|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Příběh mezi kampkami krve - IV. kapitola ::
| V předchozí kapitole se Magdalena poprvé seznámila s upírem Edmondem, který ji odnesl ze křoví, kam ji pohodila banda únosců, protože si mysleli, že díky vysoké dávce nějaké drogy, kterou ji píchli, ji zabili. Její kamarádka Kristina skončila v nemocnici, ale nic se jí naštěstí nestalo. Nyní Edmond příjde za Magdalenou domu, aby dokončil, co začal ..... |
| |
|
|
IV.
Druhý den se Magdalena probudila až pozdě odpoledne. Líně se protáhla a pomalu otevřela či. Ucítila pod sebou svoji postel a okolo viděla tolik známou ložnici, což v ní vyvolalo pocit bezpečí a uvolnění. Ten divný sen byl konečně pryč. Z pod zelenkavých lehkých závěsů vnikaly do pokoje neodbytné sluneční paprsky, které naznačovaly, že den je už dávno v plné síle. Ještě jednou se protáhla a pomalu se zvedla z postele.
Prošla kolem bílé šatní skříně a malého prádelníku stejné barvy a přes rozlehlý obývací pokoj došla do malé koupelny. Pustila si vodu do rohové vany. Po celém jejím obvodu stála spousta lahviček a svíček. Sáhla po jedné větší lahvičce a přidala si do přitékající vody notnou dávku pěny. Vklouzla do teplé a uklidňující koupele, aby ze sebe smyla poslední střípky nepříjemných vzpomínek. Malé zrcadlo nad umyvadlem bylo celé zarosené od stoupající páry. Když vylezla Magdalena z vany, otřela zrcadlo ručníkem a svázala si s ním vlasy do úhledného turbanu. V odrazu zrcadla si všimla nevzhledné modřiny na krku, která měla uprostřed jasné stopy po vpichu. Zamrazilo jí a veškerá získaná pohoda byl pryč. Oblékla si krátký saténový župan a vyšla.
Obývací pokoj byl zařízený v moderním stylu. Uprostřed stál nízký konferenční stolek se skleněnou deskou. Z každé strany stálo jedno křeslo a za ním pohovka, vše potažené červenou koženkou. U zdi bylo nízká obývací stěna s plazmovou televizí. Nad ní visela police, která byla součástí obývací stěny, stálo na ní pár knih a trochu povadlá pokojová květina v ručně malovaném květináči.
Obývacím pokojem se po jednom schůdku dostalo do malé kuchyně, která byla vlastně součástí celého toho pokoje. Směrem k pohovce se nacházel pracovní pult a za ním podsvícená kuchyňská linka.
Sedla si do pohodlného křesla a vzala si dálkové ovládání od televize. Přepínala z jednoho kanálu na druhý, ale nic ji nezaujalo. Přešla do ložnice, kde se povalovalo oblečení z předchozích dní. Zvedla svůj růžový nátělník, který vypadal, jako by se válel někde ve smetí a u výstřihu se leskly zaschlé kapky krve. Odhodila ho a přemýšlela, co z toho byl vlastně sen a co pravda. Vzala z nočního stolku mobil, položila se na neustlanou postel a vytočila číslo jako už tolikrát. Čekala, až monotónní tón přeruší známý hlas.
„Ježíši Magdaleno, jsi to ty? Jsi v pořádku?“ ozval se zakrátko známý hlas plný obav. Byla to Kristina.
„Jsem v pořádku,“ uklidňovala ji Magdalena „A ty jsi v pořádku?“
„Ano, celkem ano, dnes mě pustili z nemocnice. Nechali si mě tam přes noc. Ráno za mnou byla policie. Kam si zmizela? Sakra, tolik jsem se bála,“ vyčetla ji Kristina „jak si se dostala domu?“
Chvilku bylo ticho. „No, to není tak jednoduché, potom ti to vysvětlím, ale nejdřív to musím pochopit sama. Hlavně, že jsi v pořádku.“ Odpověděla Magdalena
„Počkej,“ ozvalo se na druhém konci a pak už zůstal mobil hluchý.
Magdalena odložila telefon a znovu zvedla špinavý nátělník. Zdál se jí těžký jako kámen, všechny její obavy a pochybnosti byly opět zpět. Jala se bezmyšlenkovitě sbírat poházené svršky a odnesla je do koše na prádlo stojícího v koupelně vedle pračky. Nestačila se ani obléknout a zvonek u dveří začal neúprosně zvonit. Magdalena rychle vklouzla do lehkých domácích kalhot a krátkého trička, sundala si ručník z hlavy a šla otevřít. Ve dveřích stála vysoká bruneta v letních šatech.
„Magdaleno,“ objala ji Kristina. „Musela jsem se přesvědčit na vlastní oči, že ti nic není. Policie chce po tobě vyhlásit pátrání, musíme jim to říct.“ Vychrlila ze sebe Krista.
