» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2141591

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Dračí legenda - I. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí legenda

Koralína	publikováno: 12.05.2010, 21:43

První kapitola o starodávném světě jménem Erinea, kde se odehrál pozoruhodný příběh...


	Slunce a jeho slábnoucí, večerní paprsky se pomalu ztrácely za zubatými vrcholky Orlího pohoří, které oddělovalo údolí Zatmění od zbytku města. Přes horské sedlo vedla stará obchodní stezka, ale už léta ji používali především pašeráci a vrahové unikající trestu. Málokdy se tudy odvážil projít obyčejný člověk. V jeskyni kousek pod sedlem byla vybudována krčma, kde se všichni tito zločinci scházeli a domlouvali své nekalé obchody. Před vchodem nervózně přešlapoval starší muž v tmavém, obnošeném plášti. Kapuci měl staženou hluboko do obličeje. Bál se, aby ho někdo nepoznal. Zavál chladný vítr, který svou silou rozhoupal těžký vývěsní štít s vybledlým nápisem Smrtelná agónie. Zrezivělé kovové kruhy, na kterých se štít houpal, zaskřípaly. Muž vzhlédl a po přečtení těch slov se jeho tvář zkřivila děsem. Už samotné údolí mu nahánělo hrůzu, a když si představil, co ho může čekat uvnitř, přeběhl mu mráz po zádech. Vzápětí ale uviděl blížící se po-stavu, ve které poznal člověka, na něhož čekal, a trochu se uklidnil. Vysoká mužská postava se ke krčmě blížila rychlými kroky. Když se oba muži setkali, pro-hlásil s posměchem: "Vypadáte bledě, Charlie. Stalo se snad něco?" "Ne," odpověděl nejistě. "Ale mohli jsme se přece jen sejít jinde." "Sám moc dobře víte, že člověk jako já by neměl údolí opouštět…" "Dobrá. Nepůjdeme tedy dovnitř?" zeptal se Charlie s obavou v hlase. Možná by bylo jistější zůstat venku, pomyslel si a znovu pohlédl na štít. "Jistě, ale měl bych jít jako první," řekl mladší z mužů a kostnatou rukou potlačil do dveří. Ty se s kvílením neochotně otevřely. Visely už pouze na jednom pantu, a proto se vykláněly na jednu stranu a otevřít je dalo práci. Z lokálu se vyhrnul hustý šedý kouř smíchaný s odporným zápachem neznámého původu. Charlie se začal dusit, jakoby mu kouř leptal sliznici. Vysoký muž v koženém kabátci vešel dovnitř a dým ho zcela zahalil. Charlie si za ním po-spíšil, ale jakmile vstoupil, málem spadl, protože si nevšiml schůdků vedoucích do lokálu. Po chvíli se kouř rozestoupil a Charliemu se naskytl příšerný pohled. U schodů stála lavice, pod níž leželo chlupaté cosi, co pravděpodobně byl kdysi pes. Na mnoha místech měl lysiny a zbylá srst se slepila do několika velkých špinavých chuchvalců. Z otevřené, bezzubé tlamy mu visel jazyk a na zemi pod ním se zvětšovala kaluž slin. Když přešli o kousek dál, mohli nahlédnout do kuchyně, která vyhlížela spíše jako skladiště. Obtloustlý kuchař s několikadenním strništěm klimbal na třínohé židli a nebezpečně se kymácel ze strany na stranu. Všude na zemi se povalovaly rozbité talíře, dřevěné misky a hrnce, v nichž začínaly hnít zbytky. U stropu viselo na hácích maso, které už také nebylo čerstvé, a kolem létalo hejno otravných much. Puch vznikající v kuchyni se šířil po celé krčmě. Charliemu se z toho všeho zvedal žaludek. Přiložil si ruku k ústům a zrychlil tempo. Nedaleko vstupu do kuchyně seděl za stolem zarostlý svalnatý muž v roztrhaných šatech. Prohlížel si Charlieho a přitom si pohrával s nožem, který ležel před ním. Napil se alkoholu podivné barvy i konzistence a podíval se Charliemu přímo do očí. Charlieho jediná myšlenka byla: Měl bych odsud co nejdříve zmizet. V zadní části jeskyně byla téměř tma. Jen na jednom stole v rohu skomírala malá svíčka. Ostatní už dávno uhasila voda kapající ze stropu. Muž vedl Charlieho právě k osvětlenému místu. Usadil se a pokynul mu, aby se také posadil. Světlo svíčky si pohrávalo se stíny na jejich tvářích. Charlie se vyhýbal uhrančivému po-hledu svého společníka, raději si hrál s rukávem svého pláště a pozoroval při tom své ruce. "Co tedy ode mě chcete?" položil Charliemu přímou otázku. "Znáte mou dceru, že ano?" začal Charlie oklikou. Muž přikývl. "Ona… Rozhodla se odejít z domu a chce najít svou matku, která ji jako malou opustila." "A jak to souvisí se mnou?" zeptal se muž a nadzvedl obočí. "Už je dospělá a nemohu jí v tom bránit, ale je to moje dcera a mám o ni velký strach. Ne-mohu ji pustit samotnou, někdo by měl jet s ní…" naznačil Charlie nesměle. "A ten někdo mám být já," odtušil muž. "Je mi líto, ale tohle udělat nemůžu." "To ne, Simone! Neznám nikoho jiného, koho bych o to mohl požádat." Charlie se na oka-mžik odmlčel, hledal ta správná slova. "A taky neznám nikoho jiného, komu bych věřil více než vám," řekl nakonec prosebně. "Vy mi věříte? To byste neměl, Charlie. Ale pokud na tom trváte, udělám to. Pamatujte ale, že ani se mnou nebude v bezpečí…"


