|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Perský kocour a konec světa! ::
 Šíma |
publikováno: 01.05.2010, 17:26
|
Tuhle povídku už chvíli nosím v hlavě, ale pořád mi v ní něco chybělo a nebýt JABa a jeho dílko do MTP2009, nikdy bych nepřišel na to, co (viz jistá sekta a balamucení lidí)! Jsem si dovolil použít podobný námět (změnil jsem jméno Boha a planetu)... ;-)))
Snad se bude líbit a šotkům zdar! A ty vykřičníky jsou tam schválně, pro jistou naléhavost! ;-))) |
| |
|
|
V jednom panelákovém bytě sedí muž, říkejme mu Jarda, u televize a přepíná jednotlivé kanály kabelové televize tam a zpátky. Mimo sportovní a zpravodajské programy je to všude stejné. Kdykoliv stiskne tlačítko dálkového ovládání, narazí na chlapa se ženskou, jak se muckají, nebo lezou spolu do postele. Je sice mladý a krásný, ale začíná jej to pomalu zmáhat. Dopije pivo, říhne si a zamyšleně se podrbe na břiše.
„Janičko?“ zavolá do kuchyně, když se postaví na nohy a zkouší hladinu alkoholu v těle. Je to dobrý a přestože nevypil mnoho piv, cítí se nádherně. Vypne bednu a vydá se pomalu do kuchyně, kde jeho žena chrastí s nádobím. „Janičko, jsi hluchá?“
„Cože?“ zeptá se a ono „že“ natáhne, jako by šlo o špagety. „Promiň, ale nic neslyším, šustí mi tu voda a řinčí nádobí! Chtěls mi něco?“
„Já?“ zamyslí se a hodí pivní láhev ve špajzu do poloprázdné přepravky s tvrzeného plastu. Ve skutečnosti je plná lahví, avšak ne všechny lahve jsou plné zlatavého chmelového moku. „Ne...“
„Tak proč na mne voláš?“ zavolá a na okamžik zastaví vodu, aby přešla ke sporáku, kde chvíli něco míchá velkou vařečkou v plechovém hrnci se skleněnou pokličkou. Pak zvědavě nabírá zajímavě zabarvenou polohustou tekutinu na vařečku a s úsměvem k ní přičichne a vyzkouší její chuť.
„Já jen, že...“ zamyslí se Jarda a vezme si z otevřené sklenice jednu okurku. „Hele všimla sis, že...“
„Čeho?“ zeptá se a na chvíli pustí odpařovač.
„Ježíši, vypni ten randál, tahá mě to za uši!“ vykřikne, div neshodí na zem sklenice se zavařeninami.
„Promiň!“ řekne mu a dívá se, jak za sebou zavírá dveře od špajzu a pomalým krokem k ní přichází jako mlsný kocour. „Co to do tebe vjelo?“
„Celkem nic, ale kamkoliv přepnu televizi, lidi se tam muckají a lezou po sobě jako diví...“ zazubí se. „Co když se něco chystá?“
„A co jako? By se... Mělo... Stát?“ zeptá se, když ochutí omáčku a dívá se, zda se jí nerozvařila rýže. Domluvili se, že si dneska udělají dobrou večeři.
„No, já nevím, třeba konec světa!“ řekne jí a na chvíli se k ní přitiskne a začne ji žmoulat ušní lalůčky. „Nebo něco jiného... Třeba!“
„To jako, že na to dneska vlítnem už potřetí, jako bys byl nějaký Casanova?“ usměje se. „Ta televize z tebou dneska udělala divy... Nebo je to tím jarem?“
„Na nádobí?“ zarazí se naoko.
„Ne, ročním obdobím!“ rozesměje se a hodí po něm houbou na nádobí.
„Když už jsme u toho jara, víš čím bych chtěl být?“ zeptá se, když si sedne na volnou židli u stolu a dívá se, jak pobíhá kolem sporáku.
„Schválně!“ zamračí se.
„Perským kocourem! A chtěl bych ti ležet na klíně, pěkně vrnět...“ zamyslí se.
