|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28102 příspěvků, 4448 autorů a 295985 komentářů :: on-line: 22 ::
|
 |
|
:: Čistá práce ::
cama |
publikováno: 31.05.2010, 7:19
|
|
| |
|
|
Skrytý mezi křovím pozoruji, jak světelný kužel olizuje vrcholek továrního komínu, vzdáleného možná tak ještě kilometr od místa, kde teď zrovna ležím. „Ví o nás možná dřív než jsme čekali,“ říkám si v duchu. „Blbost, ale i kdyby, na věci to nic nemění.“ Cíl je pořád stejný.
Helikoptéra se patrně už dosti nabažila útlých křivek komínu a vydala se pátrat někam jinam.
I já se vydávám dál. Přikrčený a v černé kombinéze. Uprostřed tmavé noci takřka neviditelný. Tuším, že kdesi nalevo se dala do pohybu i šestka a že někde vepředu na nás už čeká dvojka. Pořádně ty dva ani neznám, ale hlavní je, že všichni dokonale známe svůj cíl. Ten komplex před náma, to celý musí dneska vyletět do vzduchu. A to se taky stane! A nebo odsud neodejdem, to je taky možný. Říká se tomu riziko povolání a podstupujeme je dobrovolně. Asi jsem divnej, ale já tenhle adrenalin miluju. Zeptal bych se na to i těch dvou kluků, ale musíme dodržovat rádiový klid. Budou to nejspíš podobný týpci jako já.
Už jsem u plotu. Docela dost fouká a ani není slyšet cvakání kleští. Zrovna jsem se otřel o mrtvolu strážného. Ještě je teplej. Dvojka už je na místě. Čekám, že teď už je někde na střeše budovy po mé pravici. Asi bude dobrej, neslyšel jsem vůbec nic. Nemají tady ani pohybový čidla, je to jako procházka rájem. Za chvíli podřezávám krk strážnému u skladiště a druhou rukou mu zacpávám pusu. Ani hlásek! Hodnej kluk. Opatrně ho ukládám do trávy. Tak jemně, jako ukládá matka svoje děťátko do kolébky. Poblíž byl ale ještě jeden a jde směrem ke mně. Možná něco zaslechl. Nevadí! Moje pistole mu zašeptá poslední ukolébavku na dlouhou noc… tak líbeznou. Každý výstřel s tlumičem je mnohem osobnější, to proto je mám tak rád.
Oba uklidím a nechám ve skladišti jednu prskavku ze svého batohu. Pěkně uvnitř prázdného sudu, skrytou všem nechtěným pohledům. Další nálož jde do garáže na cisternu a dvě další do výzkumné části. O stažení dat už se dávno postaral někdo jiný, my jen uklízíme. No, teda spíš po nás se bude uklízet. Zbytek náloží rozmístila dvojka a šestka, pokud teda neměli problémy. No každopádně, já jsem svoje dárečky rozdal a tak se vydávám na místo vyzvednutí. Cestou potkám ještě jednu budoucí mrtvolu, ale ani se už neobtěžuju s úklidem. Nechám ho tam tak ležet s vytřeštěnýma očima. Divný, na co člověk někdy myslí, když někomu láme vaz.
Za deset minut už sleduju ze vzdáleného kopce, jak se dole rozsvěcují světla na plotu podél celého komplexu. „Docela jim to trvalo, než si něčeho všimli,“ říkám si polohlasem. Vidím, že dvojka už to chce odpálit, ale zadržím mu ruku. Zrovna se vrací vrtulník, oblétává celý komplex kolem dokola a když je poblíž komínu, ruku mu pouštím. Jackpott! Tlaková vlna ho mrštila přímo proti komínu. Bude klidná cesta domů! Jaká je to nádhera, všechen ten oheň a kouř. To mě na mojí práci fakt baví!
„Dobrá práce hoši, zvu vás na panáka,“ říkám parťákům. „Támhle za kopcem už nám přijíždí taxi.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|