» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2141594

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Zkažené plody ::

Radmila Kalousková	publikováno: 20.05.2010, 20:56

Při psaní této krátké povídky jsem se nechala inspirovat mými známými. Jen doufám, že pocit, který mám, když vidí, jak se k sobě chovají, je zcela zcestný a jen pouhým výplodem mé zdivočelé fantazie a povídka nikdy nedosáhne svého konce. To jak je popsaná Johanina fyzická vyspělost není vůbec přehnané., vypadá starší než já v osmnácti...
Předem děkuji za každý komentář


	Seděl nahý na kraji postele v hotelovém pokoji. Obličej měl schovaný v dlaních a hlavou mu vířila spousta myšlenek spojených s jeho svědomím. Proč se mně tolik nabízela? Proč? Neměl jsem právo něco takového udělat! Oknem dopadaly sluneční paprsky na jeho tmavě zrzavé vlasy. Do bledé kůže se po celém jeho vyzáblém těle vpíjely světlé pihy. Cítil chlad, ale ani se nepohnul. Ztrácel se ve vzpomínkách na první setkání s Helenou a s celou její rodinou. To mi bylo tak dvacetosm let. Bydlel jsem u rodičů, měl dobrou práci a právě se rozešel s přítelkyní. Helena právě studovala na sestřičku. Byla to holka plnoštíhlé postavy, ani ne tak štíhlé jako plné. Prostě holka krev a mlíko, jak se říkávalo. Byl jsem zrovna navštívit starého kámoše v nemocnici. Hned, jak jsem ji zahlédl na nemocniční chodbě, bláznivě jsem se do ní zamiloval. Její krátká bílá uniforma odhalovala masité a pro mě snad nejvíc sexy nohy, jaké jsem kdy viděl. Vzrušovala mě představa, jak přede mnou tančí v tomhle kostýmku a já jí plácám po jejím kyprém zadku. Netrvalo dlouho a moje představy se naplnily. Ba co, naplnily, Helena předčila mé nejskrytější sny a touhy. Kolikrát jsem seděl v tomhle hotelovým pokoji a díval se, jak se Helena vlní v rytmu hudby. Mohl jsem si s ní dělat, co jsem chtěl. A když jsme s sebou vzali mého bratrance, ukázala mu dobře, co všechno umí. Zatracená kočička! Jediný problém byl s jejími rodiči. Heleně už sice bylo dvacet let, ale musela s sebou pořád tahat malou sestřičku Johanu. Malou roztomilou sestřičku s dlouhými vlnitými vlasy do půli zad. Bylo jí osm let a nikdo jí neřekl jinak než Joži. Helena se stala její druhou matkou. Často jsme plánovali společný život. Jak budeme žít jen sami dva ve vášnivém objetí bez ohledu na ostatní, jak už to u zamilovaných bývá. Rodiče by jí však nikdy nedovolili, aby se ke mně nastěhovala. Tak otěhotněla a my se vzali. Teď už máme druhou holčičku a Joži s námi jezdí dál na každou dovolenou. Zvykl jsem si na to. I na neustálé pošťuchování, lochtání a hecování. Díky tomu jsem se vracel do svých pubertálních let, do světa bez problémů a plného volnosti. Marně vzpomínám, kdy to začalo. Kdy se ve mně něco zlomilo? Mirek se opět zachvěl po celém těle. Podíval se na hodinky a přemítal, jak dlouho tu asi vůbec sedí. Ale bylo to jedno. Vždyť přeci jel na služební cestu do Plzně a má se vrátit až k půlnoci. Podíval se na dívku ležící za ním, ponořenou do sladkého spánku. Ještě teď cítím v rukách tu hebkou pružnou kůži, co tolik voní nevinností. Pevná, plná prsa, tak trojky odhadem. A to ženské tělo, štíhlý pas a velká zadnice, za to tělo by se nestyděla ani osmnáctiletá dívka. Cítím chuť jejích dychtivých rtů, které mě zasypávaly vášnivými polibky po celém těle. A ten pocit, že právě já byl ten první, který jí dal okusit z jablka poznání, ukázal jí, co znamená slovo rozkoš, které mohla znát jen z dívčích románů. Chtěla to stejně jako já, chvěli jsme se vášní a přestali vnímat veškerý svět okolo. Patřili jsme jen sobě … Dívka se zavrtěla a rozkošnicky se protáhla. Zamžourala do slunečního světla, které se pomalu barvilo do lososového odstínu. Neotočil se. Stále seděl nehnutě, pohlcen vlastními myšlenkami. „Na co myslíš?“ přivinula se k jeho zádům a objala ho. „Jen tak, nic určitýho,“ vzdychl. „Jsi smutný, pojď se ke mně lehnout,“ položila se na postel. Proč jen jsem takový slaboch? Přilehl si k ní a prstem kopíroval linii jejího těla. Její oči ho vyzývaly, aby nepřestával a pokračoval dál. Ty oči, ta dokonale ženská postava přeci nemůže patřit dvanáctileté dívce! Ach, Johano, skončím v pekle!


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Anna Weberová	20.05.2010, 21:29:07

Povídka mi přijde dobře napsaná. Zvolený jazyk jednoduchý a jasný. Hlavního hrdinu jsi, myslím, vykreslila dobře. Možná jsi mohla místo popisu sblížování jeho a Johany použít nějakou konrétní "akci". Na závěr musím ovšem říci, že pokud má povídka předobraz v realitě, tak mi z toho běhá mráz po zádech. Dávám za jedna.


ze dne 21.05.2010, 7:32:08
Radmila Kalousková: Díky za známku a komentík, v to jsem ani nedoufala. Já doufám, že tomu tak opravdu není, jinak mám z toho stejný pocit jaky ty. Díky RK

čuk	20.05.2010, 20:02:07

Tohle komentovat se mi příliš nechce. Jako starému člověku mi říkají: nehleď na věk, jsi starý tak, jak se cítíš. Vzpomínám si i na archetypy a zvyky některých národů mimo naši civilizaci. Na misku vah přikládám to, že ti tři se měli rádi, že pro dívku Johanu nebyl sex šokem nebo něčím ošklivým.Z hlediska současné morálky a zákonů je to Sodoma a Gomora, naprosto odsouditelné. Pro rozhodnutí je třeba vědět, jak tuto skutečnost přijme Helena- je vylíčena jako dívka uvolněných mravů a nepůsobí sympaticky (ovšem opět jsi nám, Mirku, neřekl, jaká je jako matka dvou holčiček). Bez ohledu na to záleží, jak bude v dalším Helena reagovat( náchylnost k žárlivosti?), a jak se budou vzájemné vztahy dále vyvíjet(zda byl ten sex jednorázový, jak se to Helena dověděla.), a zda se udrží vzájemná náklonnost či nesexuální láska. V rámci morálky se dějí hnusné věci, i pod maskou pokrytecké slušnosti se dějí hnusné věci. Záleží na tom, zda se někomu neškodí, to nelze předem rozhodnout. Mirek musel vědět, jaká je Helena. Muži jsou celkově lehkomyslnější. Tenhle problém by měla rozhodnout žena při zvážení stupně tolerance a uvolněnosti od morálky vštěpované i skutečné. Otazné je, zda je svědomí absolutní nebo vztažené k morálním kriteriím nebo vztažené ke kvalitě vztahů. Vybrala sis téma opravdu kontroverzní a podala ho přiměřeně, objektivně, bez excesů. Trochu jsi Johanu zpoetizovala a částečně i Mirka. Je zde i určitý alibismus: podal jsi text očima Mirka a my nevíme, zda mluví pravdu, zda Johanu (i Helenu) pochopil či vnímal dobře a zda to nebylo úplně jinak. V textu jsou nedopovězené charakteristiky , chybí základní údaje. Text není přímá psychologie ani líčení Lady Chatterlyové. Zmínil jsem se o vahách. Byť jsem na straně morálky, dám ve známce příležitost k výkyvům komentů na obě. strany.


ze dne 21.05.2010, 7:38:20
Radmila Kalousková: Popravdě jsem nechtěla moc zacházet do jakýkoli detailů. Možná přijde ještě další pokračování, jak to s nimi všemi nakonec dopadne (mám takovou malou představu o kratším románu, ale myslím, že ještě nejsem zcela vyzrála spisovatelka!:-) Tak si to zatím trošku nastinuji). Johana se opravdu jeví jako velice vyspělá dívka ve všech ohledech, jako to v téhle době bohužel často bývá, nebo si možná jen myslí, že jsou už dost staří a připravení. A Helena se o tom nesmí dozvědět, asi by to rozbilo celou rodinu, zatím ji nechám v klidu a časem uvidím. Moc děkuji za komentář. RK