obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915452 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39671 příspěvků, 5755 autorů a 391152 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Staré tradice IV. - Odpovědi a otázky ::

 redaktor Ekyelka publikováno: 20.04.2010, 16:48  
Navzdory dřívějšímu předsevzetí, s ohledem na dosavadní ohlasy u třetí části Starých tradic a především díky jodidovu věčnému otravování (tedy v dobrém slova smyslu) jsem se před čtrnácti dny rozhodla vrátit do Starého města, i když byl tento příběh pro mne už uzavřený.
Následující text je tedy už předem koncipovaný jako jedna z kapitol. Proto má víc otázek než odpovědí.
 

Štětec pospíchal sněhobílou krajinou svitku a zanechával za sebou černé zástupy koní, válečníků, vzdálené vrcholky Fuji, zrcadlící se v hladině jezera Kawaguči. Oheň, pohyb a křik se zachytily v jediném okamžiku, aby jednou provždy stále znovu vyprávěly příběh o nerovném boji a slavné smrti každému, kdo bude ochoten a schopen naslouchat.
Jezevčí a daňčí štětiny téměř neslyšně zašeptaly další znak, jasně vystupující z plochy. Elegantní tah přešel v krátké ostré trhnutí do protisměru, provedené s naprostou jistotou, vzápětí se špička štětce jen zlehka dotkla rýžového papíru. Příběh byl u konce.
Ling odložila štětec na bambusovou podložku vedle svitku a podala si nefritovou mističku s jemným pudrem, aby čerstvě nanesené znaky zafixovala. Přitom si pravačkou stále přidržovala široký rukáv slavnostního kimona. Dýchala stejně klidně, jako by pozorovala kvetoucí zahradu, nebo ležela na tatami, a stejně klidné a přirozené byly i její pohyby. Dávno se zbavila dětské roztěkanosti a strachů – poslední dva roky si od všech obyvatel Krvavého domu vyžádaly až příliš mnoho, než aby zůstali stejní.
Pohledem ještě jednou přejela hotový svitek, spíš aby se pokochala, než aby zkontrolovala svou práci. Věděla, že je každý znak dokonalý; veškerou pozornost soustředila pouze k vytvoření svitku. Obchodník Warhgaar bude tímhle darem jistě potěšen a prodeji Kolibříka už nebude nic bránit.
Ling se ohlédla přes rameno do kouta pracovny, kde naproti doširoka otevřenému oknu stálo masivní ebenové křeslo. Paní Alžběta se vyhřívala ve slabých podzimních paprscích, oči zavřené, průsvitně bledou tvář uvolněnou. Ještě stále byla křehká a slabá, jak se její tělo jen pomalu zotavovalo z dlouhé nemoci, a zabalená do zvířecích kožešin momentálně připomínala spíš porcelánovou panenku. Přesto trvala na pravidelných trénincích a nepřerušeném vyučování, i když ji to vyčerpávalo víc, než si byla schopna sama přiznat.
Nejen proto se Ling rozhodla Kolibříka získat. Warhgaar proslul svou láskou k luxusu, které se vyrovnala jen jeho paranoia. Jeho soukromá jachta byla rychlá, obratná a vybavená zbraněmi, na něž se nedalo získat žádné oficiální povolení. Ling se o nich dověděla ze stejného zdroje jako o netradičních úpravách motorů Kolibříka a už v okamžiku, kdy jí Warhgaarův inženýr předával stavební plány, věděla s naprostou jistotou, že ten stroj chce. Jen něco takového dokáže ochránit paní Alžbětu, bude-li potřeba ji urychleně přemístit mimo planetu.
Radost jí kazilo jen pomyšlení na nevyhnutelný rozhovor s dědečkem. Návrh zakoupit Kolibříka přijal starý pán okamžitě, dokonce jí pomohl přesvědčit zbytek Rady, že je tato investice nevyhnutelná, pokud má být zajištěno Alžbětino bezpečí skutečně ve všech směrech. Ling však nepochybovala, že než bude moci podstoupit pilotní výcvik, stráví přípravou čaje celé dny, nejen hodiny.
Pocit náhlé přítomnosti kohosi třetího vytrhl dívku ze zamyšlení. Semhet způsobně seděla před jejím psacím stolkem, ocas obtočený kolem pacek: Krvavý dům navštívil někdo z vnějšku.
Ling si urovnala cípy kimona na klíně. Slabý zvuk tření dlaně po hedvábí měl probudit paní Alžbětu dřív, než klid stávajícího okamžiku pomine. Byl to jejich soukromý rituál, vzniklý z úcty a důvěry.
Ling se úspornými, ale elegantními pohyby zvedla i s hotovým svitkem v rukou.
„Návštěva?“
Výjimečně zůstala paní Alžběta i nadále sedět v křesle. Včerejší trénink bojovníků vedla osobně a očividně opět přecenila své skrovné síly.
Ling se zadívala na čekající Semhet. Kočka jí oplácela pohled s mírumilovným výrazem, ale v očích jí plály drobné ohníčky lovce.
„Vyslanec Kara Gill s doprovodem,“ přisvědčila pak. „Mám odejít?“
„Zůstaň,“ zavrtěla učitelka tradic nepatrně hlavou. „Dřív či později se budeš muset postavit do čela Rady. Je zbytečné držet tě stranou.“
Ling se mírně uklonila, než přešla ke křeslu a postavila se za jeho záda. Měla před sebou volný prostor a mohla tak svou učitelku chránit před případným útokem, protože paní Alžběta nedala najevo, že by si přála změnit polohu křesla. Naopak se dál dívala z okna a nově příchozím tak nabídla jen svůj levý profil.
Kara Gill navštívil během uplynulých měsíců Krvavý dům nespočetněkrát, ať už sám nebo s doprovodem. Co nemohlo Alžbětě poskytnout Staré město, to zajistilo Nahionnské císařství: vzácné substance ze zapadlých koutů známého vesmíru, nejmodernější přístroje, lékařské a vědecké specialisty. Vše ve jménu Alžbětina přežití – zatímco trávila dlouhé měsíce na lůžku v izolační komoře, v jejím těle se vytvářely protilátky na Chalkiho syndrom.
Dnes však vyslanec přišel z jiného důvodu. Vakcína byla k dispozici celému vesmíru už několik měsíců a Krvavý dům dávno získal zpět svůj klid, přesto zůstával ještě jeden problém nevyřešený. Až doteď.
„Kara Gille.“
„Paní Alžběto.“
Na jedné straně mírný úsměv, na druhé krátká úklona nejen hlavou, ale celou horní polovinou těla. Císařskému vyslanci nečinilo nejmenší potíže chovat se k učitelce tradic se stejnou úctou, v jaké ji měli obyvatelé Starého města. Vlastně Ling už nejednou napadlo, kde u Kara Gilla končí přirozený respekt a začíná naprosté zbožňování.
„Omlouvám se, že ruším váš klid,“ promluvil Kara Gill a poodstoupil od stále otevřených dveří, aby mohl vstoupit i jeho doprovod.
„Podařilo se mi uzavřít jistou záležitost, o níž jsme se před časem bavili.“
Mezi dvěma nahionnskými válečníky, vzbuzujícími respekt svou výškou i mohutností, se krčila štíhlá černovláska. Měla na sobě sice císařskou uniformu stejně jako její strážci, ale pouta na zápěstích dokazovala, že na rozdíl od nich nebyla v Krvavém domě dobrovolně.
„Norgiwo. Takhle sis naše další setkání asi nepředstavovala,“ usmála se paní Alžběta, ale v jejím pohledu byl chlad a tvrdost.
„Ty!“ zapomněla černovláska okamžitě na potupné postavení vězně. „Mohla jsem si myslet, že za tímhle vším stojíš ty! Nikdo jiný neměl důvod zlikvidovat všechny mé obchody! Mělo mi to být jasné, když vybuchly laboratoře!“
„Opravdu? I laboratoře?“ sklouzla paní Alžběta pohledem ke klidnému Kara Gillovi, který stál trochu stranou.
„Mí muži se nechali při jejím zatýkání trochu unést. Vzhledem k okolnostem to je však... omluvitelné.“
Paní Alžběta přikývla – snad souhlasila, možná děkovala. Vzápětí odhodila bělostnou kožešinu taurijského medvěda z kolen stranou a jen s malou pomocí Ling se postavila. Chtěla své nevlastní sestře stanout tváří v tvář, navzdory riziku, že si neopatrným pohybem zlomí některou ze stále ještě příliš křehkých kostí.
„Norgiwo,“ pronesla potichu, když za naprostého ticha pomalu přešla celou pracovnu. Ling stála těsně za ní, připravená svou učitelku kdykoliv podepřít, vojáci se zase nenapádně přesunuli blíž k vězenkyni. Ty dvě si však svého okolí nevšímaly, zahleděné jen jedna druhé hluboko do očí.
„Roky jsem před tebou a tobě podobnými prchala. Nenáviděla jsem své schopnosti i sebe samu, protože jsem se bála, čeho jsem schopna. Co byste ze mě udělali. A víš co? Ten strach je pryč.“
Štíhlé bledé dlaně sevřely tváře hořící emocemi.
„Stala jsem se tím, cos ze mě chtěla mít, sestřičko.“
Než stačil kdokoliv zareagovat, Alžběta prudce sklonila hlavu a vtiskla sestře přímo na rty dlouhý, dech beroucí polibek. Norgiwa ze sebe vydala jen jakýsi pazvuk, udušený v samém zárodku, dokonce i napůl pozvednuté ruce jí během polibku pomalu klesly zpět k pasu. Jako by se veškerý vzduch, čas a síla stahovala jen k tomuto jedinému bodu.
Konečně Alžběta zvrátila hlavu nazad a nadechla se, hlasitě, zhluboka, jako by se vynořila z hlubiny. Uvolnila křečovitě ztuhlé dlaně s konečky prstů dosud zaťatými do sestřiny tváře a čelistí, dokonce od sebe Norgiwu lehce odstrčila. Ta tam byla její křehkost a slabost; z každého jejího pohybu opět sálala energie a v pohledu žhnula síla neutrinových hvězd.
„Můžeš jít. Posbírej si zbytky svého života a nalož s ním, jak uznáš za vhodné. Já s tebou už skončila.“
Nejen Ling byla náhlou změnou situace zaskočená. Gardisté se nejprve ohlédli na Kara Gilla, než zajatkyni uvolnili pouta, a ten zase přimhouřenýma očima sledoval paní Alžbětu, jak se vrací zpět do svého křesla.
„Slyšeli jste. Nechte ji jít,“ mávl nakonec rukou a propustil tím Norgiwu, která z pracovny doslova vyběhla, i své muže. Ti se vzdálili mnohem pomaleji, ovšem bez protestů; atmosféra v místnosti se znovu stávala silně napjatou.
„Vím, že jste zmatený,“ pronesla paní Alžběta, když za vojáky zapadly dveře. Opět se dívala z okna, usazená v křesle a přikrytá kožešinou, avšak oči jí nepřestávaly zářit skrytou sílou.
„Muselo vás to stát hodně energie i peněz, nemluvě o diplomatických tanečcích, než se vám podařilo Norgiwu dostat sem. A já ji jen tak pustím.“
„Nepřísluší mi vás kritizovat,“ zamumlal Kara Gill.
„Zasloužíte si ale vysvětlení,“ zadívala se na něj paní Alžběta krátce, hned však odvrátila pohled zpátky k oknu. Zář v jejích očích skutečně děsila – ani v největších horečkách, kdy se měnila v cosi naprosto nelidského, nepůsobila takhle... nebezpečně. Jako by v jejím nitru hořelo samo peklo.
„Norgiwa se bezpečně dostane ze Starého města. Nějaká tajná konta jí jistě ještě zůstala nedotčená zásahem vašich slídičů. Pomůže jí to dostat se na zemskou orbitu, možná až k hlavnímu terminálu, než ji zastaví bezpečnostní systém. Zemře sama a v naprosté izolaci, protože na tento kmen Chalkiho viru neexistuje žádná vakcína.“
Kara Gill se místo slov jen uklonil, hlouběji, než se kdy sklonil i před vlastním císařem. Pro vyjádření směsice děsu a úžasu, který pocítil k této bytosti, neexistoval jiný výraz a jakákoliv slova byla zbytečná.
Mnohem později, když soumrak dávno zakryl všechny stopy po předchozím dni, paní Alžběta drobným gestem přivolala Ling, která dřímala na tatami v koutě pracovny. Síla, načerpaná z polibku, byla pryč; Ling musela svou učitelku pevně podpírat jako vetchou stařenu, aby se po drobných krůčcích dostaly do ložnice. Jen oči si uchovaly svůj jas, když je Alžběta v jednu chvíli upřela na dívku:
„Chceš se zeptat.“
„Byla to jen pomsta?“ přikývla Ling po krátkém zaváhání.
„Tváří v tvář strašlivému konci, který jsem jí připravila, vypadají všechny mé zřejmé důvody malicherně, že?“
„Jistě si svůj konec zasloužila.“
„Nikdo si nezaslouží rozprsknout se po izolační komoře jako kyblík protoplazmy,“ ušklíbla se paní Alžběta. „Norgiwina smrt ale nezůstane utajena. Lidé stále budou pečlivě rozvažovat, zda překročí hranice Nahionnského císařství.“
Její úsměv byl chladný, bez radosti. Ani ji netěšilo, jak tu, kterou nenáviděla, využila.
„Chráníte ty, kteří vás mají chránit,“ pochopila Ling. Odpovědí jí bylo jen mírné přikývnutí a gesto dlaní, jímž ji učitelka tradic poslala spát.
Ling však později na tatami ve své ložnici místo spánku dlouho přemítala nad něčím jiným, než byla složitá hra na ochránce a chráněného. Nikdy by se však své učitelky nezeptala přímo, jak dokázala nakazit Norgiwu svým dechem a nepřenést nákazu na nikoho jiného v místnosti. Na některé otázky bylo bezpečnější odpovědi neznat.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Hank 06.05.2011, 19:19:36 Odpovědět 
   Štětec pospíchal sněhobílou krajinou svitku... prokristovanoho :)))))))))))))))
 ze dne 04.06.2011, 22:57:27  
   Ekyelka: Nějaký problém? Hanku, ve své moudrosti a vzdělanosti jistě víš, že existují různé vypravěčské styly, že občas je patos využíván jako funkční obraz, případně pro dokreslení atmosféry, a že pokud neholduješ fantasy (což jsi naplno prokázal svými urážkami jinde), nemusíš to číst.
I když podle minimalistického výkřiku soudím, že ses dál než za páté slovo nedostal, přemožen nutkáním za každou cenu zanechat jakýkoliv komentář. I to je způsob, jakým o sobě dáváš světu vědět.
 Kaunaz Isa 26.04.2010, 21:08:20 Odpovědět 
   Vždycky, když čtu o někom mocném, kdo je momentálně napůl mrtvý (případně jinak omezený :P), napadne mne, jaké by to bylo, kdybys někdy napsala povídku (nebo dvě) z prostředí těch nejmocnějších z mocných (většinou by se nejspíš musela odehrávat v tom jejich světě, hm?)