„Tak jim to řekni, já teď nemám chuť mluvit s někým cizím,“ prohodila Magdalena
„Jak si se dostala domu?“ naléhala Krista
„No, to já vlastně pořádně nevím. Probrala jsem se u nějakého muže,“
Kristina si dala ruku před pusu „udělal ti něco?“ skočila jí do řeči
„ne, nebo snad ne, já vlastně nevím. On říkal, že..,“ zaváhala a sklouzla pohledem k zemi. Nemohla to vyslovit, ne teď, když sama nevěděla, čemu má věřit. „…že mi pomohl,“ pokračovala „pak mi dal něco vypít a já se probudila až doma.“
Kristina na ni vyvalila své hnědé oči „bože, to je hrozný. Nic si nepamatuješ?“
„Skoro nic,“
„Ukaž,“ všimla si modřiny na jejím krku „měla bys jít k doktorovi,“
„Nesmysl, nic to není“ odbyla ji Magda. „Asi se něco stalo, možná se všechno změní“
„Ty mě děsíš, holka. Řekni mi, co se děje?“
„S tím si nedělej starosti,“ pokusila se o úsměv Magdalena
„S tím si musím dělat starosti!“
„Nechci, aby jim to prošlo!“ vyletělo z Magdaleny, že se sama těch slov vyděsila.
„Máš něco v plánu, na to tě znám už dlouho. To není legrace, zahrávat si s takovými lidmi. Jeden nepříjemný zážitek mi docela stačil. Měly jsme víc štěstí než rozumu! Nechci, aby se něco takovýho opakovalo, nechci se o tebe ani o sebe bát.“ Zamračila se Krista
„Nemusíš.“
„Nechci tě v tom nechat samotnou,“ chytila ji Krista za ruku.
„Já věděla, že mě nezklameš,“ oddychla si Magda „Nechci nic jiného, než abys mi věřila.“
Dívky si spolu ještě dlouho povídaly a dívaly se na televizi, stejně jako to dělávaly před tou nemilou příhodou a bylo jim příjemně. Když se začalo šeřit, odešla Kristina domu.
„Tak zítra,“ zavolala Magdalena ve dveřích na rozloučenou. „půjdem do toho kina.“
Zavřela dveře a šla si udělat zasloužený hrnek kafe.
Cestou ucítila chladný vzduch a otočila se k oknu, jestli ho nezapomněla zavřít. Strnula. V křesle v obývacím pokoji seděl muž.
„Á, to jsi ty,“ poznala Magdalena upíra. „vylekal jsi mě, dáš si kafe? Můžeš kafe?“ zeptala se a zamířila do kuchyňky. Dala vařit vodu v nerezové rychlovarné konvici a vyndala dva hrnky. Upír neodpověděl. Zalila kávu, která se rozvoněla po celé místnosti, oba hrnky postavila na skleněný konferenční stolek a sedla si na pohovku.
„Proč jsi tady?“ zeptala se opatrně.
„Ty víš, proč jsem tady, musíme dokončit, co jsme začali“ řekl klidným hlasem
„Já si ale nejsem jistá …. Rozmyslela jsem si to,“ zvedla pohled k upírovi, ale ten už seděl těsně v její blízkosti. Cítila jeho dech i chlad. Jeho pohled byl jiný než, jak ho poznala, byl tvrdý a bezcitný.
„Na to už je pozdě!“ pronesl důrazně „Myslíš, že je to nějaká hra, se kterou můžeš skončit, kdykoli tě začne nudit!“ Z jeho tváře vymizela veškerá lidskost a zuby měl daleko viditelnější. Připadala si jako bezbranné holátko a zadívala se mu přímo do očí. Jeho tvář znovu získávala podobu člověka.
„Ty nevíš, co je věčnost, co znamená, když se musíš vzdát veškeré lidskosti v sobě, svědomí a citu. A ty máš teď jen dvě možnosti. Zemřít nebo žít dál tuhle věčnost.“ Byl tak blízko a Magdaleně bušilo srdce, že muselo být slyšet v celém pokoji. Pohled do tváře rozsévající strach a smrt ji dusil. Upír cítil, jak její pohled mu proniká až do hloubi duše, dá-li se o duši vůbec mluvit. Bál se, poprvé v životě se bál toho, co v něm probouzí. Tato skutečnost ho opět popudila. Znovu nabrala jeho tvář podobu pravého upíra a nemilosrdně se zakousl do její dlouhé šíje. Magdalena cítila, jak z ní s každým jeho douškem odchází život, nohy a ruce ji ztěžkly a cítila se jako ochrnutá, jen srdce stále bušilo jako na poplach. Po chvíli se odtáhl a zašeptal ji do ucha.
„Teď se musíš rozhodnout a moc času ti nezbývá. Víš to, cítíš to,“
Chtěla by utéct, probudit se. Cítila, že co chvíli omdlí z nedostatku té životodárné tekutiny.
„Pomoz mi,“ zachraptěla a pokusila se k němu vztáhnout ruku.
„Jsi si jistá?“
„Ano,“ zašeptala a to slovo ji téměř uvízlo v krku.
Upír si vyhrnul rukáv a svým dlouhým nehtem se škrábl do zápěstí. Nechal ji skapat několik kapek krve do úst.
„Ty víš, co máš dělat,“ a dal jí ruku k ústům. Magdalena chytila jeho předloktní a nechala si nejprve volně stékat kapky do pusy. Každá kapka jí dávala sílu, bylo to jako by okusila elixír života. Přitiskla ústa pevně na jeho zápěstí a sála plnými doušky. Vracela se jí síla.
„To už stačí,“ vykroutil jí ruku z pevného sevření.
Magdalena se opět vrátila do reality. Rozhlédla se kolem sebe a chvíli ji trvalo, než se zorientovala a upřela na upíra své bledé, ale stále tak hluboké oči. Věděla to, věděla, že tímhle všechno končí a svět se jí otočil. Přepadla jí palčivá bolest, taková bolest, při které omdlela.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
