» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2141589

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Nepezpečí pod rudou hvězdou I. ::

Adelaide C. F.	publikováno: 09.05.2010, 21:41

O gangsterech, o nepovedeném obchodu a o tom, že stará přátelství někdy nejsou ta nejspolehlivější...
* * *
Je to první díl, takže akci zatím nečekejte, je to spíš taková úvodní scéna ;)


	Do Ruska jsem dorazil někdy kolem páté ráno. Nikdy jsem nebyl zrovna ranní ptáče, ale pokud Kowansky na tomto čase trval, měl k tomu bezpochyby své důvody. Ty se ostatně dozvím už brzy, jak jsem předpokládal. Vystoupil jsem z taxíku tři bloky od jednoho nenápadného moskevského hotelu a nechal taxikáři spropitné natolik velkorysé, aby ho přimělo zapomenout, že jsem kdy seděl v jeho autě. Jistota je jistota. Rusky poděkoval a o chvíli později se zadní světla ztratila za zatáčkou. Rozhlédl jsem se. Obloha měla ocelově šedou barvu, stejně jako ulice, pravoslavné kostely a také jako většina domů okolo. Moskva byla přesně taková, jak jsem si jí vždycky představoval. Studená, nevlídná a – šedivá. Několik lidí pospíchalo mlhavým pátečním ránem, téměř ve všech oknech se svítilo. Tady na východě patrně dny začínaly jaksi dřív než na západě. V New Yorku byste v tuhle dobu venku potkali leda tak ochmelky vracející se z flámů. Přitáhl jsem si límec dlouhého kabátu a vydal se směrem k mé budoucí noclehárně. Byla teprve půlka října, ale z těžkých mraků se s deštěm už sypaly i vločky prvního sněhu. Méně rušné chodníky byly pokryty slabou bílou vrstvou. Trochu jsem si prohlédl okolí a když mi začínala být opravdu zima, ubytoval jsem se v hotelu přesně podle instrukcí, které jsem dostal. Pokoj číslo 20 rezervovaný na jméno Anton Vasilyjev. Nikdo se mě na nic neptal, nikdo nechtěl vidět doklady - jak to Kowansky zařídil, netuším, ale zjevně má konexe uplně všude. Mít vlivné přátele se občas zatraceně vyplatí. Recepční, malá baculatá Ruska s modrýma očima, mi podala klíč od požadovaného apartmá a popřála „panu Vasilyjevovi“ příjemný pobyt. Hotelový pokoj byl zařízen v podobně nenápadném stylu jako jeho exteriér. Malý kuchyňský kout, obyčejný televizor trůnící před obyčejnou pohovkou s obyčejným konferenčním stolkem. V obývací stěně byl pak zabudován malý bar (naštěstí plný). Ve vedlejší místnosti stála postel, bytelný noční stolek s pokojovým telefonem a pár skříní a komod. Zdi zdobilo několik kubistických obrázků. Když jsem vyhlédl z okna, naskytl se mi pohled na ospalou silnici o tři patra níž lemovanou tradičními krámky pro turisty, které se chystaly co nevidět otevřít. Vyndal jsem z baru láhev ruské Vodky a nalil si pořádného panáka. Byl jsem unavený a uvnitř pokoje nebylo o moc tepleji než venku. Opět jsem si připomněl, proč tolik nenávidím rána. Z mého rozjímání mě v jednu chvíli vyrušil telefon. „Da?" odtušil jsem. Rusky jsem trochu uměl, ovšem se svým americkým přízvukem jsem, pravda, nemohl udělat nic. „Vasilyjev?" „Da." „Skvěle. Jaká byla cesta?" Byl to Petrov, Kowanskyho prostředník a v jistém smyslu tak trochu pravá ruka. „Moc časná..." zamumlal jsem. Petrov se srdečně zasmál, nejspíš to považoval za vtip. „Žádné komplikace?" zajímal se, když opět zvážněl. Jeho angličtina nebyla příliš dobrá. „Naah. Poslouchej..." „Později. V sedm třicet pět tě před hotelem bude čekat náš společný přítel..." Následovalo několik informací, jak „našeho přítele“ poznám, včetně stručného nastínění toho, co se bude dít dál. Pak to ve sluchátku zachrastilo a telefon se odmlčel. Zavěšil jsem. Ručičky hodin ukazovaly něco málo po šesté, to znamená, že do 7:35 zbývá ještě bezmála hodina a půl. Rozhodl jsem se ten čas vyplnit snídaní a horkou sprchou. A dalším panákem Vodky. V půl osmé jsem vyšel před hotel a zapálil si cigaretu. Zima byla pořád stejná, ale alespoň prozatím přestalo sněžit. Přesně o pět minut později se zpoza rohu vynořilo bílé Volvo a zastavilo kousek ode mě.


celkové hodnocení autora: [ - ]		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ekyelka	09.05.2010, 21:41:05

Zdravím. Prozatím skutečně toho nelze říci mnoho. Úvod je podobný nespočtu podobných gangsterek či špionážních románů (to mne napadlo při přečtení nadpisu), neslaný a nemastný, příliš krátký pro vytvoření dojmu. Občas bych do textu hrábla: taxikář jako rodilý Rus těžko pozdraví zákazníka jinak než rusky, pokud si s ním předtím nevykládal celou cestu třeba v jiné řeči (a zde to nebylo uvedeno, proto se mi zdá ten důraz na "rusky se rozloučil" zbytečný), stejně tak u recepční se apriori předpokládá, že je to Ruska. Opět bych použila spíš jiný výraz, pokud bych už nemohla překonat nutkání takto větu vystavět - spíš bych však popis vztáhla spíš na její popis či věk, ne na národnost. Vodka, není-li přímo uvedená jako název nápoje, se píše malým písmenem. Ovšem pokud jde o Stoličnaju, Finlandii, Koskenkorvu, Stalinovku či jiný druh, pak se už píše velkým písmenem. Přečastý omyl autorů, který se objevuje nejen v názvech nápojů. Celkově spíš vydařený text; uvidíme, kam se rozvine dál.