» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141595

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Sbohem, mé dětství! ::

Viviana-Mori	publikováno: 25.05.2010, 8:58

Pro mě jedna z mých nejbarevnějších básniček. Je v ní všechno a je to... tolik moje, až to trochu bolí. Snad se někomu zalíbí, ačkoliv jsou v tom jen mé vzpomínky... a ta známá vůně, když letní vůně přichází.


	Dnes zpívám si s Duffy, také bych prchla do Rockferry s batohem postupně uvolňujícím sny, tvořila bych za zády svět, v autobuse vzdala hold výhledům na kaštany - rozlučka s hřištěm mého dětství, mohla bych z větviček vytvářet ohrádku, ze skříně vyhrabat gumová zvířátka jako vzpomínku na babičku... Na momentku, kdy jsem si poprvé rozbila koleno a babička říkala, že mě nechce nikdy vidět plakat. Mohla bych přemluvit tátu, aby pustil Ovčáci čtveráci a vyhazoval mě do stropu. Jen jednou mi přitom málem zlomil páteř... Když hrál si se mnou na čerty, mohl by vysvětlit, co přitom tenkrát cítil. - Dnes zpívám si s Duffy, také bych mohla jednou pryč v barevných keckách, alepsoň jednu věc mít zase pestrou, zeptat se mámy, zda nezapomněla recept na domácí pizzu. Dáš mi ho s sebou, viď? Se smutkem dívat se na pampelišky - už je nikdo nebude chroustat, vzpomenout si na květinu od Adély, z legrace jsem ji tenkrát snědla a ani mi nebylo špatně. Tak šeptám si, že někdy by byla radost utéct, jen předtím projít kolem školy a natřít ji na růžovo. Nejen ji, i vzpomínky co na tom, že v ní jsem byla škrcena, smála jsem se spolužačce, když předváděla opici to bylo poprvé, co mě bavila. - Tak zpívám si s Duffy, že se budu stěhovat. Do Rockferry, možná. Jen ještě pozdravím dědu i strejdu, zasměji se jejich vyvoláváním duchů, a jejich strachům, které byly tak vtipné, svěží v samotě... Asi jsem už trochu starší, sama tomu pořád ještě nerozumím, je mi to líto... Chci vykřiknout, že odcházím s vymodlenou jistotou, že opravdu jen na krátko, že čas mě zase vrátí, usměvavou, s láskou předvádět delfíny a vaši jako dřív. Však dnes jen ze srdce přeji štěstí.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 15		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 35		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 71		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Charlotte vL	13.09.2010, 10:58:35

Poté, co jsem přečetla "Bohu", mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala a dokázala otevřit další tvůj příspěvek. Ale opět jsi nezklamala... Nezbývá než přidat se k chvále...

Danuše	31.05.2010, 18:03:57

Někdy se vyhýbám dlouhým básním, nechce se mi do nich. Nebo je jen přelétnu očima. Ve tvých ale přímo ležím, vracím se a čtu vícekrát. Můžou být dlouhé jak "tejden", tím líp. Tvůj styl prózopoezie se mi moc líbí. Zase se mi vybavila moje škola, hřiště, kde hubená holka s klíčem na krku hrála s holkama vybíjenou a potom se třeba koukala s tátou na hokej a řvala "góól." Hlavně proto, že to tátovi udělalo radost. Díky Viv.

amazonit	27.05.2010, 21:08:36

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 26.05.2010, 14:51:00* zjistila jsem, že čím víc opravuju texty jiným, tím víc prasím to, co napíšu, a jelikož je opravovaní textů mojí prací... slovosled např. tady: že v ní jsem byla škrcena- že jsem v ní byla škrcena, i když je mi jasné, že tvůj slovosled jako by zvýraznil právě ono v ní... Dnes zpívám si s Duffy - dnes si zpívám s...


ze dne 27.05.2010, 22:01:59
Viviana-Mori: Aha. V tom je ta potíž, jelikož moje výtvory jsou chvílema opravdu nepoetické a snaží se spíš přenést co nejvíc ze srdce abycxh nevybouchla, tak tyhle slovosledy mi tam dávají právě i takový jiný nádech. Zase tak nepřirozené mi to nepřijde, já bych na tom normálním škobrtla. Ale dík. :-) Pořád zjišťuju, jak jsou ta slovbíčka zapeklitá a co všechn ose s nimi dá robit :-)

adammi	26.05.2010, 21:24:48

Tak toto ma šmrnc, spomienky tak ako ich podávaš sa dotknú každého Spomienky sú vlastne uvedomovanie si skracovania sa dĺžky života. Čím viac ich je na jednej strane, tým kratšia je tá druha. Kto nemá spomienky, ako by ani nežil.

Aini	26.05.2010, 19:16:20

Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini* ze dne 25.05.2010, 20:45:04* To: Viviana-Mori Viv, pak nezbývá, než to vzít jako dobře až sugestivně vypsaný pohyb tzv. vyhazování dítěte vzhůru až "k oblakům" hlavně ani omylem (písemné podání se může jevit zavádějící...) neriskovat zlomenou páteř... pro Aiprdlíny je to potom zavádějící, víš :-)))) hezký večer Viv

Weichtier	26.05.2010, 15:23:09

No já už jsem ti asi všechno napsal dříve. Škoda, potenciál tam je, ale třeba tohle: "Asi jsem už trochu starší, sama tomu pořád ještě nerozumím, je mi to líto... " je esence toho, co má být v deníčku a ne v poezii. Pokud to už tak neděláš, doporučil bych publikovat texty i na jiných serverech, případně se poptávat po skutečné a fundované kritice, jen to tě posune dál. Tady se už dočkáš jen jedniček. W.


ze dne 26.05.2010, 15:48:58
Viviana-Mori: Weichu nebudeš tomu věřit, ale já přesně tohle dělám. Publikuju třeba na Epice, sem tam i na Liteře. Žádala jsem pár dobrých kritiků, aby mi k mým dílům sem tam mohli něco říct. A i přesto co mi tu říkáš, já si myslím, že se posouvám. Docela dost. Víš, ono to asi zní divně, ale sama se chci dostat dost daleko a nechci zůstávat jen u zdejších jedniček. No s tím deníčkem... Není snad poezie takový deník, ale psaný kapku jinak? Nevím, co je na tom tak zlého. Já se nezlobím, jen už nevím, co po mě chceš. Rýmy? Těch se dočkáš. Teď přijde ještě jedna báseň (nejspíš podobného charakteru) a pak něco naprosto jinýho a to uvidíš :-D To bude výstřel do tmy jak prase :-D Byla bych ráda, kdybys mě stále ještě četl, a kdybys viděl případné zlepšení, (nebo i zhoršení) řekl mi to. Díky za návštěvu. PS Ještě otázka, čteš všechny moje vycházející díla, nebo vždycky narazíš na to, které se ti nelíbí? Doufám, že to je ta první varianta, to by pak bylo kontruktivnější.

amazonit	26.05.2010, 14:51:00

Trochu mi vadí přeházený slovosled, který mi v jinak velmi plynulém a takovém ,,volném" díle přijde trochu násilný a strojený, i když je mi jasné, že to takové není, ale působí to tak, tedy na mě:-) Opět to vyznívá smutně, trochu stezku za odchodem dětství, co už se nevrátí, ale také stezku nad ním, které přineslo i mnoho neradostného.


ze dne 26.05.2010, 15:52:16
Viviana-Mori: SteZku??? No Am, já se tam sice vydávám na nějakou stezku, asi dospělou, ale... :-D No nic, promiň. :-) Ten slovosled, kde? Potřebuju si to líp uvědomit na příkladu. Jinak díky za pochopení a stálé čtení. :-)

Charlotte Cole	26.05.2010, 0:44:40

Když čtu takovéhle typy básní, tak si připadám jako malé děcko, které s nohama do tureckého sedu sedí a kouká nahoru na babičku, která se uvelebila na židli a vypráví, co všechno zažila. Je to takové příjemné, nenásilné... líbí se mi to.


ze dne 26.05.2010, 15:54:06
Viviana-Mori: Děkuju moc, Lotty. Jsem ráda. :-)

maja52	25.05.2010, 23:43:49

Dětství je nevyčerpatelná studnice vzpomínek. Vzala jsi to za správný konec. Líbí moc. Ahoj.


ze dne 26.05.2010, 15:52:53
Viviana-Mori: Děkuju Májo :-) Potěšilo to, máš pravud, je to nevyčerpatelné a dalo by se o tom psát hodiny a hodiny.

Vopice	25.05.2010, 21:27:39

Tak při psaní týhle básně si stopro měla brejle vyleštěný. Přemejšlim, jestli by text vůbec šel zkrátit, aniž bys ho neochudila. A vlastně taky - proč ho krátit. Spousta lidí dává sbohem pár slovy, jakoby tak nějak jednoduše, vyrovnaně. Ty to prostě zase rozjíždíš na plný koule. Já, stará vopice, jsem si tu zavzpomínala a odpočinula. Velká a dobrá práce, Viv.


ze dne 25.05.2010, 21:32:13
Viviana-Mori: No, ona mi maminka obšas ty brejle vyleští, takovym modrym kapesníčkem, co jsem dostala zadarmo v optice :-) Jo, proč to krátit... já si nemyslim že by tam bylo zase tolik zbytečných slov. Poustevník má pravdu v tom, že to se prostě vyvine až s mým věkem, že se možná nebudu tak rozepisovat. Ale... kdo ví, jak se znám, asi to nebude zase o moc jiný. Jsem moc ráda, že si u mé básně můžeš odpočinout. Že se to líbila, protože poslední dobou jsem si už i v psaní čím dál tím méně jistá. Děkuju moc, ´Ter.

Aini	25.05.2010, 20:45:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini* ze dne 25.05.2010, 13:43:17* To: Viviana-Mori ...proč? Jen pocitově dojem z otce jakoby byl právě on ústřední postavou básně, přičemž ta málem zlomená páteř mě až sekla… Chladné přirovnání k srdečným projevům otcovství. Přesto je právě jemu věnována celá jedna sloka. Nevím Viv. Mé pocity zde ale nejsou až tak důležité. hezký večer Viv


ze dne 26.05.2010, 16:04:36
Viviana-Mori: Neboj Aini, on rozhodně nebyl myšlen jako ústřední postava básně. Docela je zvláštní, že to tak vidíš. Což vůbec nevadí, každý si to vyloží jinak, proč ne, ale jen mě to zarazilo. Můj postoj k otci byl dost dlouho komplikovaný, ale v podstatě se vše dost zklidnilo. Není to na něj myšleno nijak zle. A třeba tu vůbec zase není moje druhá babička. Tady nemá žádnou svou sloku, jako jediná. Což je škoda, ale... zase jsem jí věnovala celou svou báseń Kdysi za okny, že :-) Tím se to vyrovnává. A pocity jsou důležité, kohokoli... Právě tyhle názory jsou dost zajímavé. To odlišné vnímání a vůbec. Mám to ráda. Pokud to teda neni nějak šíleně z cesty :-D

Albireo	25.05.2010, 18:32:54

Je to hezké, Vivi - i když na můj vkus trochu dlouhé. Ovšem poetickými nápady to přímo hýří! My jsme jako děcka chtěli namazat školu špekem, ať ji myši sežerou :-)


ze dne 25.05.2010, 19:04:06
Viviana-Mori: Já vím, Albi, že ty máš problém s dlouhými básněmi a stejně jsem si přála, aby ses zastavil a hle - ono se to splnilo. :-) Namazat školu špekem... Nu, jste originální... Já jí chtěla akorát podpálit :-)

Poustevník	25.05.2010, 15:56:48

Trochu extenzivní básnění, kde je spousta vnějších slov. Kdyby ta báseň byla třetinová, bylo by to tak akorát. tím nemyslím něco teď násilně krátit, bezprostřednost nesmí padnout za oběť koncentraci (pokud k ní nedospěješ sama z vnitřních důvodů, protože pak se změní všechno).


ze dne 25.05.2010, 19:03:06
Viviana-Mori: Já vím, jak to myslíš. Máš pravdu, k tomu se dospěje. :-) Zatím je holt třeba psát více rozmáchle... Je moc slov na talíři a já se často ráda přejídám. :-) Díky Poustevníku, jsem ráda za každou tvou připomínku.

Aini	25.05.2010, 13:43:17

Viv, ahojky. Slova jsi seskupila do veršů, jež oslovují. Stať o otci – zarážející. Krátké mihnutí se matky i dalších osob. Krásně zdůrazněná přací slova babičky, nadhled na zlé školní pitvoření spolužačky a hodně dalších vjemů. To vše je převázáno stuhou vzpomínky z dostupné palety barvy, která vybledne pouze tam, kde je to nezbytně nutné v procesu dozrávání. Již předáváš a to je síla osobnosti. Sepsáno s určitou dávkou skromnosti a hodně lidsky. 1*


ze dne 25.05.2010, 19:01:51
Viviana-Mori: Ahoj Aini, pročpak ti připadá stať o otci zarážející? Jinak... je skvělé, že to tam všechno vidíš. Zvlášť na tu spolužačku si pamatuju jako kdyby to bylo včera. Posmívala se, kula pikle, ale obě jsme nesnášely tělák... a pak jsme vedle sebe seděly na lavičce a ona začla blbnout a předvádět tu opici... a já se musela smát. Tenhle okamžik, ač je titěrný v mnoha ohledech, se mi tam hodil. :-) Díky za všechno, vážně se pořád snažím víc a víc se nalézt a psát ne ani tak jinak, jako živěji a dávat do toho ještě víc sebe a vymýšlet jak to lépe pojmout, abych se neopakovala a nebylo to takové uondané... I když... on se zase někdy člověk ani toli ksnažit nemusí, když jsou ty okamžiky silné. Však to všichni tady znají. :-) Díky díky!

medojed	25.05.2010, 12:57:13

Já jsem v podstatě milovník kratších básniček, přesto ty Tvoje vždycky dočtu do konce...Řekla bych ale, že cítím spíše trošku prózu, nicméně to nemění nic na tom, že je opět tvé dílko emotivní a vo vo vo tom to je, že jo.....:)))))


ze dne 25.05.2010, 18:51:28
Viviana-Mori: No Medí... s tou prózou... To je prostě můj styl. Já nemám vyhraněnou laťku jen pro poezii, vkládám do toho sebe a vznikne z toho právě tohle. Mě to upřímně vůbec nevadí, že někde se mihne trochu menší poetično. Není to moje chyba. Je to prostě taková múza. Takové vypsání. A na středu mu to víc sluší. :-) Jinak moc díky, je to pocta, že i když si nepotrpíš na dlouhý literární žížaly, stejně mě čteš a dočteš. Toho si moc vážím. :-)

Kojot	25.05.2010, 11:28:34

Moc hezká básnička, cesta děctví pomalu končí. Člověk si s lítostí postesteskne. Kde jen je to to bezstarostné běhání po parcích a každá radost z bábovičky na pískovišti? Nebudu dál vypisovat svoje pocity...:-) Jednoduše řečeno za jedna!

obaleč	25.05.2010, 10:56:22

Budu se opakovat,tvoje poezie se mi líbí MOC. Přeju ti ze srdce štěstí:-)


ze dne 25.05.2010, 18:56:09
Viviana-Mori: Tak to je opravdu krásný komentář Anni, děkuju moc, kéž i tebe štěstí provází, věřím, že ano. :-)

velvetka	25.05.2010, 9:57:17

Je to moc krásná vzpomínka na dětství, Viv.. Až mám vlhké oči z toho..asi to tam uvnitř taky mám někde. Krásně popisuješ tu cestu odtud, jak to vše míjíš, hladíš očima a neseš s sebou.. Barevné kecky, moc se Ti povedly. Krásně se to čte, a krásně u toho rozjímá.. Jen nevím už, kde jsou hranice mezi prózou a poezií..


ze dne 25.05.2010, 18:53:29
Viviana-Mori: Tedy Velvet, dojmout tebe... To je něco. :-) Zvlášť když byly malé výhrady k předchozím :-). O to mě to vše víc těší a motivuje. Chtěla jsem stvořit méně tmavou báseň, hodně provzdušněnou a zobrazující právě to, co bylo kdysi nejhezčí. Tak se povedlo. Děkuju ti :-)

Dick	25.05.2010, 9:16:47

Ahoj Vivi, ... pěkné, barvité vzpomínání ... známe to všichni, ale málokdo to umí tak dobře vystihnout jako ty ... měj se fajn D.


ze dne 25.05.2010, 18:54:31
Viviana-Mori: No, ono těžko soudit, je to jen a jen můj život... Nevím, jak jsem jestli jsem to pojala nejlíp literárně, i když... ze srdce vím, že jsem vypsala vše, co bylo třeba. :-) Díky Dicku za milou návštěvu! :-)

čuk	25.05.2010, 8:55:42

Tvůj postoj se mi líbí. Barevné vzpomínky, zajímavě konkretní, tušíme, proč nebyly zapomenuty. Je v nich smutek i láska. A vědomí vzdáleností, které se nebudou zkracovat, ale dloužit se a blednout. Uvolněně napsáno, sentimentalita skryta za trochu čtveráckým pousmáním nad nostalgií. Moc se mi líbí. Hodně jsi v básni ožila.


ze dne 25.05.2010, 18:49:32
Viviana-Mori: Zas a zas musím poděkovat. Postupně ožívám pořád a v této básni... Ožilo všechno.