celkové hodnocení autora: 65.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.7		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 35		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lišče	05.07.2010, 20:48:36

Zdravím, je fakt, že je to popisné, což mi nikdy nevadilo. Jenže tadymi přijde, že i přes ty popisy je to strohé a mnoho věcí tam chybí. Docela se mi líbí tvá práce s frázemi a popisy. Leč, celé to působí jako sešité zmnoha jiných příběhů. Zatím v tom není něco jako podpis autorky, něco co by tomu dalo ráz tvého psaní. Ten styl si teprve asi vytváříš, ale zatím tam není vidět. Působí to, jako bys dala dohromady to co máš v oblibě, co se ti líbí, ale nepřidalas tam něco od sebe. Přijde mi že u toho trochu pokulhává i atmosféra a celkově na kapitolu, je to příliš krátké. Dvě a půl normostrany na jednu kapitolu je podle mě málo. Ale to chce čas a praxi v psaní, nakročeno nemáš vůbec zle. Hraješ si s náznaky, tajemstvím i tvorbou atmosféry prostředí. Což je rozhodně dobře, k tomuto bývá obvykle dlouhá cesta pro mnoho autorů. A ty to už v malé míře umíš použít, což je plus. Teď jen nějak obohatit styl psaní, aby to mělo větší hloubku a čtenáře to chytlo a nepustilo, aby z toho měl nějaké dojmy, když přestane číst, aby si přemítal v havě co se událo v příběhu, aby na to nezapoměl, hned z poslední větou. Chtělo by to, asi lepší práci s emocemi postav. Uvidíš jak se ti povede :) Je to poměrně čtivá forma, takže o čtenáře bys nouzi mít neměla. Teď ještě získat větší um v psaní a vtisknout tomu něco ze sebe.

kodox	05.07.2010, 19:24:49

Jsem velice zvědav co se z toho vyklubá. Název zní zajímavě a tak si počkám na pokračování. Už se těším na nějaký popis souboje s meči či jiných zbraní.

cama	19.05.2010, 21:13:33

Docela se mi to líbilo, takže s pokračováním rychle sem.