„Perským kocourem?“ zeptá se a oči se jí tajemně rozzáří. „A nechal by ses rozmazlovat?“
„Jo, přesně tak!“ přikývne.
„Tak to bych tě musela dát nejspíš vykastrovat!“ přikývne hlavou a vypne oheň na sporáku pod oběma hrnci.
„Vykastrovat? Mě? Takového milého a krásného perského kocoura?“ zeptá se, až mu málem zaskočí zbytek kyselé okurky v krku. „Ježíši a proč? Co jsem ti jako kocour udělal?“
„No, nic!“ pokrčí rameny. „Ale měla bych strach, aby ses mi někam nezatoulal... Neztratil, nebo aby tě nezajelo nějaké to auto! To víš... Jako hodný a milý perský kocour bys byl pro mne hodně drahý a to ne jenom co se peněz týče!“
„Tak to jsem to, jako kocour, pěkně dopracoval!“ rozesměje se. „A...“
Nedomluví. U dveří zazvoní zvonek a oba se na sebe podívají s otázkou v očích. Pak se zamračí, ona ukáže na sporák a pak ke dveřím. On to pochopí a vydá se pomalu ke dveřím, ale nedá mu to, aby se ještě nezeptal: „Ty někoho čekáš? Nebo to jsou policajti? Tady a v tuhle hodinu? Že tys už někoho vykastrovala?“
„To mám asi za toho kocoura!“ vyprskne smíchy. „Tak běž, než nám ten někdo vykopne dveře!“
„Jo, jo...“ povzdechne si, nakoukne kukátkem do chodby a řekne si: „Ty vole, kdo to je?“
Otevře dveře a div se nesrazí se dvěma muži v podivných úborech. Vypadají, jako by přišli z jiné doby. Všichni tři chvíli na sebe hledí a mlčky se přeměřují. Nakonec to Jarda nevydrží a zeptá se: „Vy jste od Svědků Jehovových?“
„My? Ne!“ řekne mu vyšší muž a podívá se na toho nižšího, který jen tiše zavrtí hlavou.
„Tak jste od nějakého jiného náboženského spolku?“ povytáhne Jarda obočí a pro jistotu se rozvalí ve dveřích, aby oba nezvaní hosté náhodou nevlítli do jeho bytu, ať už by se tak stalo z jakéhokoliv důvodu. Nepřipadají mu moc seriózně, spíše naopak. Nohy mají naboso v sandálech, na sobě nějaká pomalovaná prostěradla a na hlavě podivné pokrývky hlavy, které nedovede identifikovat. „Vy jste ze Skryté kamery?“
„Bohužel... Ne!“ řekne opět ten vyšší muž a mile se usměje, až Jardovi vyraší kapky potu na čele.
„Tak to jste nejspíš utekli z Bohnic!“ vydechne, připraven kdykoliv před cizími návštěvníky třísknout dveřmi.
„Nejsme blázni!“ odpoví mu ten menší.
„Ne, ne, nejsme mentálně postižení!“ souhlasí ten vyšší.
„A co to máte na sobě?“ zeptá se. Dostane chuť na další pivo a tak jen nervózně mrkne na hodinky, jakože nemá čas.
„To jsou naše slavnostní roucha a dlouho vás nezdržíme!“ usměje se pro změnu ten menší.
„Je to důležité!“ souhlasí ten vyšší. „Takřka životně důležité...“
„Dovnitř vás nepustím!“ zamračí se. „Nejste náhodou... ti... budhisti?“
„Naše víra je ušlechtilejší!“ řekne ten vyšší muž a promne si korále na krku. Jarda je ohodnotí na slonovinu, nebo falešné perly. Chvíli na ně nevěřícně zírá a pak si povzdechne...
„Vaše víra?“ nevěří svým uším. „Já jsem ateista a v Boha nevěřím! A vůbec... Dejte mi pokoj, nebo zavolám policajty!“
Chystá se zavřít dveře, když tu okolo projde postarší sousedka. Pozná Jardu, usměje se a hlasitě jej pozdraví. Chvíli se dívá na oba muže v prostěradlech, pak zavrtí hlavou a poklepe si na čelo. Jarda jen pokrčí rameny. Babka si povzdechne také a pronese něco na ten způsob, jaká je to dneska mládež a že lidi už nevědí, co roupama dělat a jde dál po schodech dolů. Výtah zase nejezdí, jako obvykle. Nic nového pod sluncem, co na tom, že je jiná doba?
