obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39722 příspěvků, 5762 autorů a 391377 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Příběh mezi kapkami krve - VI.kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběh mezi kapkami krve
 autor Radmila Kalousková publikováno: 28.05.2010, 9:04  
Policie najde tělo Myšáka a pěkně jim to zamotá hlavu. Co asi udělá Kočková, až zjistí, že se Krysaří nepodařilo zbavit svědků?
 

VI.

Bylo necelých 5 hodin ráno. V jedné ložnici se začal neúprosně hlásit telefon. Zpod peřiny se vysunula mužská ruka a sáhla po sluchátku přístroje stojícího na nočním stolku.
„Slyším, Kulich,“ představil se rozespalým hlasem komisař. Snažil se naslouchat slovům nesených sluchátkem a přemoci spánek.
„O.K.“ zabručel a zavěsil.
Pomalu spustil nohy z postele a posadil se. Mžoural po ložnici, která vypadala stejně už 15 let. Manželská postel pod oknem, dva noční stolky, šatní skříň a komoda, které neustále upadává mosazné kování, protože si ještě nenašel čas to spravit. Na druhé polovině postele se začínala probírat jeho manželka. Nesnášela tyhle noční telefonáty, znamenalo to vždy jediné – další případ a další dny bez manžela.
„To nic, zlato,“ zašeptal „spi dál, je ještě brzy.“ Neodpověděla mu.
Donutil se vstát a za chvíli už mířil starým Renaultem na určené místo. Ulice i silnice byly ještě spící. Vždy si říkal, jak by bylo skvělé, kdyby tomu takhle bylo i přes den.
V blízkosti kina Majestic už stály výjezdové vozy policie i vůz koronera. Komisař zaparkoval vedle nich a ukázal průkaz policistovi, který stál před nataženou páskou. Komisař nadzdvihl pásku a vstoupil na místo činu. Zamířil ke křoví, kde se nacházelo tělo.
„Ahoj, Petře,“ pozdravil komisař soudního lékaře, který se skláněl nad tělem „tak co tu dnes máme?“
Lékař se zvedl „Ahoj, je to fakt divný,“ podotkl prošedivělý lékař a vkládal pinzetou do pytlíku nalezené vlákno.
Komisař Kulich se shýbl k mrtvému, aby si ho prohlédl. „Co to má na krku?“ neunikly mu dvě krvavé ranky.
„No, to přesně nevím, musíš počkat až po pitvě. Nechci dělat žádné ukvapené závěry.“ odvětil lékař.
Komisař se narovnal a vytáhl obočí. „Vždyť se přece známe, ty máš vždy nějaký názor!“ odporoval komisař „na co zemřel?“
Lékař se zamyslel a kývl na pozdrav přicházejícímu detektivovi Reinerovi.
„Zdravím“ přerušil je detektiv.
„No, dá se říci, že na nedostatek krve,“ pokračoval lékař.
„Vykrvácel?“ vložil se do hovoru detektiv „vždyť okolo není ani kapka krve“ podotkl nevěřícně.
„Přesně tak“ souhlasil lékař.
„Myslíte, že byl zabit jinde?“ pokračoval detektiv
„To je spíš vaše práce, ne?“ podotkl lékař „Podle prvního ohledání, bylo místo činu zde.“
„Chceš říct, že mu někdo pustil žilou a krev si odnesl?“ chtěl se ujistit komisař, že tomu dobře porozuměl.
„Jak už jsem řekl“ stál si za svým lékař „více až po pitvě,“ a začal si balit kufřík.
„To mě tak ještě scházelo, nejdřív ty únosy holek a teď nám tu začne řádit nějaký upír…!“ hudroval s ironickým nádechem komisař. „No, doufám, že se tu rozmohli nějaký zloději orgánů nebo co“ pokračoval „Ty mě ručíš vlastním krkem, Reinere, že se nic z toho nedostane ven!!! Už vidím ty titulky! Už abych byl v důchodu.“ povzdechl si komisař.
