» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141591

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Stejný začátek - stejný konec ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 13.05.2010, 8:00

Vyprávění na téma: Stejný začátek - stejný konec
Práce do literárního semináře


	Mildred přijala od Igora červenou tužku. Mildred ho probodla pohledem a ze srdce se zasmála celému příběhu. Vůbec si nebyla jistá, jak má Igorovi taktně naznačit, že červenou tužku nechce. Tudíž Igora pohladila po ruce, a opět ho probodla pohledem. Mildred se poněkud otřásla při pomyšlení na skutečnost, že by mohla jediným pohybem Igorovi červenou tužku vrazit do oka. Což by zřejmě taktní vůbec nebylo. Igor podal Mildred červenou tužku. Igor se mile usmál a vzpomněl si na minulou noc, kterou strávil s Mildred v posteli. Stále se usmíval, i když viděl poněkud poťouchlý pohled, jež na něj Mildred vrhnula. Ačkoli on se vlastně chtěl vrhnout na ni. Ach, jak jen si byl jistý svou láskou! Zcela absurdní mu připadlo, že by svou červenou tužku nechtěla. Zvláště po tom, co se stalo v noci. Věděl, že ji neodmítne a věděl, že dítě, které spolu případně budou mít, červené oči jistě mít nebude. Mildred byla svázaná myšlenkou, že by měla Igora pozvat dále. Proto se opět poněkud zachvěla. Řekla si, že má asi zimnici a nakonec téměř skrze zuby procedila: „Tak pojď dál.“ Igor (pro Mildred až nesmyslně rychle) vkročil. První pohled, který Mildred zachytila byl na její zářivé akvárium zasunuté v koutku pokoje. Stěny byly podle ní žlutooranžové. Chvíli se usmívala a pak nabídla čaj. Trochu silný. Tentokrát se jí nepovedl. Igor chtěl dovnitř. Byl lačný po jejím akváriu. Trochu zmaten po příchodu do pokoje tápal ve tmě a její „Tak pojď dál“ přeslechl. Vkročil ihned do broskvově vymalovaného pokoje a zamířil k akváriu. Pomyslel si, že Mildred je opravdu zvláštní, když nechá v akváriu plavat vorvaně a poněkud se podivil tomu, že mu zapíchla žlutou tužku do oka. Když vypil slabý odvar čaje, trochu se pousmál. Věděl co chce. Mildred strávila s Igorem noc. Oba byli rozvášnění, když tu, téměř ve vrcholné extázi jim došlo, že tužka v oku vorvaně je žlutá. Působilo to tak drásavě, že museli přestat natáčet, a tak o nich nemáme více zpráv. Igor strávil s Mildred noc. Oba byli velice chladní, Igor si chtěl na vorvaně sáhnout, ale Mildred mu to nedovolila. Tak byl celou dobu v napětí. Nešlo to však poznat. Působilo to tak nechutně, že museli přestat natáčet a dále o nich nemáme dalších zpráv. (... plyne několik let...) O několik let později, když se oba později (myslím později, po jisté noci v pokoji s akváriem v koutku) sešli (samozřejmě zcela náhodně – já jsem je tam nepozval) na jedné schůzi komunisticky orientovaných psychopatů, Mildred si s sebou přinesla kabelku z vorvaně. Když tu, z ničeho nic do ní sáhla a vytáhla žlutou tužku a podala ji Igorovi. Igor spatřil Mildred o několik minut později než ona jeho. Avšak hned mu bylo jasné, co má pod paží. Kabelka z vorvaně se vyzývavě kývala dopředu a dozadu, až by z toho jeden zneklidněl. Igor se podezřele zasmál všeobecné konverzaci a utíkal k Mildred. Viděl jak si tam sáhla. Chvíli napětí prožíval s hořkými a neuspokojivými pocity, avšak jakmile ji uviděl, řekl si, že Mildred stále miluje – byla to ona – Žlutá tužka! Přijal ji, a když se na ni o několik let později, když už měl děti, díval, připadala mu stále tak vorvaňoidní (možná ty děti byly...).


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nancy Lottinger	07.07.2010, 15:55:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger* ze dne 07.07.2010, 13:35:07* Spíš ty mě budeš strašit

Nancy Lottinger	07.07.2010, 13:35:07

Trochu mě v textu rušilo neustálé opakování jmen Mildreda a Igora. Jestlis chtěl způsobit, že mě ta jména budou celej zbytek dne strašit, povedlo se (pro vysvětlení - mně dělá obrovský problém si zapamatovat jména...). Absurdní, celkem vtipné, ale není to můj šálek kávy :-)


ze dne 07.07.2010, 14:42:32
Gilbert Cunninghamm: Igor a Mildred? Mildred řekl Igoře.... :D No nic... Zkrátka absurdita je skvělá :) Mám ji rád.... Jsem rád, že Tě ta jména budou strašit celý dne. :D :D

Anna Weberová	13.05.2010, 22:22:28

Skvěle absurdní :-))


ze dne 14.05.2010, 11:22:21
Gilbert Cunninghamm: Ano Anno, děkuji, já se snažilo, tak doufám, že naplniti očekávání již pocházející z předcházejících povídek se naplnilo :)

Lara	13.05.2010, 15:06:57

Úžasná, jedna z mých oblíbených :)

Šíma	13.05.2010, 12:49:27

Zdravím! ;-) A já myslel, že na barvě zas tolik nezáleží... Hihihi... Pěkně šílené to je a lehce absurdní. Textík se dobře četl a co se práce šotků týče, patrně měli strach, že by jim někdo do ucha, nebo do oka, vrazil červenou nebo žlutou pastelku! ;-))) P.S. Všiml jsem si jen jedné nadbytečné mezery a snad chybějící interpunkce za oním: "Tak pojď dál"... Ale pšt!


ze dne 13.05.2010, 16:38:59
Gilbert Cunninghamm: Děkuji převelice za toto smírné hodnocení, jsem rád, že práce šotků byla eliminována, a člověk by vskutku nepředpokládal takový perfekcionismus :)

čuk	13.05.2010, 7:59:26

Zpočátku to vypadá na určité psychologizování (ono nevymizí), ale absurdita je bezvadná, rekvizity reálné i symbolické. Přetáhnout realitu do takovéhle nadsázky je moc fajn. A způsob vyprávění a stylistika dost zreálňující odstupem autora je originální. Pobavil jsem se těmi kouzly (ale i zamyslel nad tím, jak výstižně a neotřele se dá zobrazit lidský osud i poeticky orientovaní obsesní psychopati).


ze dne 13.05.2010, 8:23:12
Gilbert Cunninghamm: Pravdou zůstává, že jsem to ze začátku psal jako úplně normální, klasickou, neabsurdní povídku, pojatou tak trochu jinak. Jenže když já pojmu něco jinak, tak se to pak zvrhne i v obsahu do absurdity, přímo to k tomu vybízí. Asi už neumím psát klasickou prózu... :)