|
| |
|
|
V rákosí usíná kachní rodina
slunce za obzorem se dusí
nadchází nejtěžší má hodina - kdy poznat se mohu
však jak poznat někoho, jenž mě děsí?
Vědomí zmámené utíká od těla
pocity duše jsou více než jindy ztemnělé
jen ibisovy nohy znavené
šlapou symboly, jenž jsem kdysi číst uměla
V odlesku hladiny poslední paprsek uhašen
Temnými odstíny barví se houšť
Od moře nesou se vlny zpěvů rybích žen
O tom, kdy všechny motýli pohltí poušť
Tu vznese se k oblakům ibis
Křídly temně zašustí
V mé duši rozkvete iris,
Pokud mi každý z vás odpustí
Kachní rodina vyplašena v temnu mizí nenávratně
mlha je náhle roztržena a nepůsobí na všem matně
Zřím světlo a světla obrysy
když vše zlo na dno do bláta kleslo
a odlesk průzračné hladiny odryl krásu barvy peří - odkryl ibisy
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
