» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141595

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Strach voní po průvanu ::

Viviana-Mori	publikováno: 30.05.2010, 8:06

Všem, kteří vědí, co je to strach, všem, kteří tuhle tvář smrti znají. A také lásku k těm, které by tu mohl zanechat ve smutku,
Tato básnička byla před vložením ještě v trochu jiném stavu, pak jsem ji maličko pozměnila. Vkládám ji sem s jistou hrdostí, ačkoliv se možná leckdo bude divit.
Tak to u zpovědnic bývá.
Inspirována jarními prázdninami v poříčí, po větrné noci. Zdaleka jsme si je mohli užít víc... Postarám se o lepší bytí... Příště určitě.
Omlouvám se za naléhavost. Někdy je psaní opravdu očištěním ;-)


	Poslouchám teskný hlas - prý co je lepší, bát se smrti v srdci domova, nebo tam kde je doma mé srdce? Probouzí se krtci a meluzína pohrává si s mechem, zas jsou mraky blíž. Chci vzít zpět pár kufrů, někam utéct do peřin... Tolik se bojím té lásky! Jež je násobena časem který mi zbývá. * Je zvláštní přirovnávat k duze ten strach. Procházím dřinou, procházím sněním. Je pokaždé jiný, zelený, žlutý, modrý a často vidím fialovou, z nervů mám kytaru, housle, basu… Procházím vizemi všeho, čemu se říká poslední hodina, jakési peklo se skrylo do zátiší. Mozek si spokojené bručí svoje, tělo se brání a duše vzlyká nad mátovým čajem. Neznamená snad prožít noc románek s tím kdo má velké oči? Pomůže snad vypnout plyn, zabednit okna, obejmout se, tiše poslouchat kapání vody, rachocení ve špajzu... Dosud jsem nenašla lano své bolesti, ale zkus ještě žít, říká… * Poslouchám teskný hlas. Retuše nespraví ani jeden čin. Přesto vydechuji méně kouře, jako bych byla zase lesní ženou. Někde v křoví se krčí laň. Můžu zaluskat prsty, dát ji trochu čerstvého sena. Vyprávět o všem co bylo špatně už jen zítra a předevčírem. Nabízím jí rameno a šeptám: jen vzlykej, však já si přeji snít ještě dlouho tam, kde strach svůj příběch chtěl by dožít.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 17		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 51		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lizz	09.07.2010, 21:22:40

Teda Vivi... Nějak nevím, co říct... Ostatně jako u většiny tvých básniček... Jsou prostě... Tvoje :) Jinak to říct ani nejde... Prostě se mi to moc líbilo... ;) :)

maja52	18.06.2010, 13:03:16

Pozdě, ale přece...jsem se začetla do krásné básně. Měj se hezky.

amazonit	02.06.2010, 19:05:22

Poslední dobou píšu jako ,,dobytek", takže se raději uchyluju jen ke známkám:-)

Danuše	31.05.2010, 20:02:34

Odpověď na příspěvek od uživatele: Danuše* ze dne 31.05.2010, 18:21:43* Děkuju, snad se z toho dostanu, i když tomu teď moc nevěřím. Tak ráda bych psala, ale mám tmu a tmu. No, něco jsem vložila, ale to je spíš básnička pro děti, ze šuplíku. Tím tě asi nepotěším :-) Máš pravdu, jsme už "staré známé" a já si toho vážím, jsi moje oblíbená autorka a vždycky budeš.


ze dne 31.05.2010, 20:53:42
Viviana-Mori: Tak já jsem pořád takový velký dítě, takže myslim, že potěšíš :-) Taky vždycky nepíšu jen vážné věci, to sama uvidíš brzy asi. Ale věřit právě musíš Dani, jinak to nemá smysl. :-) A díky za tu poslední větu, to mě až kapku dojalo. Zní to tak zvláštně a hezky. Ještě jednou moc díky.

Danuše	31.05.2010, 18:21:43

Mám teď hrozné období... kdo ví co je krutá nespavost víc než týden... moje milovaná postel je pro mne mučící nástroj. Jsem přecitlivělá a básně takhle dobře napsané vnímám víc než dřív. Vždy se mi něco vybaví a sedím a čučím do zdi, kde si promítám své představy a pocity ze tvých pocitů. Neumím to asi přesně vyjádřit... je to zvláštní a líbí se mi to.


ze dne 31.05.2010, 18:31:01
Viviana-Mori: Juj Dani, to mě mrzí. To je pak lepší snad mě nečíst... ale... to víš, že mě těší že jsi u mě zůstala, vždycky se na tvůj názor moc těším. Vždyť už je to snad i nějaký ten rok? Nevím co na to poradit... :-( Snad kdybych věděla víc. Brzy se dej do kopy holka, a zase zkus něco napsat, tvoje verše mi chybí. I když... určitě jsem otho dost zameškala, takže bych mohla v nejbližší době zavítat a číst a číst. Moc díky Dani a přeju, aby bylo líp.

