|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Na schodech ::
|
| |
|
|
Utíkal jsem prázdným koridorem metra. Nebyla špička, tudíž jsem se nemusel proplétat mezi ostatními cestujícími. Byl jsem rád, protože tak jsem o to rychleji dorazil k jezdícím schodům, a o to rychleji jsem se přiblížil k Věře. Naskočil jsem na schod, který přede mnou prchal. Eskalátor si mě okamžitě přivlastnil a unášel mne dolů.
Spěchal jsem, i když jsem nemusel, ale dnes jsem chtěl být u Věry co nejdříve. Přetáhl jsem si batoh ze zad na břicho a snažil jsem se nahmatat přes plátěnou stěnu krabičku pokrytou červeným semišem, která uvnitř ukrývala zlatý prstýnek. Chtěl jsem se ujistit, že tam stále je, i když jsem věděl, že se nemohla nikam vypařit. Dnes ráno jsem prozřel, došlo mi, že Věra je první žena v mém životě, kterou si dovedu představit vedle sebe jako svou manželku a matku svých dětí, a že ta představa mě činí šťastným.
Srdce mi stále zběsile bušilo. Nebyl jsem si jistý, zda-li z běhu, který jsem často neprovozoval nebo ze vzrušujících představ o budoucnosti. V duchu jsem začal procházet celou trasu až k Věře do práce a snažil jsem se vybavit si, je-li na ní květinářství.
Najednou jsem sebou škubnul, duchapřítomně se chytil madla, vyrovnal rovnováhu a zabránil tak tělu, aby pokračovalo v pohybu směrem, kterým ho táhla setrvačná síla. Schody se zastavily.
Po chvíli překvapeného ticha se začalo ozývat nervózní šoupání nohou a nad hlavami cestujících se začalo vznášet nespokojené mručení. V tunelu se ozvalo dunění. Podrážky tloukly o kovový povrch schodů a dav se rozlil po nástupišti.
Na schodech jsme zůstali čtyři. Bezdomovec u jejich paty, kousek nad ním dívka s červenou kšticí, zhruba uprostřed tlouštík s kabelou přes rameno, která jisto jistě chránila notebook a téměř na samém vršku já. Chvíli jsem se zaobíral myšlenkou, mám-li sejít dolů, ale nakonec jsem ji zavrhnul. Schody byly dlouhé a prudké a mně se pořád ještě třásla kolena z pohybu, na který jsem nebyl zvyklý. A navíc jsem zahlédl, že dva muži v montérkách přikvačili k tlačítku, kterým se schody přiváděly k životu.
Se zájmem jsem pozoroval jejich počínání. Z reproduktoru se znuděným hlasem ozvalo:
„Žádáme cestující, aby se přidržovali madel, eskalátor bude spuštěn!“ a mladší z opravářů stisknul tlačítko.
A nic se nestalo. Mladík pokrčil rameny. Starší opravář se nahlas zasmál, jemně ho odstrčil stranou a provedl stejný úkon. A když ani po jeho doteku eskalátor neožil, tak stejně jako jeho kolega předtím pokrčil rameny. Oba si začali mnout brady, hypnotizovat tlačítko a o čemsi vášnivě diskutovat. Najednou jeden z nich napřáhl paži a ukázal prstem na záda bezdomovci, který se mezi tím otočil a pomalu stoupal po schodech vzhůru.
Neměl jsem tyhle existence rád. Nesnášel jsem zápach, kterým nasáklo jejich oblečení z jejich nemytých těl, a pak ho šířilo kolem sebe. Ale musel jsem uznat, že tenhle exemplář vypadal opravdu impozantně. Bylo uprostřed parného léta a on byl oblečený do dlouhého černého kabátu. Sněhobílé dlouhé vlasy i vousy mu tančily kolem hlavy a vytvářely tak zdání, že se kolem ní rozprostírá svatozář.
Bezdomovec promluvil a jeho slova vyslovená zvučným hlasem se nesla ke stropu, od kterého se odrážela a jejich ozvěna proudila koridorem kamsi k povrchu. Jeden koutek rtů se mi stočil nahoru.
„Ach, komické číslo!“ pomyslel jsem si. „Nu což, alespoň mi ukrátí čekání!“
Dívka s rudými vlasy přestala nerozhodně sestupovat a vystupovat na jeden a tentýž schod a zůstala stát na vratkých nohou. Stoupla si bokem a přitiskla se k mantinelu, aby muži uvolnila místo, i když ten byl ještě daleko. Pohledem těkala nahoru, před sebe a dolu a čas od času její ruka zalétla k nosu a promnula jej.
Bezdomovec se díval před sebe, pomalu stoupal a hlásal:
„Nakonec přijde potopa, a ta smete celé lidské plémě a omyje tak tvář světa!“
Když došel na dívčinu úroveň, zastavil se na chvíli a vpil se svým pohledem do jejích očí.
„Ty se potopy obávat nemusíš, tvoje kosti už dávno budou hnít v zemi, neboť už teď v tvých žilách koluje jed!“
Dívka zbledla, schýlila hlavu na prsa, roztřásla se a ještě více se přimáčkla k mantinelu.
Říkal jsem si, že bych se měl na nastalou situaci dívat z nadhledu, že bych se měl příjemně bavit, ale v duši se mi začala roztahovat úzkost.
Opraváři si přinesli bednu s nářadím. Elektrický šroubovák zavrčel a šrouby cinknuly o zem. Muži vytáhli dráty a kousek po kousku je prozkoumávali.
A bezdomovec se blížil k tlouštíkovi. Ten se vztyčil ze sedu, do kterého se předtím jeho tělo svezlo, protože už nemohlo unést svoji vlastní tíhu. Ruce zatnul bojovně v pěst. „Prorok“ zapíchnul svůj pohled do tlouštíkova pupku.
„Před potopou přijde oheň, který pozře téměř vše živé i neživé. Supi se slétnou a budou hodovat na mršinách.“
A natáhl paži a ukázal prstem kamsi doprostřed tlouštíkova čela.
„Ty, nohsledu zkázy, ohlížej se přes rameno, neboť sama smrt bude stát za tvými zády a čekat na svou příležitost. Nakonec sám supů král tě rozsápe!“
Tlouštík zbrunátněl. Nechal bezdomovce dojít až k sobě a pak do něho strčil ramenem, na víc se nezmohl. Bezdomovec se ovšem nenechal vyprovokovat. A tak se za ním tlouštík otočil, přimhouřil oči a mezi jeho rty vylétaly bezzubé urážky:
„Debile! Kreténe...“
Opraváři se střídavě hrabali ve změti drátů a střídavě postávali nad vyhřeznutými střevy eskalátoru a kroutili hlavami. Čas od času vzhlédli a zahrozili pěstí směrem k „prorokovi“.
Ten se nyní přibližoval ke mně. Motýl se mi začal otírat svými křídly o stěny žaludku. Zasmál jsem se v duchu sám sobě.
„Copak si vymyslel pro mne?“
Čelil jsem jeho proroctví se vtyčenou hlavou, s úsměvem na rtech a s mírně zatajeným dechem. „Prorok“ hleděl těsně před špičky svých bot a deklamoval:
„Ale na samém počátku konce se narodí dítě, Antikrist, který otevře brány pekla a přivede na svět samého Satana!“
Aniž by na mne pohlédl, udělal přede mnou kříž, jakoby se zaklínal a pokračoval:
„Zabij syna, dokud temné síly nad ním nemají moc!“
Utichl. Sklonil hlavu a rychle mne minul.
Strach mi sevřel vnitřnosti svým železným stiskem.
Snad abych vyhnal jeho hlas, který ještě dozníval v mojí mysli, začal jsem se zabývat nepodstatnými hloupostmi. A najednou jsem si uvědomil, že jsem necítil žádný zápach, tak jak jsem očekával. Překvapeně jsem se ohlédl.
Bezdomovec zrovna vystoupal po schodech k jejich vršku. Sestoupil z nich a v tu chvíli se schody rozjely. Trhnul jsem sebou a chytil se madla. Schody mě znovu unášely dolů a já se ještě naposledy rychle otočil, abych zahlédl, jak bezdomovec mizí v zatáčce koridoru, ve které se mu obloukem vyhýbají turisté, a ti se nemohou ubránit nezdvořilosti a zacpávají si nos.
Zasmál jsem se nahlas, abych vypudil strach, který stále drtil moje nitro. Zatřásl jsem hlavou a polohlasem jsem pronesl:
„Blázen!“
Ale v hloubi svého vědomí jsem byl rád, že žádného syna nemám.
Projel jsem kolem opravářů, jejichž obočí byla ještě pořád nahoře poté, co vyskočila, když se schody z ničeho nic rozjely. Zamrkali, potřásli hlavami, sebevědomě se usmáli jeden na druhého, podali si ruce a poplácali se po rameni.
Ve chvíli, kdy jsem se nechal vynést schodem, který okamžitě zmizel pod podlahou, mi zavrněl telefon. Na displeji mi zablikalo srdíčko a pod ním se objevilo „Věruška“. Usmál jsem se, byl jsem si jistý, že Věřin hlas mi z duše vymete poslední zbytky strachu. Zmáčknul jsem zelené tlačítko, nadechl jsem se, abych Věře vyprávěl, co se mi právě přihodilo. Ale Věra mě nenechala promluvit a hlasem prodchnutým štěstím na mě vychrlila: „Miláčku, jsem těhotná!“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