Lékař si ještě sundal a uložil gumové rukavice do kufříku a rozloučil se s oběma policisty.
„Jsou nějací svědci?“ zeptal se komisař Reinera, který se viditelně nestačil po ránu učesat.
„Zatím ne, odpolko musíme proklepnout to kino. Našel ho ten stařík,“ kývl hlavou směrem ke starému pánu v ošoupaném saku a stejně nevzhledných kalhotách, kterého vyslýchal jeden z kolegů. „ asi byl kontrolovat po ránu popelnice nebo tak.“
„A kde je Blechová?“
„Šla pro kafe, chcete taky, šéfe?“ zeptal se rychle Reiner.
„Kdepak, jdu se do kanceláře dospat. Sepište to tu a sejdeme se u mě. Zlomte vaz.“ Rozloučil se komisař a nastoupil do svého auta.
„Co se děje, starej je nějak nabručenej?“ přistoupil k Reinerovi Beronský v tmavém triku a džínech.
„Ale, blbej případ. Chlap nám tu vykrvácel a nikde ani kapka,“ prohodil Reiner ke kolegovi.
Blechová už přinášela 2 teplé kávy z nedalekého nonstop. „Čau Beronský, co ty tady, já myslela, že tohle nemáš na starosti? Jó, v nonstopu nikdo nic neviděl ani neslyšel, klasika,“ otočila se k Reinerovi.
„Jak ty to děláš, že i v 5 ráno vypadáš neodolatelně?“ složil Beronský poklonu na adresu kolegyně.
„Díky, ale šetři dech pro ty své slečny,“ usmála se. Rozpuštěné blond vlasy, které nosila vždy pevně sepnuty, jí sahaly až po lopatky.
„Jsem tu za Karla, nebylo mu dobře,“ utrousil Beronský. Došel k tělu a odkryl igelit, kterým bylo zakryto. Jeho tvář ztuhla.
„Ty ho znáš?“ všimla si jeho výrazu Blechová.
„Ne, ne“ zareagoval rychle „jen mě zaujaly ty dvě ranky na krku.“ A tělo opět zakryl.
„Snad taky nevěříš na upíry?“ zasmála se.
„To si piš! Já padám.“ rozloučil se Beronský
„Hele, Beronský“ křikl na něj Reiner „tohle se nesmí dostat ven nebo z toho bude pěkně průser!“
„Bez obav,“ hlesl Beronský, aniž by se otočil a odcházel pryč.
Reiner ho vyprovázel očima, dokud nezašel za roh domu.

Když byl z dohledu, vytáhl mobilní telefon a vytočil známé číslo. Trvalo dlouho, než na druhé straně někdo zareagoval.
„Co je, vole, nevíš, kolik je hodin?“ zívl na druhém konci Krysař
„Nechybí ti náhodou jeden z tvejch lidí?“ zeptal se ostře Beronský.
„Co? Kdo?“ snažil se probrat Krysař a uspořádat si myšlenky
„Tak jeden z tvých kumpánů leží u kina bradou vzhůru a ty o tom vůbec nic nevíš, jo?“ zaútočil znovu Beronský
„Moment,“ podle hlasu to Krysaře dokonale probudilo „Kdo kde leží? Já nic nevím?“ zeptal se ještě jednou Krysař.
„Hele, já teď musím do kanclu. Ty zjisti, kterej z chlapů ti chybí a sejdeme se jako vždycky, musíme si promluvit.“ Utnul Beronský hovor, aniž by čekal na odpověď a schoval mobil do kapsy džínů. Rychlým krokem mířil na policejní stanici.
I když slunce teprve vycházelo, bylo již zřejmé, že tenhle den bude stejně parný jako ty předchozí.

Před obědem zaťukali Reiner s Blechovou na dveře kanceláře komisaře.
„Dál“ hlesl komisař. Jako vždy seděl za svým psacím stolem, na kterém se vršily poházená lejstra, a ruce měl složeny na prsou. Oba detektivové vešli. Reiner nesl hlášení a hned u dveří začal:
„Tak, šéfe, moc toho není.“
Blechová, která měla již opět sepnuté vlasy, zavřela dveře a oba se posadili.
„Ten chlap se jmenoval Richard Polov, má nějaký záznam, jen nějaké malé krádeže a výtržnosti. Ale teď už byl podle záznamů delší dobu čistej. Měl u sebe všechny doklady a slušnej balík peněz, takže na krádež to fakt nevypadá. Předběžná zpráva od koronera říká, že předpokládaná doba smrti bude tak mezi 12-2 hodinou ráno. Pitevní zpráva bude do 4 dnů, jako vždy. Jinak nikdo nic neviděl ani neslyšel. Vše je v hlášení.“ podával popsanou A4 komisaři.
„Máme seznam lidí, kteří v tu dobu byli v kině a platili kartou, zkusíme se jich poptat, zda si něčeho nevšimli.“ pokračovala Blechová „V 17 hodin má přijít zaměstnanec kina podat výpověď, prý tam měl konflikt s nějakou dívkou, tak to proklepnem.“
„Dobře, počkáme si na tu zprávičku od Petra a uvidíme, co se dozvíme,“ shrnul to komisař. „Tak můžete jít,“ propustil oba detektivy a vložil hlášení do nově založeného spisu, který mu ležel mezi papíry na stole.


Krysař i s Bouchačem už netrpělivě čekali ve své oblíbené japonské restauraci na Beronskýho. Tentokrát si dal na čas. Celé oddělení bylo zahlceno telefonáty a návštěvami těch pravých očitých svědků, kteří chtějí mít většinou jen fotku v novinách, protože časté a medializované únosy dívek na sebe obrátily velkou pozornost. Ještě, že se zatím nedostaly ven informace o smrti onoho muže za tak záhadných okolností. To by se strhla úplná lavina, tajemné síly a démoni – to je něco pro veřejnost i tisk.
„Už bylo na čase,“ poznamenal Krysař místo pozdravu na adresu přicházejícího muže s oholenou hlavou.
„Buď v klidu, startuj si na svoje lidi,“ odsekl Beronský „Já chápu, že situace je pro vás značně vypjatá..,“ pokračoval
„Mě se líbí,“ skočil mu do řeči Bouchač „ že to umíš vždycky tak hezky podat. Místo, abys řekl, že jsme v prdeli, je to vypjatá situace,“ zakroutil hlavou Bouchač. Beronský ho sjel pohledem.
„Dobře,“ snažil se je uklidnit Krysař. „Prostě nám teď rovnou řekni, co se vůbec přihodilo.“
„Vy! mi řekněte, co se přihodilo. Policie nemá šajna, co tam asi tak mohl dělat, tak kápni božskou,“ obrátil se na Krysaře.
„No co asi,“ rozhodil rukama Krysař „šel po tý holce,“
Beronskýho to viditelně překvapilo. „Cože, po tý holce z té vaší fušeřiny? Tak to je fakt hustý?“
„Proč, vo co jde?“ znervózněl Krysař
„Tak hele, jediné, co zatím vím je, že se našel chlap, který vykrvácel a nikde nebyla ani kapka krve. Někdo si ho pěkně podal a zamotalo to hlavu celýmu oddělení. Mysleli jsme, že jde o nějakou bandu, co obchoduje s orgány a tak, ale zdá se mi dost nepravděpodobné, že by se ten váš pitomec k tomu takhle nachomýtl. Většinou to bývá přesně vybraná oběť, vybraná podle požadovaných kritérií,“ Beronský se rozhlédl, jestli neuvidí malou orientální číšnici, aby si objednal.
„Chceš říct, že ho někdo vysál?“ podotkl s úšklebkem Bouchač
„Přesně tak, líp bych to nevystihl. A pokud o tom fakt nic nevíte, tak se vám tu asi roztahuje nějaká konkurence,“ opřel se o opěradlo židle v barvě třešně a saténovým polstrováním a významně pohlédl na Bouchače. „ Jen mi leží v hlavě, jak s tím souvisí …, když šel po úplně něčem jiném.“
„No, o to se postaráme, neměj péči,“ odpověděl jistě Krysař a mávl na servírku obcházející okolní stoly. Jako vždy přinesla tři kalíšky saké a bez řečí odkráčela pryč. Všichni se urychleně posílili.
„Musím padat, čekaj mě v kanceláři,“ zvedl se Beronský od stolu.

„Tak to je zlý“ zpanikařil Bouchač, když je policista opustil „to je moc zlý! Nejdřív ty holky, teď ztratíme chlapa a na konec nějaká konkurence. A ty holky ze včerejška nestojí za nic…,“
„Přestaň!“ okřikl ho Krysař „tys mi tak ještě scházel, bože,“ chystal se k odchodu Krysař. Bouchač ho ihned následoval. Jen co se zvedli, drobná servírka se jala uklidit jejich stůl. Prošli poloprázdnou restaurací a vyšli na rozpálenou ulici.
Přestože bylo už 6 hodin odpoledne, horka neubývalo.
Naproti nim se otevřely dveře tmavé limuzíny zaparkované u chodníku a vystoupil z ní statný černoch v obleku. Rukou, na které se leskl mohutný zlatý prsten, lehce odhrnul sako, pod kterým se mu v pouzdře houpala pětačtyřicítka. Krysař si na něho vzpomínal z kanceláře Kočkový, polil ho studený pot. Bez řečí oba nastoupili. „Je to zlý, moc zlý“ honilo se Krysaři hlavou a hrdlo se mu svíralo.
Jeli téměř přes celé město. Limuzína je dovezla až k opuštěnému skladišti. Za celou cestu nikdo nepromluvil. Zajeli do haly číslo 4. Muž černé pleti vystoupil a hlesl:
„Tak vylezte,“
Bouchač, který seděl blíž k otevřeným dveřím, vystoupil jako první. Ihned ho chytili dva neznámí muži, svázali mu ruce a donutili kleknout, aby je náhodou nechtěl ve spěchu opustit. Kdyby mohl, nejraději by se Krysař vyplazil ven a škemral na kolenou, aby ho odvezli zpět, ale nešlo to. Když k němu přistoupili další dva muži, nebránil se, věděl, jak to chodí, bylo by to zbytečné. Také mu svázali vpředu obě ruce a pověsili za ně na silný řetěz ukotvený na zrezlé traverze, která byla součástí konstrukce stropu celé haly. Všude kolem se povalovaly staré a rozbité stroje, železné tyče a zapomenuté nářadí.
Pak už si jen pamatoval, jak k němu přistoupil muž, kterého všichni znali jako „Boxera“. Jeho vášeň v usměrňování lidí byla pověstná. Dostal pár tvrdých ran do žaludku, žeber a do obličeje. Slyšel, jak mu pěst, jednou tak větší než byla Krysařova, drtí nos a vyráží zuby. Krev se mu hrnula do pusy i krku a dusila ho. A pak už nebylo nic než tma.
Když se probral, ještě mu kapala krev z nosu i pusy. Cítil hroznou bolest v celém těle, hlavně v podpaží, jak musely svaly držet zavěšené bezvládné tělo. Pokusil se postavit na nohy, ale celý se třásl. Zamžoural kolem. Oko měl určitě také rozseklé a celé opuchlé, pokud mu ještě vůbec zbylo. První koho uviděl, byl Bouchač stojící vedle něj s vytřeštěnýma očima, svázaný, ale na první pohled bez zranění.
„Ale, kdopak se nám to probral?“ donesl se k němu ženský hlas. Přitažlivá blondýna v černých minišatech a lesklých kozačkách nad kolena se zády opírala o limuzínu a kouřila tenký hnědý doutník. Krysař s bolestí přizvedl hlavu a pohlédl na Kočkovou.
„Ubohý, ubohý Krysaři,“ pronesla s hranou lítostí v hlase „Ty víš, jak tohle nerada dělám,“ Boxer stojící vedle auta s odřenými klouby na rukách se hlasitě rozesmál, ale Kočková ho zmrazila pohledem. Hromotluk okamžitě zmlkl. Obrátila se zpátky ke zmlácenému muži.
„Jak sis to vůbec představoval? Nejdřív se necháte voblafnout od nějakých holčiček. Když je chcete umlčet, příjdete vo člověka … nevím, nevím, asi jsem tě přecenila!“ Krysař jen visel za ruce a byl rád, že dýchá a i to mu dělalo kvůli zlomeným žebrům potíže.
„Ty víš, jak mi na tomhle kontraktu záleželo. A ty mi přivedeš takové cuchty!“ rozkřičela se a ozvěna nesla její hlas celou prostornou halou. „Já dodávám prvotřídní zboží a ne nějaké šlapky z ulice. Myslím, že si tady skončil. Teď o vás nechci aspoň měsíc slyšet, než se celková situace uklidní. A pak ... zařídila jsem ti místečko hodně daleko odtud.“
Přistoupila ke Krysaři a uhasila zbytek doutníku o jeho potrhanou a zakrvácenou košili. Když se žhaví z doutníku prokousalo látkou na kůži, obličej se mu zkřivil bolestí.
„Ty víš, že mám pro tebe slabost, ale moje dobrota není nekonečná. Odvažte ho a odcházíme“ zavelela a sama nastoupila do černé limuzína následovaná mužem černé pleti.
Dva postávající muži uvolnily řetěz, za který byl Krysař pověšen. Padl bezvládně k zemi a s bolestí vykašlával zbytky krve.
Bouchač zůstal stát nehnutě, byl zcela zkoprnělý strachem. Až když osaměli, klekl si ke Krysaři a zavolal mu mobilním telefonem pomoc.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radmila Kalousková 31.05.2010, 7:34:48 Odpovědět 
   Díky za komentík, uff, tak to se pokusím polepšit. Zatím se mi to moc nedaří! :-) Díky za veškeré připomínky, moc ráda se poučím.
No, jo Bouchač, to mi nějak uniklo... :-).
Kočková se jich chce zbavit spíš tak pro jistotu, aby se přes Krysaře a ostatní k ní nedostala policie. Chce uzavřít nějaký výhodný obchod a tahanice s policií by mohly obchodního partnera odradit.
K tomu perexu, příští díl jsem už vložila, takže také to nebude příliš popsáno, ale na podruhé už to vylepším!
RK
 čuk 28.05.2010, 9:02:59 Odpovědět 
   První část je dost rozvleklá.
Druhá část - mafiánská - jako vystřižená z amerických gangsterek.
Solidně psáno, ale poněkud se ztrácí rytmus i originalita, chtělo by to n víc "nalít živé krve"i do textu, i ve smyslu obraznosti a detailů, nepřestávat oživovat již jednou představené postavy..
Chtělo by to dělat více střihů a přibližovat k sobě paralelní děje, upírovská linie se začala poněkud vytrácet, a ta je asi nejzajímavější.A neškodilo by přidat víc vtipu a černého humoru, i paradoxnosti a absurdity, třeba v osvětlení některých detailů
jala uklidit?že si? žhaví z doutníku? Pozor na čárky v přímé řeči.
V textu se nezmiňuješ o rozvázání Bouchače.
Nějak mi uniklo, proč chce Kočková zabít ony dívky, mohla bys to při příštím dílu zopakovat?A jaké je úloha Beronského - zrádného policisty. Chtělo by to opravdu v perexu podrobněji zopakovat předchozí děj- zdá se, že tím se plete redaktor a současně se i čtenáři odrazují od čtení.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
ROZBÍT NOC
ZILA78
Memum 2.
lotty
Kobaltové oko
yjcro
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr