| Nemůže být vždy veselo... |
| |
|
|
Prší a kapky deště
padají na mou hlavu,
mohu tě políbit ještě?
Odcházím na popravu.
Rozlícený dav burácí,
ty z okna koukáš ven
a vyšňoření vojáci
bijí mi na buben.
Mé uši slyší údery
a z očí tečou slzy.
Kráčím smrti v ústery,
vím, že zemřu brzy.
Stojím u oprýskané zdi.
Bez studu, bez strachu.
Mé tělo, prosto cti
dopadá do prachu.
Ty zatáhl jsi záclonu
a stiskl spoušť své zbraně,
chtěli jsme žíti pospolu.
Doufali, ale marně.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
