| Trochu pozdě, ale přece... |
| |
|
|
je mi třicet sedm a stále slyším mluvit malého kluka
i když vrásky kolem očí se hromadí jak hejno
miniaturních meteoritů
je mi třicet sedm a už toho vypiju mnohem míň
než třeba před deseti lety
v oblacích vyfouklého kouře cítím větší hrozbu
rakoviny neustále se bojím o svého syna a
po propité noci se druhý den sotva postavím na nohy
je mi třicet sedm a uběhnu toho víc
než před dvaceti lety každé ráno dělám
padesát shybů a na záchodě si zpívám
s kytarou na klíně o tom co mě v nitru dráždí
už tolik nemám rád kočky a psy
a s cizími lidmi se mi mluví mnohem hůř
je mi třicet sedm
venku je den jako každý jiný
holky se za mnou neotáčejí
a v těle mi proudí krev
s příchutí kyseliny močové
je mi třicet sedm
a můj smích stále píská
jak raněná krysa
chi chi chi
je mi třicet sedm
no není to k popukání?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 33 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
