|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Malíř ::
| Praha, současnost. Pravděpodobně na pokračování |
| |
|
|
V červenci bývala Praha nejkrásnější. Ema letní Prahu milovala. Stejně jako dnes. Vnímala jen ruch ulic, proudění turistů, babylonské jazyky a odrážející se sluneční paprsky ve vlnkách Vltavy. Proplétala se s kamarádkou davem lidí po Karlově mostě. Mířily na Malou Stranu.
„Počkej..Podívej..To je krásný..“Vzdychla Petra a zadívala se na mladého malíře u sochy sv. Ludmily s malým Václavem, který právě tvořil portrét malé, asi pětileté, holčičky. Ema se postavila, aby lépe viděla a odhrnula si černé vlasy z obličeje. Sledovala dlouhé štíhlé prsty svírající černý uhel. Klouzal po papíře s nevšední lehkostí a láskou. Jakoby se papír slastí prohýbal pod laskáním majitele těch kouzelných rukou.
Portrét byl dokončen.
„Mohly bychom..?“ zeptala se Petra mladého malíře. Jen kývl a pokynul k židli naproti sobě. Petra chytila Emu za rukáv a zatáhla jí na židličku. Obě se posadily a objaly se. Teprve teď Ema uviděla jeho tvář. Celou dobu ho pozorovala. Byl vážně mladý. Tak pětadvacet let. V zelených očích měl zvláštní výraz soustředění i čehosi jiného, vždy, když se jejich pohledy střetly. Na sobě měl černé tričko a ošuntělé džíny. Pod jeho židlí ležel obrovský Vlkodav. Klížila se mu hnědá přátelská očka a nevnímaje ruch okolo, podřimoval.
Malířovo ruce opět s tak lehkovážnými pohyby vtiskávaly papíru tvář. Ema z něho nemohla spustit oči. Byl zvláštní. Cosi z něj vyzařovalo.
Po delší chvíli se mlčky zastavil, zadíval se na obraz, párkrát ještě čmárnul uhlem do papíru a pak obrátil desku směrem k děvčatům. Obě byly ohromené. Portrét byl přímo nádherný. Ema si nemohla nevšimnout, že onen výraz, který měla po celou dobu ve tváři, malíř neskutečně dobře zachytil v obraze. Tu zvídavost a přemýšlení o něm. Obě poděkovaly a zaplatily. I on poděkoval nezvykle hlubokým sametovým hlasem a naposled se podíval Emě do očí. Pak se odvrátil na dalšího zákazníka.
Ema ho nedokázala vypustit z myšlenek. Neustále si rekapitulovala jeho pohyby, pohledy i lesk tmavě hnědých vlasů ve slunci. Rozhodla se, že půjde na most znovu a vyhledá ho.
Jako každý den tam seděl. Jeho pes se rozhlížel klidně kolem, když ji uviděl, mírně zavrtěl ocasem. Zrovna nikoho nemaloval.
„Ahoj,“ ozvala se nesměle. Otočil se.
„Ahoj,“
„Chtěla jsem tě poprosit..Jestli bys nenamaloval rodiče podle fotky. Mají mít výročí svatby, chtěla bych jim to darovat.“
„Podle fotky?“ nadzvedl obočí a přijal nabízené fotografie. Prohlížel si je drahou chvíli, až to Emu znervóznělo, ale trpělivě čekala, co řekne.
„Možná bych to svedl,“ prohlásil nakonec. „Ale nemůžu ručit za výsledek, moc mi to nejde.“
„Pokusíš se?“
Kývl a fotky si schoval. „Do kdy?“
„Já nevím. Je to příští týden,“ pokrčila zmateně rameny a odhrnula si pramínek vlasů za ucho. Pousmál se.
„Přijď si zítra.“
„Dobře, moc děkuju!“ zavýskla, pohladila psa a zmizela v davu turistů.
Podíval se svýma smutně zelenýma očima na svého chlupatého přítele. Pes tiše zakňučel a položil mu čumák do klína. Malíř zamyšleně pohladil psa po mohutné hlavě a pak přijal dalšího zákazníka.
Druhý den Ema spěchala na Karlův most. Stihl namalovat portrét rodičů? Povedl se? Prozradí jí alespoň jméno? Srdce ji zaplesalo.Chtěla tajemného malíře znát.
Jenomže už z dálky poznala, že pod sv. Ludmilou žádný malíř není. Zklamaně zpomalila. Řekl přeci zítra..?! Zato flašinetář, který jako vždy seděl naproti, opět hrál.
„Pane? Kde je ten malíř, který tu včera byl?“ osmělila se.
„Vy jste ta, která k němu měla dnes přijít, že?“ rozkašlal se starý flašinetář a odplivl si. Ema instinktivně couvla.
„Nechal mi to tu pro vás,“ dodal, když se uklidnil a podal jí zabalený obraz.
“Kolik za to bude chtít neříkal?“
„Neříkal,“ zavrtěl hlavou a opět spustil svou furiantskou písničku. Ema pevně chytila zabalený obraz a spěchala domů, než přijdou rodiče a uvidí, co nese. Doma jej rozbalila, aby se přesvědčila. Nemohla popadnout dech. Poznala, že si trochu detailů přimyslel a změnil jim výrazy tváře na méně křečovité, než byly na fotografii, ale přesto to byla nádhera. Dole v rohu byl podpis:<i>D.V. 2010</i>.
Několik dní na to Ema opět spěchala na most. Nechtěla zůstat dlužná onomu mladému malíři, který dokázal s uhlem tolik kouzlit. Ale ani tentokrát ho pod sochou nezahlédla. Zato si však všimla velkého psa, který se líně proplétal davem. Vydala se za ním. Pes ji vedl mostem, po schodech dolů na Kampu. Minul policistu u Lichtenštejnského paláce a mířil dál po břehu Vltavy na Malostranské nábřeží. Emě vrtalo hlavou, kam jde. Pevně doufala, že se určitě musí vracet domů. Poté pes zahnul na most Legií. Ema byla zmatená. Tím víc, když pes samostatně přešel silnici a vydal se po schodech dolů na Střelecký ostrov. Něco ji přimělo ho následovat, přestože jí trochu jímal strach. Pes podešel most a mířil na levou stranu Střeleckého ostrova. Dál už jí navigovat nemusel. Spatřila po chvíli muže ležícího na zádech na lavičce. Zatajil se jí dech. Byl to onen malíř. Pes k němu došel a lehl si do stínu pod lavičku.
„Jsi v pořádku..?“ ozval se dívčí hlas nad jeho obličejem. Emu vyděsila jeho mrtvolná bledost. Nevěděla jestli je vážně mrtvý nebo pouze spí. Jeho hrudník se pohyboval jen nezřetelně. Jakmile promluvila, pootevřel oči.
„Ano,“ hlesl, ale zůstal ležet.
„Vypadáš špatně. Můžu ti pomoct?“
Jen zavrtěl hlavou a opět přivřel oči. Pes je oba sledoval.
„Přišla jsem ti dát peníze za ten obraz. Je moc krásný. Děkuju ti,“ ozvala se zas po chvilce ticha Ema.
„Je to přeci dar, nebo ne?“ odvětil tiše a opět se na ní zahleděl z pod řas. Zmateně se na něj podívala.
„Ale..“ namítla suše. Vlastně by měla být ráda. Jako studentka má docela hluboko do kapsy.
„Tak děkuju,“ sklopila hlavu. Překvapilo ji, když ucítila ledový dotek jeho prstů, aby jí zvedl hlavu a mohl se jí tak podívat do obličeje.
„jak se jmenuješ?“
„Ema.“
„Ema..“zopakoval a pousmál se.
„A ty?“
„Daniel.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
