener ironicky nazývala, nejspíš by na jeho nabídku i kývla. Na druhou stranu by se hůř sháněly tolik potřebné kamínky. Pravidla Istrie byla příliš složitá. Žil tu přes padesát let a stále je plně nechápal. Nikdy toho představitele zákonů neviděl, někdy pochyboval i o jeho existenci, ale kdo jiný by zase ztrestal Leilu a Nathana. On osobně by jim spíš poděkoval. Vždyť mu pomohli dobýt srdce Istrie.
Vyhlédl z okna a viděl, že se vrací Deimos a Phobos. Ne. Vlastně se vracel jen Deimos. Druhý kůň vezl jen tělo. Krev na sedle viděl už z dálky a srdce mu sevřel ledový pocit. Rychle se vydal po schodech dolů k příjezdové cestě. Ve chvíli, kdy tam došel, Deimos seskakoval z koně.
„Co se stalo?“
„Lugh.“
„Říkal jsem vám, abyste s ním nebojovali!“
„Phobos si myslel, že musí chránit tvou čest.“
„Vždycky měl vlastní hlavu a teď ho to stálo život!“ zavrčel Argon.
„Nebylo to jen o hlavě, Argone. Bylo to v jeho srdci. Vždycky jsme pro tebe bojovali. Zabíjeli jsme pro tvé i naše uspokojení. Rabovali jsme a znásilňovali. Boj byl naše vášeň. Žili jsme pro něj. Dýchali jsme jím a umřeli bychom pro něj. Vlastně Phobos umřel v boji. Byla to smrt, kterou si přál.“
„A co budeš bez něj dělat? Nikdy jste nebojovali jeden bez druhého.“
Deimos neodpověděl. Jen se podíval Argonovi do očí a Argon pochopil. Stiskl rty. Několik vteřin na sebe beze slov hleděli. Deimos pustil uzdu koně a udělal o krok blíž k Argonovi. I Argon udělal krok vpřed. Stáli kousek od sebe, nepřestávajíc si hledět do očí. A pak se objali. Argon ho k sobě přitiskl pevně, jako když se otec loučí se svým synem. Držel ho v náruči, a když od něj odstoupil, řekl: „Jsem na tebe hrdý, i když mě chceš opustit.“
„Sloužil jsem tobě, ale odmítám sloužit Šener. Měl bys taky jít.“
„Ještě ne.“
„A na co čekáš? Až tě poníží?“
Argon zlostně přimhouřil oči.
„Jen říkám, co nevidíš nebo nechceš vidět. Záleží na tobě.“
Argon neodpověděl.
„Všechno je to o vášni, Argone. Život je jedna velká vášeň. Žijeme s ní. Nenech tu svoji vášeň zabít někým, jako je ta ženská. Vím, že jí opovrhuješ. Když ji nemůžeš zabít, najdi někoho, kdo může. Jeden z těch, kteří přišli z jiného světa, může. Najdi ho a přesvědč. Nyní sbohem.“
„Sbohem,“ zašeptal a sledoval, jak Deimos naskočil na koně a odjel i s Phobem.
Vracel se do paláce a netušil, že ho Šener pozoruje z okna s velmi zvláštním úsměvem na tváři.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 13.04.2010, 16:06:53 Odpovědět 
   Zdravím.
Předchozí komentář shrnuje většinu toho, co bych napsala i já, nicméně: na začátku textu máš trochu maglajz v odstavcích, resp. bych je překopala tak, aby odstavec o Argonově nenávisti k Šener stál samostatně.
Také si to chtělo trochu víc vyhrát s popisem emocí, probíhající chemie mezi Corrou a Argonem: cosi mi chybělo, abych věřila, že to není jen plochý papír, ale příběh dvou lidí, kteří něco cítí.
Já vím, pokaždé se mi něco nelíbí, ovšem jen rýpu. :)
 Šíma 11.04.2010, 22:18:48 Odpovědět 
   Zdá se, že intriky vládnou i v Istrii, jen kdyby se do politiky nepletla vášeň (tedy chtíč a touha). Možná není život v této zemi jen tak jednoduchý a za každý "přešlap" (čili krok vedle) se musí platit. Já se však držím přísloví: "Za vším hledej ženu!" ;-)))

Tento díl, ačkoliv byl poměrně krátký (než jsem se rozečetl, byl tu konec) není špatný a líbil se mi. Dobrodružství našich hrdinů sleduji už od prvního dílu první série a jsem zvědavý, jak se našim hrdinům povede dál a zda vládu nad Istrií převezme právoplatný vládce (vládkyně). Zatím je vše ve hvězdách, i když pohled současné královny (Šener) naznačuje ledacos a kdybych byl Argonem, třásl bych se o svůj život...

Práce šotků Překlepníčků?

-- ...ozdoba, ale nyní mu urzupovala jeho moc a to se mu nelíbilo. -- uzurpovala (tuším, že i: usurpovala - musel jsem se kouknout do slovníku cizích slov, viz uchvatitel, samozvanec, tedy něco mi to slůvko říkalo, ale šíma také nemůže vědět všechno) ;-)))

-- občas Ti šotci "ukradli" mezeru v textu (zejména za interpunkcí - viz tři tečky, občas si říkám, že někteří autoři píší své texty jako nějaké SMS-ky, ale Tobě bych křivdil)

-- zda-li -- nepíše se zdali dohromady (bez pomlčky)

-- jeden by řekl, že zde chybí podrobnější popisy postav a prostředí, někdo však má možná raději větší "rozlet" ve své představivosti a nemusí mít všechno "na talíři"

A co bude dál? Má fantazie pracuje na plné obrátky, ale marně. Tento díl měl mírně "erotický" nádech, že by šlo na Tvé hrdiny také Jaro? S pudama člověk nic nenadělá...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Zápisky mrtvého...
dufka
Démoní Lord Zem...
Sirnis
Autobiografie, ...
Květinka
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr