|
| |
|
|
Mlhy paže mne ovíjí když stojím v opuštěně části lesa
Zde vše živé drásavé plyny zabíjí
A i má hruď stále pomaleji klesá
Život ve společnosti podobá se příkré srázy
V páře rozpustily se mé iluze
Jen ona bažina miluje mne stále stejně ve štěstí jako v nesnázi
Jen její cit je navždy zahalen v mlze.
Pouze tomuto kusu mokvající půdy mé sympatie náleží
Všechna stébla trávy, jenže se mých nohou dotkly ví,
Jak mi na nich záleží
Upřímnost na špičkách jehličí se sráží
Na pravdivá zvířata padá důvěra
Skrz kmeny stromů se na mne možné skutečnosti tváří
A se slzami se z mých očí vyplavuje zlo a myšlenek mých nevěra
Mlhy paže mne ovíjí, když pohledem tavím iluze své klec
A znovuzrozením v mrtvém území získala jsem očistec
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
