|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Příběh mezi kapkami krve - VII.kapitola ::
| Magdalena nechce ztratit svoji jedinou kamarádku Kristinu, získá si ji nebo vše skončí úplně jinak? Jaký dáreček přichystá Edmond pro Magdalenu, aby ji přinutil chovat se tak, jak má? |
| |
|
|
VII.
Svět se točil dál, den se střídal se dnem a noc s nocí.
Přestože poprvé, když Magdalena ukojila žízeň po krvi, k mrtvému nic necítila, s odstupem času se v ní probouzela pravá povaha. Její srdce bylo až příliš dobré, než aby se sžila s novou skutečností a přijala vše, co jí její nová role nabízí. Nechtěla už nikomu dalšímu ublížit a už vůbec ne nevinnému člověku. Nedokázala a nechtěla přestat cítit cokoliv, i když to tolik bolelo.
To, co Magdalena zažívala, by nikomu nepřála. Byl tomu teprve týden, ale ty dlouhé nekonečné noci protkané úzkostí, samotou a bolestí jí připadaly jako roky. Často přemýšlela, co udělala tak strašného, že si takový trest zasloužila. Každý večer se budila s trýznivou neutichající žízní a hladem a neustálou touhou se tohoto drásavého pocitu zbavit. Toužila, aby to vše už konečně skončilo.
Toulala se po okraji města, kde potkala maximálně toulavou kočku nebo zaběhnutého psa, ale to nestačilo. Nikdy to nestačilo. Říkala si, že tohle musí být ten pravý očistec, protože takové muka se nedají vydržet. Ne, celou věčnost. A čím víc to cítila, tím víc nenáviděla. Nenáviděla sebe, upíra, Krysaře i celý svět.
Byla zesláblá, vyhublá, zbídačená a sama.
Komisař Kulich zrovna procházel rušným oddělením plného zaneprázdněných policistů a lidí pozvaných k výslechu, když ho doběhla detektiv Blechová.
„Šéfe, mám něco k tomu novému případu u kina.“
„Ano?“ nasadil svůj soustředěný výraz.
„Podle výpisu z kartových plateb jsem zjistila, že tam byla i Johnová, ta přepadená dívka. A podle popisu by to mohla být zrovna ta dívka, co hledala svoji kamarádku, která tam tu samou noc udělala ten rozruch. Pokud to byla ta Collemanová, tak mi to ani nepřekvapuje. Byla na tom psychicky dost špatně. Divím se spíš, že vůbec někam šla. To je ale náhodička! A jak říkáte – náhody neexistují – tak jsem ji nechala předvést, přijde asi za hoďku,“ ukončila svůj vydatný proslov.
„Dobře,“ pronesl komisař zamyšleně „A vemte ji ke mně do kanceláře,“ dodal na odchodu
„Jasně,“ zareagovala Blechová už bez velkého nadšení.
„Co je?“ přitočil se Reiner „Je poslední dobou nějakej skleslej,“
„Hm, to asi tím blížícím se důchodem, nezávidím mu.“ povzdechla Blechová.
Kristina se dostavila přesně ve stanovenou hodinu. Detektiv Reiner ji odvedl do kanceláře komisaře.
„Posaďte se, komisař za chvíli přijde, má ještě nějaké jednání. Dáte si něco k pití?“ usadil ji Reiner.
„Možná trochu vody, děkuji,“ odpověděla Kristina a detektiv odešel.
Kancelář se nacházela ve druhém patře. Byla velice skromně zařízena, uprostřed byl velký psací stůl s polstrovanou židlí, vedle okna stála vysoká skříň a téměř po celém obvodu místnosti byly nízké skříně, některé s dvířky, některé policové s šanony.
Po delší době se ve dveřích ukázala detektiv Blechová a přinesla Kristině sklenici vody.
„Ještě chvilku strpení,“ sdělila jí a opět odešla.
Když uznali, že je ten správný čas zahájit výslech, Kulich, Reiner i Blechová vešli dovnitř. Komisař nesl složku, kterou pohodil na nezvykle uklizený a prázdný stůl tak, že z ní vykoukly fotky mrtvého muže.
Kristina ho ihned poznala a odvrátila zrak.
„Vítejte, slečno,“ sedl si za stůl komisař.
„Dobrý den,“ odpověděla Krista se vší slušností.
Oba detektivové se posadili na židle postavené u zdi v pozadí.
„Tak, víte, proč jste tady?“ zeptal se Kulich
„Ani ne. Vše, co jsem věděla, už jsem řekla prve.“ odvětila
V kanceláři se lehce zešeřilo.