Radmila Kalousková	16.05.2010, 19:09:59

Je to opravsdu jenom začátek, ale ráda si počkám na pokračování Nezdá se mi, že je tak špatný nápad najmout Simona, vedetelně má k tomu ustaraný otec dobrý důvod, že mu věří, který bude určitě brzo odhale. Třeba mu zachránil život či tak. Já sama mám slabost pro takovéhle típkys pochybnou minulostí, ale kteří jsou ve své podstatě hodní a čestní. :-) Tak jen dál. RK

Kaileen	16.05.2010, 14:24:29

Ahoj, začínáš slibně. Já na popisy moc nejsem, ty jich tam máš dost na tak krátký text, ale přitom to nenudí, dobře se mi to četlo. Prostředí toho "lokálu" jsi pěkně vystihla. Jsem zvědavá na další díl, zatím hodnotit nebudu, přeci jen první kapitola se těžko posuzuje.

Ekyelka	12.05.2010, 21:38:01

Zdravím. Co mne upoutalo na textu jako první, byla jistá komplikovanost vět. Vyjádřit myšlenku či základní popis a vzápětí ji znegovat, to docela odvádí pozornost od příběhu, se mi zdá. Navíc v textu se objevuje i několik logických lapsů - hned v úvodu bych místo slova "města" dala "světa". Takíé mi nepřijde zrovna šťastné najmout na ochranu jediné dcery, která se chce vydat kamsi do pryč, člověka Simonova ražení. Když se k tomu navíc přičte i fakt, vyslovený jeho ústy, že by neměl opouštět údolí, vychází mi z toho, že pořádně nemáš usazené, co vlastně po svých postavách chceš. Další věc se týká popisu: pes i kuchař sice vypadají zajímavě, ovšem spíš bych uvítala pár slov k celkovému vzezření nálevny - jaký to byl štít, když šlo o díru ve skalní stěně? Něco na způsob falešné stěny domu, nalepené na kámen? To nikdo jiný v šenku nebyl, že si Charlie všiml právě psa a hostinského, když pominu onoho divného hosta? Pro bližší posouzení je to zatím jen velmi malý kousek textu, připomínající dost jiných příběhů. Věřím, že své čtenáře si to najde.


ze dne 14.05.2010, 11:59:50
Ekyelka: Znegováním myslím práci s textem, kdy něco popíšeš a vzápětí dodáš, jakoby opačnou informaci. Do údolí vede stará obchodní stezka, ale používají ji jen zločinci. Charlie si pospíší do nálevny, ale vzápětí málem klopýtne. Nejsou to nijak extrémně viditelná místa, zanechávají po sobě spíš pocit, než cokoliv jiného - přitom by stačilo místo spojky "ale" použít jinou. Trochu vyprávění sladit, zaobalit, aby jedno plynule vycházelo z předchozího. Chvílemi jako bych totiž viděla osnovu, podle které jsi psala: někde se musí začít, tak tam necháme pár vět o okolí a historii, kamera najede na jednu postavu, její okolí, přihodíme trochu atmosféry... Samozřejmě na tom není nic špatného, jen si myslím, že by z textu nemuselo být zřejmé, jakým způsobem vznikal. Trochu to uhladit, obalit kosti masem, jak mi kdysi poradil jeden redaktor v nakladatelství. Ovšem tohle je jen jeden názor. Jiný čtenář bude mít na text jiný pohled - třeba se mu bude líbit právě takhle, protože tišíc lidí, tisíc chutí.


ze dne 13.05.2010, 15:00:37
Koralína: Zajímalo by mě, co přesně myslíš tím znegováním. Nejsem si jistá, které části textu se to přesně týká. Vím, co od svých postav chci, a to, proč si Charlie vybral zrovna Simona bude ještě v povídce vysvětleno. Měl k tomu určité důvody. Ohledně krčmy... Pár slov o ní jsem napsala. Jde tam především o to, že je tma a z krčmy toho moc vidět není. A myslím, že z textu vychází, že tam nikdo další není. Kdyby byl, tak je zmíním. ;) Ale jsem ráda za komentář. :) Jinak se omlouvám za občasné pomlčky ve slovech. Při vkládání jsem si toho bohužel nevšimla...