|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Othelo - díl 9. ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Othelo
| Nějak se začít přeci musí |
| |
|
|
Dnes jsem zůstal na cvičišti s ostatními psi. Studené kotce z pletiva, málo místa, žádná zahrada. Kničel jsem, ale ostatní psi na mě znovu jen udiveně hleděli. Jejich nechápavé výrazy pro mě byly jako bič. Věděl jsem, že dělám něco špatně, ale nechápal jsem co. Nechápal jsem naprostý klid ostatních psů, ležících na stejně studené podlaze, ve stejně malých a podivně uklizených kotcích.
Celou noc jsem nemohl usnout. Co se tady vůbec děje? Bylo to tu vážně šílené. Ráno přišel onen divný člověk, co si se mnou hrál. Připnul mi vodítko ke krku a vlekl mne za sebou. Zapíral jsem se nohama, nechtěl jsem s ním jít. Po chvíli se zastavil, podíval se na mě, cosi pověděl, nevnímal jsem ho.
Hledal jsem mezi všemi těmi divnými lidmi ve stejných oblecích svého pána. Prosil jsem a naříkal, ať mě vrátí domů, ale nerozuměli mi, nebo snad nechtěli? Došli jsme na jakousi loučku plnou těch šeredných překážek, které jsem již dříve poznal ve psí škole u nás doma. Odpor ve mně rostl a chtěl jsem cenit tesáky na všechny ty lidi okolo. Nebudu to dělat! Už nechci, rozumíte?
Nikdo na mé protesty nereagoval. Nikoho nezajímaly mé pocity, ale nevím, to se snad nikdy nestalo. Nepamatuji si, že by někoho zajímalo, jak se cítím, takže je to tak vlastně asi v pořádku. Muž vytrvale kráčel, nevšímal si mého boje s vodítkem a nikterak mu nevadilo, že se se mnou musí přetahovat.
Dovlekl mě k jedné z překážek, uvázal mě u ní, sedl si a nadával. Potom se ale uklidnil, otočil se ke mně a mluvil na mě příjemným klidným hlasem. Začal mě zajímat, chtěl jsem jít k němu blíž a pořádně si ho prohlédnout, ale nemohl jsem, vodítko bylo příliš krátké. Zavrtěl jsem ocasem. Muž si toho všiml a přišel ke mně.
Začal jsem znovu vrtět ocasem, pozoroval jsem ho, on pozoroval mě. Odeplnul mi vodítko a rozešel se směrem ode mě. Šel jsem za ním. On se rozběhl a já také. Celý zbytek dne jsme pak chodili všude spolu a hráli si. Dlouho, už dlouho jsem se tak skvěle necítil.
Dalšího dne si pro mně ten samý muž přišel znovu, vzal mě k překážkám a cvičili jsme spolu. Skákal jsem na povel, běhal tunelem, hledal schované věci a schované lidi. Muž mě nezapomínal chválit, odměňovat a znovu chválit za vše, co jsem udělal. Pro mě byla největší odměnou už jeho pozornost...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