Raba	31.05.2010, 15:28:31

Báseň je zvláštně lehká a přitom sugestivní... za/jímavá, pěkná...

Charlotte Cole	30.05.2010, 16:47:22

Až na tu chybku na konci... líbí, vážně. Dlouhé básně tak nějak nemusím. Ale ty tvoje mi nevadí, ba naopak. Čtu je moc ráda. :)


ze dne 30.05.2010, 18:07:22
Viviana-Mori: Ta chyba je fakt žalostná, vůbec nevim, jak jsem se k ní tak blbě dopracovala... akorát tady už to asi neopravim. :-( Ale díky, dlouhé básně jsou holt někdy třeba :-)

First Girl	30.05.2010, 16:18:59

Líbí se mi jak "jednoduše" umíš popsat svoje stavy. Pro každého by to byla nějaká obyčejná chvilka, ale ty do ní dáš strašně moc. Tvoje básně jsou prostě Tvůj svět a i když se občas nesnažím všechno pochopit, tak mi něčím přijdou skvělé. Promiň, že to ani neumím pořádně popsat tý jo :)


ze dne 30.05.2010, 16:42:17
Viviana-Mori: Nevím, jestli toto jsou obyčejné chvilky, a hlavně jeslti jsou vůbec správné. Ale moc děkuju za uznání a tak... moc mě to těší :-) Neumím zase odpovědět, není mi moc dobře, ale děkuju za známky a pochopení :-)

Kojot	30.05.2010, 11:25:22

Ahoj Viv, tvoje báseň ve mě vyvolává různé pocity lítosti, že už ani místo, která dřív pro tebe bylo s počátkem jakýmsi rájem, dnes už se i tam přenesly obavy, z těch děsných hrůz:-(. Musíme byť jen doufat, že přijde čas jejich skoncování. Víra v člověka sama sebe (dovolím si citovat tvoje dílo), „jen pro světlé zítřky“. Dávám za jedna.


ze dne 30.05.2010, 11:28:49
Viviana-Mori: Rájem jen tehdy, kdy jsem cítila i jakýsi ráj duše. Duši si sebou vždy nosím, stejně tak jako svou neposlušnu hlavu, čili ani místo to nemůže nijak změnit. Zvlášť když je tam ještě tolik energií. Jinak děkuji za přání a kladné hodnocení.

Adam Javorka	30.05.2010, 8:43:28

Vivi, potešila si ma peknou alebo aj pekne smutnou básňou...

obaleč	30.05.2010, 8:15:46

Vždycky mě potěší, když vyjde tvoje nová báseň,jsou to bolavé záležitosti,ale napsány tak,jak to neumí nikdo jiný. Obdivuju:-) 1


ze dne 30.05.2010, 8:20:58
Viviana-Mori: Teda obalečko, takové pochvaly... Ani nevíš, jak moc mě to těší. Vážím si toho o to víc, že mi věříš a máš stále chuť mě číst, protože bývali i tací, co to vzdali kvůli právě tomu smutku. Děkuju, děkuju moc. :-)

čuk	30.05.2010, 7:47:01

Velmi smutné, bez sentimentality, spíš do drásava a přitom decentrně. Trhavost je vlastností opravdových pocitů, a tomu dobře odpovídá struktura básně. Zapomnětlivost je naordinována i na tuto noc. Je třeba zapomenout nejen na sebe. Samota osamění a čekání nebo strach ze strachu o druhé? Unik z tohoto pocitu neumožní kufry a bohužel ani žádný druhý člověk. příběch?


ze dne 30.05.2010, 8:23:54
Viviana-Mori: Díky čuku, ještě jsem se ani nestačila vzpamatovat z publikace Rána a teď zase Strach. :-) Jsem ráda, že jsi spokojen se strukturou básně, leccos si odhalil, i ten strach o druhé. Člověk by lépe svou smrt snášel, kdyby už předem neviděl ten šílený smutek, co způsobí na tváři svých blízkých, až odejde. I takové pocity se bohužel mohou zbásnit. Je to tam všechno okolo toho. Sama někdy nevím, jak mco je to skutečné. Ber to jako vadnou mysl jedné "básnířky". :-) Bude to tak lepší. Moc díky a hezký den.