» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2141593

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Láska musí být šílená ::

First Girl	publikováno: 19.05.2010, 7:29


	„Jééé, Kubík je tu!“, prohodila jsem rádoby ledabyle, když jsme sedaly ke stolu v klubu, kde bouřil metal. Ještě jsem si nestačila ani sundat kabát a porozhlédnout se po kamarádech a známých, ale jeho nešlo přehlédnout. Sice jsou si metalisti vzhledově podobní (vyšší postava, dlouhé vlasy a všudypřítomná černá), ale všude se najdou lidé, kteří jsou něčím výjimeční. Možná ten protáhlý obličej s jemnými nevinnými rysy, krásné ojediněle nemastné dlouhé vlasy ve spojení s hnědými upřímnými očky bylo právě to, co mě na něm tak zaujalo. Kromě toho vysílal úsměvy na všechny strany a na jeho partě bylo vidět, že s ním ráda tráví čas. Zatímco se Katka zdravila s přáteli, já si užívala jeho přítomnost a lovila jeho pohledy. Registrovala jsem každý jeho pohyb, sledovala každý krok a blaženě se usmívala. „Co je? Jdem na pivo, ne?“ zařvala na mě Katka. Mé nálady si prostě nešlo nevšimnout. Když jsem si užívala nikotinu, pořád jsem bloudila po vedlejším stole. Má mysl se stávala svobodnou jen na parketu, když jsem házela hlavou a z plných plic řvala „we are warriors, warriors of the world“ s pocitem, že jsem součástí toho celku. Večer ubíhal rychle a já se skvěle bavila – pivka, vodní dýmka, výborná muzika a fajn lidi. Tehdy jsem se spokojila jen s občasným úsměvem, který jsme si s Kubíkem vyměnili. Procitnutí však muselo přijít. Místo kocoviny se moje tělo ráno otřásalo touhou a hlava byla plná myšlenek. V dlaních jsem tiskla svůj příděl kofeinu a před očima jsem měla jen jeho tvář. „Není ti špatně?“ zeptala se starostlivě máma, když mě viděla. „Ne, ne, včera to bylo fajn. Jsem jen unavená,“ odbyla jsem ji klidně. Tanec s Rostíkem, s Kačenkou, několik hodin na parketu, skvělá atmosféra… jo, fajn to bylo. Jen… právě v tu chvíli jsem si uvědomila nesmyslnost toho večera. Vždyť Kubík ani nezná její jméno. Viděla ho asi dvakrát v hospůdce a to ani neseděli u stejného stolu, jen se na sebe párkrát usmáli. Sama jsem se nepoznávala. Měla jsem úžasnou náladu a vše se mi zdálo skvělé. Dokonce i to, že je neděle a mě opět čeká výživný týden plný povinností. Svou hlavu jsem si chtěla zklidnit rozhovorem s Katkou – když ne osobně, alespoň online. Jenomže jakmile jsem se připojila na Facebook, čekala mě zde sada fotek ze včerejška. Na jedné vypadal líp než na druhé. Sledováním fotek jsem strávila několik hodin (!) a do toho mi Kačka jen psala: „Oni jsou tak sladcí, to není možné, podívej se na tuhle fotku, tady jsou oba.“ Jako největší puberťačky jsme takhle prorozplývaly celou neděli a na pondělí si naplánovaly pivo. Škola naštěstí utekla rychle a my mohly u orosených desítek probírat vzniklé situace. „Je ti jasné, že jsme úplně marné? Tady celý víkend řešíme dva kluky, které skoro ani neznáme a ještě jsou mladší než my“ řekla jsem s úsměvem a šibalským výrazem v očích. „My jsme se fakt hledaly!“ opáčila mi na to se smíchem Katka. Začaly jsme se totiž bavit teprve před měsícem, ale naše povahy a podobné názory to dennodenně popíraly. „Neboj, já vás hned příště…“ poslední sloveso zaniklo ve vrzotu mohutných dveří, ve kterých stál právě ON. Rozhlédl se po hospodě a když neviděl nikoho známého, zamířil si to rovnou k nám. Otřásla jsem se trémou a začala se usmívat ještě víc. On vyrušil mé kruhy: „Jééé, to jsi ty, Tebe jsem chtěl poznat už dávno.“ A dál už to znáte – slovo dalo pivo, pivo dalo slovo a my jsme spolu už několik měsíců šťastní. A pak, že láska není šílená.


celkové hodnocení autora: 96.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nethar	05.07.2010, 22:21:35

Pěkné dílko, dočetl jsem, takže to nemůže být špatné :-) Každopádně nemá cenu, abych se nějak více rozepisoval, čuk to vystihl nádherně, mám z toho zcela stejný pocit, se vším všudy co napsal. Jako maturitní písemka jistě za 1 (aspoň ode mě ;)), jako zajimavá povídka na saspi už to bude spíše tak 2-3.


ze dne 05.07.2010, 22:40:17
First Girl: Zdravím a děkuji. Jo jo, teď už to nevidím tak úžasně :) což jsem vlastně neviděla ani po napsání - jsem si říkala, že je to metalová povídka mého stylu :) ale ve třídě jsem byla jediná, kterou jednička překvapila :)

animovaný medvídekPú	19.05.2010, 14:28:34

Máš tam povedený pasáže,kvůli nim jsem to dočetl .)

malý emo	19.05.2010, 12:16:50

Je šílená :) Pěkná povídka, bavila mě, ale nejvíc mě potěšil ten konec:) Mám z tebe radost:)) Užívej si :)


ze dne 19.05.2010, 13:36:22
First Girl: Děkuji, Terez :) A ohledně konce - nesmíš věřit všemu :D Ale neboj, užívám si jak to jde ;)

čuk	19.05.2010, 7:29:03

Láska musí být šílená. (Seifert napsal: nejkrásnější bývá šílená). V textu žádnou šílenost nevidím. Snad euforii z navázání vztahu. Co je pro jednoho radostné překvapení spadlé z nebe, je pro druhého normálka. Příběh je hodně plochý a banální. Sice napsán dobře, dobré výrazy (pivo dalo slovo), optimisticky, ale je nepřekvapivý, pointa předvídatelná (na 50%). Snad tam najde někdo humor či parodii, já toho tam moc nenašel. Možná že puber'tácký pohled je záměrný a stylizovaný, ale řekl bych spíše, že je autentický.


ze dne 19.05.2010, 8:27:54
First Girl: Děkuji Ti za publikaci a komentář, čuku. Díky Tobě teď vím, že to napsal Seifert :) Ne, ono se jedná o mou maturitní slohovku, takže to zas tak velké ambice nemělo, jen jsem na to chtěla znát i váš odborný názor. Hezký den!