A co se týče tohoto textu, Jodid říká: "Víc."
Já neříkám nic. To všechno on :P
 ze dne 26.04.2010, 21:51:21  
   Ekyelka: Další povídka? Jodid si koleduje nejen o návštěvu Channy, ale i zbytku Sedmera, jak se tak dívám.
Vydrž, ochutnávka brzy dorazí.
A díky. Víš za co.
 chris ONNE 24.04.2010, 9:17:19 Odpovědět 
   Mírným přískokem vpřed jsme se dostali do čtvrtého dílu. To ani není nějaká kritika. Někdy je prostě lepší, nějaký ten rok přeskočit.

S tím polibkem jsi mě fakt dostala! První okamžik patřil šoku, pak už následovala podezřívavost z něčeho nekalého.
Tak odpověď, co se stane s její sestrou už jsi naservírovala, ale hned se vyrojily další! Především, konkrétněji popis, proč to udělala. Co jí přesněji provedla. Způsob, jaký jí Alžběta odsoudila k smrti, taky o něčem svědčí. Její charakter trochu potemněl, tedy, tak to vidím já. Je docela mnoho otázek a doufám, že na většinu nám poskytneš i odpovědi. Dřív, nebo později (raději bych byl ale pro tu první variantu ;-))

Děkuji za příjemně strávené chvilky a těším se na další kousek!

P.S. …Na některé otázky bylo bezpečnější odpovědi neznat. To je pravda, ale lidé si vždycky zahrávaly s ohněm…
 ze dne 24.04.2010, 20:24:25  
   Ekyelka: Zdravím.
Další odpovědi... Časem. Něco málo už vzniklo a proniklo na papír. :)
 Šíma 21.04.2010, 12:02:18 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 20.04.2010, 17:08:04

   Jejda! Alespoň tedy, že tu a tam mile překvapíš! Přeji hodně zdaru a častěji nějakou chvilku na poškádlení Tvých múz!!! (mrk)
 Šíma 20.04.2010, 17:08:04 Odpovědět 
   Hihi, tak to musím zapsat černou křídou do komína: "Eky se odhodlala k publikaci dalšího svého textu!" ;-)))

Líbilo, přestože už ani netuším, co se událo v předchozích částech, patrně si budu muset celý dosavadní příběh přečíst znovu. (mrk) Snad Tě zas někdo ukecá k napsání další části, protože tento díl také neskončil zle a jeden je zvědavý, co bude dál. Jo, jo, dechberoucí polibky jsou někdy hodně nakažlivé! ;-)))

Politika, intriky a Japonské motivy! Hm, to můžu, trochu mi to připomnělo anime (filmy)! Že by sci-fi stříknuté fantasy? Dobré to bylo a nášup by nebyl?
 ze dne 21.04.2010, 11:41:05  
   Ekyelka: Nášup... Nevím, Šímo, kdy. Času na psaní moc není, když většinu volna trávím prací tady i jinde na netu. Ony by i ty nové texty byly, kdyby jej měl kdo přepsat do čitelnější podoby. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Zlodějka duší
Dívka za zrcadlem
Vyznání
Járuš
Ztracená karava...
Doll
obr
obr obr obr
obr

Písmena. Slova. Věty.
J.U. Ray
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr