obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Otylý a Tyčka 3/1 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Otylý a Tyčka
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 redaktor Šíma publikováno: 04.06.2010, 8:21  
Milí čtenáři, je tady třetí díl z našeho cyklu: Otylý a Tyčka a protože je tento díl opravdu delší, rozhodli jsme se jej rozdělit na dvě části. Nám to nevadí a snad to nebude vadit ani vám. Opět se setkáme se dvěma sympaťáky, kteří pose... ehm… pardon… potentují, co se potentovat dá. Otylý a Tyčka alias Prcek a Čahoun.

My dva, Šíma i Pelion, jsme si je oblíbili a dáváme do psaní jejich dobrodružství opravdu hodně. Jenom, prosím, nehledejte v příbězích podobnosti, přesné časy či místa - jde totiž o příběh zcela smyšlený. Děkujeme za přečtení i případné komentáře.
 

Příběh třetí

Úchyl a zapálená lýtka.

Pavel Šimík
Zdeněk Pelant


      Ráno jako malované. Auta, z výšky tolik podobná barevným korálkům navlečených na nikdy nekončící dlouhatánské niti, tančila svým obvyklým rytmem v ulicích velkoměsta. Vzduch byl prosycen výfukovými plyny a zvuky klaksonů dráždily nejeden ušní bubínek, bůhví kam, spěchajících chodců. Na římsách vrkali holubi a nestydatě káleli na kulturní památky a pamětihodnosti stověžaté matičky Prahy. Nastal nový a docela obyčejný pracovní den, ne však pro naše dva aktéry: Otylého a Tyčku.

      Ospalé prostory detektivní kanceláře se zvolna zaplňovaly a ožívaly přicházejícími zaměstnanci. Pohledná černovláska v červeném kostýmku vařila kávu. V prosklené kanceláři byli tři muži. Holohlavému chlapíkovi ve sněhobílé košili a černých tesilových kalhotách budeme říkat Plešoun. Přímý nadřízený Tyčky a Otylého. Zbylí dva muži byli právě naši známí detektivové.

      „Tak, pánové,“ řekl Plešoun, prohlížeje si oba chlapíky, „oba už máte něco za sebou…“

      „A taky něco před sebou,“ skočil mu do řeči Prcek. „Promiňte, šéfe,“ omlouval se hned poté, co do něj Čahoun strčil.

      „O vás, pane Otylý, jsem už slyšel docela dost a tady doporučení pana Tyčky je také zajímavé. Zkušenosti máte, to jo. Ale tady začínáte od nuly, jasný?“

      „Jasný, šéfe,“ odpověděli dvouhlasně.

      „No, protože jste tady nováčci… mám pro vás bonbónek. Pověsíte se na paty jedné krasotince,“ oznámil Plešoun. Mlčky otáčel tužkou ve strouhátku a prodlužoval tak napětí v místnosti až na hranici únosnosti. „Rutinní záležitost, pánové. A bacha… je to totiž pořádná kost.“

      „To nebude problém,“ řekl Čahoun a plácl svého kolegu po zádech. „Že, Prcku?“

      Šedá, lepkavá hmota nevábného vzhledu proletěla vzduchem od Prckovy tváře a přistála na Plešounově stole. Těsně vedle mobilního telefonu. Naštěstí to Plešoun nepostřehl, zatímco Prcek takřka nedýchal a Čahoun se tiše chechtal.

      „Vole…“ šeptl překvapený Prcek, bleskurychle sebral žvýkačku a strčil si ji opět do pusy.

      „Klient platí velmi dobře, tak to neposerte, pánové,“ řekl Plešoun a podíval se na výsledek své několikaminutové práce. „A když myslím, abyste to neposrali, tak myslím, abyste to neposrali, rozumíte mi?“

      Odpovědí mu bylo pouze synchronizované pokývání dvou, poněkud nervózních, hlav. Tuha byla ostrá jako jehla. Naoko sledoval výsledek důkladného otáčení tužky ve strouhátku, ale přes grafitové ostří si prohlížel své nové podřízené. Nevěděl proč, ale tak trochu o těch dvou pochyboval, nehledě na všechny jejich kladné reference. Opatrnosti není nikdy dost. Nadechl se a pokračoval: „Tady jsou klíčky. Dole v garáži máte přichystaný vůz.“