„Zavolali jsme si Vás ohledně jiného případu. Zjistili jsme, že jste byla ve čtvrtek v kině Majestic, platila jste tam kartou, je to tak?“
„Ano,“
„A byla jste tam sama?“
„Ne, byla jsem tam s Magdalenou Collemanovou, ale v půli filmu odešla a už jsem jí neviděla,“ odpověděla.
Blechová se s uspokojením podívala na Reinera.
„Ten mladík si ztěžoval?“ dodala narychlo Krista.
„O to ani nejde,“ pokračoval komisař „ale našli jsme nedaleko tělo mrtvého muže. Ukážu Vám fotky. Podívejte se, jestli ho nepoznáte, třeba jste ho tam viděla.“
Otevřel pohozenou složku a vyskládal před ní několik fotografií.
„Znám ho,“ přejela pohledem fotky a odstrčila je dál ke komisaři.
„Jste si jistá? Skoro jste se na ně nepodívala,“ podíval se na detektivy, kteří vše pečlivě sledovali.
„Tu tvář nezapomenu. Byl to jeden z těch, co se nás pokusili unést. Ten večer jsem ho ale neviděla. Hledala jsem kamarádku.“
Detektiv Reiner vyskočil a opřel se o stůl. „Tenhle vás chtěl unést,“ zopakoval nevěřícně a prstem poklepával na fotku.
„Ano, byl to jeden z nich. Objevil se až v tom baru. Říkali mu Myšák.“
Tak tohle ani jeden z policistů nečekal.
„Omluvte nás na chvíli,“ řekl komisař a všichni se vzdálili z kanceláře. Kristina ještě jednou pohlédla na fotky a pak je otočila.
„Sakra, nějak se to zamotává,“ drbal se na hlavě komisař. „Už víte něco o tom barmanovi?“
„Ne, je po něm vyhlášeno pátrání, ale jakoby se do země propadl,“ sdělila jim Blechová „Zařiďte vše, ať se to trošku pohne. Teď je to prioritní případ, když jde o vraždu“ zadal Blechové „To by v tom byl čert, abychom tomu nepřišli na kloub. Reinere, co ti Vaši informátoři, máte něco?“
„Nic moc, šéfe,“ odpověděl trochu provinile „Ale trošku přitlačím.“
„No, musíme se vrátit…“ ukončil debatu komisař.
Vrátili se ke Kristině.
„Slečno Johnová,“ začal komisař „moc děkujeme, že jste přišla. Díky Vám jsme zas o kousek blíž. Neodjíždějte z města, kdybychom ještě něco potřebovali. Detektiv Blechová Vás vyprovodí ven.“
„Ano, nashledanou,“ rozloučila se Krista a následovala Blechovou.
Domu se vrátila dost pozdě. Stačila se zastavit ještě v několika obchodech, aby si doplnila zásoby do ledničky. Vybalila nákup a za pár minut hlásil zvonek u dveří návštěvu.
Kristina otevřela a ve dveřích stála Magdalena.
Vypadala vyčerpaně a celkově uboze. Kristina chtěla bez řečí zavřít dveře, ale Magdalena ve vteřině zvedla ruku a dveře podržela otevřené.
„Takhle to přece nemůže skončit,“ pronesla lítostivě Magdalena a zadívala se na Kristinu.
Ta se dívala na ženu, která jen stěží připomínala její dlouholetou kamarádku, veselou, plnou života. Viděla jen vyčerpanou osobu s bolestí v očích.
„Ne, asi ne,“ povolila dveře a pozvala ji dál.
Kristina bydlela v malé garsonce, kam se vešel jen malý kuchyňský kout, rozkládací pohovka, skříň, stolek a televize. Na pootevřených dveřích šatní skříně visela z obou stran ramínka plná oblečení, protože měla více věcí než úložného prostoru.
„Nečekala jsem návštěvu,“ prohodila a shrnula poházené oblečení na kraj pohovky. „Byla jsem na policii. Našli toho muže.“ začala Kristina
„Já vím,“ přitakala Magdalena.
„Co je to s tebou?“ zeptala se Krista, ale nebyla si jista, zda chce znát odpověď.
Magdalena jen rozhodila rukama.
„Jak mě našel ten chlap a odnesl domu, to nebyl obyčejnej chlap,“ začala pomalu Magdalena „On je…“ zaváhala a zadívala se kamsi do kouta, aby nasbírala síly to vůbec vyslovit.
„Co?“ naléhala Kristina
„Upír,“ zašeptala a na Kristinu se ani nepodívala.
„Co?!“ vyrazila ze sebe zděšeně „Ty ses snad opravdu pomátla! Nemůžeš si vymyslet něco lepšího?“ zlobila se Krista. Čekala od své přítelkyně nějaké vysvětlení, ale ne pohádky.
Magdalena zavrčela jako divoké zvíře a zadívala se na Kristinu. Mrzelo ji, že ji nevěří, i když to čekala.
Kristinu to vyděsilo „Dobře,“ řekla urychleně a pocítila strach, strach z vlastní kamarádky.
„Tak se na mě podívej! Myslíš, že si dělám legraci? Pojď“ zvedla ji za loket a dovedla před zrcadlo zavěšené vedle vchodových dveří. „Co vidíš?“ zeptala se a sama se do něho nepodívala.
Kristina tam spatřila jen samu sebe, nic než sebe ani náznak mlžného oparu, co by mohl připomínat její kamarádku. Magdalena se otočila a vrátila se do pokoje. Kristina ji pomalu následovala, oněmělá a ohromená.
„Ty zabíjíš lidi!“ zděsila se.
Magdalena zakroutila hlavou, aby si uvolnila ztuhlý krk. Nepodívala se na ni. „Zachránila jsem ti život, ne?“ řekla jako by nic.
„Ano,“ přisvědčila Kristina „děkuju.“ Nedalo se na to říct nic jiného.
Magdalena se začala ošívat a ta rostoucí žízeň se stávala opět nezvladatelnou. Třásly se jí ruce a byla dost zesláblá.
„A co teď?“ zeptala se Kristina
„Teď musím pryč,“ zahučela Magdalena a urychleně vstala.
„Kam chceš jít?“ zvedla se Krista a šla k ní.
Magdalena neslyšela nic jiného než neúprosné bušení v hlavě. „Ne!!!“ zakřičela a zvedla ruku, aby se Krista už nepřibližovala. „Teď musím pryč, nechci ti ublížit,“ rychle došla ke dveřím a otočila se na vystrašenou Kristu. Bála se o ni i o sebe. Otevřela dveře.
„Magdo,“ zavolala na ni „chyběla si mi,“
Magdalena se slabě usmála a zabouchla za sebou dveře.
Vmžiku byla před domem a utíkala pryč. Chtěla utéct před tím, co ji zužovalo, před ní samotnou. Dostala se až na okraj opuštěné čtvrtě, kde zůstávalo pár zchátralých domů vhodných pro bezdomovce a zbloudilé squattery.
Zavětřila jeho přítomnost. Automaticky zamířila tam, kam jí velel instinkt. Došla k jednomu rozpadlému domu. Jediné okno nezůstalo vcelku, po dveřích také už zůstal jen oprýskaný rám. Vešla. Všude bylo plno prachu a sutě z rozpadajících se zdí a stropů. Prošla první místností a zastavila se ve vchodu do druhé, stejně zpustošené.
„Už tu na tebe čekáme,“ ozvalo se z přítmí. Edmond zapálil svíčku postavenou na dřevěné přepravce. Oheň slabě osvítil ponurou místnost. Kromě prachu, špíny a pavučin uviděla, jak se v koutě krčí mladá dívka. Měla uplakané vyděšené oči a halenku potřísněnou vlastní krví.
Magdaleně bylo slabo. Měla srdce až v krku. Tušila, proč tu je. Bylo jí ze všeho na zvracení.
„Podívej se na sebe, jak vypadáš!“ prohodil s opovržením Edmond.
Přistoupil k Magdaleně, vzal jí pramen vlasů a zase je odhodil. „O co se to tu snažíš. Takhle se zničíš! Myslíš, že nevím, co jsi poslední dny dělala, slečinko. Ze psů, koček a jiné havěti se moc nenajíš!“ Byl až příliš blízko. „Ty už nejsi žádný smrtelník! Nemusíš dodržovat žádné jejich mravní zásady!“ zdůraznil s nechutí v hlase. „Musíš se odpoutat od hloupých předsudků a soucitu nebo tě to zničí. Ty nejsi oni, ber to jako zákon džungle – zabij nebo budeš zabit.“ Pocházel po místnosti a pod nohama křupaly zbytky rozdrolených cihel.
„Mě nikdo zabít nechce, ne?“ zareagovala Magdalena „Myslíš, že jsi něco víc?“
„Ty chceš takhle živořit nebo zemřít? Musíš přijmout to, co si. Nic mezitím neexistuje. Upír, co cítí s lidmi,“ odfrkl si „to je prostě odporný! Je to jen jídlo v pěkně zabaleném obalu.“
Dívka, která se stále krčila u stěny, začala hořce vzlykat.
„Ale já se nechci odpoutat, stále jsem to já a chci, aby to tak zůstalo. To radši zemřu!“
„Měla jsi tu možnost, ale nevyužila si ji,“ zaútočil Edmond
„Nikdo by ji v tu chvíli nevyužil! Každý by se podvolil,“ bránila se Magdalena.
„Ale každý takovou možnost nemá, měla bys mi bejt vděčná!“
„Za co?“ vyjela na něj ostře „za tohle? Za ty věčný a nekonečný muka. Za život – neživot ve tmě a ve věčné bolesti z výčitek!“
„Tak se tomu konečně poddej a žádné bolesti už nepoznáš! Záleží jenom na tobě, rozumíš!“
Magdalena pohlédla na zesláblou roztřesenou dívku.
„Nemůžu!“ vykřikla „Nejsme něco víc, jsme jen hnusný paraziti, co přežívají na úkor ostatních. Já prostě nemůžu!“ zopakovala naprosto odevzdaně.
Edmond vztekle zavrčel. Chvíli váhal a pak došel k Magdaleně.
„Byla jsi u ní, viď. Cítím ji.“ zašeptal „ona je to pouto mezi jejich a naši světem,“ zalesklo se mu v očích. Magdalena se na něj zadívala a zalil ji strach i bezmocnost, kterou si uvědomovala víc než kdy jindy. Ale vztek, který se v ní nashromáždil, přebil všechny ostatní pocity. Sebrala všechny své síly, chytila upíra za košili a přes celou místnost ho natlačila na zeď.
„Jí se nedotkneš, rozumíš! Ona není ten problém. To já! Nebo tě zabiju,“
„Vážně?“ poznamenal upír pobaveně
„Vážně,“ zaplanuly jí v očích plameny pocházející snad z pekla. Zlobě nashromážděné za poslední dny pustila otěže. Odhodila upíra do kouta místnosti. Když dopadl, zdvihl se prach.
„Ano,“ ocenil to Edmond „kvůli tomuhle jsem si tě vybral. Tomu ohni v očích, té divokosti.“ Pomalu se zvedl „Tak dělej, záleží ti na tvé kamarádce, zachraň ji!“
Magdalena křižovala místnost jako zvíře zavřené v kleci. Zuřivě zaúpěla, ve vteřině byla u dívky. Nepodívala se na ní, přiklekla a udělala, co musela.
Bušení pomalu ustávalo a celým tělem se jí rozléval blažený pocit. Cítila, jak se jí vrací síla a dlouho očekávaný klid. Bylo to jako droga, na kterou tělo čekalo až příliš dlouho. Stejná síla ji však pomohla se ovládnout.
„Nemusím je přece zabíjet?“ zašeptala
„Tak to prostě je,“ odvětil po chvíli upír, který držel dívku za ruku, na zápěstí měla dvě ranky. „Ale ty už nemusíš.“
Magdalena se podívala na bezvládné tělo dívky. Odvrátila se od ní, ruce volně spustila podél těla a hlavu si opřela o oprýskanou zeď. Upír si k ní přidřepl a zašeptal:
„Já vím, co teď právě prožíváš…“
„Ty!“ pohlédla znechuceně do jeho očí „nevíš vůbec nic,“ vymrštila ruku a chytila ho pod krkem. Přitiskla ho ke zdi a v jejích očích se opět rozdmýchal plamen zlosti. Měla větší sílu, než čekal, ale kdyby se měli poměřit, vyhrál by.
„Tohle mi už nikdy nedělej,“ zasyčela „poradím si i bez tebe a na Kristinu zapomeň, té se to netýká!!!“
Nechal ji, ať může dát průchod své zlobě. Ale stalo se něco, co nečekal. Čím déle se ho dotýkala, jako by se někde v hloubi jeho temné duše začala otevírat jakási Pandořina skříňka, pečlivě uzamčena a po staletí dobře ukrytá. V hlavě se mu vyjevil obraz jeho první oběti a poslední okamžiky jeho života před tím, než se stal tím, čím je teď. Chytil jí ruku a silou odstrčil, až skončila na druhém konci místnosti.
„Už se mě nikdy nedotýkej! Ty nevíš, co tím způsobuješ“
Magdalena v jeho očích zahlédla s tím strachu. Bál se, protože pochopil, jaké schopnosti si skrývají v té malé bytůsce.
„Ano, Kristina není ta překážka, to ty sama,“ poznamenal a zmizel.
Magdalena netušila, co všechno ta poznámka pro ni znamená, ale ulevilo se jí.
Následující večer se Magdalena probudila a bylo jí krásně. Byl pryč ten třes, bušení i zužující křeče. Byla vyrovnaná a spokojená. Vítala to, ale cena, za kterou tenhle pocit získala, byla pro ni až příliš vysoká. Konečně se ale mola soustředit a v klidu přemýšlet, a proto se jí v hlavě pomalu rodil jistý plán.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