„Bude konec světa!“ zamračí se ten nižší.
„Brzy vše skončí!“ souhlasí ten vyšší. „A vy jste jeden z těch, kteří byli vybráni!“
„Na co? A k čemu?“ zaúpí Jarda. Chuť na pivo se mu zdvojnásobí. „Co jsem vám udělal?“
„Vy?“ zeptá se nižší muž. „Vy nic, ale veliký Ashar si vás vybral, aby spasil váš život a život vašich blízkých!“
„Kdo?“ zapotácí se. Má pocit, že ještě chvíli a padne k zemi žízní a zpitoměním.
„Ashar!“ přikývne vyšší muž. „Má u Jupitera deset tisíc lodí a rozhodl se, že lidstvo stále stojí za záchranu! Vy to nevíte?“
„Nevím...“ řekne zmoženě. „Nikdy jsem o tom neslyšel!“
„Tak vidíte!“ usměje se vyšší muž. „A neplesá vaše srdce přitom radostí?“
„Při čem?“ nechápe.
„Že budete spasen a s vámi i vaši blízcí!“ řekne mu trpělivě vyšší muž.
„Kdy?“ zeptá se Jarda, když za sebou uslyší svou ženu, jak k němu zvědavě přistoupí a opře se mu o ramena, div se nesloží k zemi jako pytel brambor.
„Kdo to je?“ zeptá se jeho žena. „Co tu dělají ti srandovní pánové?“
„To jsou nejspíš poslové!“ otočí k ní Jarda hlavu.
„Koho?“ olízne si vařečku tak mlsně a smyslně, až oběma mužům v prostěradlech povyskočí srdce.
„Velikého Ashara!“ řekne ten nižší. „Byli jste vybráni, aby...“
„Ale my jsme nic nevyhráli!“ zamračí se Jardova manželka. „Vy jste z cirkusu?“
„Ne!“ zavrtí ten vyšší hlavou. „Jsme poslové velikého Ashara! A přinesli jsme vám pokoj, mír a věčnou lásku!“
„Tak to jo! Pokud jde o věčný pokoj, mír a lásku, tak to jsem pro!“ přikývne a štípne Jardu nenápadně do zadku. Než odejde zpět do bytu, zašeptá mu do ucha: „Večeře je na stole! Nějak se jich zbav, dneska ti dám lásky, co hrdlo ráčí a zadarmo!“
Olízne svému muži ucho a odejde vyzývavým krokem s houpajícími se boky do kuchyně, aby připravila poslední maličkosti k večeři. Oba muži na sebe pohlédnou a pak smutně sepnou ruce.
„Vy nechcete být zachráněni?“ zeptá se ten vyšší muž Jardy, který je už tak zpitomělý, že netuší, která bije. „Konec se blíží a pak už nebude úniku! Všichni, kteří zde zůstanou, zemřou strašlivou smrtí!“
„Věděli to už staří Mayové!“ přikyvuje menší muž. „Za dva roky bude po všem... Ještě stále můžete odletět jednou z deseti tisíc lodí, které čekají na oběžné dráze Země!“
„Říkali jste, že čekají u Jupitera!“ zamračí se.
„To ano, ale menší transportní lodě jsou už na naší oběžné dráze! Veliký Ashar čeká jen na vás!“ řekne mu vyšší muž a láskyplně pohladí Jardu po rameni. „Přece nechcete, aby vy, nebo vaši...“
„Já odletím!“ řekne Jarda a smutně si povzdechne. Před očima však nevidí konec světa, nebo veliké Asharovy lodě, ale flašku vychlazeného piva.
„Konečně vás velký Ashar osvítil svým nekonečným světlem!“ zaraduje se menší muž. „Stačí jen, abyste prodal svůj majetek a věnoval ho naší komunitě!“
„Není to spasení zadarmo?“ zeptá se Jarda.
„Je, ale než to přijde, musí být naši bratři a sestry z něčeho živi!“ řekne mu ten vyšší. „Kdybyste dovolil...“
„Nic nedovolím!“ vzchopí se Jarda a vybuchne jako dřímající vulkán.
„Ale říkal jste, přece, že poletíte!“ zamračí se menší muž. „Asharova láska a milost je nekonečná!“
„Ano, já poletím! Ale vzducholodí!“ řekne jim Jarda. „A jestli vy dva odsud nevypadnete, poletíte také!“
„S vámi?“ podiví se vyšší muž. „Tím cepelínem?“
„Ne, z okna, jestli nepřestanete opruzovat!“ třískne Jarda dveřmi a pro jistotu se podívá kukátkem ven. Muži v prostěradlech pokrčí rameny a zazvoní u souseda. Jarda se rozesměje, až se za břicho chytá.
Oni dva zvěstovatelé boží a nekonečné lásky velikého Ashara netuší, že je jeho soused mistrem republiky v džudu a že má od jisté doby, kdy mu manželka utekla s jakýmsi karatistou, nervy na pochodu. Chvíli se z chodby ozývají hlasy obou zvěstovatelů a hned na to se oba dva poroučejí v kotrmelcích do mezipatra. S prostěradly, nebo bez nich, ale to už rozesmátý Jarda netuší.
„My někam poletíme, drahoušku?“ zeptá se Jardy jeho žena. „Letos jsme u moře už přeci byli, nebo ne?“
„My?“ zarazí se a sedne si ke stolu. „Ne, ale ti dva už odletěli a hned první třídou!“
„A ty toho Ashara znáš osobně?“ povytáhne obočí. „Já jen, že jestli z něj ta láska a nekonečná moudrost vyzařuje více než ze mě... Třeba bys tu nabídku neměl odmítat!“
„Víš...“ zamyslí se a zadívá se na svou culící se ženu na druhé straně stolu. „S tebou si užiju lásky... Nehledě na to, že mě chlapi vůbec nezajímají!“
„Tak...“ zamyslí se pro změnu ona a provokativně si strčí vidličku do úst. „Cos tam potom s těmi posly tak dlouho dělal?“
„Nevěděl jsem, jak se jich zbavit!“ řekne jí a pokrčí rameny. „Bláznům se přeci nemá odporovat!“
„A,“ zazubí se, když oba dojí a ona s jeho pomocí poklidí stůl v obývacím pokoji.
„A co?“ zeptá se netrpělivě.
„Jak to dneska bude s tím létáním?“ strčí do něj pravým bokem, prosmekne se kolem něj jako lasička. „Náhodou, já vzducholodí ještě neletěla!“
„Já ti nesliboval cestu do nebe!“ zazubí se, když se jeho žena rozběhne jako první do ložnice. „Na vzdušné zámky jsi přeci odborníkem ty, nebo snad ne, miláčku?“
„Poletíme první třídou!“ řekne mu, když kolem sebe rozházejí své svršky. „A bez velikého, toho...“
„Ashara!“ souhlasí a znovu se rozesměje.
„Čemu se furt hihňáš?“ bouchne jej do prsou svou malou ručkou.
„Myslím na ty dva a tvůj výstup!“ vyprskne Jarda smíchy. „Myslíš, že budou mít s Asharem tolik sexu jako já s tebou?“
„On je přeci Bůh, nebo snad ne?“ zamračila se naoko. „A s Bohem sexovat nejde, to bys měl vědět!“
„A s bohyní?“ polechtá jí. „Víš ty co? Necháme těch keců a letíme, vzducholoď nepočká...“
„Já jen, aby ti to po těch dnešních pivech stálo za to, ale na druhé straně, snad ti ten jejich veliký Bůh alespoň dneska pomůže...“ zahihňá se. A veliký Ashar se na vše dívá a usmívá se, ať už má těch deset tisíc lodí, nebo ne a je mu jedno, zda na něj lidé opravdu věří... Když už má přijít ten konec světa, proč nedat lidem trochu té lásky?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 40 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