      „To jako auto?“ zeptal se Prcek. „Vozidlo se čtyřmi koly?“

      „Na kole si vás nedovedu představit a kůň by vás, chlape, ani neunesl. Měl byste něco shodit,“ zavtipkoval Plešoun a přes sklo kývl na svou sekretářku. „Doufám, že máte oba řidičák…“

      „Já ti to říkal, abys trochu cvičil, Prc…“ nedopověděl Čahoun, neboť mu to Plešoun nedovolil.

      „Klient platí, klient rozkazuje a čeká výsledky. Jestli to poděláte, máte na hodinu padáka.“

      „Nepoděláme, šéfe,“ řekl Prcek a nasucho polkl. V duchu přemýšlel, proč by měl cvičit a posilovat, když se cítil dobře tak, jak byl. Co na tom, že měl malinko nadváhu?

      „Bez obav,“ řekl sebejistě Čahoun a píchl Prcka prostředníkem do žeber. „Ženský to je naše specialita, že Prcku?“

      „Jo, jasně,“ zabručel Prcek.

      „Zase zčervenáš jako zadek orangutana chystajícího se k páření,“ neodpustil si rýpnutí Čahoun.

      „Bez poznámek, Tyčko,“ zamračil se Plešoun. „Nejvyšší čas na informace. Moje sekretářka nespí, moje sekretářka maká. A nemá blbé kecy jako někdo...“

      „Pardon, šéfe!“ omluvil se Čahoun.

      „Pane Tyčko! Někdo má alergii na pyl, jiný se bojí výšek… mám známého, co nenastoupí do výtahu. No a váš kolega má holt alergii na ženy. Tak přestaňte.“

      Na ta slova vešlo do místnosti křehké stvoření. Ladně proplulo kolem potícího se Prcka, usmálo se na Tyčku a položilo na Plešounův stůl modrou složku s nějakými dokumenty. Oba detektivové mohli na její figuře oči nechat.

      „Díky, Marcelko,“ řekl Plešoun a sledoval odcházející ženu.

      „Je to šťabajzna,“ řekl Čahoun a olízl se jako mlsný kocour. „Že jo, Prcku?“

      „Plavte, Tyčko, nebo si začnu myslet…“ zarazil se Plešoun. „Poslyšte, nejste ženatý?“

      „Je ženatý, je… už dlouho,“ žaloval Prcek, zatímco Čahoun pouze pokrčil rameny.

      „Padejte, zítra chci na stole vaši zprávu. Všechen materiál k případu máte v této složce. Nejste žádná béčka, tak se podle toho také chovejte!“

      Čahoun s Prckem si to zamířili do firemní garáže. Vozy, až na jedinou výjimku, byly v terénu. Zůstali paf. Smálo se tu na ně kanárkově žluté Porsche se stahovací střechou a výklopnými světly. Čahoun div nezavýskal a nezačal tančit kolem vozu dokola. Kdy měl jeden příležitost povozit se v takovém žihadlu?

      „Pro Krista pána!“ láteřil Prcek. „Co to je?“

      „Auto, kamaráde,“ řekl mu Čahoun. „To je ale kára.“

      „Poskakuješ kolem toho jako malý kluk,“ bručel Prcek. „Co budeme dělat?“

      „Mě se ptáš?“ plácl se Čahoun do čela. „Ty jsi jako chlap, kterého si narazí sexy baba a on se ptá, co s ní? Neváhej a nastup.“

      „Aha, no jo...“ pokrčil Prcek rameny a sedl si na místo vedle řidiče.

      „Ty neřídíš?“ zamračil se Čahoun.

      „Já?“ zeptal se jej Prcek. „Řídím. Mám feldu, ale myslel jsem, že ti to udělá radost. V tomhle budeme nápadní jako nahatý strážný u Pražského hradu, nebo papoušek v holubníku.“

      „Darovanému... tedy… půjčenému koni,“ opravil se Čahoun a nastartoval silný motor. Garáž naplnil hluk motoru. „Boží! Začínám mít tyhle čtyři gumy rád.“

      „No, to jsem zvědav, jak daleko dojedeme,“ zvýšil hlas Prcek a raději se chytil dveří a palubní desky. „Adresu znáš?“

      „Jo, bude to brnkačka,“ zazubil se Čahoun. „To pojede samo.“

      „Jako teplí bratři,“ procedil Prcek mezi zuby. „Ten náš nový šéf je nejspíš magor.“

      „Nepřemýšlej o tom, Prcku. Prostě jiná kára nebyla. Mohli jsme dopadnout hůř,“ řekl Čahoun a vybral první zatáčku. Prckovi se naježily chlupy na krku i v nose a začínal si připadat jako na horské dráze.

      „Uber plyn!“okřikl Čahouna, který si začínal připadat jako na závodech formule jedna. „Nejsme na závodní dráze!“

      Snažili se nepřekročit povolenou rychlost, Prcek radami a Čahoun rozumným tlačením na plynový pedál, protože setkání a dohadování s Policií bylo to poslední, co by si přáli.

      Mlčeli až do místa sledování, kde zaparkovali svůj vyzývavý vůz pod košatým stromem a nechávali se chladit odpoledním stínem jinak docela parného dne.

      „Okna zabedněná. Co když není doma? Co když jsme přijeli pozdě?“ ptal se Prcek. „Do prdele práce.“

      „Vyloučeno,“ protestoval Čahoun a otevřel modré desky. „Tady je jasně napsáno, že odchází v devět třicet. A je devět dvacet pět. Tak klídek, Prcku.“

      „Dobře. Pět minut k dobru, Čahoune. Co budeme dělat?“

      „Nic. Sedět a čekat,“ odpověděl Čahoun a otevřel Blesk na předposlední stránce. „Pěkná baba, co?“

      „Hm… na tu nemám prachy, Čahoune.“

      „Co na to říká tvá matka, že ještě nemáš žádnou kost?“

      „Co by? Změňme téma, Čahoune. Půjč mi tu složku a starej se o sebe, jo?“

      „Starám se,“ souhlasil Čahoun. „O svou ženu, o práci, koníčky.“

      „Křížovky,“ odfrkl si Prcek a listoval dokumenty. „Co na tom vidíš?“

      „Bystřím si mozek, příteli,“ odbyl ho Čahoun. „Co zajímá tebe? Ženský? Určitě ne. Auta? Kdepak. Nepoznáš trabanta od škodovky. Když vidíš babu, jsi jako přetopený parní kotel. Válíš se v pelechu, cpeš se žrádlem a čučíš do bedny, co?“

      „Mám doma křečky.“

      „Cože?“ vyprskl Čahoun smíchy. „Křečky a to jako na chov?“

      „Že jsem raději nedržel hubu,“ posteskl si Prcek.

      „Prcku! To je pro tebe, poslouchej,“ přerušil krátké ticho Čahoun a zabodl prst doprostřed stránky. „Plnoštíhlá, sympatická vdova hledá veselého chlapa pro dny všední i sváteční.“

      „Dej mi pokoj, Čahoune.“

      „Ale, ale. Nějak jsi nám zbledl, Prcku. Říkal jsem, že ti babu najdu, tak ti ji najdu. Jako že se Tyčka jmenuji.“

      Prcek chtěl něco říct, ale polkl nasucho. Najednou se napřímil a ukázal před sebe. Div nevyskočil otevřenou střechou na přední kapotu. „To je ona,“ zašeptal. „Ježíši to je ale kost.“

      „Sedni si,“ přikázal tiše Čahoun a stáhl Prcka zpět do sedadla.

      „Čahoune, je to tady. Tajná sledovačka. Mistři jdou do akce,“ šeptal vzrušeně Prcek a podával Čahounovi složku. „Podrž to.“

      Zákon schválnosti? Náhoda? Osud? Ať to bylo cokoli, stalo se. Modrý předmět, v němž měli detektivové uloženy veškeré dostupné informace ke svému prvnímu případu, se vinou neobratné manipulace střetl s klaksonem. Ozval se pronikavý zvuk, který vyplašil ptáky z koruny stromu.

      Elegantně oblečená blondýna zpozorněla. Prošla těsně kolem vozu a oba muže si přeměřila nic neříkajícím pohledem. „Platí vám dobře, pánové?“

      „Do… do…brý den,“ koktal rudnoucí Prcek.

      Žena vytáhla z kabelky rtěnku a s úsměvem nakreslila na kapotu pár klikyháků. Poté se naklonila k Prckovi a řekla: „Tak ho pozdravujte, fešáci.“ Napřímila se a ladným krokem se vzdalovala.

      Čahoun se chytil volantu, zavřel oči a kroutil hlavou, zatímco Prcek rezignovaně sklonil hlavu: „A jsme v řiti…“

(Konec první části)


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:59:54 Odpovědět 
   22. 07. 2014
Škoda, že není pokračování, protože je to fakt supr!
 ze dne 01.08.2014, 13:45:15  
   Šíma: Nedohodli jsme se s kolegou, také si myslím, že by nebylo na škodu příběh dokončit...
 Kondrakar 04.11.2010, 10:03:29 Odpovědět 
   No jsem zvědavý co dál se z toho vyklube. Napsáno dobře, ale máš na víc, kamaráde. Jak řekl čuk, je to ředěné a humor je takový vyčpělý, otřepaný. Přesto se mi to líbilo.
 ze dne 04.11.2010, 11:11:09  
   Šíma: Co bude dál, to se uvidí, zatím jsme se spoluautorem Pelionem druhou část nedopilovali! ;-)))
 Anna Weberová 07.06.2010, 23:26:01 Odpovědět 
   Tak já se přiznám, jsem z téhle povídečky (přesněji řečeno první části) celá tumpachová. Napsána je skvěle, talent kombinovaný s praxí se prostě nedá přehlédnout. Ale já jsem se při čtení trošku unavila tím tempem, dialogy text zrychlují, a tenhle pro mne svištěl moc rychle, osobně bych ocenila občasné oddychnutí v podobě ne-přímé řeči, ale neberte to prosím jako kritiku, spíš postřeh jednoho čtenáře ;-) Známkovat zatím nebudu, počkám si na pokračování, abych posoudila obsah v kuse.
 ze dne 08.06.2010, 21:55:51  
   Šíma: Děkujeme moc, milá Anno! Ano, před chvílí mi přišlá rychlá depeše, žes tu zanechala komentík a já na něj nereagoval! ;-))) Tož se moc omlouvám, chyba není na Tvém přijímači, ale u šímy, který neví, kde co má a kde mu hlava stojí! ;-)))

P.S. jsem zvědavý, co řekneš na druhou část, až vyjde... Uvidí se, co na to mistr (kolega) Pelion!
 čuk 04.06.2010, 8:20:53 Odpovědět 
   Text mi připadá poněkud ředěný. Vtip ztrácí svou absurditu, oba naši hrdinové působí jako strejcové, s poněkud oprsklým humorem na nižší intelektuální příčce. Pořádný hlod dost vzácný. Ovšem v rozvláčných detektivkách se píši tyto scény podobně, ony poněkud zdržovací dialogy. Postavy nejsou nijak zvlášť vykresleny.
Chtělo by to přiostřit a vtip víc zkameňákovat. Alespoň pro mne, čtenáře detektivek, kde detektivové mají mnohdy zvláštní rysy a řeči (a třeba oprsklost podle Tarantina).
 ze dne 04.06.2010, 14:13:55  
   Šíma: Díky za publikaci, čuku i za kritiku, časem (snad co nejdříve) přijde i dokončení této části... Zdálo se nám to dlouhé na jeden díl a tak jsme jej rozřízli na polovinu! ;-)))

P.S. Ti dva detektivové jsou prostě naši (Češi jako poleno) a nějaké ty západní a (buržoázní) styly jsme tam moc dávat nechtěli! ;-))) Snad konec se bude líbit více! Tedy ukončení tohoto dílu...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
App
alaska
28. Konečně roz...
pilot Dodo
Jonathan Benton...
Samuel W. Tasanowski
obr
obr obr obr
obr

Dětské lásky
Kostka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr