obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391731 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Nataša ::

 autor Racek publikováno: 15.04.2010, 7:40  
Povídka
 

Nataša



Když tak spolu sedíme, Natašo, dám si ještě jednoho loka. Nemyslete, nejsem žádný alkoholik, to z úcty k vašim ruským předkům.

Víte, jak to se mnou je, Natašo. Třeba byste mi taky něco ráda, kdybyste teda o mě věděla, a já vás nepustím ke slovu. Mluvím a mluvím, abyste nemohla říct třeba TÁHNĚTE do háje.

Dívám se na vás, kdepak, tak pěkná dáma se vidí dneska málokdy. Jako ze žurnálu.

Nemáte zapotřebí pracovat v tom kiosku. Kdepak. Vy byste měla dělat něco krásného, třeba sedět v salónu a hrát na piano tak, aby to bylo slyšet až ven, do parku a do stájí a všichni by se zastavili a řekli by si NATAŠA HRAJE…A v bílých letních šatech se procházet višňovým sadem, to byste měla.

Jestlipak víte, že ten za městem minulý týden vykáceli? Jo, jo, vykáceli. Teď je vidět na hory už ze silnice, to dřív nebylo, ale co z toho? Za chvíli tam postaví domy.

Všechno se mění, má milá, a já to nestíhám sledovat, natož vám vyprávět. Nohy mi taky moc neslouží, ale to o višňovém sadu je pravda, tam jsem byl. Kvůli vám, abych to mohl potvrdit.

Nedáte si se mnou, Natašo? Nedáte, já vím. Nemůžete. Rád bych se podělil, kdyby vám nevadilo pít z flašky.

Vlastně vůbec nevím, jestli jste Nataša a jestli máte ruské předky. To jméno se mi k vám jenom hodí.

Jmenovala se tak moje maminka, připomínáte mi ji. Taky měla ráda hudbu. V neděli po obědě hrávala na klavír. Bylo to slyšet až na náměstí a soused z přízemí vždycky vyběhl ven a zahrozil nám do oken. A mě to bylo líto a chtěl jsem nějak maminku bránit, protože hrála doopravdy krásně, jenže jsem nevěděl, jak. Vás bych taky bránil do posledního dechu, ale

soused je dávno na pravdě Boží a vy zastání nepotřebujete. A kdyby přece, máte toho vojáka, co na vás čekává, když zamykáte kiosek. Někdy ho vídávám.

A závidím mu. Nejen že může jít s vámi. Že může jít vůbec. To víte, ty moje nohy. Často sem k oknu ani nedojdu, musejí mě přivézt. Nebo tu není místo, protože tu sedí někdo ze spolupacientů. Vyhlídka z okna je tady naše skoro jediná zábava.

Nevím, jak dlouho se tady budeme ještě vídat, Natašo. Ale s tím sadem je to čistá pravda, tam jsem byl. Kvůli vám. I kdyby to mělo být to poslední, co jsem udělal.

Tak ještě jednu, Natašo, na vaše zdraví.

Musím tu flašku dobře schovat, nebo mi ji sestřičky vezmou. Jsou přísné.

I když ta dnešní je zrovna hodná.

Nebojte, zase mě sem někdy na tu hodinku přiveze. A pak vám všecko dopovím, Natašo.



/okolo půlnoci 29. srpna a odpoledne 30.srpna 2006/


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sidonie Kermack 29.04.2010, 20:20:27 Odpovědět 
   Sice dávám za jedna, ale kdyby měl autor zkušenosti s touto národností, asi by změnil náhled. Sice moje ředitelka je Moldavka, ale -hodně blízká Nataše.Krásná, něšžná, navoněná, prostě elegantní dáma.Dokud nepromnliví.Pak jeden zuírá sa český dlaždič by se styděl za svou slušnost.
 Allainila 29.04.2010, 18:18:28 Odpovědět 
   Kouzelný kousek. Vzal za srdce.
Jistým způsobem mě to svádělo k tomu, abych promlouvající postavu považovala za Čechova samotného. Jeho matka se ale bohužel asi nejmenovala Nataša...
 winkk 21.04.2010, 13:49:25 Odpovědět 
   Tohle se mi líbilo, pěkně napsané.
 Radmila Kalousková 16.04.2010, 15:16:53 Odpovědět 
   Myslím, že není, co dodat. Příjemné počteníčko, dávám jedničku.
RK
 Šíma 15.04.2010, 10:49:44 Odpovědět 
   Líbí, přestože může čtenář již od prvních řádků vycítit, že nejde o dialog, ale spíše monolog (takové "srdečné" vyznání od srdce), které možná nikdy nedorazí k cíli (oné Nataši). Při pročítání textu jsem nabyl dojmu, zda se nejedná o pacienta, který se léčí v nějakém tom psychiatrickém ústavu díky svému stihomamu, díky kterému by onu Natašu mohl obtěžovat do té míry, že by jej prostě dali pod zámek... Dílko vyznívá malinko tragikomicky, ale rozhodně smutně, protože jak vyplývá z celého textu, náš vyprávěč svou lásku nikdy nepozná tváří v tvář!

Pěkný styl, text se dobře čte, práce šotků vidět nebylo (snad až na jeden nechtěný odstavec, viz rozlomený text - schytala to tato věta: Vás bych taky bránil do posledního dechu, ale = odstavec = soused je dávno na pravdě Boží a vy zastání nepotřebujete. Možná nechtěný ENTER a to hned 2x, nebo že by šlo o záměr? ;-))

Jednička.
 čuk 15.04.2010, 7:39:45 Odpovědět 
   Rozhovor se sochou v parku Ústavu A. P. Čechova. Anebo rozhovor s čechovovskými motivy s dívkou z kiosku.
Monology trochu ušinitého vědomí bývají v literatuře prezentovány jako změť pocitů. V této práci jsou pocity shromážděné okolo jednotné osy, jsou to vzpomínky na témata a jejich pokračování v Čechovově hře Višňový sad (anebo přenesené vzpomínky ze skutečné životní epizody (byla-li) nebo podobné životní epizody). Téma hry jako by ožilo v divákovi, jako kdyby postavy hry neodnesl čas. A.P. Čechov by měl radost. Ve slovech vypravěče je skryta úcta, snaha posluchačku upoutat, snaha vyjít ze své samoty a začít komunikaci a znovu vstoupit do hry.
Povídka pak může být hrána jako alegorie o divadelní hře, která přežila a dává téma k sbližování lidí. Zavane v ní čechovovská nálada a určitá noblesa.
Pohled na lidský osud je pak veden laskavě O to víc působí. Napsáno přiléhavě, líbí se, vzpomeneme si a oba protagoniosty, vidíme je soucitnějšíma očima a hovoříme s nimi vstřícnými slovy.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
POTWORA
Danny Jé
Zvláštní dívka ...
Petra Karasová
Název je dole
Čorny
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr